Dávná minulost - II. Kapitola

4. července 2018 v 6:45 | Kazumi


Příběh má za úkol vás zanést do daleké minulosti. Někam, kde vládli krutí vládcové a jejich synové se mnohdy museli potýkat s jejich sobeckostí. V hlavních rolích potkáte Jonghyuna, ale také spoustu dalších!
(Také promítání členů skupin SuJu a EXO)

Pár: JongTae - hlavní ; OnKey- vedlejší
Upozornění: Není známo
Pohledy: Jonghyun



Přijeli jsme k branám města. ,,Nebereme si servítky... tady se rozdělíme... půjdeme po střechách... pět lidí by mělo zůstat u koní... je nás dost, možná vás tu může zůstat více... každopádně... já, Teuk, Zhoumi, Henry, Sungmin, Chanyeol, Sehun, Kangin, Lay a Kris... my jdeme," kývl jsem a seskočil z hřebce, který zafrkal. ,,Hned se vrátím," šeptl jsem mu do ucha a pohladil ho po krku. On frkl horký vzduch z jeho nozder a lehce do mě strčil. Usmál jsem se a podíval se na kluky. ,,Půjdeme my a ostatní počkají," kývl Zhoumi a i kluci, kteří se dohodli. ,,Fajn... jakmile zaslechnete písknutí, vtrhnete na nádvoří i s koňmi, abychom mohli utéct... rozdělíme se, kdyby měli nějakou metodu na hledání... sejdeme se při úsvitu slunce u západní strany... u moře... dejte si pozor, nedělejte moc početné skupinky, já pojedu s Teukem a Siwonem, vy ostatní se rozdělíte tak, jak určí vaši velitelé," pousmál jsem se, kdy oni kývli. ,,Orel bude létat nad našimi hlavami, dá vám také vědět," usmál se Henry na ostatní, co tu zůstávají. ,,Nebojte, pane, uděláme vše, jak si přejete," usmál se Suho. ,,Já vám věřím," usmál jsem se, ale vzal si ze sedla meč, připásal si ho k opasku a rozběhl se k bráně, kdy mě nikdo nezastavil, protože nikdo nehlídal. Otec má očividně vojáky jinde. Chystá svoji past... Podíval jsem se na ty, co mě následovali, ale skočil jsem na vůz a pak proti zdi, kdy jsem se zachytil okraje a vytáhl se nahoru. Kluci mě následovali a Leeteuk se Zhoumim mi byli vesměs v patách. Přeskočil jsem na hradby, rozhlédl se a podíval se na orla na nebi. Usmál jsem se, ale přeskočil na střechu a šel dál. Pár kluků mělo i luky se šípy. Po chvilce skákání jsem si všiml, že v jedné uličce se nachází deset vojáků. Dal jsem pohybem ruky znamení, aby se skrčili a došli blíž. Sám jsem se skrčil a sledoval vojáky, kteří s rukami na mečích sledovali okolí. ,,Sehune, Layi, Henry a Kangine... chci po vás, abyste zneškodnili těch deset dole," zamumlal jsem a ukázal dolů na vojáky. ,,Se šípy?" Zamrkali překvapeně. ,,Ne... nechci zabíjet... ale budou se nám více hodit meče... pošlete je do světa spánku a pak se vydejte k popravišti pěšky... luky se budou hodit později... cítím to," vydechl jsem. ,,Jistě princi," usmáli se a seskočili dolů jako nějací samurajové. Usmál jsem se spokojeně, ale na zbylé kluky mávl a rozběhli jsme se vpřed. Museli jsme si dávat pozor a občas přeletěli přes uličku ve chvíli, kdy tam proběhli kluci. Brzy jsme se začali plazit více tak, aby nás nikdo neviděl. Bránili jsme se tomu, aby nás viděli. Spatřil jsem na náměstí spoustu lidí, dvě pódia a několik vojáků. Na jednom pódiu byla královská rodina. Byli jsme na střeše starého domu, kdy pod námi bylo právě druhé pódium. Zhoumi se naklonil přese mě. ,,Nevěděl jsem, že Váš drahý otec má dalšího syna..." zamumlal a já se na něj podíval. ,,Matka byla těhotná, než mě otec chtěl zabít... ale ta žena, co sedí vedle něj, není moje matka..." zavrtěl jsem hlavou a podíval se na vyššího černovláska, kterému se leskly oči a byli u něj vojáci. Druhý černovlásek seděl u ženy na klíně a rozhlížel se kolem sebe. ,,Kolik je to let..." vydechl jsem. ,,Třináct..." zamumlal Teuk, kdy jsem smutně kývl. ,,Kibumovi je osmnáct... tomu druhému dvanáct..." skousl jsem si ret a podíval se pod nás na tři mladíky u špalků. ,,Ale Kibum brečí..." zamumlal Zhoumi, kdy jsem si prohlédl ty tři. Siwon a dva neznámí mladíci. ,,Máte meč pro Siwona?" zeptal jsem se potichu. ,,Mám..." kývl Kris. ,,Bezva..." pousmál jsem se a podíval se na otce, který se postavil a rozhlédl se. Čekal nás? ,,Dnes budou potrestáni ti, co se pokusili zničit náš zlatý národ, náš majestát! Jsou odsouzeni k trestu smrti setnutím hlavy," pronesl otec. Ani neřekne proč? Několik lidí zahučelo a kat vystoupal na pódium. ,,Ten je můj... seskočíte chvilku po mně..." usmál jsem se a podíval se do temné uličky naproti našemu výhledu, kde jsem si všiml signalizujícího Henryho. Mávl jsem na něj a ukázal mu pár gest, než jsem si dal kapuci více do očí a kývl na kluky. Seskočil jsem dolů ze střechy přímo na kata, když mu pomocníci chystali hlavu prvního neznámého mladíka. Skopl jsem kata k zemi a lid překvapeně zaječel. Když po mně chtěli jít pomocníci kata, seskočili ze střechy kluci a já tasil meč, kdy jsem přiložil špičku ke krku kata, kterému spadla kápě a jemu se překvapením rozšířily oči. Ušklíbl jsem se, ale vedle mě se postavil Zhoumi a zaujal moje místo, kdy jsem probodl očima otce, ale přeci jen se pod kapucí usmál. Bylo skvělé sledovat, jak je otec celý nesvůj. Šel jsem k Siwonovi, který už nyní seděl odlehčeně a sledoval mě. ,,Víš, co znamená nevzbudit pozornost?" Zeptal jsem se ho. On lehce kývl a chtěl odpovědět, ale já se rozmáchl a přeťal řetězy mečem jako nic. To je kvalita tohle. ,,Vyřešíme to doma," zazubil jsem se, kdy mi Kris hodil po jednom pohledu meč a já ho dal Siwonovi. Ten se usmál a kývl. ,,Co si to opovažujete vlézt na královský hrad!" Zavrčel otec, který konečně našel slova. ,,Jen chodím tam, kam mohu!" Odpověděl jsem s klidem. Lid překvapeně zahučel a já a Teuk jsme osvobodili dva kluky, co se hned k sobě natiskli, chvěli se a skousávali si rty. Měli dost překvapení v očích, ale také strach. ,,A neříkej, že jsi s tímhle nepočítal, Jeho Veličenstvo... nebo mám snad říct... tatínku králi," uchechtl jsem se a otočil se k němu čelem a stáhl si kapuci. Tentokrát vydechli překvapením všichni. ,,Jak..." zasyčel otec a rozhlédl se kolem, kdy z jedné uličky vyšli vojáci. Pak z další také, ale z té třetí pořád nic a otec se tam podíval, avšak pak probodl pohledem mě. ,,Zradil jsi království a krále... byl jsi vyhnán..." zavrčel otec a stiskl meč. ,,V deseti letech? Jsi směšný, otče," zasmál jsem se a prohodil si meč v ruce. ,,Ty jsi směšný... stojíš tu, chceš se spiknout proti králi, nemáš sebemenší nároky být tady... už dávno nejsi princ..." sykl. ,,Ale ano, je to princ!" Stoupli si vedle mě Teuk a Zhoumi, kteří si stáhli kapuce stejně jako ostatní. ,,Vy... proto vaši otcové... ty krysy..." zavrčel otec a lid nechápavě hleděl kolem sebe. ,,Co uděláš, hm?" Zasmál jsem se, kdy otec mávl rukou a první eskadróna s křikem se rozběhla mezi lidi, co s křikem uskakovali do stran. ,,Siwone, hlídej ty dva spolu s Krisem," usmál jsem se na mladíka, který kývl. Já sám pak pískl na prsty a z lidu vyběhli čtyři zamaskovaní kluci, co se oháněli meči. ,,Do boje!" Zvolal jsem a podíval se na oblohu. Orel byl už pryč a já pískl mnohem hlasitěji, ale to už na zem seskočili někteří moji kluci a statečně se bili. Na nádvoří nabíhali vojáci a lidé mizeli do svých domovů, nebo alespoň do bezpečí v uličkách. Jen jedna byla stále prázdná. Seskočil jsem z pódia a šel k druhému s úsměvem. U otce byl vysoký tmavovlásek s generálovským odznakem. Pozvedl jsem obočí, ale jen se usmál. ,,Ne že bych měl dnes nějak náladu na boj... ale brzy přijde den, kdy se lidé v království nebudou už bát..." usmál jsem se a podíval se na vojáky na pódiu. ,,Na co čekáte! Na něj!" Zavrčel otec, kdy mi zajiskřily oči a podíval se na generála, co seskočil na zem. Všiml jsem si, jak si bráška skousával ret. Možná by mě objal, ale byli u něj vojáci. Podíval jsem se na něj. ,,Nikdy jsi nebyl slabý, Bummie, jsi silný, jde jen o to, jak to využiješ," usmál jsem se, ale mečem odrazil první ránu generála. ,,Čestný boj ti nic neříká?" Usmál jsem se, kdy se ozval klapot kopyt a z uličky se na náměstí vynořili koně s jezdci, kteří začali pomocí mečů posílat vojáky do světa spánku. ,,Máte si dávat pozor, Jasnosti," vydechl a já nechal jeho meč sklouznout po tom mém a kopl ho do boku, kdy jsem uskočil, usmál se a pískl, kdy se u mě objevil vraný hřebec, který se vzepjal. Generál udělal výpad, já taky, kdy jsme začali bojovat, ale přišlo mi, že mi schválně dává prostor... proč? Pozvedl jsem obočí, ale usmál se a jednou otočkou ho poslal k zemi a podíval se na vojáky, jenž nevěděli, co dělat. Když se rozběhli na mě, objevili se najednou u mě na koních Xiumin s Luhanem a začali bojovat s vojáky. Zasmál jsem se, ale naskočil na hřebce a podíval se na druhé pódium, kde Siwon a Kris hrdě bránili ty dva kluky. Corsio se vzepjal a já ruku s mečem dal nahoru. ,,Ještě se uvidíme!" Zasmál jsem se a nechal hřebce docválat k pódiu, kdy před námi uskočili vojáci. Stáhl jsem před sebe jednoho z mladíků a pomohl mu, aby se usadil. ,,Drž se," usmál jsem se, kdy Zhoumi přivedl Krisova koně a Suho Siwona. Leeteuk taky přijel a stáhl na svého koně druhého mladíka. ,,Ústup!" zakřičel jsem, když se z další uličky vynořila armáda. ,,Bylo mi potěšením, otče," zazubil jsem se na krále a hřebec se po jedné pobídce roztryskal pryč jinou uličkou. Uklidil jsem meč, držel mladíka a postupně jsme na naší cestě jeli jen ve třech. Já, Siwon a Leeteuk. Nad našimi hlavami proletěl orel a po chvilce zmizel. ,,Hlídají si nás," zasmál se Teuk. ,,Spíše si nás hlídá on, za chvíli budeme na místě, kde si odpočineme," usmál jsem se a podíval se za nás. ,,Ani nemáme pronásledovatele," oddechl jsem si. ,,Suho s ostatními shodili bránu, takže jsme nabrali náskok, můžeme zpomalit," zasmál se Leeteuk. ,,Chytří kluci, vychoval jsem si dobré vojsko, lepší, než má otec... máchali s tím, jako by měli v ruce proutky," ušklíbl jsem se a nechal hřebce přejít do kroku. Siwon přejel na pravý bok a Teuk na levý. Všichni tři koně šli vedle sebe synchronizovaně a občas zafrkali. ,,Takže, Siwone, mluv," usmál jsem se na černovlasého. ,,Byl jsem ve městě... snažil se zjistit pár věcí, nabrat několik surovin... jenže na trhu mě poznal komoří, který je na hradě hrozně moc dlouho... pamatoval si tu podobu... předhodili mě před Vašeho otce... musel se nějak dozvědět o tom, že někde v lese se ukrýváte vy, že jste živý... nevím toho moc, ale zdálo se mi, že se každým dnem třásl, až se s Vámi znovu setká..." vydechl Siwon. ,,Co vím, tak se dozvěděl od někoho, že ho matka podvedla a on ji nejspíše nechal uštvat jako divou zvěř," povzdechl jsem si, ale podíval se na mladíky. ,,A vy jste co zač?" Usmál jsem se mile. ,,Uhm... já... my jsme... sourozenci Lee... synové královského kuchaře... já jsem Lee Jinki," vydechl ten, co seděl na koni před Teukem. ,,J-já T-ae-min..." vykoktal ten přede mnou. ,,Tak kuchtíci!" zazubil jsem se a podíval se k nebi po orlovi, ale stiskl holeně a hřebec se rozklusal příjemným klusem. ,,K moři máme cestu asi dobrých dvacet mílí," usmál se Teuk. ,,Tím lépe, ," usmál jsem se, ale to už jsme zajeli do lesa, kdy na jedné lesní mýtince jsme sesedli a pomohli těm dvěma. Leeteuk vytáhl ze svých brašen nějaké jídlo v podobě placek a ovoce, kdy to dal těm dvěma. Siwon si s nadšením sáhl do svých brašen a vytáhl mošnu s vodou. Já se postavil na vyvýšené místo a sáhl si k meči, kdy jsem se rozhlédl kolem sebe. ,,Vypadá to dobře, orel o nás ví, letěl zpět..." usmál jsem se. ,,A... vy jste... opravdu princ?" ozval se nesmělý hlas za mnou, kdy jsem se otočil na ty dva. ,,Princ Kim Jonghyun, prvorozený syn krále Jongbuma sedmého... a tady mí dva přátelé a oddaní poddaní a pravé ruky Leeteuk a Siwon... ostatní jsou mými stoupenci a dalo by se říct, že jsou mojí armádou, i když je nás málo," usmál jsem se, ale sešel dolů a usadil se na velký kámen. ,,Uhm... děkujeme... Vaše Veličenstvo..." uklonili se až k zemi, kdy jsem se zasmál. ,,Tak, prakticky jsem princ, ale i nejsem... a už vůbec ne Veličenstvo..." zazubil jsem se. ,,A vstaňte... řekněte mi, proč jste měli být popraveni?" zeptal jsem se, kdy si ten starší... Jinki? skousl ret. ,,Já... a princ Kibum... my se máme rádi... a někdo to na nás řekl..." sklonil hlavu, kdy jsem se zasmál. ,,Tak proto Bummie brečel... musí tě mít opravdu rád... a ty," usmál jsem se na toho druhého. ,,Prý abych nechtěl odvést... prince Baekhyuna," špitl. Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. ,,To se mu podobá, vážně," ušklíbl jsem se a protáhl se. ,,Přemístíme se od moře na můj hrad," usmál jsem se. ,,To bude asi zchátralý hrádek, Jasnosti," zasmál se Teuk, kdy jsem šel k brašnám a vytáhl si kus placky, kterou jsem začal jíst. ,,Nevadí, my si to opravíme... opevníme a připravíme proti otci!" kývl jsem. ,,Na tom... hrádku jsou uvěznění generálové... otec nám vyprávěl, že tam jsou kvůli spiknutí proti králi, ale dle všeho... to má co dočinění s vaším zmizením," skousl si Jinki rty, kdy jsem se na něj podíval. ,,Je fakt, že matka spolupracovala s generály... Třeba tam taky bude," kývl jsem. ,,Ta zmizela... královnu oplakávalo celé město a král prohlásil, že nejspíše utekla z hanby nad nejstarším synem... nebo něco na ten způsob... a pak... si na hrad přivedl tu druhou," kývl Jinki. ,,A nevíš, jak se někdo dozvěděl, že tu jsme?" sledoval jsem ho a napil se z mošny. ,,Vím jen to, že do města přijeli obchodníci… bylo to před několika týdny… ale bráška byl na trhu, aby nakoupil suroviny do kuchyně… byl tam i komoří a slyšel ty obchodníky, jak si povídali o neznámých mužích, co překročili moře a dostali se na jižní pobřeží země… pak král nechal ty obchodníky zavolat k sobě a už o nich nevíme nic…" zavrtěl Jinki hlavou, napil se a jedl. ,,Takže to byli ti obchodníci, od kterých jsem koupil ovoce pro nás a Lay se tam vrátil pro nějaké šatstvo," podíval se na mě Siwon, kdy jsem přimhouřil oči a kývl. ,,Takže tě neprozradila podoba, ale popsali tě obchodníci… nebo nevím…" napil jsem se a usadil se zpět na kámen. ,,J-já je slyšel…" zašeptal Taemin, kdy jsem se na něj podíval a Jinki s překvapením taky. ,,Minnie… nebyl jsi zase poslouchat, že ne?" vydechl. ,,Ne… já… já jen procházel kolem toho pokoje, kde byli… král je… zavřel do podzemních žalářů… ale zprvu se jich ptal… kolik těch neznámých bylo… a kdo… kdo je vedl…" zamrkal očima, kdy se na mě podíval Teuk. ,,Tenkrát nás jelo kolem deseti, ostatní se k nám dostali ze severu," vydechl, kdy jsem kývl. ,,To je pravda, nejspíše si otec myslel, že nejsme vytrénovaní dostatečně, nebo… no, ať si myslel cokoliv, musel nás podcenit, ale tím lépe pro nás. Kdyby nezůstala ta jedna z uliček prázdná, měli jsme problém," kývl jsem. ,,Kluci ji vyčistili dobře, nemělo to přímý spoj k hradu a nikdo by nečekal útěk zrovna touhle stranou, kde je tolik slepých zákoutí," zazubil se Siwon a já jen s úsměvem kývl, ale pak se již oddal klidu.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
I. kapitola◄ ►III. Kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama