Dávná minulost - I. Kapitola

27. června 2018 v 9:00 | Kazumi


Příběh má za úkol vás zanést do daleké minulosti. Někam, kde vládli krutí vládcové a jejich synové se mnohdy museli potýkat s jejich sobeckostí. V hlavních rolích potkáte Jonghyuna, ale také spoustu dalších!
(Také promítání členů skupin SuJu a EXO)

Pár: JongTae - hlavní ; OnKey- vedlejší
Upozornění: Není známo
Pohledy: Jonghyun



Skousl jsem si ret, ale znovu dál psal. Bylo toho moc, ale potřeboval jsem to dodělat. Byla tu tma, jediný zdroj světla byla olejovka, která mi tu sotva dokázala posvítit. Zkazím si oči… já vím. Povzdechl jsem si a oči si promnul. Ty temné zdi naháněly hrůzu, kdyby alespoň už všechno bylo tak, jak má být… Najednou se ozvalo zaklepání, kdy jsem zvedl unavené oči od stolu. ,,Dále?" pronesl jsem, ale rukou si sáhl k meči, kdy se dveře otevřely a mladík mezi nimi se uklonil. ,,Oh… to jsi ty… děje se něco?" zeptal jsem se s úsměvem. ,,Muži jsou na vážkách, jsou si nejistí, Hyune, už víš, co bychom měli dělat?" zamrkal a podíval se mi do očí. ,,Musíme počkat… jestli se Siwon nevrátí do úplňku… jdeme…" kývl jsem. ,,Jenže úplněk je dneska, Jongie…" vydechl Zhoumi. ,,Cože?!" vyjekl jsem a postavil se prudce na nohy. ,,Ano… je to týden, co odešel… nevíme o něm nic… poslední jeho dopis od sovy přišel předevčírem… je ve městě, ale kam až se dostal… to už je neznámé… museli ho chytit vojáci… mohl ho vidět tvůj otec… jestli je tomu tak, bude ho vyslýchat a mučit, dokud mu Siwon neřekne naši polohu, ale on by to neřekl… tudíž, pokud to neřekne… může být mrtvý…" skousl si ret. ,,Ale… ne… Ne Zhoumi! To je blbost! Otec ho nezabije… nemůže si nechat projít mezi prsty člověka, který souvisí se mnou… on je chytrý… bude si myslet, že já ne… co když na nás nachystá past?" podíval jsem se hnědovlasému do očí. ,,To je dost pravděpodobné…" pokýval hlavou. ,,Fajn… zavolej mi Leeteuka… musím to s ním probrat… ať zburcují Suhovu partu také… je nás málo… proti jeho armádě nebudeme stačit… ale naše schopnosti…" nadechl jsem se a vytáhl si dýku, se kterou jsem si pohrál v ruce a pak s ní švihl proti zdi, kde byla dřevěná překližka, kdy se zabodla přesně do překližky. ,,Máme větší a lepší schopnosti… je nás dvacet… i se Siwonem a s tebou… takže devatenáct nás tam naběhne…" kývl hnědovlasý a podíval se na dýku. ,,Nevypadl si ze cviku," zazubil se. ,,Ne, já nikdy," ušklíbl jsem se. ,,Princi, prosím, nechci tam jít sám, mohli by mi ublížit, můžete mě následovat za Vašimi věrnými?" zamrkal očima a uklonil se. ,,Šašku, jdeme," zasmál jsem se a kývl. ,,Nejsem šašek, ale tvůj hlavní pobočník! Nebo jak jsi mě to naposledy nazval!" zasmál se. ,,Asi pobočníkem, mojí pravou rukou… mezi tebou a Siwonem se cítím vždy nejbezpečněji," zasmál jsem se, ale šel spolu s ním chodbičkou mezi loučemi. ,,Nečekal bych na vyjádření… je to sakra Siwon! Ten by se ozval hned! Půjdeme tam! Ať se to princi líbí nebo ne! Vtrhneme na ně!" doléhaly k mým uším vzdálené hlasy. Podíval jsem se na Mimiho, který jen pokrčil rameny, ale to jsme už vešli na větší plac, který tahle jeskyně měla snad největší. A zde jsme vždy vedli rozhovory, které asi nebyly ani dvakrát dobré, ale tak co už. ,,Klid!" zvolal jsem a tleskl rukama, až všichni leknutím nadskočili, jak se mě lekli, ale vzápětí se uklonili. ,,Princi…" podíval se na mě Leeteuk, který akorát zpražil pohledem Kangina, jenž tu před chvílí vykřikoval asi nejvíce. ,,Jsem rád, že tu jste všichni, nemusím vás tedy obesílat naprosto složitě… Jak jsem slyšel, chcete tady snad propuknout v rebelii?" pozvedl jsem obočí a podíval se do očí Kangina. ,,Ne… ale už to nemohu vydržet… Siwon je jeden z nás! A neozval se… to přeci není jen tak," vydechl. ,,Já vím, ale pořád tu mám hlavní slovo já," vydechl jsem, ale napřímil se a sáhl si k meči, který jsem tasil, až se všichni po sobě překvapeně podívali. ,,Dávám vám limit... postavte pod otvor ve zdi, kterým kape dovnitř voda, nádobu velikosti jedné paže… jakmile se naplní, budete všichni! Před jeskyní na svých koní, budete mít sbalené jen to nejdůležitější. Ostatní věci schováte do skrýše. Vykliďte i moji pracovnu… Až se nádoba naplní, odjíždíme vyřídit jednu záležitost..." pronesl jsem pevným vážným a hlavně rozkazujícím hlasem. Všichni se nadšeně usmáli, postavili se do pozoru a zasalutovali. ,,Ano, pane!" zvolali a já kývl, kdy si oni dali pohov. ,,Rozchod… Leeteuku, potřebuji s tebou mluvit," podíval jsem se na černovlasého, který zamrkal, ale kývl a došel ke mně. Vzal jsem ho stranou a mávl na Zhoumiho, který s úsměvem kývl a odešel do mé pracovny. ,,Co si o zmizení Siwona myslíš?" zamrkal jsem. ,,Že ho zajal Váš otec…" vydechl. ,,To si myslíme všichni… mně jde spíše o to… aby to nebyla past… pokud ho našli, spojili si ho se mnou a vězní jej… nemůže jej popravit, pokud by ho popravili, my bychom se neobjevili… To on moc dobře ví… Je moc chytrý…" stiskl jsem ruce v pěst a vydechl. ,,Ale Vy také… I kdybychom neměli dnes zvítězit… musíme vzít Siwona domů…" kývl a skousl si ret. ,,Já vím… Teuku… musíme dostat na naši stranu celou jeho armádu, ale ta je dost početná a mohou být všichni jeho přívrženci, nás je jen dvacet… ale i to je dobrý počet a navíc… měli jsme ty nejlepší učitele, hlavně já," zazubil jsem se, kdy se on zasmál a kývl. ,,To ano… jen nevím, jestli byl dobrý nápad vysílat Siwona, když je podobný svému otci, který Vás tenkrát odvedl," vydechl. ,,Ale on jediný se ve městě vyzná tak dobře, aby se mohl schovat, ale asi se mu to vymstilo…" pokýval jsem smutně hlavou a podíval se po mužích, kteří nosili věci. Byli to hlavně mladí kluci tedy, ale i tak, pokud je někdo naštve, nedokáží se držet zpět. Jsou to stroje, mašiny. Nebojí se jít přes mrtvoly. Pousmál jsem se, ale podíval se zpět do očí Teuka. ,,Ano, tenkrát můj otec mě poslal brzy do učení a byl jsem rád, že mi dal vědět, abych šel do sousedního království a nevracel se domů… nevím, co bych tenkrát dělal, kdyby mi sova nepřiletěla dřív," vydechl. ,,Nejspíše by tě vzali jako otroka… nevím…" zavrtěl jsem hlavou a poplácal ho po zádech. ,,Jsem rád, že ses k nám přidal, Teuku, potřebuji tě," usmál jsem se. ,,Po Vašem boku budu navždy, slíbil jsem Vám to tenkrát, co řeknu, to platí," usmál se a uklonil se, kdy jsem kývl. ,,Nachystejte i vodu!" zavolal jsem na kluky, kteří kývli. ,,Tohle znamená válku… boj… jestli se otec bude chtít postavit proti jeho vlastnímu synovi, tak prosím… já se nebudu bránit, ale pak to nepřežije jeden z nás…" přimhouřil jsem oči, kde mi proběhla nebezpečná jiskra, až se Teuk překvapeně podíval do mých nebezpečných očí. ,,Chcete… ho zabít?" zeptal se mě narovinu. ,,Když to bude nutné…" kývl jsem. ,,Co jiného mi zbývá?" šeptl jsem a stiskl si kořen nosu. ,,M-možná… se nakonec najde příležitost, jak… jak jej zastavit jinak, aniž byste ho zabil," vydechl mladík, kdy jsem povytáhl obočí. ,,Myslíš? Tady je jediné východisko… a to se jmenuje SMRT… nic míň ani nic víc… ani jeden z nás nebude chvilku v klidu, když ten druhý bude stále naživu…" podíval jsem se do jeho očí. ,,Omlouvám se, Veličenstvo," zamrkal a uklonil se. ,,V pořádku… nic se nestalo... každý máme své názory… připrav se…" poplácal jsem ho po rameni a vydechl. Vyšel jsem ven z jeskyně a navlékl si rukavice. Rozhlédl jsem se kolem nás. Koně nadšeně frkali a občas rozrušeně zaržáli. Přišel ke mně Sungmin s hřebcem. ,,Děkuji ti, nemusel jsi," usmál jsem se a vzal si otěže mého vraníka. ,,Už nemohl vydržet na jednom místě, je více rozrušený, než jsou ostatní koně," zasmál se. ,,Jo... jak jinak," zazubil jsem se a podíval se na hřebce. ,,Corsio... chlapče... klid," pohladil jsem ho a dal mu pusu na líc. On zafrkal, zahrabal kopyty a jeho nozdry se rozšiřovaly. Pomalu se uklidňoval, kdy jsem se usmál a podíval se na Sunga. ,,Potřeboval bych, abys vzal Liama a jel napřed... je zapotřebí obhlédnout situaci, co se děje..." podíval jsem se mu do očí. ,,Ano, můj princi... ale... moc se ve městě nevyznám, budu tam přeci jen poprvé, takže vlastně vůbec," vydechl a uklonil se. ,,Já vím..." kývl jsem a podíval se na černovlasého mladíka. ,,Henry!" zavolal jsem, kdy jmenovaný překvapeně zamrkal a spolu se svým běloušem k nám přišel. ,,Ano, pane?" usmál se. ,,Pojedeš se Sungminem... chraňte se před zrakem lidí, vezmete si s sebou orla a pojedete napřed... chci, abyste zjistili, kde je nejvíce vojáků a co se děje ve městě... pokud nepřijdeme v den popravy, tím líp pro nás, ale těžko říct, hlavně, aby nebylo pozdě… pošlete Liama i se vzkazem za námi, počkáte na nás u lesa dál od města," vydechl jsem. ,,Zajisté," usmál se a uklonil se, kdy Sung kývl, ale po chvilce se oba bělouši hnali po cestě pryč a orel letěl nad nimi. ,,Kam jedou?" objevili se u mě Zhoumi s Leeteukem a jejich koňmi. ,,Napřed, aby nám zjistili, jak to vypadá ve městě," usmál jsem se a stáhl si třmeny, kdy hřebec zaržál a pár koní mu odpovědělo. ,,To je dobrý nápad," usmál se Teuk. ,,Já vím, proto jsem ho poslal," zasmál jsem se a nasedl na hřebce, který pohodil hlavou. ,,Hlavně, aby nebylo pozdě…" poznamenal Zhoumi, který nasedl na ryzáka. ,,Nesmí…" kývl jsem, kdy zevnitř jeskyně vyběhli mladíci. ,,Je plná!" zavolal Tao. ,,Máte už být tedy dávno na koních! Zvedněte ty své líné zadky! Na koně! Na hrad!" zvolal jsem a tasil meč, kdy jsem ho namířil špičkou k nebi a hřebec se se zařehtáním vzepjal. Všichni vykřikli a naskočili na své koně, kteří zafrkali. ,,Ještě si splašíte koně, vy mezci," zasmál jsem se, ale když hřebec dopadl předními kopyty na pevnou půdu, stiskl jsem holeně a pískl. Corsio na nic nečekal a vyrazil vpřed. Meč jsem uklidil do pochvy a držel obě otěže klidně a jemně. Po mých bocích se objevil hnědák s ryzákem. To se vraníkovi moc nelíbilo a prodloužil chody. ,,Co má proti nám?" zasmál se Teuk. ,,Nic, jen musí být všude první," ušklíbl jsem se, kdy jsme dojeli ke spadlému kmeni a ten přeskočili. Vzal jsem to cestou na louku a většina z nás si dala už na hlavy kapuce. Já si ji zatím nechával dole. Když jsme zaslechli zurčení řeky, zavelel jsem ke klusu a pak ke kroku. To už kluci se svými hřebci jeli každý z jedné strany a já si nasadil kapuci. ,,Takže… vjedeme do řeky a půjdeme dvě míle po proudu v ní… tady v těch končinách je řeka mělčí, protože se nacházíme nad menším vodopádem… pak musíme z řeky ven a budeme pokračovat dál," oznámil jsem všem, kdy mi to odsouhlasili. Vydechl jsem, ale mávl a brzy jsme přijeli k řece, kdy jsme do ní vjeli a za sebou v zástupu jeli po proudu. Dával jsem si pozor a v dálce zahlédl nějaké dívky, které si na nás ukázaly a podívaly se po sobě. Sykl jsem, ale usmál se, stiskl holeně a hvízdl. Hřebec zařehtal, vyskočil z vody na břeh a cvalem se rozběhl do lesa. Ostatní nás trochu s opožděním následovali, ale já brzy zase nechal Corsia zpomalit a podíval se na kluky. ,,Kdy si myslíte, že kluci dojedou do města?" zeptal jsem se jich a podíval se krátce ke slunci, než jsem se podíval zpět na kluky. ,,Při nejlepším by tam měli teď být, napsat vzkaz a poslat orla napřed, než se dostaví na místo srazu… měli by si ale pospíšit, aby je nezaregistrovali… ačkoliv Henryho by tam dokázal poznat jen Váš otec… ale to si dá pozor," kývl Leeteuk. ,,Hlavní je, abychom věděli, jak moc rychle jet, nesmíme koně uhnat, ale nezbyde nám nic jiného," povzdechl jsem si a pohladil hřebce po krku. ,,Alespoň nebudeme překvapení my, ale oni," kývl Zhoumi, kdy se najednou ozvalo pískání. Zvedl jsem ruku a pískl, kdy mi na ruku dosedl černý orel, který měl trochu bílá křídla a peří v okolí pařátů. Byl nádherný! ,,Liame," usmál jsem se, pohladil ho po pírcích, kdy on zamával křídly, ale na jeho pařátu byl přivázaný dopis. Otěže byly nyní na krku hřebce, který toho nijak nevyužil. Vzal jsem si dopis a pohladil orla. ,,Leť! Ukaž cestu," usmál jsem se a pomohl mu se rozletět, kdy se on zase odlepil od mé ruky a vzletěl do nebes. Otevřel jsem pergamen, kdy hřebec šel klidně dál krokem. "Poprava se koná dnes, když slunce bude upadat do spánku… při výskytu prvních červánků budou tři muži popraveni katovým mečem, Sungmin." Přečetl jsem to nahlas a zamračil se, kdy jsem se podíval k nebi. ,,Máme hodinu na to, abychom se dostali k nim, pak musíme rychle do města," podíval jsem se na Zhoumiho s Teukem. ,,To je šibeniční," skousl si ret Teuk. ,,Je, ale my to zvládneme," vydechl jsem, dal si pergamen za vestu a stiskl holeně, kdy hřebec zaržál a rozletěl se vpřed. Za mnou jeli ostatní koně frkali, ale nechali se hnát adrenalinem v jejich žilách a myšlenkami, které proudily hlavami jejich jezdců. Nepočítal jsem dobu, za kterou jsme vjeli do jiného lesa, listnatého, na jehož konci se musíme sejít s nimi. Přeskočili jsme spadlý kmen stromu a jeli dál. Nikoho jsme nepotkali, bylo to divné, ale třeba otec chce mít na popravě více lidí? Nahnal je tam? Nahnal je tam kvůli nám, abychom měli ztížený útěk? Až na ty holky… ale to nic nebylo. Brzy jsme se napojili na hlavní lesní cestu, která slouží nejspíše obchodníkům, na jejím konci jsem viděl osoby na koních. Hřebec zafrkal, ale já ho nechal přejít do klusu a pak do kroku, kdy kluci lehce sklopili hlavy a pak se mi podívali do očí. ,,Máme čas, ale měli bychom si i tak pospíšit, abychom mohli promyslet strategii," zamrkal očima Sungmin. ,,Promyslíme to cestou," kývl jsem a nechali jsme koně jít krokem. ,,Vojáci jsou připravení ve všech uličkách, když jsme tam byli… brány jsou nehlídané, když jsme se rozhlédli z jedné věže, tak jsme viděli v uličkách vojáky… k hlavnímu nádvoří moc vidět nebylo, ale Liam nějakou dobu kroužil na jednom místě, jednalo se o levou stranu, budete muset jít pravou… tu nemají tolik hlídanou nebo tam není tolik vojáků," vydechl Henry. ,,A jak jste se dostali přes brány? Ty nejsou hlídané?" pozvedl jsem obočí, kdy se Sungmin zašklebil. ,,Liam otravoval vojáky, nebo spíše… shodil je na zem, Henry se dostal zadním otvorem do věže a já dodělal ty na hradbách, nic těžkého," zazubil se. ,,Ah, vy jste šprýmaři, tak do útoku!" zazubil jsem se, podíval se k nebi a pobídl hřebce, který se rozcválal kupředu se zaržáním.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama