Lost Love... May mean new Start - I. kapitola

10. září 2018 v 12:00 | Kazumi |  Lost Love...

Co se stane, když jeden chlapec podrazí srdce toho druhého? A co když se jednoho dne, po deseti letech, ti dva znovu setkají, ale tentokrát je druhý z chlapců již dávno zadaný? Přenese to ten jeden z nich přes srdce? Snad to někdo bude číst a bude se líbit.

Pár: JongHo & JongTae & OnHo
Upozornění: Použití násilí, sex... mh já nevím, co ještě xD 15+
Pohledy: Minho - normální písmo, Jonghyun - tučné písmo
Vzpomínky kurzívou




01. 12. 2006

Tělo menšího chlapce se otřáslo a jeho oči se zahleděly do očí vyššího tmavovláska.

,,Prosím... ne..." zašeptal zoufale a udělal pár kroků vzad.

Šíleně se bál vyššího, avšak mladšího chlapce, který se dál a dál přibližoval.

,,Čeho se bojíš... jsme spolu už půl roku..." vydechl černovlasý, ale jeho výraz v obličeji se doslova změnil...

Z toho roztomile vypadajícího přítele se stala bestie... Nedokázal se ovládat a hnědovlasý to poznal. Klepal se a rozběhl se pryč z pokoje... chtěl mu utéct. Běžel ze schodů dolů, kdy jeho útěk doprovázely jeho rychlé kroky... dupání. Hnědovlásek si rychle oblékl kabát a obul se, ale... než stačil vzít kliku u dveří, chytila ho silnější paže za zápěstí a prudce s ním trhla dozadu.

,,Nikam... jsi můj... musíš tady zůstat... já tě potřebuji..." zašeptal hlásek úlisně a hnědovlásek to už nevydržel a vzlykl.

,,Nech mě! Pusť mě sakra!" škubl sebou, ale to už ho černovlasý držel pevně v náruči.

,,Ale lásko... máš to rád..." zavrněl černovlasý, ale šel se svým štěnětem zpět po schodech nahoru, kdy rozrazil dveře pokoje a ani nezavřel dveře za sebou.

Hodil hnědovláska na postel a přilehl ho, kdy z něj začal sundavat oblečení. Nejprve kabát a pak se vrhl po rozepínání na jeho košili.

,,Ne! Nech mě! Prosím ne!" vzlykal hnědovlasý a kroutil se.

,,Lásko... neodporuj... bude to mnohem horší.." zašklebil se černovlásek a kousl svého přítele do krku.

Ten vzlykal a celý se chvěl. Cítil, jak mu mladší rozepíná pásek u kalhot a samotné kalhoty...

,,Prosím... nech mě.. nech mě..." vzlykal dál, ale jeho odpor slábl a přijímal tu skutečnost, že jeho přítel si ho brzy vezme surově, aniž by počkal, až si hnědovlásek zvykne.

Brečel a chvěl se. Černovlasý si stáhl oblečení a pronikl svojí velkou erekcí do něj, kdy neposlouchal vzlyky a nadávání. Začal pomalu přirážet do toho nebohého těla, ale postupně zrychloval a přitvrzoval na síle. Sténal a držel pevně boky svého malého štěněte, které skoro ani nevnímalo. Černovlásek obmotal prsty kolem erekce menšího a drsně mu ji začal třít. V tu chvíli on procitl a vyjekl. Vyšší se spokojeně usmál a dál přirážel, kdy cítil, jak se sevření kolem jeho penisu ještě více stahuje, až... najednou se stáhlo víc, menší zaječel a udělal se mu na hruď a ruku.

,,Vidíš... líbí... ah... se ti to..." zasmál se černovlasý se stenem a přirazil do toho tělíčka pod sebou, kdy se hluboko v něm udělal.

Zhluboka oddechoval, ale vyjel z menšího a lehl si vedle něj, kdy jej k sobě přivinul do náruče. Štěně se chvělo a tiše vzlykalo.

,,Neplakej... zlato moje..." zašeptal černovlasý, ale usnul.

Menší počkal, až bude jeho přítel spát a opatrně se od něj odtáhl. Pak šel ke stolu a začal psát. Dopis nechal na stole, oblékl se, sbalil si věci a se slzami v očích navždy odešel... doufal, že ho už nikdy neuvidí...
01. 12. 2016

Strop. Bílý strop. Taky jsem si mohl ten strop vymalovat jinou barvou. Ta bílá mě trochu vyvádí z rovnováhy a znervózňuje mě. Povzdechl jsem si a protáhl se. Jonghyunnie, je to deset let. Předtím... to nám bylo... mně patnáct a tobě šestnáct... že? Určitě ses změnil. Tak dlouho jsem tě hledal, ale už jsem to vzdal a teď... po deseti letech jsem zpět v Soulu... tebe nenajdu... odešel jsi... Sykl jsem a posadil se. Ta slova z dopisu... Stále je vidím před sebou, dokonce i v tuhle chvíli, kdy jsem zase zpět v tom proklatém domě, odkud jsi mi zmizel…

Minho, už víc nesnesu tvé chování, už víc nemohu snášet tvé ustavičné chutě. Je mi z toho špatně, nedokážu to, nemám na to sílu. Jsme spolu půl roku, ale... už nikdy nebudeme spolu takový zaláskovaní kluci. Zapomeň na mě... odcházím... odejdu daleko. Možná do Evropy, nebo se vydám do Ameriky. Bude záležet na tom, kde se uplatním. Najdi si někoho, kdo bude stokrát lepší, než jsem byl já... Nestojím za nic, selhal jsem jako přítel, ale i jako kamarád, bude lepší, když na to oba dva zapomeneme… Nedávej si to za vinu a žij šťastný život...

Tohle je konec...

Sbohem,

Kim Jonghyun

Jak bych si to nemohl dávat za vinu, Jongie? Mohl jsem za to já... puberta se do mě dala a nemohl jsem ustálit své chutě. Jsem mamlas. A ke všemu to je dnes deset let, deset let od toho dne, co se naše cesty rozešly díky mně. Povzdechl jsem si a vstal. Šel jsem si udělat snídani a podíval se na hodiny. Musím jít, dneska budu poprvé ve své práci. Těšil jsem se. Tedy... budu asistent ředitele... to zase moc velká zábava nebude, ale tak... přežiji to, musím! Nasnídal jsem se, vypil kávu a vyrazil z domku ven, kdy jsem nasedl do auta a rozjel se k obrovské společnosti. Bylo to nakladatelství, vydavatelství a firma zabírající se překlady. Vystoupil jsem z auta, zamkl a došel k recepci. ,,Dobrý den... jsem Choi Minho a dnes tu nastupuji, mám se hlásit u pana Lee..." usmál jsem se na ženu. ,,Ano... už je ve své kanceláři, poslední patro," usmála se, kdy jsem kývl a šel k výtahu, kterým jsem vyjel do desátého patra. Vystoupil jsem a nadechl se, kdy jsem přišel ke dveřím, zaklepal a vešel dovnitř. Od stolu zvedl hlavu blonďák. ,,Přejete si?" zeptal se a usmíval se. ,,Dobrý den, jsem Choi Minho, jdu za panem Lee..." usmál jsem se. ,,Ano... ohlásím vás," usmál se, vstal a šel ke dveřím vlevo, kdy zaklepal a vstoupil. Po chvilce se vrátil i spolu s panem Lee. Hned jsem se uklonil a pozdravil. ,,Zdravím vás pane Choi, Lee Jinki, představuji vám našeho sekretáře Kima Kibuma," usmál se, kdy blonďák s úsměvem kývl a uklonil se. Taky jsem se usmál a uklonil. ,,Vaše kancelář je ta vpravo... jelikož jste nový a důležitý, uděláme seznámení s celým podnikem na dnešním sezení... navíc jsme dostali velkou zakázku na novou knihu a to jak překladu, tak i ilustrací a obalu knihy... to bude hlavní a první bod, po něm bude následovat vaše představení," usmál se. ,,Dobře pane..." usmál jsem se a kývl, kdy se Jinki usmál pokýval hlavou a ukázal mi kancelář. Pak mi vše vysvětlil a šel k sobě. Šel jsem za Kibumem. ,,Co mám dneska dělat?" zeptal jsem se. ,,Hlavně se seznámit s podnikem... ale taky je třeba projít seznam nových knih a nových autorů, co přijmeme a co ne," usmál se a podal mi desky. ,,Dobře, mrknu na to," usmál jsem se a kývl. ,,Kdybyste cokoliv potřeboval, tak se ozvěte... kávu nebo cokoliv..." usmál se. ,,Děkuji," zamrkal jsem a šel do kanceláře, kdy jsem začal pracovat. Nechal jsem si donést kafe a pil. Četl jsem si a přemýšlel. Chyby byly opravené, stačí si to jen přečíst a pak podat hlášení a Lee pošle hodnocení zpět autorovi. Musím k tomu napsat své nápady. ,,Pane Choi..." zaklepal někdo na dveře. ,,Ano?" vzhlédl jsem od papírů. Dovnitř vešel Kibum. ,,Pan Lee si přeje, abyste se připravil, už je čas jít do zasedačky," usmál se. ,,Uhm... Dobře... co si mám vzít s sebou?" zeptal jsem se. ,,Není třeba nic, hlavní šéfové nachystali veškeré papíry," usmál se. ,,Ah... dobrá, děkuji," usmál jsem se, kdy Kibum kývl a odešel. Nadechl jsem se, uložil si svoji práci, co jsem si udělal, do počítače, upravil si košili s kravatou a vstal, kdy jsem šel vedle. ,,Jste tu, jdeme," usmál se na mě Jinki. ,,Zajisté... jak to tady tedy přesně funguje?" zeptal jsem se s úsměvem a šel s ním k výtahu. ,,Nemáme přímo šéfy našich tří oddělení... je jich více... grafická úprava obalů knih a písma, ilustrace do knih, překladatelé... těch je více, soustředíme se na korejštinu, japonštinu, angličtinu, čínštinu, thajštinu... před pár měsíci přišel i muž s německým jazykem a italským..." usmál se. ,,Pak také tu jsou korektoři přijatých děl, kteří to pak dají k nám do kanceláře a nakonec i kontroloři přeložených děl... zakládám podnik na perfektní úrovni zaměstnanců... kdo se nehodí, je vyhozen... k vám se budou dostávat již nachystaná díla, kdy ta nejlepší se dostanou nakonec ke mně... pokud máme u nás již osvědčeného autora, tak je upřednostněn před ostatními, protože kontrola jeho díla nezabere tolik času..." dodal, kdy Kibum stál vedle něj. ,,To je dobrý systém," usmál jsem se a kývl. Výtah zastavil a otevřel se. ,,Jsme na něj pyšní," usmál se Jinki a vyšel. Šel jsem za ním, kdy Kibum otevřel dveře a my vešli. Zasedačka byla plná. Všichni se postavili a uklonili. ,,Dobré dopoledne... až skončíme se zasedáním, dáte si hodinovou pauzu... ale teď, začneme s knihou pana Ahn... to je hlavní bod dne... pak vám něco oznámím..." usmál se Jinki, kdy všichni kývli a prohlédli si mě. Skousl jsem si ret, ale usmíval se a šel si sednout s oběma mladíky do čela stolu. Od stolu vstali dva mladíci... jeden měl v ruce tablet a druhý si stoupl k počítači, kdy zapnul ovladačem projektor a na velké ploše se objevily obrázky. Ale ten kluk... ten jeden kluk... štěněcí oči... proboha... tohle přeci.... To není pravda! ,,Jelikož máme zakázku pana Ahn hlavně na bedrech my, promluvíme za grafické a ilustrační oddělení společně... pan Ahn souhlasil s překladem svých knih do japonštiny, angličtiny, čínštiny a thajštiny... Jeho přání bylo, aby jednotlivé obaly knihy byly odlišné podle země... tudíž, jak můžete vidět za mnou, nachystali jsme předběžné ukázky obalů... Korea a Velká Británie má modrou, bílou a červenou barvu... Korea navíc černou... Navíc, jak o tom později bude mluvit i můj kolega z ilustračního, je kniha zaměřená na příběh o upírech, vlkodlacích a ke všemu to je hororově napsané... Máme tedy těchto několik různých návrhů, které panu Ahn později představíme.... pro Japonsko jsme zvolili červenou a bílou, Čínu zlatou a červenou a jelikož má Thajsko stejné barvy na vlajce jako Velká Británie, tak jsme to nakombinovali jinak... pro každou zemi je pět návrhů, jediné, co mají stejné, jsou nápisy, které představují krev... ačkoliv kvůli kontrastu jsme zvolili jiné odstíny červených barev... nebo různá šrafování..." usmál se a na tabletu přepnul snímek, kdy se objevil text, tedy tři texty, které byly jinými fonty, ale text byl jeden odstavec z knihy. ,,A mezi těmito třemi fonty se bude moci pan Ahn rozhodnout..." dodal. ,,Skvělá práce... mně osobně se líbí třetí verze, ta vznikla z tvé iniciativy, že?" usmál se Jinki. ,,Ano, na té jsem pracoval já sám," usmál se blonďák nadšeně a pokýval hlavou. Jinki se usmál a kývl, kdy k blonďákovi přišel ten druhý, taky blonďák, a menší mladík mu něco pošeptal a... co?! On ho... objal?! Pohladil?! A šel si sednout! Ten druhý si překlikl snímek a objevily se kresby. ,,Takže... každý z mého úseku si vzal na starost dvacet stran... ty jsme si přečetli, prodiskutovali to a vytvořili následné ilustrace... spolupracovali jsme s grafiky, abychom vytvořili správné ilustrace... Máme k výběru hned několik ilustrací i s udáním, kam by to šlo dát..." pousmál se. Vypadal nervózně. ,,Super, Minnie... je to k tématu a odvedli jste kus práce," usmál se Jinki a kývl. Jak mu to řekl? Minnie? Blonďák u počítače vstal a šel k tomu Minniemu, kdy jej lehce objal. ,,Tím končí představení našeho projektu z naší strany... jelikož na projektu spolupracujeme s více odděleními, tak jsme tu jako takoví velvyslanci... na překladu bude pracovat více lidí, ale vždy jen jeden člověk na jednom jazyku... pracují na tom již pár hodin... ti dotyční nemají jinou práci a závazky... doma to mají klidné..." kývl menší blonďák a usmál se. ,,Hádám, že si Jongie vybrali tebe, protože jsi nejukecanější a na nic nezapomeneš," zasmál se Jinki. ,,Jasně... jak jinak," zazubil se a šel si sednout s blonďákem na své místo. Jinki se uchechtl, ale kývl na mě. Zamrkal jsem, ale vstal, když vstal on. ,,Chtěl bych vám představit mého nového asistenta..." usmál se a podíval se na mě, kdy jsem se lehce uklonil. ,,Jmenuji se Choi Minho... a věřím, že spolu budeme všichni skvěle vycházet," usmál jsem se, kdy jsem okem zabloudil ke dvěma blonďákům, kdy ten jeden byl na první pohled překvapený a vyvedený z míry.

Je to tady… Jonghyunnie… znovu se my dva setkáváme…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama