At the right time... - III. kapitola

16. července 2017 v 6:00 | Kazumi |  At the right time...
Uhuh, další díl kruté příběhovky je tady... Začíná se nám to rozjíždět, co? No, doufám, že... se vám to bude líbit. Jinak, všimli jste si určitě nového dessu! Líbí se vám? Mně neskutečně moc! Mám z něj radost (Děkuji Tae
Každopádně, viděla jsem tento příběh na 6 kapitol.. ale z důvodu, že mě po sledování dokumentů napadají nápady, co nejsou sice dvakrát dobré.. možná to dám nějak dohromady :D Jediné, co vám prozradím, je to, že Jonghyun nezemře - přeci si Kazumi nezabije biase ne? :DD Příjemné počtení!
Pár: OnHyun
Upozornění: Válčení, krutosti, týrání, násilí, smutné
Pohledy: Jinki a Jonghyun


Probudil mě tichý vzlykot. Pootevřel jsem oči a podíval se na chlapecké tělo, které se vedle mě chvělo pod vzlyky a otíralo si rukama tváře. "Minho… neplakej…" Pohladil jsem ho a otřel mu slzičky zpod očí. "J-já… o-omlouvám se…" Vzlykl. "Za co?" zamrkal jsem a pohladil ho po hlavě. ,,Že… že jsem tě… probudil…" Vzlykal dál, kdy jsem se posadil a vzal ho do objetí. ,,Minho… šš.. neplakej… neprobudil jsi mě, v pořádku to je, ano?" usmál jsem se a hladil ho po zádech, kdy jsem ho tiskl k sobě. Malý s popotáhnutím kývl a objal mě, kdy mi chvilku brečel do hrudi, ale tiskl k sobě plyšové štěně. ,,V pořádku Minho… dobré to je… nikdo ti neublíží… už nikdy," usmál jsem se a hladil ho po zádech. ,,A co… hyungie?" Podíval se mi do očí. ,,Toho najdu… slíbil jsem ti to přeci," mrkl jsem na něj, kdy Minho kývl. ,,Dneska půjdeš k takové paní… ona je to psycholožka, ale bude si s tebou i hrát… já budu zatím hledat tvého brášku, abyste byli spolu zase co nejdříve to bude možné, bereš?" usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Malý kývl a zachvěl se. ,,No tak vidíš, nemusíš se přeci vůbec ničeho bát…" Hladil jsem ho a držel jej u sebe. Najednou někdo zaklepal, až Minho sebou cukl. ,,Ano?" ozval jsem se. ,,Dobré ráno… ah.. Jinki… nesu snídani," usmála se Yeon. ,,Byl jsem tu s Minhem, aby pro něj nebyla první noc moc náročná," usmál jsem se a pohladil malého po tváři. ,,Chápu, chceš snídani taky?" zamrkala. ,,Ne, děkuji, musím jet ještě domů," usmál jsem se, kdy dívka kývla, ale dala tác na stolek. ,,Tak Minho… ty se najíš a pak tady s Yeon půjdeš za paní psycholožkou, ano?" usmál jsem se. ,,Dobře…" Zamrkal malý a přikývl. ,,Tak buď hodný," usmál jsem se, pohladil ho, kývl na Yeon a šel ven z pokoje, kdy jsem šel do své kanceláře. Vytáhl jsem mobil a nacvakal číslo svého kamaráda u policie. ,,Šerif Byun BaekJin, prosím?" ozval se hlas. ,,Ahoj Baeku, tady Lee Jinki… potřeboval bych s tebou mluvit, šlo by to dnes o oběd?" vydechl jsem. ,,Jinki… víš, že na tebe si udělám čas vždy… slyšel jsem, že jste včera zachránili jen jedno dítě…" Vydechl do mobilu. ,,Jo… teda… Kibum s Taeminem nikoho jiného živého nenašli… buď všechny děti odvedli do otroctví nebo je zabili…" Skousl jsem si ret a krátce se podíval před sebe. ,,To je strašný…" Povzdechl si. ,,Jo… potřeboval bych s tebou mluvit kvůli tomu chlapci… odvedli mu brášku… čtyři zajatce teprve vyslýchá Sangmin…" Zamrkal jsem. ,,Sangmin… ten z nich snad něco dostane… každopádně, udělám cokoliv…" Jeho hlas byl klidný. ,,A co… tvůj bráška?" zeptal jsem se opatrně. ,,Stále nic Jinki… nemáme stopy… Máme svázané ruce… nelíbí se mi to… zdá se mi, že někdo z našich nadřízených má více informací…" Zamumlal více tiše. Vykulil jsem oči. ,,Proboha… hele… bude lepší si o tom popovídat v soukromí…" Vydechl jsem. ,,Jo… máš pravdu… vyzvednu tě před nemocnicí před dvanáctou, to by šlo ne?" Podíval jsem se na hodiny. Stále je ráno. ,,Jo, to by šlo… tak zatím, hyung," vydechl jsem. ,,Pa…" Ozvalo se, než to típl. Promnul jsem si krk, ale najednou někdo zaklepal na dveře. ,,Dále?" zamrkal jsem očima a podíval se ke dveřím, v kterých se objevil Taemin s Kibumem! ,,Ahoj hyung," usmáli se kluci, kdy v ruce měli… krabičky s kuřecími tortillami a hrnky s kávou! ,,Uhm… ahoj.." Zamrkal jsem překvapeně. ,,Můžeme posnídat s tebou?" usmáli se. ,,Jasně…" Pokynul jsem jim ke dvěma křeslům u stolu. Kluci kývli. ,,Donesli jsme ti tortilly," usmál se Kibum. ,,Jo, děkuji vám," usmál jsem se, kdy se kluci usadili a ještě dali na stolek hrníčky s kávou. ,,Co ten malý?" zeptal se mě Taemin. ,,Je ještě stále vyděšený, ale dneska za ním půjde psycholožka… věřím, že se z toho dostane… ale… možná až tehdy, kdy najdeme jeho brášku," povzdechl jsem si a promnul si zátylek. ,,Uhm… a jaká tu je možnost, že se najde?" zeptal se Taemin. ,,Bohužel hodně malá… ale s Baekjinem dneska budeme mít menší rozhovor… víte… možná v tomhle všem má prsty někdo ze shora…" Skousl jsem si rty. ,,Za čím?" Vykulili kluci oči. ,,Za celou touhle fraškou… za touhle válkou… nebude to jen nevraživost lidstva… ti chlápci… musí být někým najmutí…" Povzdechl jsem si, ale začal jíst. ,,Mhm… úvaha to není špatná, ale kde berete jistotu… víš, že nemůžete někam vtrhnout… mohli by vás zajmout… nedej Bože zabít…" Skousl si Kibum ret. ,,Já vím… já vím… ale tahle válka… je postavená na hlavu…" Povzdechl jsem si smutně. ,,To je… donesli jsme ti informace o Jonghyunovi…" Zamrkal Taemin a vytáhl z kapsy papír s fotkou. Takové štěně… ,,Šestnáctiletý Choi Jonghyun… rodina Choiových měla ve vesnici, kde žili, dobré postavení… nebyli tolik chudí a svým synům zařídili domácího učitele, který docházel ze Soulu… toho učitele včera našel Yoon a ptal se ho na oba chlapce… říkal, že by rád viděl Minha a co se týče Hyuna… toho prý fascinovaly zbraně… ten muž ho občas bral na střílení z luku, ale umí i s dýkami. Zbraně mu půjčovat raději nechtěl… Je to veselé dítě, ale hodně citlivé... Miluje psychologii, má cit pro lidskou psychiku a umí ji využít ve všech směrech…" Přečetl Taemin nahlas, ale dal mi papíry. ,,Bude moci ho vidět…" Kývl jsem, ale vzal si papíry a zamyslel se zas nad ním. ,,Takové štěně…" Ani jsem si neuvědomil, že to bylo nahlas... ,,Štěně?" Zamrkali oba kluci překvapeně a já se zhluboka nadechl. ,,Jo… hodně velké štěně, které bych nejraději sevřel ve své náruči, abych ho ochránil…" Šeptl jsem a promnul si zátylek.

Celou noc jsem nemohl spát. Přetáčel jsem se z boku na bok. Chtěl jsem spát, ale nemohl jsem. V očích mě tlačily slzy. Brečel jsem tiše a tajně, aby mě nikdo z kluků neslyšel. Chtěl jsem domů… chtěl jsem za Minhem… chtěl jsem vidět své rodiče, ačkoliv jsem tušil, že je nikdy neuvidím. No, pokud nevstanou z mrtvých... neměl jsem tu plyšáka, neměl jsem tu nic… vzlykal jsem a chvěl se. Najednou jsem zaslechl dveře a matrace se prohnula, kdy jsem cítil něčí dech… Zachvěl jsem se a bojácně zakňoural. ,,To jsem já… Baek… Neplakej… hyung…" Zašeptal mi do ucha rudovlásek a objal mě, když se schoval pod deku za mě. ,,Nepro… neprobudil… jsem tě?" zeptal jsem se se vzlykem. ,,Ne.. neboj… ale spi… nevíš, co tě zítra čeká… i když už asi dnes," vydechl a pohladil mě po hrudi. Zamrkal jsem očima, ale kývl. ,,Dobře… dobrou noc…" Špitl jsem. ,,Dobrou, mysli na to, že jsem tvůj plyšák…" Pousmál se. ,,Uhm…" Otočil jsem se čelem k němu, zamrkal očima a objal ho, kdy jsem se schoval do jeho objetí. ,,Všechno bude v pořádku… neboj se.." Pohladil mě po zádech. ,,Věřím ti," šeptl jsem, zavřel oči a usnul.
Nevím, kolik hodin jsem mohl spát. Nevím, jestli Baek opravdu za mnou přišel. Přesto jsem se pomalu začal probouzet. Cítil jsem jeho ruce stále kolem svého pasu a viděl jsem jeho obličej před sebou. Otřel jsem si tváře, ale už jsem tam slzy neměl. Oddechl jsem si tiše, ale přesto se Baek zavrtěl a pootevřel oči. ,,Dobré ráno… je ti líp?" zašeptal tiše a zamrkal očima, kdy se podíval do těch mých. ,,Ano… je mi líp… děkuju," pousmál jsem se a kývl. ,,To jsem rád… budeme muset vstávat… měli bychom si dát něco k jídlu…" Vydechl a vstal, když mě pustil z objetí. ,,Jo.. dobře… jak to tady vypadá ráno?" zeptal jsem se a zamrkal očima. ,,Nikdo pořádně neví, co máme dělat, ale… musíme vstávat už teď… kluci nás ještě nepřišli vzbudit, takže to je pro nás jedině dobře, protože nebudeme muset pospíchat… nebudeme potrestáni, že jsme nepřišli včas," usmál se Baek. ,,A… kolik je?" zamrkal jsem. ,,No… oni nás tam chtějí mít v sedm… bude tak šest…" Kývl, kdy jsem vydechl, ale pak se posadil, kdy jsem se mírně protáhl. Někdo najednou zaklepal a do pokoje nakoukl Kwang. ,,Ach… dobré ráno kluci… už je snídaně, pojďte," usmál se na nás, kdy jsem překvapeně vykulil oči. ,,Už je ti líp než večer? Měl jsem v plánu za tebou jít, ale jakmile jsem vykoukl z pokoje, šel už Baek.. tak jsem zalezl zpět," usmál se. ,,Jo…" Zamrkal jsem a kývl. ,,Omlouvám se, jestli jste se nemohli vyspat…" Špitl jsem a sklopil pohled. ,,Ale ne… až tu budeš pár dní, tak usneš, i kdyby ti kolem hlavy práskaly bomby," mrkl na mě, ale zmizel. Překvapeně jsem zamrkal, ale Baek ke mně natáhl ruku. ,,Tak pojď," usmál se, kdy jsem jeho ruku přijal a vyskočil z postele, kdy jsem ho pustil a šli jsme spolu do obýváku, kde již na stolečku bylo pět talířů. Seděli tam i Jaesang a Chanyeol. ,,Dobré ráno," špitl jsem a Baek také kluky pozdravil. ,,Dobré ráno.." Usmáli se ti dva a trochu se na gauči smrkli, kdy jsme se s Baekem a Kwangem usadili. Na talířích byla vajíčka a chleba, ale tentokrát to bylo jako toast. ,,Ty hodně experimentuješ," pousmál jsem se na Kwangheeho. ,,To víš… ale budeme muset zase vzít jídlo…" Kývl, ale rozlil nám do skleniček čaj! ,,Kde jste vzali čaj?" Vykulil jsem překvapeně oči. ,,To víš… v kuchyni bylo spoustu čajových lístků, tak máme na ráno," zazubil se Baek, kdy jsem zamrkal očima, ale usmál se a kývl. ,,Jen to není teplé no, musíte se smířit s tímto málo," usmál se Kwang. ,,To nevadí… alespoň něco," pousmál jsem se, kdy kluci kývli. ,,Tak dobrou chuť," usmál se Kwanghee a začal jíst. ,,Dobrou chuť," pousmál se Jaesang, kdy po něm jsem s popřáním začal jíst já a následně začali i oba zbylí kluci. Vydechl jsem, ale jedl. Bylo to dobré. Lepší než nic, ale Kwang uměl vařit. Přesto mi chybělo všechno od mé maminky. Ta byla nejlepší kuchařkou… měla ve vesnici uznání… Z očí mi stekly slzy. ,,Jongie…" Podíval se na mě Kwang a otřel mi je. ,,O-omlouvám se…" Špitl jsem, sklopil hlavu a promnul si tváře i s očima. ,,Nemáš se za co omlouvat, je to pořád čerstvé… kluci si na to zvykali dlouho…" Povzdechl si Jaesang. ,,Jo… taky jsem přišel o brášku… ale staršího… byl jsem na návštěvě u rodičů…." Šeptl Baek a sklopil pohled, kdy si povzdechl. ,,A-aha…" Zamrkal jsem a pohladil ho po zádech. ,,Dobrý," pousmál se rudovlásek na mě. ,,Uhm…" Kývl jsem, ale brzy jsme dojedli a dopili čaj. Bylo to dobré, i když studené. Pak Chan s Baekem vstali a šli to umýt, kdy jsem se podíval na kluky. ,,Co myslíte…. Že dneska budeme dělat?" zeptal jsem se nejistě.

Kluci na mě koukali, jako bych jim řekl, že za tímhle vším stojím já. No, ne že by mě chtěli zavraždit, ale absolutně nechápali má slova. Vážně jsem to řekl? Vážně o tom chlapci přemýšlím jako o štěněti? ,,Hyung… ty jsi gay!" Vyhrkl najednou Kibum ze sebe. Povzdechl jsem si a podíval se na něj. ,,No… kdyby to byla pravda, co s tím zmůžeš?" zamrkal jsem. ,,No… jestli ho nenajdeme, než bude pozdě, tak možná zešílíš jako už se tak stalo pár lidem tady a ty víš, co se s nimi děje…" Vydechl Taemin. ,,Jo… pokud zešílím, tak si mě vy vezmete do laboratoří a budete na mně zkoušet vaše pokusy," zabrblal jsem. ,,My ne…" Zavrtěl Kibum hlavou. ,,Ne? Vy dva možná, ale v té vaší základně máte laboratoř… sami jste mi to říkali…" Podíval jsem se jim do očí. ,,Jo…. No… to ano… ale… my tam nechodíme nic dělat… my ty lidi tam neodvádíme…" Zavrtěl hlavou Kibum. ,,To je možné, ale stále to je u vás… ti lidé by potřebovali spíše psychiatry…" Povzdechl jsem si. ,,Jenže ti tu nejsou… nejsou tu od doby, co tohle všechno začalo," vydechl Taemin. ,,Já vím… já vím…" Povzdechl jsem si, ale napil se kávy. ,,Jediná psycholožka je tady v nemocnici… to je snad jediný normální psycholog tady…" Zamrkal jsem. ,,Jo… ale zase… psychiatři dávají léky, ona ne," pousmál se Kibum. ,,Proto taky je psycholog, ti nedávají léky," pousmál jsem se, ale natáhl se pro tortillu. ,,Tak dobrou chuť," vydechl jsem a začal jíst. ,,Dobrou…" Kývl Kibum. ,,Dobrou chuť," zamrkal Taemin a začal jíst po Kibumovi. Napil jsem se a zamyslel se, ale jedl. ,,Sangmin zatím vyslýchá toho prvního… všichni čtyři jsou v oddělených celách, kam za nimi chodí… ten jeden je pěkně pobitej, ale nic neřekl… zatím…" Vydechl Taemin a zamíchal si kávu, kdy se napil. Zamrkal jsem očima a podíval se na něj. ,,A zkouší nějak vyhrožovat? Útočit na slabá místa?" Napil jsem se. ,,Sangmin je nejlepší… on z nich něco vytluče… Kibum se dostal do systému… nebudu říkat kam, sám nevím a on to nechce říct…" Zabrblal Minnie, kdy se Bum zasmál. ,,Neřeknu, ale… dostal jsem se někam, odkud jsem zjistil, co jsou ti čtyři zač… mohl jsem dát Sangminovi informace, takže dneska pokračuje… bude vyhrožovat, psychicky týrat a fyzicky taky… on to umí moc dobře," pousmál se Kibum. ,,No jo… ty jsi náš maniak," zasmál jsem se. ,,Spíše jediný člověk, který má přístup k elektronice… jinak je vše v naprostém háji…" Vydechl Taemin. ,,Jo, vrátili jsme se do devatenáctého století, možná," vydechl jsem. ,,No, nebudeš tak daleko od pravdy, ale nedá se nic dělat… ti parchanti obsadili snad všechno.." Zavrčel Kibum a dojedl. ,,Nějak ses rozohnil," vydechl jsem, ale taky dojedl, kdy jsem dopil kávu. ,,To bude z toho presu… nikdo neví, kde příště zaútočí…" Povzdechl si Taemin. ,,Hele… Kibume… dokázal by ses dostat… do šifrovaných zpráv, kdybys dostal kód toho, koho by bylo třeba vystopovat?" Podíval jsem se na něj. Kibum se tajemně usmál, blýsklo mu v očích a kývl. ,,Sice to trvá nějakou dobu, musel bys mi dát den… ale slibuju, že udělám cokoliv, co mi zadáš… na mě nikdo nemá!" zazubil se. ,,No, vím, že jsi hackerský mistr a maniak," zasmál jsem se, kdy mi uštědřil ublížený pohled, ale zašklebil se. ,,Možná ti i za to něco kápne," mrkl jsem na něj. ,,Jo, to bych bral," zazubil se, kdy Taemin se smíchem dojedl a dopil. ,,Tak jo… měli bychom jít," pousmál se Min. ,,Jo, já musím domu," usmál jsem se. ,,My tohle vezmeme umýt a Jinki… cokoliv budeš potřebovat, řekni," mrkl na mě Kibum, kdy jsem děkovně kývl, rozloučil se s nimi a pak se sbalil, kdy jsem se vydal domů. Po jedenácté musím zpět do nemocnice, abych pak mohl jít s Baekjinem do restaurace na oběd. Musíme toho hodně probrat. Povzdechl jsem si, ale ve svém větším domku, který byl ochráněn dost dobrým systémem, jsem začal hledat na vlastní pěst, ale hodně také spoléhal na kluky… musí to dopadnout dobře.


,,Co myslíte…. Že dneska budeme dělat?" zeptal jsem se nejistě. ,,Dlouho se v domě neuklízelo, takže hádám, že budeme uklízet… taky možná budeme muset uklízet po tom jeho psisku… No a má tu koně…" Pousmál se Jae. ,,Vážně?" zamrkal jsem nadšeně. ,,Jo, máš je rád?" usmál se Kwang, kdy jsem kývl. ,,Tak… třeba se ti poštěstí a půjdeš ke koním, Baekhyun se jich bojí," zasmál se Jae. ,,Co?! Co já?" Vyjekl Baek a nakoukl do obýváku, kdy jsem se zasmál a zamrkal očima. ,,Jen samá pravda," ušklíbl se Jae, kdy Baek něco zabrblal, ale vrátil se do kuchyně. ,,No, je třeba si udržet nadšení," usmál se Kwang, ale vstal, kdy se protáhl. Kluci došli z kuchyně a šli ke dveřím. ,,Jdeme," usmál se na mě Jaesang. ,,Uhm… dobře…" Kývl jsem, ale šel s kluky ven. Bylo… chladno… otřásl jsem se zimou, ale šel za Kwangheem. ,,Musíme být dle věku… takže Jongie jdi za Jaeho," usmál se na mě, kdy jsem zamrkal překvapeně očima, ale kývl a šel až za Sanga. Za mnou šel Baek a pak Chan. U dveří domu Kwang se najednou skrčil a prolezl… otvorem ve dveřích?! Vykulil jsem oči. To jako vážně?! Podíval jsem se na Baeka, který se jen slabě pousmál a naznačil mi, že se nemám ničeho bát. Zachvěl jsem se, ale kývl a vlezl hned za Sangem. Opravdu se mi nic nestalo, jen jsem skoro naboural do Jaesanga přede mnou. Zachvěl jsem se, ale brzy prolezli i kluci. Kwang se usmál, ale brzy jsme byli v kuchyni, kdy se kluci začali uklánět, proto jsem se taky uklonil. V kuchyni byl divný muž, co dohlížel na ostatní… asi kuchaři… ,,Dobré ráno… mistře… je třeba s něčím pomoct?" Kwang se napřímil, ale kluci ne, proto jsem zůstal v předklonu. ,,Vždy je potřeba s něčím pomoct…" Tak ledový hlas. Nelíbil se mi. ,,Ano, já vím, ale včera jste naši pomoc nežádali… raději se ptám, aby nevznikly nepříjemnosti… jakožto hlavní sluha… bych rád obeznámil s dnešní prací své pomocníky…" Odvětil klidně Kwanghee. Skoro jako cvičená opička… ne… hrál si s ním… miluju psychologii! ,,Slyšel jsem, že je tu nováček… ten tu zůstane a bude nosit na stůl pánovi.. a bude stát u stolu… ty budeš s ním… zbytek bude v kuchyni uklízet… zase je všechno špinavé… přečistíte již umyté dlouho nepoužité nádobí, aby se vše lesklo… pak, až budete mít hotovo, tak půjdete uklízet chodby sídla… odpoledne bude ten malý hnědovlasý ve stáji společně s Chanyeolem leštit postroje a Jaesang s Baekem půjdou uklízet výběhy… Ty budeš doklízet v kuchyni během dne… Pokud nesplníte úkoly… tak víte, co vás čeká…" Cítil jsem, jak se do mě zabodly jeho oči, ale to do všech... Mírně jsem se vnitřně zachvěl, ale pak se přede mnou objevily boty! A někdo mi jezdeckým bičíkem přejel po bradě… byl to on… Nevěděl jsem, jestli mám se zvednout nebo ne… Ale opatrně jsem se napřímil. ,,Kdo ti dovolil se zvedat?!" zaječel chlap, až pár lidí trochu leknutím sebou škublo a já ucítil štiplavou bolest po bičíku na své tváři. Zachvěl jsem se a zase se sklonil. ,,Pane… Jonghyun je nový… ještě není zvyklý na pravidla…" Pronesl Kwang. ,,Takhle si alespoň rychle zvykne!" zavrčel muž a přetáhl mě ještě po zádech, kdy jsem to nečekal a spadl na kolena. Otřel jsem si oči a chvěl se. Ale chlap si mě nevšímal a šel dál. ,,A jděte raději přichystat stoly! Dneska tu je návštěva, přijela včera v noci!" zaječel na nás chlap, až jsem se otřásl, ale to už mě vzaly silné paže… Chanyeol. ,,Dobrý… neplakej… pojď…" Zašeptal mi do ucha, ale šel se mnou vedle. ,,Co jsem udělal špatně?" zeptal jsem se potichu třesoucím se hlasem. ,,Chtěl tě zkoumat… když dal ten bičík na část tvého těla.. musíš zůstat nehnutě stát," odpověděl polohlasem Kwang, ale ukázal na Jaeho. ,,Podej mi ubrusy… kluci, vy nanoste židle a Hyune… jdi támhle do těch skleněných dveří na konci chodby a dones květiny… nějaké pěkné vyber a nastříhej je, jsou tam nůžky," pousmál se na mě. ,,Uhm… dobře…" Kývl jsem a jelikož jsem zahlédl toho chlapa, tak jsem se Kwangovi uklonil a zmizel ve velkém.. čemsi.. asi skleník? Zamrkal jsem překvapeně očima, ale začal stříhat a vzal si proutěný košík, do kterého jsem skládal květiny a pak se vrátil. Kluci už měli nachystáno a pomohli mi s dekorací. ,,Vypadá to dobře, ne?" zazubil se Baek. ,,To ano," pousmál se Jaesang. ,,Tak do kuchyně, nemůžeme tu být…" Usmál se Kwanghee, kdy jsem zamrkal a kývl, ale brzy jsme již byli v kuchyni, kde jsme si museli sednout na zem. Přišel ten chlap a nakoukl vedle do jídelny. ,,Máte štěstí… to by se pánovi líbit mohlo. Kývl, ale šel popohnat kuchtíky. ,,On… on není kuchař?" zeptal jsem se potichu. ,,Ne.. je to dozorčí, takovej pes…" Zamumlal Baek, kdy jsem se zachvěl, ale přikývl. ,,Ale dneska to vypadá na klidný den… kdybychom museli do ložnice, řekne nám to už teď…" Zašeptal Jae. Oddechl jsem si a kývl. ,,On nemá manželku?" zeptal jsem se tiše. ,,Má… ale je to úchylný pedofilní prasák.." Zamumlal Chanyeol, kdy se ozvaly hlasy z jídelny. ,,Hyunnie… pojď.. musíme jít nosit," usmál se na mě Kwang, který se postavil. ,,To je snídaně tak velká?" zamrkal jsem očima. ,,No… snídaně je mnohem větší než oběd… ten se tu většinou nevede, protože vždy odjíždí, nebo má moc práce… ale u toho neasistujeme… jak jsi slyšel, dnes jen snídaně a pak poklízení," usmál se, ale pak ukázal něco klukům a šel se mnou ke stolu. Nechápavě jsem se na něj podíval. ,,Řekl jsem jim, aby vzali věci," zašeptal, ale vzal velký tác s nejrůznějšími druhy salámů! Zamrkal jsem, ale kývl a vzal velký tác se zeleninou, kdy jsem šel hned za ním. U stolu sedělo dvacet lidí! Skousl jsem si ret, ale šel za Kwangem. Stáli tu lidi jako ochranka… dívali se na nás… za námi šlo asi pět kuchtíků… nekoukal jsem, přesto jsem neodvažoval zvedat pohled a šel k jednomu kraji stolu. ,,Ale… Seune, sehnal sis nové štěně jo?" zasmál se jeden muž. ,,Jo.. je to ještě pískle…" Kývl muž, kdy jsem nezvedal hlavu a vrátil se do kuchyně pro další části. Nelíbilo se mi to… nelíbilo se mi to ani trochu… ty pohledy… ta divná gesta… pomoc!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 16. července 2017 v 12:24 | Reagovat

Hele, ty víš, že nemám ráda, když lidi nekomentují. Takže já komentuji :D Pěkná část, těším se na další. A jako věrný čtenář mám otázku :D
Plánuješ i třeba v tomhle příběhu Ship TaeKey? Děkuji předem za odpověď :D

2 kazumipise kazumipise | Web | 16. července 2017 v 12:29 | Reagovat

[1]: Děkuji :D a co se týče otázečky... Tak ano, napadlo mě dát dohromady TaeKey, taky mě napadlo dát dohromady MinKey, ale to je rozdíl 11 let a to raději ne, Minha nechám někomu jinému :DD Ale na přání mohu jednu kapitolu věnovat těm dvěma... takovou soukromou chvilku narušenou 3:) :D Asi jsi mi momentálně vnukla nápad na jednu scénu, děkuji ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama