First May, Love Time! - Kapitola pátá

7. července 2017 v 6:30 | Kazumi |  First May, Love Time!
Doufám, že o prázdniny opravdu dopíšu vše, co chci, abych vám sem pak mohla vše dávat :D No, každopádně, nebudu tu kecat dlouho, protože vlastně ani pořádně nevím, kolik z vás tyhle úvodní řeči čte... Psala jsem do písniček typu Dynamite, Nightmare, Lucifer, Loves Way... Hello... a tak dále, takže to asi tak taky podle toho vypadá... Jako další napíšu a vydám snad At the right time... líbí se vám to? Snad ano :D Každopádně teď si užijte FMLT!



Pár: JongTae
Upozornění: Žádné - sladké
Pohledy: Taemin a Jonghyun
Baek a Minho



Byl jsem tak neskutečně moc šťastný, že mám svoji Seutu a je v pořádku. Kdyby mi zemřela, nevím, co bych bez ní dělal. Probudil se i Baek, alespoň že tak, jen mi bylo líto, že Kibum je stále v bezvědomí. Teda prdlajz, byl stále v umělém spánku. Poočku jsem sledoval Minha, který byl u něj a hleděl na něj, skoro jako by ho pohledem vybízel k tomu, aby se konečně probudil, ale Kibum nic. Ani jeden náznak toho, že by se probouzel, nepřišel. Povzdechl jsem si potichu, ale podíval se na svého broučka. Doktor odešel, zítra budou moci kluci s námi domů. Těšil jsem se, udělám místo ve svém pokoji, ale jen tedy… ,,Minnie, byl bych rád, kdybys byl se mnou v ložnici, ale pokud máš proti tomu výhrady, tak řekni…" Pousmál jsem se a podíval se do očí, které se na mě překvapeně podívaly. Byl asi dost v zasnění, když byl teď trochu vykolejený! No Jongie, to mu ty děláš pořád, čemu se tedy jako divíš?! Ale ničemu, tobě! ,,Já… velice rád budu sdílet pokoj s tebou…" Usmál se, kdy jsem se nadšeně usmál a políbil ho. Je tak úžasný a nádherný. Budeme společně v pokoji! Už se nemohu dočkat! Taeminnie si najednou zívl. ,,Kluci, pojedeme domů, Min a Baek potřebují spát," usmál se najednou Jinki. Ale… no fajn… Jinki má pravdu… ,,Ale hyung…" Zamrkal Minnie ublíženě a podíval se na Jinkiho. ,,Zíváš tu, takže mi nic nevymluvíš," zasmál se můj drahý bráška a rozcuchal Minniemu vlasy! Ten ublíženě vyšpulil rty a já ho se smíchem na ně políbil. ,,Kdybys poslouchal Mine, víš, že zítra ty a Baek budete propuštěni do domácího léčení k nám!" zasmál se Minho, kdy Minnie vykulil oči. On opravdu neposlouchá! ,,Vážně?!" Vypískl Taeminnie nadšeně. ,,Ano, truhlíku, musíš poslouchat," zasmál jsem se. ,,Omlouvám se, asi jsem se zasnil," zamrkal nevinně očima. Určitě se zasnil o naší budoucnosti! Egoisto! Ts! ,,To nevadí, ale teď už spinkejte," mrkl Jinki a políbil Baeka, který taky ublíženě vyšpulil rty, na které ho Jinki se smíchem políbil. Zavrtěl jsem se smíchem hlavou, ale podíval se na Mina. ,,Nebojte, vrátíme se zítra," usmál jsem se a políbil ho. Minnie kývl a zabalil se do deky. ,,Už se těším na zítřek," špitl s úsměvem. ,,Já taky, Seuto moje," usmál jsem se, kdy on nadšeně zamrkal očima, ale usnul, jako když ho do vody hodí! ,,Sluníčko moje," vydechl jsem a vstal, kdy jsem ho políbil na čelo. ,,Ahoj Baeku," usmál jsem se na rudovlasého. ,,Ahoj," pousmál se, ale taky se s Jinkim políbili a on usnul. ,,Škoda, že se Kibummie ještě neprobudil…" Špitl Minho. ,,Kibummie?" Pozvedl jsem obočí, kterým jsem i zapohyboval nahoru a dolů. Minho se zamračil. ,,Jo… nemohu mu tak snad říkat?" zabrblal. ,,Kluci… jdeme.. nehádejte se," usmál se Jinki. ,,To on si začal!" zamrkal jsem. ,,A on je žalovníček!" Vyšpulil Minho rty. ,,Jste Tom a Jerry!" zasmál se potichu Jinki, ale vystrkal nás ven z pokoje, který zavřel. ,,Jo, já jsem Tom!" Poplácal jsem se hrdě po hrudi. ,,Ne, ty jsi Jerry, jsi menší!" zasmál se Minho. ,,No počkej!" zabrblal jsem a skočil mu na záda! ,,Ááá!" zasmál se Minho, kdy jsem se samou škodolibostí zašklebil, zazubil a obmotal ruce kolem jeho krku. ,,Budeš můj věrný kůň Minho, takže tě teď vysloveně žádám, abys mě vzal zpět za Minniem…" Zašeptal jsem mu do ouška. Jenže on mě nesl ven! Prevít jeden! ,,Ne, štěně, musí si odpočinout a ty máš za chvilku choreografie," usmál se Minho. ,,Néééé!" zaúpěl jsem mu do ucha. ,,Neúpej alespoň tím vysokým tónem, ohluchnu!" zabrblal, kdy jsem se smál a dal si hlavu na jeho rameno. ,,Bože… co já to mám za dongsaengs… tohle mám hlídat? A to je to prosím dospělé, ale chová se to jako dítě!" smál se Jinki, kdy jsem seskočil Minhovi ze zad, upravil si košili a nahodil významný pohled. ,,Já? Já jsem Kim Jonghyun, zpěvák, já se nechovám jako dítě, já jsem slavná osoba.. Ts!" řekl jsem a rozešel se dopředu, ale pak jsem se rozesmál a podíval se na kluky. ,,Jsem rád, že se zase směješ," zasmál se Minho a spolu s Jinkim vrtěli hlavami. ,,Protože vím, že mi žije," pousmál jsem se, dal ruce do kapes a rozešel se k našemu autu. Šofér vystoupil a otevřel nám dveře. Všiml jsem si novinářů, kteří k nám běželi. ,,Ach… vážně nemáme nikdy klid?" Pozvedl jsem obočí, ale nasedl do auta, kdy si vedle mě sedl Minho a Jinki dopředu. ,,Jako by sis už nezvykl," usmál se hnědovlasý vedle mě a šofér se rozjel, když zavřel dveře a nastoupil.

Kibummie… Proč se nemůžeš probudit i ty.. Díval jsem se na tvář Bummieho, kdy přišel doktor. ,,Baekhyun s Taeminem budou moci zítra již domů… tedy… k vám.." Usmál se a šel k Bummiemu, kdy ho kontroloval. ,,Už to bude i jejich domov," usmál se Jinki, kdy Baek zamrkal očima, ale usmál se. Doktor se usmál a kývl. ,,Pan Kibum bude muset být silný, obáváme se, že chybělo málo a mohlo dojít k úmrtí v důsledku otravy oxidem uhličitým…" Povzdechl si, kdy jsem vykulil oči. ,,Bude… v pořádku?" zeptal jsem se a podíval se na lékaře. ,,Ano, je z nejhoršího venku, ale jak říkám… potřebuje teď hodně spánku, takže nepočítáme s tím, že by se v následujícím týdnu probudil… ale věříme, že do čtrnácti dnů se určitě probudí, zachránili jsme ho, to můžeme s jistotou říct," usmál se lékař a kývl. ,,Dobře, děkujeme vám moc," pousmál se Jinki, kdy doktor ještě něco pořešil s Jinkim, ale to jsem se už podíval na Kibuma. Nevím ani, kdy doktor odešel, ale díval jsem se na svého… Minho? On je tvůj? Ne.. bohužel ne… ,,Minnie, byl bych rád, kdybys byl se mnou v ložnici, ale pokud máš proti tomu výhrady, tak řekni…" Zaslechl jsem najednou za sebou, no, ne přímo za sebou, hlas Jongieho. Trochu jsem prozřel a podíval se na ty čtyři. ,,Já… velice rád budu sdílet pokoj s tebou…" Usmál se Minnie, kdy Jongie naprosto nadšeně jej políbil. Byl jsem rád, že má radost a už tolik nebrečí. Min si ovšem najednou zívl. Kéž by se probudil i Kibum. Ale bylo lepší, že jsem to slyšel jen já a Jinki. Kdyby to slyšel Jongie… ten možná jen slyšel to, že zítra mohou kluci domů. ,,Kluci, pojedeme domů, Min a Baek potřebují spát," usmál se najednou Jinki. ,,Ale hyung…" Zamrkal Minnie ublíženě a podíval se na Jinkiho. ,,Zíváš tu, takže mi nic nevymluvíš," zasmál se Jinki a rozcuchal nejmladšího. Zašklebil jsem se a zavrtěl hlavou. No jo, jak jinak, Jinki má poslední slovo! Min vyšpulil ublíženě rty a Jongie ho na ně políbil. On vážně Minnie neposlouchal? Kdyby jo, tak by přeci věděl, že hned zítra jdou domů, tak by nebyl tak smutný! ,,Kdybys poslouchal Mine, víš, že zítra ty a Baek budete propuštěni do domácího léčení k nám!" zasmál jsem se, kdy Minnie vykulil oči. Já věděl, že se trefím! ,,Vážně?!" Vypískl Taeminnie nadšeně. ,,Ano, truhlíku, musíš poslouchat," zasmál se Hyun. ,,Omlouvám se, asi jsem se zasnil," zamrkal nevinně očima. Zavrtěl jsem s úsměvem hlavou a podíval se na Kibuma. Stále spal… ,,To nevadí, ale teď už spinkejte," mrkl Jinki a políbil Baeka, který taky ublíženě vyšpulil rty, na které ho Jinki se smíchem políbil. Vstal jsem a protáhl se mírně. ,,Nebojte, vrátíme se zítra," usmál se Jongie a políbil Minnieho, který kývl, zabalil se do deky a já se na ně podíval. ,,Už se těším na zítřek," špitl s Min úsměvem. ,,Já taky, Seuto moje," usmál se Hyun, ale to už Min usnul. ,,Sluníčko moje," vydechl blonďák a vstal, kdy druhého blonďáka políbil na čelo. No a můj blonďák spí… kolikrát ti mám opakovat, že není tvůj? Asi do doby, kdy si to uvědomím…a t o bude kdy Minho? Asi nikdy! ,,Ahoj Baeku," usmál se Hyun na rudovlasého. ,,Ahoj," pousmál se Baek, ale taky se s Jinkim políbili a on usnul. ,,Škoda, že se Kibummie ještě neprobudil…" Špitl jsem a podíval se na Bummieho, ale pak šel ke dveřím. ,,Kibummie?" Pozvedl Hyun obočí, kterým jsem i zapohyboval nahoru a dolů. To je prevít! Zamračil jsem se. ,,Jo… nemohu mu tak snad říkat?" zabrblal jsem. ,,Kluci… jdeme.. nehádejte se," usmál se Jinki. ,,To on si začal!" zamrkal Jonghyun. To je prevít! ,,A on je žalovníček!" Vyšpulil jsem rty. ,,Jste Tom a Jerry!" zasmál se potichu Jinki, ale vystrkal nás ven z pokoje, který zavřel. ,,Jo, já jsem Tom!" Poplácal se Jonghyun hrdě po hrudi. No, nevím, kdo tady má přes metr osmdesát… ,,Ne, ty jsi Jerry, jsi menší!" zasmál jsem se. ,,No počkej!" zabrblal Jongie a skočil mi na záda! Parchant jeden! A to je starší! ,,Ááá!" zasmál jsem se, kdy se Hyun zašklebil, zazubil a obmotal ruce kolem mého krku. ,,Budeš můj věrný kůň Minho, takže tě teď vysloveně žádám, abys mě vzal zpět za Minniem…" Zašeptal mi do ucha. Kdyby to šlo.. ušklíbl jsem se a nesl ho ven. A navíc… máme dneska pracovní den… ,,Ne, štěně, musí si odpočinout a ty máš za chvilku choreografie," usmál jsem se. ,,Néééé!" zaúpěl mi přímo do ucha! Tak tohle bylo sakra nepříjemné! A ke všemu, když to byl jeho snad nejvyšší tón!! ,,Neúpej alespoň tím vysokým tónem, ohluchnu!" zabrblal jsem, kdy se on smál a dal si hlavu na mé rameno. ,,Bože… co já to mám za dongsaengs… tohle mám hlídat? A to je to prosím dospělé, ale chová se to jako dítě!" smál se Jinki, kdy Jongie najednou seskočil dolů z mých zad, upravil si košili a nahodil významný pohled. Co to jde dělat proboha? ,,Já? Já jsem Kim Jonghyun, zpěvák, já se nechovám jako dítě, já jsem slavná osoba.. Ts!" řekl a rozešel se dopředu. Hrabe mu? Ale ne… jsem rád… byl jsem rád, když se rozesmál a podíval se na nás. Vyměnil jsem si s Jinkim pohled, ale podíval se na něj. ,,Jsem rád, že se zase směješ," zasmál jsem se a spolu s hyungem zavrtěl hlavou. ,,Protože vím, že mi žije," pousmál se, dal ruce do kapes a rozešel se k našemu autu. Šofér vystoupil a otevřel nám dveře. Jo… Kibummie snad přežije, i když to doktor slíbil… Bylo tu moc novinářů… bože… běželi k nám, ale nemohli nás stihnout. ,,Ach… vážně nemáme nikdy klid?" Pozvedl Hyunnie obočí, ale nasedl do auta. Nezvykl si? Sedl jsem si vedle něj a Jinki dopředu, kdy nám šofér zavřel dveře, nastoupil a rozjel se. ,,Jako by sis už nezvykl," usmál jsem se. ,,No tak jako… zvykl i nezvykl… někdy bych rád více soukromí," povzdechl si, ale vzal si lahev vody a pak si položil hlavu na moje rameno. ,,Já vím Jongie hyung…" Vydechl jsem a pohladil ho po tváři. ,,Kluci, zajedeme si domů do vily na oběd a pak jdeme na ty choreošky," usmál se na nás Jinki zepředu. ,,Jo, dobře," vydechl Hyun a zavřel oči. ,,Jo, souhlas," usmál jsem se, ale víc se opřel do sedačky a díval se ven z okénka.

Novináři… všude jenom novináři! Já chci za Minniem, proč nemohu? Protože musí odpočívat Jongie! Achjo… chjo… já vím… ,,No tak jako… zvykl i nezvykl… někdy bych rád více soukromí," povzdechl jsem si, ale vzal jsem si lahev vody a pak si položil hlavu na Minhovo rameno. Měl ho pro mě tak akorát stavěné, mohu spinkat! ,,Já vím Jongie hyung…" Vydechl a pohladil mě po tváři. ,,Kluci, zajedeme si domů do vily na oběd a pak jdeme na ty choreošky," usmál se na nás Jinki zepředu. ,,Jo, dobře," vydechl jsem a zavřel oči. ,,Jo, souhlas," usmál se Minho, ale víc se opřel do sedačky a díval se ven z okénka. Já brzy usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale pak jsem cítil šimrání. ,,Hyung, vstávej, jsme doma skoro…" Zašeptal mi hlas u ucha, kdy jsem promžourl očima a zakňučel. ,,Já chci spát," vydechl jsem. ,,A co jsi dělal v noci?" zasmál se hlas staršího brášky. ,,Spal! Ne… chvilku psal," zamrkal jsem, když jsem otevřel oči. ,,Nemáš psát, ale spát, teď už pojď," usmál se Jinki, kdy se Minho culil, ale brzy jsme všichni tři šli dovnitř domu… vily… chcete-li… V koupelně jsem si umyl ruce, kdy jsem pak šel chystat oběd. Nechceme mít více služebnictva, stačí nám ti, které máme. Umím přeci vařit! Udělal jsem pro nás ramen, kdy se Minho oblizoval. Jo, miluje ramen! Zašklebil jsem se, ale brzy jsme se najedli a vyrazili na můj trénink choreografií. Base, She is, Story op. 1… a teď chystám dvojku. Dnešní choreošky se týkaly právě nových písní, a tak jsem pořádně ohýbal své tělo a připravoval se. Sjeli jsme i starší. Bylo toho moc, co na práci. Těšil jsem se domů. Brzy jsme opravdu jeli a Jinki vytočil číslo pizzerie. ,,Dobrý den, přál bych si tři velké mega pizzy… jednu hawai, druhou s pořádnou dávkou kuřecího masa a třetí mexickou.." Zazubil se Jinki, kdy měl zaplý repráky. Slyšeli jsme s Minhem díky tomu smích! ,,Zajisté pane, jinak, děkuji, rozveselil jste mi den, mega pizzy jsou totiž opravdu velké, nemusíte mít strach.." Představil jsem si rozjasněnou tvář toho, komu Jinki volal. ,,Víte, mám tu dinosaura a velkou žábu," zasmál se Jinki. ,,Uhm… cože?" zeptal se překvapený hlas. ,,Moji dva bráškové, to víte," smál se dál. ,,Aha! Počkejte, vy jste Kim Jinki?" zeptal se. ,,Ano," usmál se Jinki, kdy se ozval překvapený nádech a výdech. ,,Tak to se nemusíme ptát na adresu… jste naši nejlepší zákazníci, pizza bude dodána do třiceti minut," řekl usměvavě ten kluk. ,,Děkujeme," usmál se Jinki a típl to, kdy se na nás zazubil. Vyprskl jsem smíchy. ,,Prý… velká mega pizza," smál jsem se a zavrtěl hlavou. ,,Ale tak… mi neříkejte, že nemáte hlas!" Vyšpulil pusu a já se rozesmál ještě víc. ,,Jo…. Jo… máme hlas… máme!" smál jsem se. ,,Sakra! Hlad jsem chtěl říct!" zabrblal Jinki, kdy se i Minho trhal smíchy. ,,To máš z toho hlasu hyung!!" tlemil jsem se. ,,No počkejte… po večeři hezky kouknete na pohádku a půjdete spinkat!" zabrblal Jinki. ,,Ani koupat se nemůžeme?" zamrkal jsem ublíženě. ,,To půjdete ještě před večeří!" mrkl, kdy se auto zastavilo a my vystoupili. ,,Ach.. chápu hyung, ty si chceš udělat příjemný večer tím, že se budeš dívat na jistý druh… filmu.." Pokýval jsem hlavou, ale se smíchem rychle zmizel v domě, kdy jsem zapadl do sprchy a umyl se. Vážně, měl jsem moc energie i po tří hodinovém nácviků choreografií! Brzy jsme se najedli a pak šli konečně opravdu všichni spinkat. Doufal jsem, že se dostanu ke koním, ale stájníci o ně pečují a berou pod sedlo, takže nám alespoň koníci nezvlčí…


Poslouchal jsem pípání. Tedy, neposlouchal, spíše jsem ho stále slyšel. Zabrblal jsem něco nesrozumitelného a otočil se na bok, kdy jsem dýchal klidně, ale najednou jsem cítil, jak mnou někdo třese. ,,Pane Lee, probuďte se, snídaně…" Otravný hlas… Pootevřel jsem oči a spatřil toho doktora a sestry, co daly na stolek tác s jídlem! ,,Rovnou vám vezmeme krev, abychom se ujistili, že je vše v pořádku," usmál se doktor, na kterého jsem rozespale kývl, ale nechal si sestrou sebrat krev, kdy ona odešla a mně doktor zkontroloval tep, ale ještě byl u Baeka, který se taky probudil. Pozdravili jsme se spolu, ale pak nás nechali ostatní o samotě a já si vzal na klín jídlo. Byly to toasty s džusem! Olízl jsem se. ,,K obědu snad pojedeme domů, v nemocnicích mají blafy k obědu!" zabrblal Baek, kdy jsem se zasmál, ale začal jíst. ,,Teda.. domů… no…" Vydechl a začal jíst. ,,Oni… jsou kluci úplně boží… že jo? Mají úžasná srdíčka," zamrkal jsem a napil se džusu. ,,To mají… to mají," usmál se Hyun a jedl dál. ,,Takže… je to domov… náš nový domov," usmál jsem se. ,,Pro mě už druhý nový… snad i poslední," zamrkal Baek a sklopil pohled, kdy jsem se na něj podíval smutně. ,,Baekie… neboj se… mezi tebou a Jinkim určitě bude nádherný vztah… znáte se tak dlouho… tak dlouho jste si psali, nikdy na tebe nezapomněl, nikdy tě neodkopl stranou, určitě tě miluje," usmál jsem se povzbudivě, kdy on zamrkal a zvedl hlavu. ,,To máš… pravdu," usmál se nadšeně. ,,Tak vidíš," mrkl jsem, ale dojedl a dopil, kdy on tak učinil taky a oba jsme odložili táce. ,,Snad se Bummie probudí brzo," vydechl a podíval se na blonďáka. Jo… můj drahý bráška… musí se probudit! ,,Já v to věřím…" Špitl jsem a podíval se taky směrem k blonďáčkovi, u kterého pípal přístroj a pohybovaly se dva písty, které mu asi ventilovaly plíce, nebo já nevím, k čemu to bylo dobré, ale očividně to bráškovi pomáhalo. Doufal jsem, že to bude v pořádku. Nesmí se mu nic stát. ,,Já… já taky," vydechl Baek, kdy jsem kývl a podíval se krátce ke stropu, kdy došly sestry, vzaly táce a jedna vyměnila Bummiemu kapačku, kdy taky odešla. ,,V kolik asi kluci přijedou…" Zamyslel jsem se nahlas. ,,Nevím, neříkali," vydechl Baek, kdy jsem se podíval ven z okna, ale viděl jen pár vysokých budov a ptactvo. Zavřel jsem oči, kdy jsem usnul. Jenže… po nějaké době do mého snu pronikaly hlasy! ,,Lásko…" A pak taky divná vlhká věc! Já chci spát! Zamručel jsem a ohnal se. ,,Hele, nejsem moucha, koukej vstávat…" To byl… ,,Jongie!" Otevřel jsem oči a podíval se na blonďáčka, který se roztomile usmíval. ,,Konečně… spinkal jsi jako Růženka… jako jo, nechal bych tě spinkat, ale měl by ses obléct, přeci tě neponesu v noční košili," zazubil se. ,,To.. asi ne," zamrkal jsem, kdy jsem natáhl ruce. On se usmál a vzal mě do objetí, kdy mě políbil. ,,Ty jsi tu sám?" zeptal jsem se. ,,Kluci přijdou za chvilku… pro něco šli," usmál se a dal mu pusu na čelo. ,,Aha…" Kývl jsem a podíval se na Baeka, který spal a Kibum spokojeně spal. No.. spokojeně… nevím, jestli je to to správné slovo. Povzdechl jsem si v hlavě, ale líbl Jongieho na rty, kdy si sedl na postel, více mě vzal do objetí a líbali jsme se. V noci mi museli odpojit přístroj nejspíše a stejně tak kapačky. Bylo mi úžasně! ,,Jak se má můj drahoušek?" zavrněl mi do rtů. ,,Nádherně," špitl jsem, kdy se akorát otevřely dveře. ,,Nazdar, dongsaengs!" zazubil se hned Jinki. ,,Jinki!" ozvalo se z vedlejší postele. ,,Herdek, ten medvěd se probral rychle," zasmál jsem se. ,,Tss…" Zabrblal Baek, který se natahoval po Jinkim, který s úsměvem šel k Baekovi a objal ho, kdy jej políbil. ,,Tak, jsem tady…" Vešel dovnitř Minho s úsměvem na rtech. ,,Přijeli jsme dvěma auty, protože jsem byl podepsat smlouvu s vydavatelstvím v Japonsku… tedy… s manažerem, který v Japonsku by rád navázal spolupráci, proto jsem tu dřív… kluci ještě dodělávali věci doma," usmál se na mě Jongie. ,,Aha… takže mi odjedeš?" zamrkal jsem. ,,Ne… a když pojedu, jedeš se mnou, pokud nebude škola," mrkl a zatahal mě za nos, kdy jsem nadšeně zamrkal. ,,To bude boží!" usmál jsem se nadšeně a políbil ho. Minho byl u Kibuma a Jinki pomáhal Baekovi do oblečení. ,,Jo, jdeme, něco jsem dovezl," usmál se najednou Jongie! Překvapeně jsem se na něj podíval, kdy on z velké tašky, které jsem si předtím nevšiml! Asi ji donesl Jinki, vytahoval oblečení! ,,To si oblečeš," zazubil se. ,,Uhm.. děkuju," zamrkal jsem, ale posadil se. ,,Trochu oblečení vám shořelo, jak plameny pohltily vaše patro hlavně… ale něco se zachránilo, tohle je tedy moje," usmál se a pomohl mi se převléci. ,,Děkuju moc… Hyunnie… přijdu si jak sasaeng," zasmál jsem se. ,,Ty jediný jako sasaeng se mě můžeš dotýkat," zavrněl mi do ucha, kdy jsem zrudl a usmál se. ,,Rajče," mrkl na mě, ale usmál se a brzy jsme s Baekem byli připravení k odjezdu, ale… podíval jsem se na brášku… On.. přežije to? Jaké tu jsou šance? Minho se celou dobu tvářil jinak… oni něco ví… a já něco nevím… asi jsem neposlouchal včera tolik, jak bych měl… vlastně.. neposlouchal jsem vůbec!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama