Lost Love... May mean new Start - III. kapitola

5. října 2018 v 8:00 | Kazumi |  Lost Love...

Annyeong! Já se hlásím po pár dnech, týdnech. Žiju, momentálně jsem v Praze na bytě a dneska, čtvrtek (jop, přidávám v pátek no), mám volný, a tak jsem v klidu dopsala další kapitolu Lost Love! Snad to tu někdo čte a má tento příběh rád ^^ Musím se přiznat, že trochu Minha trápím, že? O:) a nejen jeho :D Dozvěděli jste se větší část života, hádám, že tato příběhovka bude mít pár kapitolek, ještě si nejsem jistá, kolik, ale několik ano! *Směje se a zavrtí hlavou.* Btw. Líbí se vám nový design? Já ho žeru! A Taehee se zase vytáhla xD
Tak si to užijte~
Vaše Kazumi

Co se stane, když jeden chlapec podrazí srdce toho druhého? A co když se jednoho dne, po deseti letech, ti dva znovu setkají, ale tentokrát je druhý z chlapců již dávno zadaný? Přenese to ten jeden z nich přes srdce?
Píšu i ostatní příběhovky, ale zatím tady je tohle ^^ Co myslíte, jak to jen dopadne?

Pár: JongHo & JongTae & OnHo
Upozornění: Použití násilí, sex... mh já nevím, co ještě xD 15+
Pohledy: Minho - normální písmo, Jonghyun - tučné písmo
Vzpomínky kurzívou


Podíval jsem se za oběma blonďáky, kteří prakticky vystřelili pryč ze zasedačky. No, ten vyšší táhl menšího za ruku někam pryč. Několik očí se na ně podívalo, stejně tak i pan Lee vedle mě se za nimi nechápavě otočil. ,,Hyun vypadal, jakoby se mu nějak udělalo najednou nevolno… nebo doufám, že to zase není nějaký jejich plán," zasmál se a zavrtěl hlavou. ,,No, Jonghyun spíše vypadal, že tady pana Choie zná," zamumlal Kibum a sklízel si věci. Nadechl jsem se, ale to už mi pan Lee naznačil, že odcházíme také. ,,Porada je u konce, užijte si polední přestávku," usmál se a vyrazil k výtahu. Nejspíše poznámku svého - našeho - sekretáře ani neslyšel. Zamrkal jsem, skousl si ret a snažil se podívat se po těch dvou. Zmizel… jako v ten den… ale teď tu má někoho, kdo je s ním… a já na ně musím koukat? To… to přeci nejde! Musím s ním mluvit! Co nejdříve s ním musím mluvit! Vydechl jsem, ale společně s panem Lee a Kimem vyjel do našeho patra, kdy jsem šel do své kanceláře, usadil se tam do křesla a protáhl se. Vzal jsem si také pauzu, kdy jsem se najedl a napil, kdy jsem ještě chvilku měl klid. Na dveře najednou ale někdo zaklepal, kdy jsem zvedl pohled. ,,Ano?" ozval jsem se, kdy dovnitř vešel Kibum. ,,Pan Lee vás žádá, abyste se podíval do složky, kterou máte nyní na ploše, potřebuje pomoci s knihou pro paní Jang, jedná se o grafickou stránku věci, jsou tam i další obaly, máte si to projít…" usmál se, kdy jsem kývl. ,,Děkuji," usmál jsem se, kdy on kývl a odešel. Nadechl jsem se, vydechl a začal pracovat, kdy jsem si prohlížel veškeré návrhy, až jsem se zastavil u jednoho obalu knihy, co byl… strašně podobný jedné knize, co už dávno ve světě je… myslím si, že z Ameriky! To by byl průšvih! A navíc… budu s ním moci konečně mluvit! Vzal jsem sluchátko a zavolal Kibumovi. ,,Prosím, pane Choi?" ozval se milý hlas. ,,Našel jsem dost velkou chybu mezi grafickými návrhy, jedná se o knihu pro pana Sunga, mohl byste mi zavolat šéfa grafického oddělení?" zeptal jsem se a skousl si ret. Musím s ním mluvit… musím… Ale co mu řekneš? Že to byla chyba! Myslíš, že se ti vrátí? Já… vlastně ani nevím! Ale nevadí! ,,Samozřejmě, zavolám vám ho…" ozvalo se pípnutí, kdy jsem vydechl a promnul si zpocené ruce. Po chvilce jsem slyšel nějaké hlasy, kdy pak někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešel Kibum. ,,Je tu pan Kim," zamrkal očima, kdy jsem kývl, že může vstoupit. Kibum se otočil, kývl a nechal otevřené dveře, které za sebou blonďák zavřel a lehce se uklonil, kdy vypadal docela bledě. ,,Co se stalo? Jsou nějaké potíže s nějakou knihou? Slyšel jsem, že se jedná o knihu pana Sung Minjuna," vydechl a podíval se na mě. ,,Ano… obal té knihy je podobný jedné knize, co již vyšla v Americe… musíte to napravit…" kývl jsem a prohlédl si jeho tvář. Pořád taková, jakou si ji pamatuju, až na to, že měl… krásnější oči… ne… ne… on byl krásnější celý! ,,Tu knihu měl na starosti jeden z mých lidí… postarám se o to… vím, kdo to pokazil a za to půjde jeho ohodnocení dolů… nový obal bude brzy, ale kvůli zakázce pana Ahn jsem neměl čas všechno kontrolovat," přešlápl si a vydechl. ,,Na pracovišti si musíte zajistit lepší morálku, nebo to bude stát měsíční ohodnocení i vás," vydechl jsem. Minho! Ty osle! Takhle s ním mluvíš?! Když si ho chceš konečně pořádně užít?! On pozvedl obočí. ,,Nemyslím si, to se prostě stane a nikdo není dokonalý, chtěl jen inspiraci… a teď musím jít, mám rozdělanou práci," zamrkal očima už trochu více panicky a stresovaně, kdy jsem vstal a šel k němu. ,,Jongie… já… promiň… chovám se jako blbec… při našem setkání po tolika letech…" vydechl jsem a natáhl ruku, ale on se zamračil a odrazil ji. ,,Neznáme se, pane Choi, jdu dělat svoji práci a říct někomu, aby se postaral o zakázku pana Sung… budete mít náhradní obal do tří hodin, ale teď mě už nechte jít pracovat," podíval se mi do očí, až trochu víc ublíženě, kdy jsem si skousl ret, slabě kývl a ustoupil, kdy se on uklonil a odešel. Když se za ním zavřely dveře, tak jsem si sykl a dlouze vydechl. Paráda, Minho, to se ti vážně povedlo! Stiskl jsem si kořen nosu a šel se posadit ke stolu. Tohle se nepovedlo… nepovedlo se mi to ani trochu.


Minnie překvapeně koulil očka. ,,Takže… to je ten… co ti zlomil srdíčko…" zašeptal a vzal moji hlavu do dlaní, kdy se mi podíval do očí. Sklopil jsem je, ale kývl. ,,Nevěděl jsem, že ho někdy ještě uvidím… doufal jsem, že je Korea tak velká, že ne… že je zpět v Incheonu… ne… on je tady…" špitl jsem a zachvěl se. ,,Hyunnie… ale teď jsi se mnou! A mě přeci miluješ!" vyhrkl Minnie, kdy jsem zamrkal očima a kývl. ,,Já… samozřejmě, že tě miluju, Taeminnie… jen tebe… nikoho jinýho bych ani milovat nemohl," zašeptal jsem a pevně ho objal, kdy jsem ho políbil na rty. "Už na něj nemysli… pojď, musíme si zajít na něco dobrého k jídlu a napijeme se, abychom mohli pak pracovat," usmál se Minnie a políbil mě. "Jo… máš pravdu," vydechl jsem, kdy jsme šli spolu na oběd, který jsme sfoukli celkem rychle, protože jsme moc času neměli. Pak jsme začali pracovat, oba dvě ve svých odděleních, ale přesto mi pořád chodily zprávy - od koho jiného než Minnieho, že jo? Jenže někdy v půlce mi zazvonil služební telefon oddělení. Překvapeně jsem zamrkal očima a vzal to. "Dobrý den, grafické oddělení u telefonu hlavní vedoucí Kim Jonghyun, jak vám mohu pomoci?" ozval jsem se úsměvně a dohrál si s fonty na počítači. "Kim Kibum, Hyune, máš přijít do kanceláře," vydechl hlas v mobilu. Proč? "Uhm, jasně, hned tam budu, jen něco dokončím," vydechl jsem. "Jasně, tak pak přijď," bylo poslední, co jsem slyšel, protože se to pak přerušilo. Povzdechl jsem si, dodělal fonty a zadal práci klukům, kdy jsem šel do výtahu a nechal se vynést do horních pater, kdy jsem zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Kibum vstal od stolu a šel ke mně. "Co se děje? Jinkimu se něco nelíbí?" zeptal jsem se. "Ne… chce tě pan Choi," kývl směrem k druhým dveřím. Co?! Ne! "A… a proč?" skousl jsem si ret. "Ta kniha pro Sung Minjuna, něco je s ní v nepořádku," povzdechl si a prohlédl si mě. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě. "Jo… jo…" vydechl jsem a pokýval hlavou, ačkoliv se ve mně všechno svíralo. "Dobře…" kývl, i když to moc důvěřivě nevypadalo, a šel ke dveřím, kdy zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Nadechl jsem se a vydechl. Snažil jsem se hodit do klidu. ,,Je tu pan Kim," slyšel jsem ho, ale pak se otočil a vyšel ven, kdy já vešel otevřenými dveřmi a ty za sebou zavřel. Pak jsem se uklonil a skousl si zevnitř ret. ,,Co se stalo? Jsou nějaké potíže s nějakou knihou? Slyšel jsem, že se jedná o knihu pana Sung Minjuna," vydechl jsem a podíval se na něj. Doufám, že to nebylo naschvál, že mi nebude dělat naschvály. Vím ale, že by mě Jinki nikdy nevyhodil. ,,Ano… obal té knihy je podobný jedné knize, co již vyšla v Americe… musíte to napravit…" kývl a prohlédl si mě. Ať si mě neprohlíží! Znovu jsem viděl před očima ten den, kdy to mezi námi skončilo. ,,Tu knihu měl na starosti jeden z mých lidí… postarám se o to… vím, kdo to pokazil a za to půjde jeho ohodnocení dolů… nový obal bude brzy, ale kvůli zakázce pana Ahn jsem neměl čas všechno kontrolovat," přešlápl jsem si a vydechl. Musím se na tu práci Soomina podívat. ,,Na pracovišti si musíte zajistit lepší morálku, nebo to bude stát měsíční ohodnocení i vás," vydechl. Cože? Teď si tu bude nade mnou vyskakovat? Na tohle nemá jediné právo! Pozvedl jsem obočí a hleděl mu do očí. ,,Nemyslím si, to se prostě stane a nikdo není dokonalý, chtěl jen inspiraci… a teď musím jít, mám rozdělanou práci," zamrkal jsem očima. Nechtěl jsem být tady, pořád jsem se cítil nesvůj, zase jsem se tu cítil nesvůj, v jeho blízkosti! Navíc on vstal a šel ke mně! ,,Jongie… já… promiň… chovám se jako blbec… při našem setkání po tolika letech…" vydechl a natáhl ruku. Co si to dovoluje?! Tohle ne! Choi Minho, to nemůžeš! Zamračil jsem se a jeho ruku odrazil. Nebude na mě sahat. ,,Neznáme se, pane Choi, jdu dělat svoji práci a říct někomu, aby se postaral o zakázku pana Sung… budete mít náhradní obal do tří hodin, ale teď mě už nechte jít pracovat," podíval jsem se mu do očí, kdy on slabě kývl a ustoupil. Uklonil jsem se a odešel pryč z té místnosti hrůzy, kdy jsem zavřel dveře. Kibum na mě zvedl svůj pohled a přišel hned ke mně, kdy mě vzal za ramena. "Jonghyune, ty dneska nevypadáš ani trochu dobře, měl bys jít domů, řeknu to Jinkimu," vydechl, kdy jsem prudce zavrtěl hlavou. "Jediné, co teď potřebuji, je Taemin," vydechl jsem. "Nechceš mi říct, co se děje mezi tebou a Choiem? Oba se od chvíle, co jste se viděli, chováte divně," prohlédl si mě. "To není tvoje starost, Kibume, musím jít," vydechl jsem, kdy si on povzdechl, ale ustoupil a pustil mě, kdy jsem šel dolů do svého oddělení. Hned jsem si sedl k počítači a načetl si odeslané přebaly knih, kdy jsem se podíval na Soominův obal knihy. Pak jsem si to vyhledal na internetu. Opravdu se to shodovalo. Povzdechl jsem si a podíval se po místnosti. "Soomine, pojď sem prosímtě," vydechl jsem, kdy on překvapeně zamrkal očima, ale vstal a došel ke mně. "Co se děje?" pousmál se, kdy jsem k němu natočil monitor. "Pan Choi, nový pan asistent pana ředitele, mi řekl, že je tu problém s prací pro pana Sung… když se blíže podíváš, je to podobné jednomu dílu z Ameriky," vydechl jsem a ukázal mu to. "J-já… se moc omlouvám… musel jsem tu knížku vidět a vzal ji za vzor, ale asi jsem to moc… napodobil… opravdu, já," skousl si ret, kdy jsem ho poplácal po zádech. "V klidu… udělej novou, máš na to tři hodiny, rozvrhni úkoly mezi ostatní, co mají volnější termíny," kývl jsem. "Děkuji," vydechl a uklonil se. "V pořádku…" kývl jsem, ale sledoval ho, když si šel sednout. Pak jsem se otočil zpět k tomu svému a pustil se do celkové grafiky toho všeho. Musel jsem zajistit objednání nových prototypů grafických programů. Tedy, to jsem zadal na starost jinému oddělení, ale pořád to musí být přese mě. Pracoval jsem jako ďas do šesti hodin, kdy jsem konečně mohl svoji práci zabalit. Samozřejmě, Soomin mi dal nový obal zkontrolovat dřív, kdy jsem byl spokojen a mohlo se to poslat už konečně do oběhu, kdy to jde do výrobny desek obalů a pak rovnou svážou knihy dohromady. Každopádně, když jsem chtěl odejít, akorát mi někdo skočil kolem krku, tedy, na záda a obmotal nohy kolem mého pasu! "Konečně tě mám! Měl jsme hrozně moc práce!" zaúpěl hlásek a majitel toho hlásku se mi zakousl do krku. "Minnie!" zasmál jsem se a natočil hlavu tak, abych ho mohl políbit. "Kdo jiný," zašklebil se a spokojeně byl na mých zádech. "No, ty, jedině ty, samozřejmě," zašklebil jsem se a mávl ostatním. "Už taky končete, mějte se," usmál jsem se a rozešel se rovnou do výtahu, kdy jsem se podíval do Minnieho tváře v zrcadle. "Jak ses měl, lásko?" zamrkal Taemin a pohladil mě po tvářích, kdy si položil hlavu na tu moji. "Dobrý…" pousmál jsem se a kývl. "Dneska si tě pořádně rozmazlím v postýlce," zavrněl mi do ouška, kdy jsem se zasmál. "A neměl bych se o tebe spíše starat já?" pozvedl jsem obočí. "Nooo… možná, ale já ti chci oplatit tvoji nádhernou péči," usmál se, kdy jsem se zasmál se a vyšel s ním ven z výtahu, kdy jsem si všiml, že venku prší, ale už tam byla limuzína. Yesung! "Drž se, Taeminnie!" zasmál jsem se a rychle vystřelil ven v dešti. "Ááááááááá!" zaječel Minnie tím svým ječákem a já byl rád, že to udržím a hlavně nepustím svoji brašnu, kterou jsem nějakým zázrakem měl pořád na rameni a plandala tak trochu po mém boku! Z auta, limuzíny, no prostě, říkejme tomu auto velké jako limuzína, vystoupil Yesung s deštníkem, kdy jsem se na něj zazubil, když otevřel dveře a já mohl rychle Minnieho stáhnout k sobě do náruče a naskočil do limuzíny. "Vy jste třeštidla," přivítal nás hned hlas, kdy jsme se s Minniem smáli, ale podívali se na Jinkiho a …


NEMĚL JSEM JÁ DNESKA UŽ DOST SMŮLY, ZA CO MĚ SAKRA TRESTÁŠ, BOŽE?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 15. října 2018 v 20:30 | Reagovat

Yeees těším se na další! Myslím, že tam bude Minho s Jinkim! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama