Don´t run without me, please! - Kapitola šestá

22. července 2017 v 6:00 | Kazumi |  Don´t run without me



Vítám vás u další kapitoly. Včera jsem se vrátila od TaeHee, u které to bylo bezva, nic se mi nestalo a to jsem cestovala celé 4 hodiny? Asi ano :D Každopádně jsme u ní psaly věci k ní na blog, tudíž dneska jsem celou dobu v buse (a že jsem jela hnedle 3 hodiny) a v metru (hodina :D) psala tento díl. Užijte si ho! ^^
Pár: OnHyun
Upozornění: Objevuje se zde násilí, nadávky a zkrátka věci z vězeňského prostředí, 15+
Jinki - běžný text, sny kurzívou ; Jonghyun - tučné písmo, sny tučnou kurzívou
Modrým písmem jsou značeny telepatické myšlenky mezi Jonghyunem a Kibumem



On si snad ze mě ještě dělá legraci! Nemám ho rád! Odfrkl jsem si, ale vstal a vydal se ke dveřím ven z jídelny. Už tu nechci být ani minutu! Jinki šel za mnou, kdy jsem viděl na jeho tváři úsměv. Ještě se mi bude posmívat! A pak si klidně přejde vedle mě! Ts… Šli jsme chodbami věznice a… bylo tu neskutečně moc lidí! Moc lidí, kteří by se dali použít k mému plánu… Ty už máš nějaký plán? No, to nemám, ale to se vymyslí! ,,Vážně tu je takových lidí?" Vykulil jsem překvapeně oči. V minulé věznici… no nevím, kolik nás tam bylo.. mě si drželi stranou… ,,Jo, nevím přesné číslo, ale v jídelně se střídáte," usmál se Jinki a kývl. Mhm… to se dá využít… podíval jsem se na vězně a jejich dozorce, kteří kolem nás procházeli… stačilo by jednomu nenápadně podkopnout nohy… zvětšit svoji sílu.. Jinki si mě sice hlídal, ale… to se vždy dá nějak obejít! Brzy jsme došli k cele, měla mříže. To by jeden neřekl! Teď bylo vidět přímo do cely. Na samotce to tak nebylo! No, potom chvilku jo.. ,,Tak, tohle je tvoje cela Hyune, tvoje a Kibuma… máte tu vlastní koupelnu taktéže, takže prosím, můžete vstoupit panstvo," usmál se králík a odsunul mříže. ,,A přijdeš na terapii?" zeptal jsem se ho. ,,Ne, to bohužel ne, ale budu večer u večeře s vámi, spolu s Minhem," usmál se a kývl. Bezva… večeře v jídelně budou taky… musíme naplánovat útěk… a já vím, kdo mi v něm pomůže…. ,,Fajn, tak se mějte, žábo a králíku," zasmál jsem se a zalezl do cely. ,,Já ti dám žábu!" zabrblal Minho, kdy se Kibum zasmál, ale políbil Minha a šel za mnou do cely. Spokojeně jsem se zašklebil a podíval se na ty dva, když nás Jinki se smíchem zamkl. ,,Tak pojď, žabáčku," ušklíbl se Jinki a šel pryč. ,,Už i ty začínáš!" Slyšeli jsme Minha, ale pak bylo ticho. Šel jsem k volné posteli a posadil se na ni. ,,Budou tam ty mříže a uvidí na nás pořád?" Podíval jsem se na Kibuma, který si sedl na zem přede mě. ,,Jen do večerní kontroly… pak to zavřou…" Kývl a prohlížel si mě. ,,Neřekl bych, že máš být ten, komu bych měl sloužit…" Sledoval mě ostře a každou chvilkou to vypadalo, že by mi mohl i skočit po krku. ,,Nebyl jsi to ty, kdo celou dobu v jídelně vykazoval podřazenost?" Podíval jsem se mu krutě do očí. On v tu chvíli vyskočil, ale já před ním uhnul. On skočil a já ho podlezl, kdy spadl na moji postel a já ho přisedl, kdy jsem do jeho krku zaryl nehty a naklonil se k jeho uchu. ,,Klidně ti ukážu, že jsem opravdu ten, koho máš poslouchat…. Ale neradil bych ti to… lišče…" Zasyčel jsem, ale vyhrnul mu triko, kdy uprostřed zad… viděl jsem to… náznak znaku. Démonického znaku… Podíval jsem se na své zápěstí, kde mi vřela krev. Sykl jsem, ale nehty, které byly zatraceně ostré, jsem si uprostřed zápěstí rozřízl kůži a z té začala vytékat krev. ,,Teď poznáš… kdo jsem… kdo jsi ty… Kime Kibume…" Zašeptal jsem mu do ucha, ale nehtem obkreslil onen znak na jeho zádech a pak po něm přejel zápěstím, až se naše krev spojila. Kibum syčel, kroutil se a já mu musel dát ruku přes pusu, aby zbytečně nekřičel. Dával jsem pozor, aby nešli kolem strážci, ale spíše jsem spustil více svoji auru, která je od nás odháněla. Přiložil jsem zápěstí do středu jeho znaku, kdy jsem si myslel, že mi hoří ruka, ale jeho krev se stahovala do mého zápěstí! Vykulil jsem oči, ale zhluboka se nadechl a zavřel oči. Ty mi zrudly, měly černé bělmo. Kibum se pode mnou zachvěl a já cítil, že mezi námi dochází k tomu, k čemu mělo dojít už dávno… ke spojení… cítil jsem najednou tu sílu, ale také slabost… jsme zranitelní… jestli mi někdo ublíží, ublíží i Kibumovi, ale kdo ví, jak mu ublíží. Mohou ho taky vyprovokovat, že jo? Dýchal jsem zhluboka a pak se svalil vedle Kibuma, když jsem ho už pustil a stiskl si oční víčka. Bolela mě ruka. ,,Takže… vážně to jsi ty…" Zamumlal Bum. ,,Já… ti to… říkal…" Popadal jsem dech a podíval se na něj, kdy jsem se ušklíbl, ale přivřel oči. ,,Proč si neotevřeš věznici? Proč to tady nepoboříš?" zeptal se mě. ,,Protože by to bylo moc hluku… a lidé by se mohli zajímat o mě… o nás… zkoumat nás… zavřít nás do klecí… dělat pokusy… jsme nadpřirozeno, které tu nikdy nemělo být… nepamatuju si nic… jen vím, že moji rodiče nás odvedli sem… smazali nám půlku vzpomínek, jen něco nám nechali, ale… já vždy časem uchopil jednu ze vzpomínek… možná to bude tím, že moje dvojče je to mladší a já jsem to starší a mám mít větší sílu… větší sílu, kterou získám s tebou," vydechl jsem a podíval se na blonďáka, který mě sledoval. ,,Už máš hnědé oči…" Řekl mi jen… to mi toho teda řekl! ,,To jsi mi toho řekl," zabrblal jsem. ,,Nevím, co víc ti říct…. Mně bylo řečeno, že můj… pán je silný a budu si ho moci vyzkoušet," pousmál se nevinně. ,,No vidíš… zkusil sis," ušklíbl jsem se, kdy Kibum kývl a šel si sednout na svoji postel. ,,Ještě že sem nebylo vidět…" Oddechl jsem si. Jo, moje postel je v lepším úhlu… Kibuma vidí hned. ,,Mhm… to jo," zašklebil se. ,,Protože by tě jinak asi šoupli na samotku!" vyplázl na mě jazyk. ,,Nepokoušej, lišče," mrkl jsem na něj, kdy se on usmál, ale to jsem si už lehl a koukal se do stropu. ,,Co plánuješ?" Zeptal se mě. ,,Utéct..." Pronesl jsem. Slyšel jsem, jak se napřímil na posteli. ,,Cože?! A jak... jak to chceš udělat?" Vyhrkl ze sebe. ,,Jednoduše... a ty mi s tím pomůžeš..." Zasmál jsem se a podíval se na něj. ,,Co?! Víš, jak dopadl můj útěk z vězení?" Zamrkal. ,,Ne..." Zavrtěl jsem hlavou. ,,Zabil jsem při něm ředitele věznice, kde jsem byl..." Šeptl. Rozesmál jsem se. ,,Jsi jak hromádka neštěstí... copak tu nejsi za jinou vraždu?" Podíval jsem se na něj, kdy zavrtěl hlavou. Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Tak co tu děláš?" Zeptal jsem se a on se zasmál. ,,Hodilo se jim to .. tu vraždu na mě hodili... občas se v mé hlavě něco... stalo... jakoby... přecvaklo... a pak jsem byl psychopat... od doby, co mě začalo pálit znamení...." Zamrkal. Zarazil jsem se. ,,Takže... to znamená, že my dva byli spolu... vždy ve spojení..." Vydechl jsem. ,,Ano... tohle začalo před rokem... dřív jsem to... odsouval... dokázal to utlumit, ale teď to bylo daleko silnější... silnější než jsem já sám... ale jak ses objevil ty... zmizelo to..." Vydechl a promnul si zátylek. Překvapeně jsem zamrkal, ale nestihl mu odpovědět... ,,Kluci! Jsem tu, jdeme jíst!" Boha... Králíku... zrovna to bylo sakra napínavý a ty dojdeš! ,,A nechceš nám to jídlo donést, když jsi tak plný energie?" Zasmál jsem se. ,,Mhm... to fakt nechci! Udělejte, co jsem vám řekl..." Zasmál se Jinki a odemkl celu. ,,Bummie..." Ozval se hluboký hlas. ,,Minho!" Vypískl Kibum, vyskočil nohy a šel rychle k velké žábě. ,,Aigoo..." Zaúpěl jsem. ,,Pojď... nebo budeš mít hlad," usmál se Jinki. ,,Moc komfortu občas škodí..." Zašklebil jsem se, ale nakonec vstal. ,,No vidíš štěně, jak hezky umíš poslouchat," zazubil se, kdy jsem došel k němu a poplácal ho po tváři. ,,Hele... štěně... neprovokuj a jdi..." Mrkl na mě, kdy... on mě přetáhl po zádi obuškem! To je parchant! Já ho normálně zlechtám! Se bude divit! ,,Hej!" Zabrblal jsem a skočil po něm.... v tu chvíli mě ale silně zabolelo v boku. ,,Aaaaaa!!!" Zaječel jsem a Kibum zavrčel. Kibuma chytil Minho pevně a mě sevřely něčí paže. Jinki se překvapeně podíval na mě a toho někoho. Cítil jsem, jak mi stoupá vztek v těle a ten chlap za mnou mi ruce sevřel vzadu za zády docela křečovitě. Přeběhl mu totiž mráz po zádech a měl chvilku pocit, že mu někdo zezadu dýchá na krk... Taeminnie... ,,Joe... pust ho... je to v pořádku..." Řekl Jinki, kdy Kibum se doslova změnil... Tohle je spojení... vadí mu to stejně jako mně... ty elektronické šoky... jak naschvál... ,,Pane... chtěl vás napadnout..." Vydechl muž. ,,Ale ne... on by neublížil... že... Dino?" Podíval se mi do očí. Poprvé mi řekl Dino! Přimhouřil jsem oči, v kterých se to lesklo, ale pak jsem se nadechl a kývl. ,,Jasně... neublížil... nejsem vrah... jen... hravé štěně..." Poznamenal jsem s úšklebkem na rtech.

Bude snad dneska i dobrá večeře, jestli ne, tak se budu divit! ,,Hyung, počkej!" Ozval se za mnou hluboký hlas, a když jsem se otočil, spatřil jsem Minha. Usmál jsem se a počkal na něj. ,,Co myslíš, jak se ti dva snesli v cele?" Pousmál se, když mě došel. Pokrčil jsem rameny. ,,Snad dobře... už v jídelně si rozuměli," usmál jsem se a kývl, kdy jsme šli k cele. ,,Tak snad no... bylo by to fajn," vydechl Minho, kdy jsem jen přikývl. Došli jsme k cele. Oba byli na svých postelích. ,,Kluci! Jsem tu, jdeme jíst!" Zvolal jsem s úsměvem. ,,A nechceš nám to jídlo donést, když jsi tak plný energie?" Zasmál se Hyun. To by se mu líbilo! Je to fakt vynalézavý prevít... ,,Mhm... to fakt nechci! Udělejte, co jsem vám řekl..." Zasmál jsem se a odemkl celu. ,,Bummie..." Ozval se Minho. ,,Minho!" Vypískl Kibum, vyskočil nohy a šel rychle k velké žábě, jak ho předtím označil Jongie... kde na ty přezdívky chodí. ,,Aigoo..." Zaúpěl Hyunnie. Líné štěně... ten by snad i raději hladověl. ,,Pojď... nebo budeš mít hlad," usmál jsem se. ,,Moc komfortu občas škodí..." Zašklebil se hnědovlasý, ale nakonec vstal. ,,No vidíš štěně, jak hezky umíš poslouchat," zazubil jsem se a díval se na něj. On najednou ke mně došel a poplácal mě po tváři! Jako vážně?! Vzal jsem si nenápadně obušek. ,,Hele... štěně... neprovokuj a jdi..." Mrkl jsem a přetáhl ho po zádi, když byli oba kluci konečně před celou. Rád uzemňuji. ,,Hej!" Zabrblal a skočil po mně! Ale nechtěl mě zabít... určitě ne... ale Joe, který stál blízko k nám, vzal paralyzér, který má slabé napětí, ale i tak dokázal Hyuna donutit zaječet. ,,Aaaaaa!!!" A Kibum zavrčel, myslel jsem si, že se na Joa Kibum vrhne, ale Minho ho pevně chytil, stejně jako Jongieho chytil Joe. Byl jsem z toho trochu vykolejený... z toho, co jsem viděl v Hyunových očích. Kde se tam vzalo tolik nenávisti... ale ta nepatřila mně, nekouka přímo na mě. Překvapeně jsem ty dva sledoval... hlavně Joa, který v jednu chvíli by mohl konkurovat i nejbělejší stěně. Musím něco udělat! ,,Joe... pust ho... je to v pořádku..." Vydechl jsem. Bylo mi to nepříjemné... tahle situace... Kibum taky propaloval Joa pohledem... Cítil jsem napětí... napětí všude kolem. Skousl jsem si ret zevnitř. ,,Pane... chtěl vás napadnout..." Vydechl Joe. Už chápu... proč si říká Dino... mohlo by to znamenat zkratku slov... jedno z nich je určitě Nightmare. ,,Ale ne... on by neublížil... že... Dino?" Podíval jsem se Hyunovi do očí. On ty své přimhouřil, lesklo se mu v nich, ale nakonec se nadechl a kývl. ,,Jasně... neublížil... nejsem vrah... jen... hravé štěně..." Poznamenal s úšklebkem na rtech. Joe se na něj zmateně podíval a zhluboka se nadechl, ale nakonec mladíka pustil. Hyun škubl rameny, tiše zavrčel, ale dal ruce do kapes a šel ke mně. ,,To tady ani nemohu skočit tobě po krku, abych tě mohl zlechtat?" Zabrblal. ,,Bohužel ne, štěně," usmál jsem se. ,,To je ale pěkně nefér, víš to?" Podíval se mi do očí. ,,Jo.. to je.." Kývl jsem a pousmál se. ,,Ale... Kibum se na Minha věšet může!" Brblal dál, ale rozešel se. Došel jsem ho a usmál se. ,,To proto, že po něm neskáče poté, co ho Minho praští obuškem..." Usmál jsem se. ,,Jo.. ten obušek mi zaplatíš, do mé zadnice mě nikdo mlátit nebude!" Vyplázl na mě jazyk, kdy se za námi zachechtal Minho. ,,Nevím, co je tu k smíchu," zabrblal Hyun a podíval se na kluky, kteří šli za námi a očividně se dost bavili! ,,Ale jdi ty... Dinopuppy!" Usmál jsem se a poplácal Hyuna po hlavě. Ten se zarazil a zamračil se. ,,Jak že jsi mi to řekl?" Sledoval mě, kdy jsem se zasmál. ,,Že jsi moje Dinoppupy," zazubil jsem se, kdy on zasyčel. Kolem nás procházeli ostatní vězni. Já vzal hnědovlasého za ramena a vedl jej k jídelně. ,,Nelíbí se ti to?" Usmál jsem se nevinně. ,,Ne!" Zaprskal. ,,Ty máš ale náladu," usmál jsem se a vešel s ním do jídelny. ,,Nediv se, když mě štve jeden přerostlý králík..." Zamumlal a usadil se ke stolu. ,,Jestli ti to pomůže, Jinki miluje tofu a kuře..." Zašklebil se Minho a sedl si s Kibumem proti němu, kdy já si sedl vedle Jjonga. ,,Mhm... takže... tofu králík... kuře..." Zašklebil se Jongie a podíval se na mě. ,,Tss... jděte si raději pro jídlo..." Zasmál jsem se. ,,Já pro něj skočím," zazubil se Kibum, vstal a šel. ,,Nechápu, jak může nést tolik jídla," zasmál se Minho a podíval se za Kibumem. ,,Musí být silný, aby zvládl to, co se po něm chce..." Zamumlal Hyun. Překvapeně jsem zamrkal a podíval se na něj. ,,Co se po něm chce?" Zeptal jsem se. ,,Přeci... přežít v téhle díře," vydechl a otočil hlavu, kdy jsem ji taky otočil. Šel Kibum. Tácy jako k obědu měl spojené na sobě. ,,Aha..." Kývl jsem a protáhl se. ,,Nevím, co je k večeři, ale vypadá to, že by to k jídlu být mělo…" Vydechl Kibum, dal tác na stůl a rozdělil talíře, tácy a skleničky s džusem. ,,To je bibimbap s tofu," usmál jsem se a protáhl se. ,,Aha…" Kývl Jonghyun a vzal si hůlky, které mu podal Kibum a sedl si na židli vedle Minha. ,,Tak se najezte…" Mrkl jsem. ,,Dobrou chuť…" Zamumlal Hyun a začal jíst. ,,Dobrou…" Kývl Kibum a začal se ládovat. Dovnitř došli poslední vězni ze skupiny, která má dovolené jíst v jídelně. Nadechl jsem se a vydechl. ,,Tofu, nechceš tofu?" ozval se najednou Hyun. ,,Nechci, děkuju," usmál jsem se. ,,Myslíš, že je to otrávené?" Hyun se na mě podezřele podíval. ,,To ne prosimtě, jen nemám chuť…" Vydechl jsem. Jenže Hyun mě najednou chytil za bradu, donutil mě otevřít pusu a dal mi do ní tofu! To je parchant! Vytřeštil jsem oči. ,,Jen papej... dneska máš samé chytré kecy," zašklebil se a poplácal mě po tváři. Minho se smál a já jedl bibimbap ve své puse. ,,Vidíš, chutná ti," zašklebil se Hyun a jedl dál. Rozcuchal jsem mu vlasy a uchechtl se. ,,Jsi strašnej parchant," zasmál jsem se. ,,Asi tak jako ty!" Vyplázl na mě jazyk a napil se. ,,Minho... papej!" Ozval se Kibum a nacpal kus jídla Minhovi do pusy. ,,Budheheme!" Zahuhlal, kdy jsem se rozesmál. ,,Co to je za jazyk tohle?" Zašklebil jsem se a chechtal se. Minho se na mě zamračil, ale dojedl sousto, co měl v puse a Kibum se na něj doslova nevinně usmál. ,,Vy jste hrozní.... oba dva," vydechl Minho a zavrtěl hlavou. ,,My víme," zazubil se Hyun a dojedl, kdy se protáhl a napil se. ,,A teď je pravý čas jít do hajan," uculil se. ,,Jo..." Zazubil se Kibum, který dojedl. ,,Tak pojďte," zasmál jsem se a vstal, kdy kluci šli odnést tácy a já šel s Minhem ke dveřím ven z jídelny. ,,Mohli by chodit už od zítřka sami, co myslíš?" Usmál se na mě Minho. Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Chceš to risknout?" Zamrkal jsem. ,,No... jsou dva a nenechají se napadnout... a navíc je tu všude ostraha a kamery," vydechl hnědovlasý. ,,To je sice pravda, ale tak... Nevím, aby nebyly řeči, že jsme moc s nimi," povzdechl jsem si. ,,Jako bys na ně někdy dal..." Zasmál se Minho. ,,No, to nedal... to máš pravdu..." Kývl jsem s úsměvem. ,,Tak vidíš... snad to bude v pořádku..." Kývl Minho a já vydechl a podíval se na kluky, kteří šli k nám. ,,Co vy tady rozjímáte? Budeme žárlit!" Zasmál se Hyun, kdy jsem zamrkal očima. ,,Žárlit? Proč?" Vydechl jsem. ,,Nooo tak... Bummie je s Minhem a ty jsi jen můj psycholog..." Zašklebil se. ,,Aha..." uchechtl jsem se a zavrtěl hlavou. ,,Tak pojďte, žárlivky," zasmál se Minho a vzal Kibuma kolem pasu a já Hyuna kolem ramen. ,,Pf.. pf..." Zaprskal Hyun. ,,Hele, jsi štěně a ne kočka... ty prskaj..." Zasmál jsem se. ,,Protože jsem Dinopuppy a to může dělat cokoliv!" Vyplázl na mě jazyk. Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou, kdy jsme po chvilce došli k jejich cele. ,,Tak.. prosím panstvo..." Zazubil jsem se, otevřel celu a ustoupil. ,,Aigooo... já tam nechci... chci slyšet pohádku na dobrou noc!" Zaúpěl Jonghyun. ,,Tu opravdu nečtu... mám hlad, tak půjdeme na večeři a vy padejte do cely," usmál jsem se. ,,Měli jste se najíst s námi!" Zabrblal Jongie a šel do cely, kdy jsem se zasmál a podíval se na Kibuma, který dostal pusinku od Minha, ale pak zašel do cely za Hyunem. ,,Můžete si nějakou pohádku vymyslet, jste tu dva," zazubil se Minho, kdy jsem se smíchem zavřel celu a zamkl pořádně. ,,Haha! Vtipné, žábo!" Zašklebil se Hyun, kdy se Minho uchechtl a zavrtěl hlavou. ,,Dobrou kluci," smál jsem se, ale vyrazil s Minhem pryč. Dneska byl moc náročný den... Šli jsme s žabákem do restaurace, najedli se a pak jel každý k sobě domů. Usnul jsem brzy po sprše. Teď nemám noční služby kvůli Hyunovi... ale do mého spánku se nevloudil tentokrát jenom on a tamti divní lidé...

Konečně mě ten blbec pustil! Škubl jsem rameny, tiše zavrčel a dal si ruce do kapes, kdy jsem šel k Jinkimu. Ten parchant, co mě držel, mi vážně vlezl na nervy. ,,To tady ani nemohu skočit tobě po krku, abych tě mohl zlechtat?" Zabrblal jsem. ,,Bohužel ne, štěně," usmál se. Ten to bere v klidu! Jasně, to je určitě proto, že jsem ho nestihl zlechtat! ,,To je ale pěkně nefér, víš to?" Podíval jsem se mu do očí. ,,Jo.. to je.." Kývl a pousmál se. On se tomu bude usmívat! Mrkl jsem se na Kibuma. To není fér! ,,Ale... Kibum se na Minha věšet může!" Brblal jsem dál, ale rozešel se směrem, kam jsem si myslel, že půjdeme. Jinki mě došel a usmál se. ,,To proto, že po něm neskáče poté, co ho Minho praští obuškem..." Usmál se. No ke všemu ta jeho rána obuškem! Co to jako k čertu mělo znamenat?! ,,Jo.. ten obušek mi zaplatíš, do mé zadnice mě nikdo mlátit nebude!" Vyplázl jsem na něj jazyk, kdy se za námi zachechtal Minho. No prosím, přerostlá žába se ozvala! ,,Nevím, co je tu k smíchu," zabrblal jsem a podíval se na kluky za námi. Bavili se... bavili se na můj účet!! ,,Ale jdi ty... Dinopuppy!" Usmál se Jinki a poplácal mě po hlavě. Cože to řekl? Zamračil jsem se. Slyšel jsem dobře? ,,Jak že jsi mi to řekl?" Sledoval jsem ho a Jinki se zasmál. Já mu dám smích! ,,Že jsi moje Dinoppupy," zazubil se. Dovoluje si! Zasyčel jsem a nevnímal ostatní vězně, kteří kolem nás procházeli. Jinki mě vzal za ramena a vedl mě k jídelně. Vážně mě ten králík neustále vytáčí! ,,Nelíbí se ti to?" Usmál se nevinně. Ten nevinný úsměv mu asi vytetuju někam! ,,Ne!" Zaprskal jsem. ,,Ty máš ale náladu," usmál se a vešel se mnou do jídelny. A on se diví?! Ho kousnu a bude! ,,Nediv se, když mě štve jeden přerostlý králík..." Zamumlal jsem a usadil se ke stolu. ,,Jestli ti to pomůže, Jinki miluje tofu a kuře..." Zašklebil se Minho a sedl si s Kibumem proti mně, kdy si Jinki sedl vedle mě. Nejraději bych ho z toho shodil... ,,Mhm... takže... tofu králík... kuře..." Zašklebil jsem se a podíval se na Jinkiho. ,,Tss... jděte si raději pro jídlo..." Zasmál se. No prosím, to se mu nelíbí, ale mně nadávat do štěňat bude! To ale nejsou nadávky Hyunnie... máte se rádi! Ale to těžko! A ticho buď! Zabrblal jsem si v mysli. ,,Já pro něj skočím," zazubil se Kibum, vstal a šel. Hodný chlapec! ,,Nechápu, jak může nést tolik jídla," zasmál se Minho a podíval se za Kibumem. Pokud má být mým společníkem, tak musí být silný a odvážný. ,,Musí být silný, aby zvládl to, co se po něm chce..." Zamumlal jsem. Jinki překvapeně zamrkal a podíval se na mě. ,,Co se po něm chce?" Zeptal se. Jak jinak, zase se ptá na něco, do čeho mu nic není! ,,Přeci... přežít v téhle díře," vydechl jsem a otočil hlavu, kdy jsem se podíval na Kibuma. Už jsem o tom s Jinkim nehodlal diskutovat. Nebylo o čem. ,,Aha..." Kývl Jinki a protáhl se. ,,Nevím, co je k večeři, ale vypadá to, že by to k jídlu být mělo…" Vydechl Kibum, dal tác na stůl a rozdělil talíře, tácy a skleničky s džusem. ,,To je bibimbap s tofu," usmál se ten králík vedle mě a protáhl se. Mňam... ale nelíbí se mi to! ,,Aha…" Kývl jsem a vzal si hůlky, které mi podal Kibum a sedl si na židli vedle Minha. Slušelo jim to docela spolu. Vám dvěma taky! Hele! ,,Tak se najezte…" Mrkl Jinki. ,,Dobrou chuť…" Zamumlal jsem a začal jíst. ,,Dobrou…" Kývl Kibum a začal se ládovat. Skoro jako by týden nejedl! Mohl bych dát Jinkimu... Hotová romantika Hyunnie! Ale ticho buď, jen chci vědět a mít jistotu, že to není otrávené! ,,Tofu, nechceš tofu?" usmál jsem se pobaveně. ,,Nechci, děkuju," usmál se Jinki. Ale bude to papat! ,,Myslíš, že je to otrávené?" Podíval jsem se na něj podezřele. ,,To ne prosimtě, jen nemám chuť…" Vydechl. Nevěřím mi! Je tofu, to řekl Minho! Bude jíst... Chytil jsem jo za bradu, donutil jej otevřít pusinku a strčil mu tam sousto bibimbapu. Hlavně tofu! Jinki vytřeštil oči. ,,Jen papej... dneska máš samé chytré kecy," zašklebil jsem se a poplácal ho po tváři. Minho se smál a já sledoval Jinkiho, jak si vychutnává bibimbap. ,,Vidíš, chutná ti," zašklebil jsem se a jedl dál. On mě najednou rozcuchal! To mu nedaruju! ,,Jsi strašnej parchant," zasmál se. To říká ten pravej! ,,Asi tak jako ty!" Vyplázl jsem na něj jazyk a napil se. ,,Minho... papej!" Ozval se Kibum a nacpal kus jídla Minhovi do pusy. Rozesmál jsem se a jedl. ,,Budheheme!" Zahuhlal Minho, kdy se Jinki rozesmál. ,,Co to je za jazyk tohle?" Zašklebil se králík a chechtal se. Minho se na něj zamračil, ale dojedl sousto, co měl v puse a Kibum se na něj doslova nevinně usmál. ,,Vy jste hrozní.... oba dva," vydechl Minho a zavrtěl hlavou. ,,My víme," zazubil jsem se a dojedl, kdy jsem se protáhl a napil se. ,,A teď je pravý čas jít do hajan," uculil jsem se. ,,Jo..." Zazubil se Kibum, který dojedl. ,,Tak pojďte," zasmál se Jinki a vstal, kdy jsme s Kibumem taky vstali a šli odnést tácy. Všiml jsem si, že je kuchyň nyní nehlídaná a... viděl jsem tam i plánek vězení! Podíval jsem se na Kibuma. **Zítra musíme získat ten plánek...** Hleděl jsem mu do očí, kdy Kibum kývl. **Rozumím... ale nechápu, proč..** Zašklebil jsem se. Tomu, než něco dojde, tak budou Vánoce normálně! Možná ale Vánoce za sto let... **Řeknu ti to v cele...** Odvětil jsem mu a šel k Jinkimu a Minhovi. Ti dva o něčem mluvili! Ale nevím, o čem a to mě štvalo! Kibum šel hned za mnou. ,,Co vy tady rozjímáte? Budeme žárlit!" Zasmál jsem se, kdy Jinki zamrkal očima. ,,Žárlit? Proč?" Vydechl. Protože ho miluješ, viď, Jongie! Ne! Teď ale kecáš! ,,Nooo tak... Bummie je s Minhem a ty jsi jen můj psycholog..." Zašklebil jsem se. ,,Aha..." uchechtl se králík a zavrtěl hlavou. ,,Tak pojďte, žárlivky," zasmál se Minho a vzal Kibuma kolem pasu. To jako co?! Já mu ukážu takovou žárlivku, kterou ještě nikdy neviděl! Jinki mě vzal kolem ramen. ,,Pf.. pf..." Zaprskal jsem. ,,Hele, jsi štěně a ne kočka... ty prskaj..." Zasmál se Jinki. Moc si dovoluje... Vážně! ,,Protože jsem Dinopuppy a to může dělat cokoliv!" Vyplázl jsem na něj jazyk. On se zasmál, zavrtěl hlavou a já se ušklíbl. Brzy jsme byli u cely. ,,Tak.. prosím panstvo..." Zazubil se Jinki, otevřel celu a ustoupil. Nechci tam! ,,Aigooo... já tam nechci... chci slyšet pohádku na dobrou noc!" Zaúpěl jsem nespokojeně. ,,Tu opravdu nečtu... mám hlad, tak půjdeme na večeři a vy padejte do cely," usmál se králík. Tsss... Nezdvořák jeden! ,,Měli jste se najíst s námi!" Zabrblal jsem a šel do cely, kdy se Jinki zasmál a dovnitř za mnou šel i Kibum. ,,Můžete si nějakou pohádku vymyslet, jste tu dva," zazubil se Minho, kdy nás Jinki se smíchem zamkl. Já jim dám... to je vtipný, až se smíchy trhám! ,,Haha! Vtipné, žábo!" Zašklebil jsem se, kdy se Minho uchechtl a zavrtěl hlavou. ,,Dobrou kluci," smál se Jinki a šli oba pryč. Odfrkl jsem si a sedl si na postel. Kibum si sedl vedle mě podíval se mi do očí. ,,Co máš tedy v plánu?" Zeptal se mě. Dostal jsem se mu jednoduše do hlavy, a tak jednoduše jsem mu řekl svůj... tedy náš plán útěku... ,,Tak to je hustý!" Zazubil se Kibum, kdy jsem kývl. ,,Musíme jen zjistit pár věcí a pak... zdrhneme.." Zazubil jsem se a podíval se kolem sebe, ale protáhl se. ,,Jdeme spát," mrkl jsem na Kibuma, kdy on kývl a šel na svoji postel. Nevnímal jsem čas, ale brzy jsem usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 22. července 2017 v 9:05 | Reagovat

Takže, opět komentuju here :D PRostě super, těším se na další :D

2 kazumipise kazumipise | Web | 22. července 2017 v 9:14 | Reagovat

[1]: Děkuji <3 Bude brzy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama