Vzkaz v láhvi - Kapitola IV. - THE FINE

6. července 2018 v 7:00 | Kazumi |  Vzkaz v láhvi
Vítám vás u poslední (ano poslední bohužel) kapitoly Vzkazu v láhvi! Snad se vám mini příběh líbil ^^ Všimla jsem si, že už návštěvnost přesáhla 2000 ♥ To je paráda! Až se tomu divím kvůli dlouhodobé absenci :D Tak, nyní se tato mini příběhovka přesouvá do dokončených a vy se můžete těšit na další nové a nové příběhy!
Pár: OnTae & JongKey
Upozornění: Nic, občas se může zdát, že to je smutné, ale bude sladké
Pohledy: Třetí osoba


Jonghyun a Kibum šli spolu s dětmi k dětskému domovu. Hyun se usmíval, sledoval děti a Kibum si nemohl pomoct, musel každou chvilku hledět na blonďáka, který byl pro něj hotový anděl. U domova se Jonghyun zarazil.


,,Já úplně zapomněl na ty peníze," zamrkal očima a sáhl si do kapes, odkud vytáhl peněženku.

,,To je dobré… my nespěcháme," usmál se Kibum a lehce zrudl v obličeji, kdo ví, proč!

,,Ale ne… já jsem radši, pokud je všechno v pořádku," usmál se Jonghyun a dal Kibumovi peníze, kdy se on uklonil a pousmál se.

,,Děkujeme vám moc," usmál se, kdy Hyunnie kývl, usmál se a podíval se na děti.

,,Běžte dovnitř, já počkám na Minnieho," usmál se, kdy děti kývly a rozešly se samy do budovy.

,,Jaké to je… být v domově?" zeptal se najednou Kibum, kdy se na něj Hyun podíval a zamrkal očima, ale usmál se.

,,Záchrana pro děti, co si prošly něčím špatným… člověk si najde kamarády, ale pokud chce být sám, tak se nemusí být a svoje soukromí si najde… my, co pracujeme v domově, jsme tam rádi… pomáháme… je radost vidět děti, co se usmívají ve chvíli, kdy opouští domov s úsměvem a s jejich novými rodiči… je krásné vidět úsměv na tváři dítěte, které si prošlo něčím špatným," vydechl Jonghyun a prohlédl si Kibuma.

,,Ty a Jinki… jak jste na tom…" zeptal se, kdy si Kibum skousl rty a sklopil hlavu.

,,Jinkimu je… osmnáct… mně sedmnáct…" špitl.

,,Asi jste na ulici delší dobu, že?" povzdechl si Jongie, kdy se na něj Kibum překvapeně podíval.

,,J-jak… t-to víte?" zašeptal, kdy se Jongie pousmál.

,,Jsem psycholog… já se zajímám o lidskou duši a poznám to," usmál se, kdy Kibum sklopil hlavu.

,,Jsme… tři roky… tedy… dva… před dvěma lety… umřel táta… ale to už jsme byli na ulici… on nás naučil rybařit," vzlykl, kdy Jjong zamrkal očima a pevně chlapce objal, kdy ten ho překvapeně objal nazpátek, ale nakonec se k němu přitiskl.

,,Mrzí mě to… lidi jsou někdy necitelní… kdyby vás někdo vzal sem… měli byste se lépe…" povzdechl si Hyun, ale podíval se směrem ke kopečku, kde zrovna šli nahoru ruku v ruce Jinki s Taeminem. Lehce pozvedl obočí, ale pousmál se a hladil Kibuma po zádech, když ten vzlykal.

,,No… no… dobrý… jen to ze sebe dostaň," usmál se Hyun, kdy Jinki zamrkal, pustil Mina a doběhl k těm dvěma.

,,Co se stalo? Bráško?" zamrkal vyděšeně a dal ruku na jeho rameno.

,,Jen mi řekl, co se vám stalo… pokud byste chtěli… ne, já to udělám… zajistím vám bydlení, ano?" usmál se Jjong, kdy Jinki vykulil oči.

,,Uhm… bydlení? Ale… my do domova nemůžeme," skousl si ret, kdy se k nim přidal Taemin.

,,Půjdete bydlet ke mně domů," usmál se Jonghyun a pohladil kluky po hlavách.

,,K vám?" vykulil Jinki oči.

,,Tykejte mi a ano… ke mně, já se o vás postarám… no a Minnie může taky," usmál se Hyunnie a v další chvíli byl převálcovaný třemi těly, smáčen slzami a kdo ví…

Od té doby se trojce chlapců měla tak dobře, že se jim o tom nikdy nesnilo. Měli se tak dobře, že byli šťastní a častokrát si vyjeli na koních, kdy poznali i hromotluka Minha.

No, co více dodat? Jinki a Taeminnie si do roka vyznali lásku, to samé vyslovili Jonghyun s Kibumem a všichni žijí šťastně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama