At the right time... - X. Kapitola

29. června 2018 v 6:00 | Kazumi |  At the right time...
Vítám vás po dlouhých 8 měsících znovu u kapitoly At the right time. Pevně věřím, že se tu najdou ještě věrní čtenáři, kteří čekají na tento příběh. Nebo že příběh najde nové čtenáře. Já tento příběh osobně mám moc ráda, proto jsem se pustila do jeho napsání. No, sepsání této kapitoly mi trvalo den. Možná příští kapitola bude již konečná, uvidím, jak moc dlouhý pohled bude. Každopádně, užijte si tento díl a krásný den :*
Pár: OnHyun (+ vedlejší TaeKey)
Upozornění: Válčení, krutosti, týrání, násilí,
Pohledy: Jinki a Jonghyun


Měl jsem strach ze smrti? Teď? Když mi mířili zbraní rovnou do tváře? Ne… necítil jsem nic.. žádný strach, netušil jsem, co se stane s mým tělem, sice bych rád viděl ještě Minha… ale jednou se my dva setkáme. Jenže, nic se nestalo, místo toho se ozval výstřel. Ani jsem nepostřehl, že ve skutečnosti to byly tři výstřely, proto byla ta rána taková. Překvapeně jsem vykulil oči, když chlapovi vytryskla krev z hlavy a prakticky všude kolem! Klesl k zemi a já se vyděšeně podíval na jezdce na koních, kteří měli zbraně! Teď nám něco udělají oni?! Bylo jich moc! Z každé strany někdo jel! Baekhyun mě více sevřel a já jeho také. Siwon se na nás podíval, ale pak svůj zrak obrátil na ty, kteří přijeli. Podíval se na ně… šťastně? To se jich nebojí? ,,Kriminální policie! Soulská armáda! Vzdejte se!" zařval jeden z mužů na koních a jeden vraník se vzepjal. Zamrkal jsem a podíval se na kluky, kteří byli drženi kousek od nás, ale ti tři muži se lekli a pustili je i zbraně. Co to je? Soulská armáda? Co to má znamenat? Zachvěl jsem se a očima bloudil po všech těch, kteří se tu najednou nahromadili. Kde se jich tady tolik vzalo? Tolik koní… tolik lidí. Cítil jsem, jak se do mě dala úzkost. ,,Baekjine!" zavolal jedem muž na toho, který tady předtím křičel něco o armádě. Ten se podíval na muže a ten mu ukázal na mě a Baeka. Uhm… Baekjin… to… Sledoval jsem, jak se muži rozšířily zorničky, zbledl a ztuhl. Vyděšeně jsem si ho prohlédl. Proč… proč najednou tak vypadá? Skousl jsem si silně ret. ,,Baekhyunnie… bráško… ty… ty žiješ!" vyhrkl najednou ten muž a rozběhl se k nám. On… on ho zná? Tak… tohle je Baekův brácha? Zamrkal jsem, když mi byl Baekhyun odebrán z objetí a podíval jsem se na ty dva. ,,Baekjine…. Já… já… já věřil… věřil jsem ti… že mě najdeš… že mi pomůžeš…" špitl Baekhyun a já se díval z jednoho na druhého. Mají štěstí… budu mít taky takové štěstí? ,,Jonghyune… konečně jsem tě našel," ozval se najednou vedle mě šťastný hlas, kdy jsem sebou trhl a vykuleně se podíval na muže, který předtím zavolal na Baekova bratra. Jak může znát mé jméno?! ,,Co mi chcete udělat?" vyhrkl jsem. Opravdu mi chce ublížit?! Ale jak? Taky mě zastřelí?! ,,Nic… klid… patřím k ostatním, jsem doktor Lee Jinki… zachránil jsem tvého brášku a slíbil jsem mu, že tě jemu vrátím," usmál se. Vážně? Počkat… on… on zná mého… brášku?! ,,Minho! Oni ho nezajali?! Žije?! Nenašli ho?!" nadšeně jsem zamrkal očima a vyskočil na nohy, i když mě všechno bolelo. Chci vidět brášku! Hned! Teď! ,,Ne…" usmál se a zavrtěl hlavou. Oni ho nezajali… nemají ho! Žije mi! ,,Musím za ním!" zamrkal očima jsem očima. Mám jen jeho a… počkat! Podíval jsem se na Siwona a pak zpět na doktora. ,,Můžete… prosím pomoci Siwonovi?" zamrkal jsem očima a on kývl, kdy jsem zamrkal očima. ,,Zcela určitě," usmál se pan Lee a vytáhl lékárničku. ,,Něco vydržím," vydechl Siwon, ale usmál se a vděčně se na mladíka podíval. ,,To je dobře, ale nevypadáte na to, že by vám ubližovali, na rozdíl od ostatních kluků," zamrkal Lee a prohlédl si ho podezíravě. Nesmí ho podezírat! Je to můj bráška! Ať ho sakra nepodezírá! Tohle není fér! ,,Jsem hlavní stájník… otázky a odpovědi později prosím," vydechl ztěžka, kdy Jinki překvapeně zamrkal, ale nakonec kývl. Zamrkal jsem, ale díval se po všech a zůstával u těch dvou. Byl jsem rád, že má Baekhyun svého brášku zpět, já ho budu mít u sebe snad brzy taky! Najednou se mé oči setkaly s očima Jinkiho, který se na mě podíval. ,,Jsi v pořádku? Neudělali ti nic?" zeptal se mě a natáhl ke mně ruku. Chce mi snad taky někam sáhnout?! Zavrtěl jsem hlavou a uskočil od něj, kdy si ruku stáhl k sobě a vydechl. Nenechám se nikým hladit! Ne někým cizím. ,,Dobře, pojedeme pryč, my můžeme, vojáci tu zůstanou, aby získali nějaké potřebnosti… vezmeme i jejich koně, hodí se každý kůň," zamrkal Jinki. ,,Já chci Moona…" špitl jsem a podíval se do země. ,,Jezdil jsi tady?" zeptal se mě pan Lee překvapeně, kdy jsem zavrtěl hlavou. ,,Ne... Siwon hyung nás jeden večer na ně pustil při zavádění do stáje," zamrkal jsem. ,,Aha, tak ty koně, které máte oblíbené, si necháte," usmál se a kývl. ,,To jsou Mamacita, Strawberry, Moon, Crowdy a Calipso," vydechl Siwon, kdy jsem se pousmál. ,,Stejně mi je budete muset ukázat," zasmál se Jinki, ale pomohl Siwonovi na nohy a pak jsme šli k nějakým vozům. ,,Moon je jediný strakáč," špitl jsem a šel vedle nich. ,,Dobře, budeš si ho moci vzít, ale nikam teď nechoď, nerad bych tě zase ztratil," usmál se Jinki. Jak jako znovu ztratit?! Já ho nikdy neviděl! ,,Zase?" pozvedl jsem obočí. A on mě taky nikdy neviděl! ,,Vidíte mě poprvé," vydechl jsem nechápavě. ,,To ano, ale Minho tě už nechce ztratit," usmál se. Minho… že by mu můj bráška ukázal moji fotku? Nebo snad… ,,Medailonek!" vyhrkl jsem, když jsem si vzpomněl na svůj řetízek s fotkou! ,,Jongie…" ozval se chraptivě Kwanghee. Podíval jsem se na něj a překvapeně vykulil oči, když držel můj medailonek! On ho má! Rozběhl jsem se k němu a vzal si řetízek do rukou. ,,Jak jsi ho našel, Kwanghee hyung?" vyhrkl jsem nadšeně a podíval se do jeho očí. ,,Měl ho v kapse, viděl jsem ho, tak jsem ho sebral," řekl sípavě, ale usmál se. ,,Jsi úžasný, děkuji moc hyung!" zamrkal jsem a opatrně ho objal. ,,Je to to poslední, co jsem mohl udělat," pousmál se a odkašlal si. Jak to mluví?! ,,Ale ticho buď, ty přeci ještě budeš žít dlouho! Tohle nic není, jsi snad chlap, ne? Nebo jsi jen bábovka?" zašklebil jsem se a polechtal ho. ,,Hyunnie! Ty jsi ale oživl!" zasmál se a rozkašlal se, kdy jsem nevinně zamrkal očima. Najednou přišli blíž ti dva, tedy, Baekův brácha a ten divný doktor. ,,Ty jsi… Hwang Kwang Hee?" zeptal se brácha Hyuna, kdy se na něj Kwang překvapeně podíval. ,,Uhm… ano… unesli mě před několika lety a dostal jsem se sem jako první dítě…" vydechl a kývl. ,,Ale… nic pořádně o jejich plánech nevím, více ví Jaesang, to je ten černovlásek," pousmál se a ukázal na chlapce, co na tom byl dost špatně. ,,Mrzí mě, co se stalo," šeptl jsem a sklopil hlavu. ,,Nedávej si to za vinu, pojedeme," vydechl Jinki, kdy vojáci přivedli koně a já se podíval na strakáče, který sebou trhal a mladík, co ho vedl měl problémy. ,,Hej, klid!" vydechl. ,,Moone!" zavolal jsem a pískl. Hřebec zaržál, vytrhl se mladíkovi, který spadl na zem, a pak hřebec doklusal ke mně, kdy do mě lehce strčil a já se zasmál. Ten mladík přišel blíž. ,,Musí jít k ostatním," vydechl a chtěl hřebce vzít. ,,Minnie, nech ho tady Hyunniemu, ano?" usmál se Jinki na toho kluka, kdy on překvapeně zamrkal očima. ,,Uhm… fajn…" zvedl ruce v obraně a zazubil se, kdy jsem se podmračil. ,,Proč se chovají všichni tak divně," zamumlal jsem a přejel hřebci rukama po hlavě. ,,Protože jsme šťastní, že jsme vás našli a máme starosti z toho, kde jsou ostatní děti," vydechl Jinki, kdy jsem si povzdechl a podíval se na Siwona, který mluvil najednou zase s Baekjinem a byl u nich Baekhyun. ,,Siwon je můj a Minhovo bráška," špitl jsem a podíval se na Jinkiho. ,,Co?" vykulil překvapeně oči. ,,No, prý ano… řekl mi to, proto mi pomáhal a schytal kulku místo mě," vydechl jsem a kývl.

Bylo to rychlé. Mělo to rychlý spád. Armáda se postarala o vše, o co bylo třeba. Já a Jonghyun jsme vyrazili na cestu o trochu dřív než všichni ostatní. Chanyeol a Baekhyun, jak mi Hyunnie řekl, byli stejně staří jen o trochu mladší než on. Baekjin se rozhodl, že si je vezme na starost. Já ale chtěl už domů, tedy, do nemocnice, abych mohl zajistit setkání Hyuna a jeho brášky. Nestane se nic, pokud budeme napřed. Jel jsem na svém Corsiovi a Hyun spokojeně na paintovi, který byl na něm dost závislý. Na jednu stranu to bylo zvláštní, že si hřebec dokázal najít cestu k malému chlapci během pár dní. Na druhou stranu ne, protože koně cítí lidskou duši a dokáží v ní číst. ,,Slyšel jsem, že se zajímáš o psychologii," usmál jsem se a pohladil hřebce po krku. ,,Jo… měl jsem ji rád… ale teď nevím, jestli bych byl schopný to nějak využít," povzdechl si. ,,Proč myslíš?" podíval jsem se na něj. ,,Po tomhle…" špitl a podíval se na uši svého koně. ,,A víš, že jedině každá špatná zkušenost nás dokáže posunout dál? Že každá špatná věc nás nakopne, abychom se pokusili o to, abychom to příště zdolali? Někdy lidé, co pomáhají s problémy druhým, mívali sami problémy. Věř mi," usmál jsem se, kdy se na mě překvapeně podíval a naklonil hlavu na stranu. ,,Jste psycholog?" zeptal se mě. ,,Ne, nejsem, jsem doktor, armádní doktor… někdo, kdo se snaží najít všechny ztracené děti, někdo, kdo chodí jako první na místa, kde proběhla řádění těch pobudů… To já našel tvého brášku," usmál jsem se. ,,On… brečel… bál jsem se, aby se neprozradil," vydechl a pohladil svého koně po krku, kdy ten stříhl ouškem a natočil hlavu na chlapce, který se usmál. Tak rád jsem viděl úsměv na té dětské tváři. ,,Neprozradil se… oba jste moc šikovní… jsem rád, že se budete moci zase setkat," usmál jsem se. ,,A… Kwanghee… vy ho znáte?" podíval se mi do očí. ,,Jako… jeho rodinu a tak…" dodal. ,,Ne…" zavrtěl jsem hlavou. ,,Nevím o něm nic, jen to, že Baekjin, brácha Baekhyuna, viděl jeho únos. Tenkrát ale nebyl tam, kde je teď. Víš, Jongie, my máme občas svázané ruce víc, než si sami myslíme. Můžeme chtít přeměnit svět, ale jde to těžce…" vydechl jsem, kdy on kývl. ,,Slyšel jsem, že… někdy se vládci a vůdci chovají k lidu jako k jejich loutkám a hračkám…" šeptl. ,,Bohužel, někdy si přijdeme jako hadrové panenky. Záleží na tom, jakého postavení ve společnosti jsi… pak jsi buď hadrová panenka, nebo jsi jen bezbranný človíček," usmál jsem se a podíval se do dálky. On zvídavě zamrkal očima a podíval se na mě. ,,A vy jste co?" zeptal se mě. ,,Já?" zamrkal jsem a podíval se na něj. ,,Já jsem něco mezi tím," vydechl jsem. ,,Jak může být něco mezi tím? Buď jste jako já, nic, někdo, kdo nemá nad sebou člověka, co ho řídí, nebo máte nad sebou člověka a jste jeho hadrová panenka…" vydechl, kdy jsem se pousmál. ,,Asi jsem to vysvětlil špatně," usmál jsem se, pohladil hřebce a otočil se na Hyuna. ,,V tomto světě žije několik kast, skupin lidí… první z nich jsou ti, co jsou nahoře. Je to jen jeden člověk, aneb ten, co tohle celé vede. Tento stát, tento blázinec. Druhou skupinou jsou ti, co mu mají radit a pomáhat spravovat vesměs to, co tu nadrobil," usmál jsem se, kdy mě on přerušil. ,,Takže ten, co je za tímhle, je nejspíše z první nebo druhé vrstvy?" zamrkal očima. ,,Kdyby byl z první, tak nevím, k čemu by mu to bylo… ten, kdo je nyní vůdcem, je celé dny zabedněný ve své pevnosti… nechce slyšet o tom, co se děje v jeho takzvaném království, v jeho zemi míru a klidu…" zavrtěl jsem hlavou s povzdechem. ,,To je příšernost… takže v druhé vrstvě jsou úředníci a vysoce postavení generálové a majoři?" zamrkal, kdy jsem kývl. ,,Přesně tak… mezi nimi se dá najít škodnou, ale mohli bychom ji najít i ve třetí skupině… do té patří ti, co jsou jakkoliv zaměstnaní ve veřejných institucích… vědci, ředitelé nemocnic, policie… právníci… no, i když ty bychom těžce hledali…" povzdechl jsem si, kdy on kývl. ,,Už tomu rozumím… takže ve čtvrté vrstvě, kastě, jste i vy, ten Baekjin, ostatní vojáci, učitelé… zkrátka zaměstnanci v těchto veřejných správách?" zamrkal očima. ,,Ano, pochopil jsi to velice rychle," usmál jsem se a kývl. ,,Ale v téhle kastě je přeci už hloupost, aby byla škodná… někdo, kdo chce zavařit těm nahoře… nebo těm dole," vydechl. ,,Ano, je nemožné, aby to zorganizoval někdo z této kasty… musel by mít silné stoupence, ale lidé jsou závistiví a hamižní… představ si, že máš deset přátel… a najednou jeden z vás se stane bossem ve velké věci a udělá si z tebe poskoka, jako bys měl být z nižší kasty, než je on… jak by ses zachoval?" usmál jsem se. ,,No, nelíbilo by se mi to… a rozhodně bych nechtěl spolupracovat s vesničany, co jsou v šesté kastě… natož s chuďasy, otroky a bezdomovci, co máme v sedmé kastě…" zamrkal. ,,Pálí ti to," usmál jsem se. ,,Hodně jsem se zajímal o historii, současnost… četl jsem…" pousmál se. ,,To je vidět… jsi chytrý, mohl bys pomoci s dopadením těch, co za tímto stojí," usmál jsem se. ,,To vážně?" vykulil oči. ,,Jasně… kluci budou jedině rádi… pokud je třeba udělat zátah, je třeba více rukou… pokud použijeme všechny síly, dokážeme to… ale nechci tě stavět do nebezpečí," usmál jsem se. ,,Brzy mi bude sedmnáct, nebojím se," našpulil rty, kdy jsem se zasmál. ,,To je pravda, jsi už dospělý kluk," zašklebil jsem se, kdy se on zamračil. ,,Nejsem… ještě ne," zabrblal a koně zastavili u nemocnice. ,,Jak to dopadlo?" ozval se hlas a já spatřil Kevina, který si šel spolu se svým bráchou pro koně. ,,Více než dobře," usmál jsem se, sesedl a poděkoval za postarání o koně, ale vedl Hyuna do nemocnice. Byl jsem rád, že se mě tolik nebál a zdálo se mi, že se uvolnil. ,,Už se nemohu dočkat, až uvidím brášku!" vydechl a nadšením poskočil. ,,Teď se chováš jako pětiletý," zasmál jsem se a už jsem viděl, jak chce protestovat, ale v tu chvíli se ozval křik. ,,Hyunnieee hyuuuung!" a hnědovlásek spadl na zem i spolu s černovlasým, ale nadšeně se usmíval a v očích měl slzy, kdy pevně objímal černovlasého nazpět. ,,Můj slib jsem splnil," usmál jsem se a opřel se o zeď, kdy jsem je sledoval s úsměvem na rtech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama