The Bad Boys - Kapitola sedmá

1. července 2018 v 6:00 | Kazumi |  The Bad Boys
Annyeong, Kazumi má nový notebook, má spoustu volna, a tak píše a ještě si shání brigády a čeká na to, až přijdou přijímací pohovory na vysoké školy. Dneska vám přináším krásnou sedmou kapitolu z prostředí našich Temných andělů. Užijte si to, nebudu to dlouze okecávat nadále.

Pár: OnHo & JongTae (Onew + Minho & Jonghyun + Taemin)
Upozornění: Může obsahovat stopy násilí, sex, nadávky... atd... spíše 18+ (i když vím, že je omezenost zbytečná :D)
Pohledy: Liché kapitoly = Jinki - tučné & Minho normální
Sudé kapitoly = Taemin - tučná kurzíva & Jonghyun normální kurzíva


,,Jongie, kam jsi zmizel ty v noci? Vypadáš nevyspale…" podíval jsem se starostlivě na blonďáka. ,,Vyřizoval jsem jednu důležitou zakázku… tedy, druhou důležitou až po klucích… ostatně… kluci, vy dva budete muset být trochu změněni, co se týče vašich vlasů… nemusí to být nic extra a vaše přání můžete říci služebnictvu, zavolám pak kadeřníky a vy si můžete vše říct… vlasy máte dlouhé, jste černovlásci a nové barvy vlasů… no, můžete si vybrat, co s nimi budete chtít udělat, ale vážně… kdyby sem vtrhlo komando, nesmí vás poznat, ačkoliv do toho domu nevejde člověk následující týden nejméně…" podíval se Jonghyun vážně na ty dva. ,,Uhm… dobře… uděláme cokoliv… co budete chtít..." kývli oba. ,,Teď se pořádně najezte, napijte a upalujte do pokoje… někoho pověřím, kdo vás tam vyprovodí… dneska budeme oběd jíst ve čtyři… dáme si rovnou večeři… no a poté bychom mohli ke koním," usmál se Hyunnie. ,,Jé!" zamrkal Minnie nadšeně a já se usmál, kdy jsem dál jedl. Najednou se ozvala menší rána a… do obýváku čuměl kůň! ,,Apokalypso! Co to zase děláš?" zabrblal Jonghyun jako první, vyskočil na nohy a šel k vrané kobylce. Rozchechtal jsem se. ,,Neměl jsi jí dávat takové jméno, sedí k ní až moc, že toho využívá!" smál jsem se. ,,Proto jsem jí taky tak pojmenoval!" zabrblal a zatahal koně za ucho. zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. Tohle je vážně bezva den, ale únava přichází. ,,Já to říkám pořád, tahle kobyla je sama Satan, co si přišel pro naše duše, nebo já vážně nevím…" zaúpěl Hyun a povzdechl si. ,,Ale i tak ji miluješ nadevše," zasmál se Kibum a dál se cpal toasty. ,,Jo, protože je nejvyšší ze všech koní!" vyplázl na něj jazyk se smíchem, kdy Taemin vzal jablko ze stolu, vyskočil na nohy a šel k oknu. ,,Mohu… jí to dát?" zeptal se nesměle Hyunnieho. ,,Jasně… hezky na natažené dlani," usmál se na něj a kývl. Min nadšeně kývl a udělal to tak, jak mu blonďák řekl. Kobylka nadšeně zafrkala, vzala si jablko, pohodila hlavou nahoru a dolů a jablko brzy snědla. ,,Nenažranec jeden…" zabrblal Hyun a zatahal kobylu za ucho, kdy ona ho ohodila slinami! Všichni jsme se rozesmáli, načež Jongie začal něco brblat, vystrčil Apokalypsinu hlavu ven a zavřel okno na petlici. ,,Já ti říkal, abys měl plastová okna, která nejdou tak snadno otevřít," zasmál se Kibum. ,,A já ti zase říkal, že je nechci, protože jsou stejně k ničemu!" zabrblal blonďák, kdy oba kluci ty dva sledovali a já se pobaveně smál. ,,Víte, někdy se nechová tak, že by byl hlavní boss v týmu, někdy je vážně jako štěně," ušklíbl se Kibum a podíval se na kluky, kteří zamrkali a zasmáli se. ,,Kime Kibume, přestaňte si dělat legraci… zvedni tu svoji zadnici a jdi se postarat o Gangnam…" propálil ho očima. ,,Ou jéj, jde se spát, tady to začíná být žhavé," zamrkal jsem očima a vstal. ,,Kluci pojďte, neposlouchejte si puberťáky," vydechl Jonghyun nakonec, kdy kluci překvapeně mrkali očima, ale vstali a šli za Hyunniem, kdy jsem se podíval na Kibuma. ,,Co ho tak žere?" zeptal jsem se, kdy on pokrčil rameny. ,,Těžko říct, ale dostal zprávu od otce…" skousl si ret a pokýval hlavou. ,,Že by nebyla nějak… skvělá?" skousl jsem si ret. ,,Kdo ví… nic mi neřekl, musíme počkat, až bude ten správný čas," povzdechl si, kdy jsem kývl a rozešel se do svého pokoje s Kibumem za sebou. ,,Spal jsi vůbec?" zeptal jsem se ho. ,,Jo, ale Hyunnie ne… byl vyřídit jednoho chlápka po oslavě a ke všemu někomu vykradl trezor," zašklebil se, kdy jsem vykulil oči. ,,Cože? Vykradl trezor? Tak Dino už je i na něco jiného, jo?" zašklebil jsem se. ,,No… je to kolem čtyř set milionů wonů," zasmál se Kibum, kdy jsem kulil oči. ,,To jako vážně?" vydechl jsem. ,,Jo, hodíme to pak do centra… jdu se prospat… musím pak pro vzkazy od našich soukromých oček…" vydechl, kdy jsem kývl, ale rozloučil se s ním a šel spát.

Spolu s Jonghyunem jsme šli nahoru po schodech. ,,Tahle vila dřív patřila mým rodičům, ti jsou teď schovaní na jednom pěkném ostrově… ale pořád otec řídí část jeho mafie tady v Koreji… Ani já sám pořádně nevím, co všechno ovládám, co ovládá on, ale vypadá to, že kdyby se něco někdy mělo stát, tak to bude sakra velký poprask, co způsobí možná světové šílenství…" vydechl Hyun, ale usmál se a rozhlédl se kolem sebe. ,,Kdyby sem přišli policajti, je váš pokoj situován tak, aby byl schován za posuvnou zeď. Nikdo se k vám nebude moci dostat. Okna jsou zde, takže se nemusíte bát, že bychom vám ubírali na světle, to ne…" zavrtěl hlavou. ,,A… to oni nemohou zjistit?" zeptal jsem se, kdy se Jjong na mě podíval. ,,Ne, ta dvě okna směřují k pastvině… a je vytvořen optický klam, protože z mé ložnice je naprosto stejný výhled jen s tím rozdílem, že zvenčí to vidět není… nejde to poznat…" usmál se a otevřel dveře pokoje, kdy už uvnitř byly naše tašky. ,,Aha… uhm… a co po nás… budete chtít?" zeptal jsem se. ,,Já?" otočil se na nás Jjong a nechal nás vejít dovnitř. ,,Jen to, co budete chtít vy… jíst… pít… smát se… užívat si života… chcete nějakého domácího učitele?" zeptal se nás s úsměvem. ,,Uhm… přijdu si, že jsem vše zapomněl," sklopil jsem hlavu. ,,Já… chtěl bych…" špitl Minnie, kdy jsem ho objal. ,,Není problém… zavolám svým dvěma ověřeným domácím profesorům… budou s vámi moci být každý den, dávat vám hodiny," kývl, kdy jsem zamrkal očima. ,,A… proč jste si nás… nechali tady… a nejdeme do toho centra?" zeptal jsem se nejistě, kdy se Hyun posadil do křesla. ,,Bylo by to moc nápadné, pokud do centra budete chtít později, není problém… všechno bude kryté, ale teď je důležitější, pokud zůstanete v bezpečí tady…" usmál se. Zamrkal jsem očima a posadil se s Minniem na postel, kdy se ke mně bráška tiskl. ,,Takže… tu třeba můžeme zůstat napořád?" zeptal jsem se. ,,Jo, nikdo vás odtud nevyhazuje… máme tu koně… ti nejsou v centrech, ale občas děti jezdí sem, aby si zajezdily na koních," usmál se Hyun a protáhl se, kdy se podíval na hodinky. ,,No… půjdu spát, prospěte se pořádně, kdybyste něco potřebovali, tak u postelí máte oba červená tlačítka… pokud je stisknete, tak to zazvoní dole a přijde služebná… můžete ji požádat o cokoliv," usmál se Hyun a vstal. ,,Dobře… děkujeme moc za vše," vydechl jsem. ,,To nestojí vůbec za řeč, dobrou," usmál se Hyun a odešel, kdy jsem zamrkal očima a podíval se na brášku. ,,Tak… co si o tom… myslíš?" špitl jsem a objímal ho pevně. ,,Že… že to je… divný…" zašeptal a schoval se do mého objetí, kdy jsme si lehli a já ho u sebe pevně držel. Nevadilo mi, že nejde do své postele, potřebovali jsme totiž uklidnit. Oba dva. ,,Divný… to je… někdo… kdo… oni…" skousl jsem si ret. Nechtěl jsem ta slova ani vyslovit. ,,Co oni? Zabíjí… já vím… Jinki…" zašeptal Minnie a zachvěl se, kdy jsem ho k sobě pevně přitiskl a hladil ho. ,,Ale i přesto… oni jsou… takoví hodní… vždyť… oni nás zachránili," zašeptal Taemin a schovával si hlavu v mé hrudi. ,,Ano… já vím.. bráško… já vím," vydechl jsem. ,,A přeci… nezáleží na tom, jak nás zachránili… vždyť my nic… neviděli," zamrkal a podíval se mi do očí. ,,To neviděli… máš pravdu…" usmál jsem se a kývl. ,,Asi… nemohou být tak špatní… ne? Ten… jeden… on vypadá jako táta celého tohoto domu…" vydechl. ,,Myslíš Jonghyuna?" usmál jsem se a pohladil ho po tváři, kdy on zrudl a kývl. Zasmál jsem se a urovnal nás na posteli. ,,Všichni tři mají svoji osobnost… a kdo ví, co se v nich skrývá více, ale dokud jsme v bezpečí… dokud jsou oni tady… dokud jsem tady já, nestane se nám nic…" usmál jsem se. ,,Já… myslím si to taky… oni… oni jsou jiní… a asi… nebudeme už muset nic snášet, že ne?" zamrkal ustrašeně. ,,Ne Minnie, už nikdy…" potřásl jsem hlavou, dal mu další pusu, hladil ho po zádech, ale brzy jsme oba dva zalehli pod deku a usnuli. Museli jsme se vyspat z toho všeho. Byly to ošklivé zážitky a já bych je nikdy nikomu nepřál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama