Akce! - II. část ~ End

6. června 2018 v 12:00 | Kazumi
Povídka o hledání štěstí a klidu pro zemi. Nebo snad něco úplně jiného? Třeba hledání lásky? To vše se dozvíte brzy! A popravdě doufám, že jsem vás napálila první kapitolou a mysleli jste si, že budeme v době královské :D
Pár: JongKey - hlavní ; OnTae - vedlejší
Upozornění: Nemusíte se ničeho bát
Pohledy: Jonghyun & Kibum


,,Á stop! Výborný! Byli jste všichni dokonalí! Tyhle záběry jste zvládli na první dobrou, dneska máte padla!" zvolal rejža nadšeně a já zamrkal očima. Uhm… moc jsem se ponořil do děje a myslel jsem si, že to je doopravdy, ale… nejsem jediný! S lítostí jsem jel k mužům, kteří přebírali koně, sesedl jsem a dal jim hřebce, kdy jsem se protáhl a šel k rejžovi, kdy jsem se tam sešel i s kluky. Podíval jsem se na Hyuna. V tuhle chvíli byl jako ztělesnění boha… ,,Pak to budete předabovávat, ale myslím si, že nápad na to, abyste se oslovovali pravými jmény, byl vynikající… tahle scéna byla lepší natočit na první dobrou než na pátou… ale nezvykejte si, už od dalšího natáčení se oslovujete správnými jmény," podíval se nám režisér do očí. ,,Jistě šéfe," zazubil se Jongie, kdy režisér kývl a my šli do stanu se převlékat, kdy nám sundali paruky. Konečně jsem zase ve svých vláscích. Vydechl jsem a zadíval se v zrcadle na Hyuna, ale pak rychle zamrkal a přivřel oči. Maskérky se hbitě pustily do odličování, kdy jsem si po chvilce vytáhl mobil a projel si sociální sítě, kdy po chvilce jsem byl konečně hotový. Šel jsem do šatny, kde jsem se převlékl a šel ven, kdy jsem se na chodbě srazil s kluky. ,,Hele, nechtěl bys zajít na skleničku? Máme tu dodávku," usmál se Jinki, který držel Taemina za pas. ,,Ale tak jo, proč ne, že jo," usmál jsem se a kývl. ,,To je super! Zajdi pro Hyuna," mrkl na mě Minho, kdy jsem zhluboka polkl, až se on zákeřně ušklíbl, ale to už mi všichni tři zmizeli z dohledu. To mi nemohou udělat! Sakra! Nadechl jsem se zhluboka, skousl si ret a šel k jeho šatně. Naše velká hvězda… zaklepal jsem a vydechl. ,,Jo?" ozval se zevnitř, kdy jsem vzal za kliku a otevřel dveře, kdy jsem nakoukl dovnitř. Viděl jsem jeho tělo tolikrát, ale v té košili, kterou měl dneska na sobě, byly vidět jeho břišní svaly… měl je všude, jen se jich dotknout… Nezírej na něj! ,,Snad neruším, ale domlouvali jsme se s kluky, že zajdeme na sklenku, nechceš taky? Pokud… nemáš něco jiného v plánu…" pousmál jsem se a zamrkal očima. On mě sjel pohledem… teď si všimne toho mého pohledu! Asi jsem narudl, když… měl rozepnutou košili… a ty břišáky tak přitahovaly… aish! Sakra! Tohle mi nemůže dělat! A nemůže si ji zapnout! ,,Půjdu rád," usmál se a vzal si tašku. Ten jeho úsměv mi asi sebral dech! Ale půjde! Konečně! ,,Bezva!" usmál jsem se nadšeně a zmizel ze šatny, abych se vydýchal. Ten pocit, měl jsem ho blízko k sobě. Teď je zase tak daleko, ale… viděl jsem ho! To břicho… Skousl jsem si ret, ale šel rychle ven z budovy, kdy jsem se s úsměvem dostal kolem fanoušků, ale došel k dodávce. ,,Půjde?" zeptal se mě Jinki. ,,Nevidíš, jak je rudý až za ušima? Kdybychom ho svlékli, je rudý až na chodidlech!" zasmál se Minho a plácl mě. ,,Že, hyung?" zašklebil se, kdy jsem se zamračil a všichni tři se zasmáli. ,,To není ani trochu fér," zabručel jsem a povzdechl si. Ozval se jekot, kdy jsem se podíval ke dveřím do budovy a všiml si hnědovlasého, který vyšel ven. Pousmál jsem se, ale po vzoru kluků mu mávl. Naskočili jsme do vozu a počkali, než naskočí Hyun a mohli jsme vyrazit. ,,V tomhle jsem ještě nejel," zazubil se. ,,No jo, vozíš si prdel limuzínou," zasmál se Jinki. ,,Vy si taky můžete dovolit limuzínu!" zasmál Jonghyun, když… Seděl vedle mě! Moje srdce se zastavilo! Seděl jsem uprostřed, z jedné strany Minho a z druhé on… Cítil jsem, jak se Minho dušeně směje, ale nebylo to nahlas, měl jsem chuť ho praštit, ale udržel jsem to v sobě, i když jsem měl sto chutí to udělat! Štval mě! A to dost hodně!

,,Á stop! Výborný! Byli jste všichni dokonalí! Tyhle záběry jste zvládli na první dobrou, dneska máte padla!" Slyšel jsem najednou hlas, kdy hřebec pode mnou zafrkal a potřásl hlavou. ,,Já nechci!" zabrblal jsem, ale dojel až ke štábu ve cvalu, kde jsem udělal s vraníkem otočku, nechal ho vyklusat a krokem dojel k ostatním, kteří se hromadili u lidí, kteří přebírali koně. Sesedl jsem a poplácal vraníka po krku. ,,Skvělá práce, parťáku," usmál jsem se, ale přenechal ho lidem, kdy jsem se podíval na rejžu a došel k němu, když k němu došli i kluci. ,,Pak to budete předabovávat, ale myslím si, že nápad na to, abyste se oslovovali pravými jmény, byl vynikající… tahle scéna byla lepší natočit na první dobrou než na pátou… ale nezvykejte si, už od dalšího natáčení se oslovujete správnými jmény," podíval se nám režisér do očí. ,,Jistě šéfe," zazubil jsem se, kdy on kývl a my šli do stanu se převlékat, kdy nám sundali paruky a já si projel rukou v hnědých vlasech. Maskérky se hbitě pustily do odličování a já se usmíval. Protáhl jsem se lehce, ale pak šel do šatny se převléknout do košile a džínů. Najednou někdo zaklepal. ,,Jo?" ozval jsem se a vzal si do kapes klíče a mobil. Dovnitř nakoukl Kibum. ,,Snad neruším, ale domlouvali jsme se s kluky, že zajdeme na sklenku, nechceš taky? Pokud… nemáš něco jiného v plánu…" pousmál se a zamrkal očima. Sjel jsem svého mladšího kolegu pohledem. Zdálo se mi, že má červená líčka. Ale to přeci nic neznamená… Zapl jsem si košili a kývl. ,,Půjdu rád," usmál jsem se a vzal si tašku. ,,Bezva!" usmál se nadšeně, kdy zmizel za dveřmi a já napsal bráškovi, že dojedu později. S úsměvem jsem vyšel ven ze své šatny a hodil si tašku přes rameno, kdy jsem vyšel ven z budovy. Kluci mi mávli od dodávky, kdy jsem k nim došel za cvakotu foťáků, ale naskočil jsem do vozu. ,,V tomhle jsem ještě nejel," zazubil jsem se. ,,No jo, vozíš si prdel limuzínou," zasmál se Jinki. ,,Vy si taky můžete dovolit limuzínu!" zasmál jsem se, když jsem se usadil vedle Kibuma a proti mně seděli Taemin s Jinkim, drželi se za ruce, vedle Kibuma seděl Minho. ,,No, to je dost možné, ale tak co… nemusíme mít všechno," zasmál se Jinki. ,,Tak já jsem herec a zpěvák, bráška zpěvák… limuzka se nám hodí," zazubil jsem se. ,,Ty máš bráchu?" vykulil Kibum oči a podíval se na mě. ,,To jste se o mně ještě nedozvěděli?" zamrkal jsem překvapeně očima a zasmál se. ,,Vlastně… nikde to moc neříkám… to je pravda, my dva totiž nejsme praví bratři," usmál jsem se a pokrčil rameny, kdy jsem se opřel do sedačky. Kluci překvapeně zamrkali očima a podívali se na mě. ,,Je pravda, že o tobě tolik toho moc nevíme, jako toho ty víš třeba o nás…" zamrkal Jinki a kývl. ,,Tak… u vína vám to mohu říct," pousmál jsem se, kdy mi přišla zpráva. "Mohu tě pak vyzvednout, dej mi vědět, kde budete~~~" Stálo tam, kdy jsem se usmál a podíval se na kluky. ,,Kam pojedeme? Zajede pro mě bráška… vy ho určitě znáte, jen nevíte, že si ho máte ke mně přiřadit," usmál jsem se. ,,Do Rashi baru," zamrkal očima Taemin, kdy jsem kývl a odepsal bráškovi, kdy mi po chvilce přišla ještě jedna zpráva a já pak mobil uklidil. Brzy jsme dojeli na místo, kdy jsme vystoupili a šli dovnitř baru, kde jsme si našli odlehlý salónek a donesli nám tam rovnou objednané koktejly. Sedl jsem si vedle Kibuma, kdy jsme si přiťukli a já se následně zhluboka nadechl. ,,První věc, kterou byste měli vědět, je fakt, že jsem z dětského domova…" vydechl jsem a podíval se do překvapených tváří kluků, kteří museli odložit skleničky, protože by se jinak udusili koktejly. ,,T-ty jsi… z dětského domova?" zeptal se mě překvapeně Bummie a podíval se na mě. ,,Ano… dostal jsem se ale do společnosti, kde jsem byl mezi talentovanými dětmi… říká se tomu Domov pro herecké sirotky. Moji rodiče byli zpěváci… otec hudební skladatel a matka k tomu i herečka a opěrní pěvkyně… Kim Jongmin a Park Eun Min…" pousmál jsem se. ,,T-ti, co nepřežili pád letadla, když se vraceli z koncertu se skupinou?" vyhrkl Taemin. ,,Ano… byl jsem tenkrát u známých, ale ti se o mě nemohli starat dlouhodobě… bylo mi jedenáct… dostal jsem se do domova, i když jsem byl z pěvecké rodiny, protože jsem měl více hereckých genů matky… byl jsem v domově pět let, dokud si mě na besídce nevyhlédla rodina, které moc vděčím za to, že jsem dostal více možností… dokonce jsem byl na stejné úrovni jako bráška, on je o dva roky mladší… přijde sem pro mě," usmál jsem se a napil se.

Sedět vedle něj bylo pro mé srdce… závodem! A to jsem ani nemusel běžet! ,,No, to je dost možné, ale tak co… nemusíme mít všechno," zasmál se Jinki. Ne, mně bude stačit, pokud budu mít jeho… ,,Tak já jsem herec a zpěvák, bráška zpěvák… limuzka se nám hodí," zazubil se Hyun a já na něm zůstal koukat. On má bráchu?! ,,Ty máš bráchu?" vykulil jsem oči a sledoval ho. ,,To jste se o mně ještě nedozvěděli?" zamrkal překvapeně očima a zasmál se. ,,Vlastně… nikde to moc neříkám… to je pravda, my dva totiž nejsme praví bratři," usmál se a pokrčil rameny, kdy se opřel do sedačky. ,,Je pravda, že o tobě tolik toho moc nevíme, jako toho ty víš třeba o nás…" zamrkal Jinki a kývl. Rád bych o něm věděl mnohem více! Tohle je vážně málo! ,,Tak… u vína vám to mohu říct," pousmál se, kdy mu pípl mobil. On se usmál a podíval se na nás. ,,Kam pojedeme? Zajede pro mě bráška… vy ho určitě znáte, jen nevíte, že si ho máte ke mně přiřadit," usmál se. ,,Do Rashi baru," zamrkal očima Taemin. Kdo je asi jeho brácha? Nikdo mě nenapadá! Nikdo přeci… to je divné! Po chvilce jsme už vešli do baru a posadili se do salónku, kam nám donesli naše koktejly. Hyunnie… on si sedl vedle mě, kdy jsme si všichni přiťukli. Bože, ta blízkost… ,,První věc, kterou byste měli vědět, je fakt, že jsem z dětského domova…" vydechl. Cože?" On je… on… on nemá rodinu?! Málem jsem se udusil koktejlem, kdy jsem si odkašlal a podíval se na Hyunnieho. ,,T-ty jsi… z dětského domova?" zeptal se mě překvapeně Bummie a podíval se na mě. ,,Ano… dostal jsem se ale do společnosti, kde jsem byl mezi talentovanými dětmi… říká se tomu Domov pro herecké sirotky. Moji rodiče byli zpěváci… otec hudební skladatel a matka k tomu i herečka a opěrní pěvkyně… Kim Jongmin a Park Eun Min…" pousmál se. Počkat! Ta jména mi jsou povědomá! Nejsou to… ,,T-ti, co nepřežili pád letadla, když se vraceli z koncertu se skupinou?" vyhrkl Taemin místo mě! Že by… ne… to… ,,Ano… byl jsem tenkrát u známých, ale ti se o mě nemohli starat dlouhodobě… bylo mi jedenáct… dostal jsem se do domova, i když jsem byl z pěvecké rodiny, protože jsem měl více hereckých genů matky… byl jsem v domově pět let, dokud si mě na besídce nevyhlédla rodina, které moc vděčím za to, že jsem dostal více možností… dokonce jsem byl na stejné úrovni jako bráška, on je o dva roky mladší… přijde sem pro mě," usmál se a napil se. Vykulil jsem oči. ,,To je nám líto," zamrkal Jinki, kdy jsem kývl stejně jako Minho a Min. ,,Už je to za mnou, vážně…" usmál se Hyun a projel si rukou ve vlasech. ,,Nejhorší byly pro mě ty první roky, ale díky nové rodině jsem v pořádku… vlastně… znáte Baekhyuna, ne?" usmál se a podíval se na nás. ,,Jo… párkrát jsem se s ním setkal," vydechl jsem a zamrkal. Co má s ním společného? ,,Tak to je můj brácha a trochu pro něj skládám písničky, v příštím albu si dáme duet!" zazubil se nadšeně. ,,Wau!" vydechl Taemin užasle. ,,Tak… to jsem rád, že ho… budeme moci poznat blíž," usmál se Jinki. ,,To… rozhodně, on je fajn," usmál jsem se. Jo, ale náš Hyunnie je lepší!

Tak jo, musel jsem kluky překvapit těmi novinkami. Nevěděli o mně toho tolik, jako já o nich. Protože já jsem zkrátka idol, co si rád své soukromí střeží více, než je známé v okolí. Ale tak, jak se dá přijít na to, že je někdo z dětského domova, že jo? Jde to těžce, pokud se k tomu sami nepřiznáte, což jsem já nehodlal udělat. Proč taky? Mohl jsem být více přirozenější, když jsem nemusel být v obležení otázek typu - hele, ty jsi ta nicka z děcáku. No, špína, až na to, že jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. Nemohu za to, že jsem z domova, nemohou za to rodiče. Může za to osud, ale co, už s tím nic neudělám. Byl jsem rád, že si se mnou povídali dál. Byla to paráda, mohli jsme si vykecat díru do hlavy. Zubil jsem se, usmíval se a byl spokojený, že jsem tu s kluky. Bylo to moc bezva, dali jsme si i něco menšího k jídlu. Měli jsme toho hodně, co jsme mohli probrat. Takže třeba o Minniem a jeho bráchovi a psech! Nebo o Kibummiem, který byl vedle mě celou dobu jako rajče. Musel jsem se culit, ale po nějaké době odešel Jinki s Minniem na záchod a Minho odešel s tím, že se jde na něco zeptat obsluhy. Přitom mrkl na Kibuma, který si skousl ret. Co to? ,,Bummie? Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se a opatrně ho vzal za ruku. On překvapeně vykulil oči, ale zrudl snad ještě víc a sklopil hlavu. Že by skutečně? No… je pravda, že si Baek ze mě několikrát dělal srandu z toho, že vypadám jako zamilované štěně, ale… co je na tom pravdy? Netušil jsem sám, protože jsem prostě tolik na lásku nevěřil. ,,Bummie…" vydechl jsem a objal ho, kdy on překvapeně zvedl hlavu. ,,Uhm… Jongie…" zašeptal a přivřel oči, kdy si položil hlavu na moji hruď. ,,Nezlob se… ale… já… už několik měsíců… myslím si, že… jsem ti dal své srdce…" zašeptal a zabořil si hlavu do mé hrudi. ,,A… to nemluvím jen takhle kvůli alkoholu…" dodal s vyhrknutím. ,,Já… já zase nemohu už vydržet pošťuchování ze strany brášky…" vydechl jsem, vzal ho za bradu a políbil. ,,Taky tě miluju, ty lišče moje bláznivé," vydechl jsem s úsměvem, kdy se jemu rozzářila očka a políbil mě zpět více a vášnivě, kdy jsem se zasmál a začal si vychutnávat jeho rty. Nikdo nás nerušil, kluci to museli naplánovat, ale to mně bylo teď jedno. Byl jsem tu s ním, měl jsem tu jeho a mohl jsem si být jistý, že bude už všechno tak, jak má být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 13. června 2018 v 19:12 | Reagovat

Tak tohle bylo ultra mega cute! <3

2 Kazumi Kazumi | Web | 13. června 2018 v 19:15 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbilo ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama