Akce! - I. část

4. června 2018 v 6:00 | Kazumi

Povídka o hledání štěstí a klidu pro zemi. Nebo snad něco úplně jiného? Třeba hledání lásky? To vše se dozvíte brzy!
Pár: JongKey - hlavní ; OnTae - vedlejší
Upozornění: Nemusíte se ničeho bát
Pohledy: Jonghyun & Kibum


Dojeli jsme na obrovskou louku. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zhluboka se nadechl. ,,Jak to vidíte, generále?" ozval se vedle mě najednou hlas. Zamrkal jsem a podíval se na našeho krále, ale pak i dozadu na naši kavalerii a ostatní pěší vojáky. ,,Pokud nebude příměří, přijdeme o všechny muže… je nás málo…" povzdechl jsem si, když jsem se znovu podíval před sebe a spatřil obrovskou skupinu vojáků. ,,Nechci ustoupit… to ty víš…" poznamenal chladně král. ,,Ano pane… já vím… tohle jejich země není…" zavrtěl jsem hlavou a pohladil hřebce po krku, který zahrabal kopyty a lehce se zvedl na zadní. Byl neklidný… díky mně… nechci, aby tenhle den byl můj poslední. Snad ten kompromis vyjde… ,,Klid Escuedro… oves dostaneš, až rozprášíme tu bandu!" usmál jsem se a pohladil hřebce po krku, kdy on zafrkal a ještě jednou se vzepjal na zadní nohy, ale pak se uklidnil a párkrát zahrabal kopyty. Nejdříve pravým předním a pak tím levým. ,,Ještě mu nic neslibuj…" podíval se na mě král. ,,Zajisté, pane…" kývl jsem, kdy se protější armáda zastavila a dopředu jeli tři jezdci na koních. ,,Tak jedeme…" zamračil se, pobídl svého bělouše a rozjel se vpřed. Mlaskl jsem a Escuedro šel vpřed. Trojce jezdců se zastavila a my kousek před nimi. ,,Král Lee Jinki…" podíval se na nás skoro svrchu černovlasý mladík z vysokého vraného hřebce, který neklidně frkal a švihal ocasem. Ale jeho jezdec ho neměl nakrátko, otěže měl volné, nejspíše to byl pěkně ďábelský kůň stejně jako jeho jezdec. ,,Kim Jonghyun… Co si to dovolujete..." zamračil se Jinki a propaloval černovlasého pohledem. ,,Chceme kousek vaší půdy, nám naše země už nestačí, spousta našich rolníků na svých polích již nemá tolik místa… lidstvo se nám rozrůstá a my nemáme z čeho živit… vaše země je úrodná a tady neobydlená…" odvětil mu. ,,Kdybyste si nevydržovali velkou armádu…" zamračil se náš král. ,,Naše země se nachází na rozhraní se Severní říší… musíme být ve střehu… buďte rádi, že jsme vás ještě neobsadili…" pronesl kysele, kdy já se podíval na dva mladíky po jeho bocích. Na pravé straně byl kluk, co vypadal jako nedopečené kotě a na levé straně žabák… ,,Co chcete zmoci s generály, co vypadají jako nedopečená koťata a žába ke všemu?" podíval se Jinki do očí Jonghyuna. Ten se zasmál. ,,Já mám dva generály… vy jednoho, co je jak lišče…" v jeho očích to zajiskřilo, kdy jsem se na něj podíval. ,,Říká se lstivý a chytrý jako liška, ne?" usmál jsem se nevinně, kdy si mě ti dva prohlédli. ,,Ale dost už… nechci zbytečné krveprolití, ale také nechci přijít o tento kus země, který bychom mohli v budoucnu potřebovat…" poznamenal Jinki a podíval se druhému králi do očí. To druhého krále značně zaujalo, kdy se naklonil v sedle a pohladil svého hřebce po krku, který se jako zázrakem zklidnil. ,,Takže chcete navrhnout něco na způsob příměří? Dáte nám ten kus půdy bez boje?" zazubil se a podíval se do očí Jinkiho. ,,Ne! Sepíšeme spolu kontrakt… spojíme naše země, budeme vzájemně spolupracovat, lidé se budou moci pohybovat libovolně, jak budou chtít… Vy si budete vládnout u vás, my u nás… když bude hrozit nebezpečí… pomůžeme si…" pronesl král Jinki pevným hlasem, kdy se druhý král malinko zarazil a přimhouřil oči. Pak se malinko ohlédl za sebe, ale nechal svého hřebce přejet vedle bělouše a sundal si rukavici. ,,Dobrá tedy… platí… přijedeme zítra na váš hrad na návštěvu… jen já a generálové Choi a Lee…" kývl a podal Jinkimu ruku. ,,Budete přivítáni…" kývl náš král a přijal nabízenou ruku, kdy si oba králové potřásli a ten druhý pak otočil svého hřebce. ,,Jedeme domů!" zvolal a pískl, kdy hřebec zařehtal, vzepjal se a rozletěl se tryskem dopředu. ,,Tak tedy zítra…" kývli ti dva na hnědácích a otočili se, kdy doháněli svého krále. ,,A my… jedeme domů také…" vydechl Jinki a otočil bělouše na druhou stranu směrem k domovu. ,,Uhm… to bylo celkem… rychlé…" zamrkal jsem, ale otočil Escuedra a nechal ho naklusat, abychom dohnali krále, kdy jsem mávl na vojsko. ,,Nechtěl jsem, aby byly nějaké potíže… nechci, aby můj lid padl do rukou Kima… je to sice spravedlivý vládce, co jsem tak slyšel, ale můj otec mi nedal správu téhle země pro to, abych ji pak přenechal druhému království," vydechl král, kdy jsem kývl. ,,Já Vás chápu, Vaše Veličenstvo…" usmál jsem se, kdy se král usmál, nechal nacválat svého bělouše a já ho hned následoval.


Spolu s kluky jsme jeli na našich koních blíž. Vraník pode mnou zběsile přežvykoval udidlo a já ho pohladil. ,,Těší se, jen co je pravda," zasmál se Minho. ,,Mhm… jak jinak… boje… to je jeho," kývl jsem s úšklebkem. ,,Myslíte, že budou svolní?" zeptal se mě Taemin. ,,Musí… nic jiného jim také nezbývá, ne?" podíval jsem se za nás, kde byla celá naše armáda, ale pak před sebe, kde byla ta jejich… ,,Je jich od pohledu míň," poznamenal Minho, kdy jsem kývl. ,,Ano, tím líp… vyjednávání půjde snadněji… On nemá rád války," usmál jsem se a sledoval jednoho hřebce, který se vzepjal. ,,Tak jedeme…" mávl jsem na ostatní, ale spolu s kluky jel vpřed, kdy se k nám blížili ti dva. ,,Nevěděl jsem, že mají jen jednoho generála," poušklíbl se Minho. ,,Máš si o nich něco zjistit…" podíval jsem se na něj, ale pak na ty dva, kteří se zastavili před námi. ,,Král Lee Jinki…" nahodil jsem svůj povýšený pohled, kdy hřebec pode mnou neklidně frkal a švihal ocasem. Měl jsem ho na delší otěži, ale on už je zkrátka takový... ,,Kim Jonghyun… Co si to dovolujete..." zamračil se Jinki a propaloval mě pohledem. Asi se ho začnu každou chvilkou bát! ,,Chceme kousek vaší půdy, nám naše země už nestačí, spousta našich rolníků na svých polích již nemá tolik místa… lidstvo se nám rozrůstá a my nemáme z čeho živit… vaše země je úrodná a tady neobydlená…" odvětil jsem mu a nevypadl ze své role. ,,Kdybyste si nevydržovali velkou armádu…" zamračil se král. ,,Naše země se nachází na rozhraní se Severní říší… musíme být ve střehu… buďte rádi, že jsme vás ještě neobsadili…" pronesl jsem kysele, kdy jsem si všiml, jak si černovlasý vedle Jinkiho prohlédl kluky. ,,Co chcete zmoci s generály, co vypadají jako nedopečená koťata a žába ke všemu?" podíval se Jinki do mých očí. Zasmál jsem se a podíval se letmo na černovlasého vedle něj. ,,Já mám dva generály… vy jednoho, co je jak lišče…" v očích mi to zajiskřilo, kdy se na mě jmenovaný podíval. ,,Říká se lstivý a chytrý jako liška, ne?" usmál se nevinně, kdy si ho Taemin s Minhem prohlédli. No to určitě! Roztomilý jako štěně… to jsem jen já! ,,Ale dost už… nechci zbytečné krveprolití, ale také nechci přijít o tenhle kus země, který bychom mohli v budoucnu potřebovat…" poznamenal Jinki a podíval se mi do očí. Hlavně nevypadnout z role! Takže kus země, který budou potřebovat v budoucnu? Ale nechtějí bojovat? V mých očích to zaplálo zájmem, kdy jsem se naklonil v sedle a pohladil hřebce po krku. Ten v tu chvíli byl jako vyměněný a klidně stál. Nechápu, jak to ty koně učí, ale já mu nic špatného neprovedl a nikdo ze štábu taky ne! Pokud tu není někde říjící kobyla… ,,Takže chcete navrhnout něco na způsob příměří? Dáte nám ten kus půdy bez boje?" zazubil jsem se a podíval se do očí Jinkiho. ,,Ne! Sepíšeme spolu kontrakt… spojíme naše země, budeme vzájemně spolupracovat, lidé se budou moci pohybovat libovolně, jak budou chtít… Vy si budete vládnout u vás, my u nás… když bude hrozit nebezpečí… pomůžeme si…" pronesl král Jinki pevným hlasem. Kontrakt? Spojit země? Vzájemná spolupráce? Dost mě tohle zarazilo, až jsem si přimhouřil oči. Co oni zmůžou proti naší armádě… Ale na druhou stranu, když půjde někdo po jejich krku, můžeme jim pomoci, abychom nebyli pak napadeni… a když někdo napadne nás, oni nám pomohou, aby posléze nebyli napadeni taky… Ohlédl jsem se za sebe a sjel pohledem muže, ale pak jemně stiskl holeně, kdy se hřebec rozešel a postavil se vedle Jinkiho bělouše. Sundal jsem si rukavici a podíval se do očí Jinkiho. ,,Dobrá tedy… platí… přijedeme zítra na váš hrad na návštěvu… jen já a generálové Choi a Lee…" kývl jsem a podal Jinkimu ruku. ,,Budete přivítáni…" kývl, přijal moji ruku a potřásli jsme si, kdy jsem otočil Corsia. ,,Jedeme domů!" zvolal jsem a pískl, kdy Corsio zařehtal, vzepjal se a rozletěl se tryskem dopředu. Postavil jsem se ve třmenech, dal ruce níž a užíval si vítr ve vlasech. Muži na koních mi udělali uličku a já poslouchal jen dusot koní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama