Vzkaz v láhvi - Kapitola III.

15. června 2018 v 6:50 | Kazumi |  Vzkaz v láhvi
Tak co, kdo postrádal Vzkaz v láhvi stejně jako já? No, je fakt, že psát to o půlnoci je za trest, ještě k tomu ve chvíli, kdy se necítíte dobře, ale já chtěla něco dnes vydat, a tak je tu tohle. Tenhle příběh bude kratší. Vidím to ještě na takové 2 kapitoly. Přiznám se, že už teď jsem měla tendenci to ukončit :D Ale půjde to dál, tak si to užijte! (PS. -už jsem vám říkala, jak ten cover tady úplně žeru?)

Pár: OnTae & JongKey
Upozornění: Nic, občas se může zdát, že to je smutné, ale bude sladké
Pohledy: Třetí osoba



Jinki rád pomáhal lidem, když mohl. Navíc, rád pomohl člověku, který pomáhá tolika dětem! Nevěděl, co jsou zač, ale nehodlal se ptát. Jinki se podíval na blonďáka, který dětem řekl, kam se mají posadit a řekl jim, aby se pořádně chytily. Nic se nestane, s tím si byl Jinki jistý. Kibummie pomohl bráškovi odjistit kotvu a pak už se loď vydala na vlny. Děcka se nadšeně usmívala a byla na přídi, kdy blonďák šel ke dvěma mladíkům vzadu a sledoval své děti, ale podíval se i na Jinkiho s Bummiem, kteří se usmívali.
,,Opravdu jsem vám zavázán… pro děti tohle bude zážitek, o kterém budou povídat ještě hodně dlouho," usmál se menší blonďák.
,,To nestojí za řeč… jen… nás překvapilo, že někdo tak mladý je u dětí…" usmál se Jinki. Nechtěl, aby to vyznělo špatně, že je třeba mladík pedofil, na to ani nepomyslel!
,,Jinak… já jsem Lee Jinki, bráška Lee Kibum…" dodal Jinki s úsměvem a Kibum málem zčervenal, když viděl tak nádherný úsměv, který ten blonďák u nich měl.
,,Těší mě… já jsem Kim Jonghyun, je mi dvacet šest a jsem psycholog, pracuji v dětském domově," usmál se neznámý a Jinki i Kibum překvapeně zamrkali očima.
Dětský domov? Z toho je přeci ten kluk, který napsal ten vzkaz do láhve! Ale jak je pravděpodobné, že ho Hyun bude znát? Je to pravděpodobné asi tolik, aby se lední medvěd setkal s tučňákem!
,,Oh… aha… a smím se zeptat… v jakém?" zeptal se zvědavě Jinki.
Kibum se podíval na svého brášku. Tušil, nad čím jeho drahý bráška přemýšlí. Samozřejmě, chtěl taky, aby ten mladík před nimi řekl název domova z dopisu, ale jak moc velká šance tu je? Kolik dětských domovů je tady? A kolik jich je třeba v Soulu? A kde by se tady vzaly děti ze Soulu? To je blbost! Kibummiemu i Jinkimu se v hlavách hádaly myšlenky do chvíle, kdy Hyun promluvil.
,,Dětský domov Fortune…" usmál se a podíval se na kluky, kteří vyvalili oči.
,,Copak?" zeptal se jich překvapeně.
Netušil, co to do těch dvou vjelo. Znají tam snad někoho? Nebo odtamtud utekli? Prohlédl si je. Ne, neznal ani jednoho z nich. Jinki se zhluboka nadechl a skousl si ret.
,,Já… včera jsem vylovil takovou láhev a… napsal ji někdo, kdo je z domova Fortune…" zamrkal očima a pousmál se, kdy se Hyunovi rozzářila očka.
,,Vážně? To je skvělé… vím, o koho se jedná… říkal jsem mu o tom, jak jsem jednou takhle taky posílal láhev," usmál se Hyun a podíval se směrem k dětem, kdy Jinki i Kibum překvapeně mrkali.
,,Taemin je ten chlapec v tyrkysové mikině, ten blonďák vedle hnědovlasého, jsou nejvyšší z celé skupiny," pousmál se a podíval se na Jinkiho, který zamrkal a podíval se na blonďáka, Taemina, kdy se mu v hlavě tvořily další a další myšlenky. Myšlenky o štěstí, které ho potkalo.
,,Budu moci… pak s ním mluvit?" zeptal se Jinki a podíval se zpět na Hyuna.
,,Samozřejmě, může tady v přístavišti chvilku zůstat, nejsme z daleka, však je domov ta budova na kopci," pousmál se Jonghyun a podíval se zpět na děti, kdy se rozešel k malé holčičce a vzal ji do náruče.
,,To je krása, co?" usmál se, kdy malá cácorka sledovala vodní hladinu s nadšením a zatleskala ručičkami, kdy se usmívala od ucha k uchu.
K Jongiemu se přidal Kibum, který se podíval po dětech. Nevěděl, co by měl dělat. Tedy, on chtěl pomoci, ale netušil jak. Bylo to těžké, chápal, že asi ne všechny děti budou zvyklé na cizí lidi a možná i na doteky.
,,Mohu nějak… pomoci?" zeptal se s úsměvem, kdy se Hyun na něj podíval.
,,Můžeš tady San ukázat kormidlo," usmál se, kdy Kibum kývl s úsměvem hlavou.
Jonghyun mu dal San. Při předání se dotkly prsty a lehce to mezi nimi zajiskřilo. Jongie lehce zamrkal, ale pousmál se a podíval se na ostatní děti. Kibum víceméně znovu narudl a šel rychle ke kormidlu. Jinki vstal a začal si povídat s dětmi. Poočku sledoval Taemina, kterému mořský větřík čechral vlásky. Výlet lodí se dětem líbil. Kibum řídil jako pravý námořník a San se nadšeně smála. Po chvilce ji k tomu pustil a nakonec si každé z dětí vyzkoušelo jaké to je, když člověk řídí loď. Uběhly nejspíše dvě hodiny, když loď zakotvila zpět v přístavišti.
,,Děkujeme moc za to, že jste nás vzali na vodu," usmál se Jonghyun.
,,Rádo se stalo, když budete chtít příště, klidně nám řekněte," usmál se Jinki, kdy Hyun kývl, usmál se a podíval se na děti.
,,Jinak… tykejme si, když budeme spolupracovat, je tykání na místě," zazubil se blonďák a podíval se zpět na Jinkiho.
,,Oh… my… rádi," usmál se Jinki a uklonil se, kdy se Hyun usmál.
,,Taeminnie, můžeš prosím sem?" zavolal Jonghyun na blonďáka, který stál vepředu u dětí. Když ho Hyun zavolal, tak překvapeně zamrkal očima, ale kývl a šel k nim, kdy se podíval na Kibuma a Jinkiho, ale pak zpět na Hyuna.
,,Co se děje?" zamrkal překvapeně očima.
,,Tady Jinki by si s tebou rád popovídal," usmál se Hyun. ,,Máš času, kolik chceš," dodal a rozešel se s dětmi k domovu, kdy si Kibum skousl ret.
,,Já… doprovodím vás!" zavolal, kdy se Hyun překvapeně otočil, ale kývl. Kibum se rozběhl za nimi, pousmál se a šel vedle Jonghyuna před dětmi cestou, která vedla k dětskému domovu, avšak tu ani Kibum ani Jinki neznali.
,,Uhm… promiň že… že jsem tě tak vzal pryč… od skupiny, asi je to… moc takové… nepříjemné, ale…" Jinki nevěděl, co říct dál. Taemin ho sledoval překvapeně a v jeho očích se mísily pocity. Měl strach, Jonghyun ho tu nechal s neznámým chlapcem, ale na druhou stranu ho tu něco drželo. Něco, co se nechtělo hnout z místa!
,,Uhm… no… je to dobrý, jen… co se děje? Mám snad… uklidit loď nebo…" Taemin ztichl, když Jinki potřásl hlavou.
,,Ne… to ne, já jen… včera jsem… rybařil a našel tvůj dopis… vzkaz v láhvi…" usmál se Jinki a sklopil hlavu, kdy Taemin vykulil oči.
,,T-to… v-vážně?" vyhrkl, kdy se Jinki lehce pousmál.
,,Ano… opravdu," kývl a vytáhl z jedné z kapes dopis, kdy Taemin vykulil svá očka mnohem více.
,,Já… no… myslel jsem, že dopluje dál," vydechl Minnie. ,,Ale… nevadí mi to! Pokud to tedy… není nějak tobě… já vím, že to bylo šílené chtít po někom skrz vzkaz v láhvi, aby se stal mým kamarádem," vydechl, kdy Jinki opatrně natáhl ruku a pohladil blonďáka, který ztuhl.
,,Neomlouvej se za nic… Minnie… já… já… nikdy jsem pořádného kamaráda neměl… jen Bummieho, ale to je můj bráška… ten dopis mě překvapil a jednoduše jsem chtěl vědět více… mrzí mě, že jsi se dostal do domova," povzdechl si Jinki, kdy Taemin mávl rukou.
,,Už… už je to za mnou… pomalu a určitě ano… Jonghyun je ten nejlepší psycholog," pousmál se.
,,Vypadá hrozně mile…" kývl Jinki, ale navedl Taemina k lavičce, kde se oba dva posadili.
,,A… kdyby to šlo… chtěl bych si někdy vyjet na koni spolu s tebou… více tě poznat… už z dopisu jsem poznal, že budeš… milý a citlivý člověk," zamrkal starší z blonďáčků, kdy se Taemin začervenal a sklopil pohled. Jinki se usmál a pohladil ho po hlavě.
,,Takže… opravdu budeš můj… kamarád?" zvedl Minnie po chvilce svůj pohled a upřel své oči do těch Jinkiho, který se lehce usmál, pohladil Taemina po tváři a kývl hlavou.
,,Ten, na koho se budeš moci spolehnout vždy," usmál se a Taemin mu padl do objetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama