At the right time... - II. kapitola

8. července 2017 v 6:00 | Kazumi |  At the right time...


Druhý díl vznikal trochu delší dobu, protože... když už tu má být pohled Jongieho, tak potřebuji trochu času, protože... je trochu náročné psát ty dny :D No každopádně, někdy možná bude jeden Jinkiho pohled přes celou kapitolu a pak Jongieho zobecním, ale to se dozvíte vždy... Teď jsou ještě stále ve dni, kdy se to stalo a tak to asi ještě krátce zůstane.. přeci... Jongieho ještě ani nezačali hledat!
Užijte si tuto kapitolu a snad... snad se vám bude líbit!
Pár: OnHyun
Upozornění: Válčení, krutosti, týrání, násilí, smutné
Pohledy: Jinki a Jonghyun


,,Spratku jeden nevděčnej! Měl bys být rád, že jsem se tě ujal!" zašklebil se ten chlap, který si tu začal hrát na mého majitele… Copak jsem věc?! ,,Vždyť je to jediná věc!" Vzlykal jsem, ale byl v tom prachu na zemi, kdy jsem se podíval na muže, co mě shodil na zem. No, byl to spíše mladík, mohlo mu být kolem dvaceti pěti let. ,,Kwangu, postarej se o něj, zaveď ho do volného pokoje v kůlně," rozkázal mu muž, kdy se mladík uklonil, ale vzal mě v podpaždí. ,,Nechte mě!" vyjekl jsem a slzy mi stékaly po tvářích. ,,Bude to dobré…" Zašeptal, ale vedl mě někam, kde stála fakt obrovská kůlna. Kůlna, která se dřív snad používala pro dobytek… ,,Ne! Nevěřím vám!" Vyjekl jsem, zkusil se mu vyškubnout, ale on mě držel moc pevně, a když jsem se ho snažil kousnout, tak si mě přechytil! ,,Jsem na tom jako ty… jen už tu jsem deset let… věř mi…" Pousmál se, ale otevřel dveře té kůlny, kdy jsem si všiml provizorně udělané kuchyně, jakési podivné místnosti s mini rádiem a pak různých dveří. ,,Je nás tu teď s tebou pět.." Vydechl. ,,Kluci! Je tu nováček, pojďte ho přivítat!" Zvolal. ,,Ale… ale já chci… domů…" Špitl jsem a zachvěl se, kdy jsem stále otíral slzy. ,,To si ten starý páprda ještě nedal pokoj?" Slyšel jsem brblání, ale po chvilce došli tři kluci! Vykulil jsem svá vyděšená ubrečená očka a zakňučel jak štěně, které se bojí, kdy jsem se znovu trochu pokusil vyškubnout. ,,Neboj se… koukej… to je Baekhyun, jste stejně vysocí…" Ukázal na rudovláska, který se usmíval od ucha k uchu.. Jak se může sakra usmívat?! ,,To je Chanyeol.." Ukázal na nějakého hnědovlasého, co vypadal jako ušák! ,,No a Jaesang…" Usmál se, když ukázal na posledního černovlasého. ,,A já jsem Kwanghee," dořekl jména i s přidáním svého. Zachvěl jsem se, zamrkal očima a skousl si ret. ,,Já… já… já jsem Jonghyun…" Zachvěl jsem se a otřel si slzu. ,,Tak… kolik ti je?" zamrkal Kwang, ale vzal mě ke gauči, co vypadal, že sotva slouží, ale vešlo se nás tam pět tak akorát. ,,Šestnáct…" Sklopil jsem hlavu. ,,V dubnu mi bylo…" Vydechl jsem. ,,Tak to jste s Baekem a Chanyeolem stejně staří, jen ty jsi o měsíc starší než kluci… A já a Jae jsme starší," usmál se a kývl. ,,Uhm… proč tu musím být…" Zeptal jsem se a schoulil se na gauči tak, že jsem si objal pokrčené nohy, ale pořád jsem seděl, a schoval si hlavu mezi kolena, kdy vedle mě seděl z jedné strany Kwang a z druhé ten Baek. ,,Protože… určitě víš, co se děje teď v celé zemi… přišli do vaší vesnice, stejně jako se to stalo všem z nás… tahle válka netrvá dva roky, jak si někteří myslí… ona trvá mnohem delší dobu, než si někteří dokáží vůbec uvědomit…" Vydechl Kwang. ,,Oni… oni…" Vzlykal jsem zase. ,,Zabili mi… rodiče…" Šeptl jsem, kdy jsem cítil, jak mě někdo… Objal! ,,Jongie hyung… neplakej… zabili je, ale ty žiješ… věř nám… držíme při sobě už rok všichni, protože za ten rok nikdo nový nepřišel… ale každopádně… tahle parta je skutečně silná a dodáváme si sílu a to je potřeba… budeme bojovat za tvůj život, celá skupina bojuje za život jednotlivce…" Vydechl… Baekhyun… který mě objímal, až jsem se zachvěl, ale nechal se. ,,Ale… on…. On mi vzal… řetízek… jedinou památku… na rodiče…. A na brášku…" Brečel jsem dál, ale objal Hyuna, který měl skutečně druhé jméno stejné jako já. ,,A kde je bráška?" zeptal se mě ten ušák, alias Chanyeol. ,,Já… já ho.. schoval… do skříně… ale… ale pak jsem si šel pro ten… řetízek… nestihl jsem se… schovat…" Vzlykal jsem dál a chvěl se. ,,Určitě pro něj přijde záchrana…" Pousmál se podpořivě rudovlasý. ,,Ale… proč… proč jsi mě… shodil na zem?" vzlykl jsem a podíval se na Kwanga. ,,Víš… před půl rokem nás tu mělo být pět… ale ten kluk, kterého přitáhli… on ho…" Nadechl se, ale stiskl si kořen nosu. ,,Zabil…" Dořekl Jaesang a já jen tupě vykulil oči.


Podíval se na mě vyděšeně, byl špinavý a okamžitě vyjekl, když spatřil zbraň, a skrčil se do koutu skříně. ,,Ššš... neboj se.. já ti nic neudělám... to bude dobré... pomohu ti..." usmál jsem se a schoval zbraň. ,,Jsem Jinki, Lee Jinki... jsem doktor z města... už ti nikdo neublíží... neboj se..." Usmál jsem se. ,,O-o-oni... bebí.... ap-ppa... umm-mma..." Vzlykal a koktal. ,,Hyung.... není...." Chvěl se a sledoval mě dětskýma ublíženýma očima. ,,Neplakej... pomohu ti, pojď ke mně," usmál jsem se a natáhl k němu ruku. Chlapec bojácně ruku natáhl k té mé a jeho malá kostnatá ruka se chvějivě dotkla té mé. Pak se nechal vytáhnout ven. ,,Hodnej kluk... jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se, ale vzal ho na gauč, kam jsem ho posadil a začal ošetřovat. ,,M-M-Min-Minho..." Koktal a zamrkal očima. ,,Dobře Minho... všechno teď bude v pořádku... dám ti takový lék... musím ti to vpíchnout do žíly, ano?" Usmál jsem se, kdy chlapec vyděšeně zavrtěl hlavou. ,,Neboj se... opravdu to nic není..." Usmál jsem se. ,,Jinki! V celé vesnici nikdo-" Vešel do místnosti Kibum, kdy malý chlapec vyjekl a schoval se za gauč. ,,Někdo přeci jen..." Vydechl jsem, ale ukázal na dvě mrtvoly, kdy došel i Taemin a oba kluci s překvapenými obličeji oba mrtvé zabalili do pytlů, které měli v batohu. ,,Minho... neboj se... ti dva kluci jsou jako já... ale nejsou to doktoři... jsou to hodní lidé... nemusíš se bát... pojď ven..." Mluvil jsem klidně. ,,O-ni ta-ky ší...říkali... že jsou... hodní..." Slyšel jsem vzlykání. ,,Ti lidé si zaslouží peklo... ale ty si zasloužíš pomoc... pojď ven..." Usmál jsem se, kdy po chvilce skutečně chlapec vylezl ze své skrýše a mnul si oči, z kterých mu tekly slzy. ,,Ahoj chlapče... nemusíš se bát..." Přišel Taemin s Kibumem a sedli si na zem blíž. ,,To je Taemin a to Kibum... kolik ti je?" Zeptal jsem se mile. ,,D-deset..." Šeptl a sklopil hlavu. Chudák malej... ,,Proboha..." Vydechl Taemin. ,,Vezmu ho do města, kluci, projděte mi barák a seženete mi informace... na krbu jsou fotky... jeden chlapec chybí..." Podíval jsem se na ty dva. ,,Bráška!" Vyhrkl chlapec a rozběhl se ke krbu, kdy popadl jednu z fotek, kde byl Minho a vyšší chlapec. Na další fotce byl Minho stejně vysoký... ,,To jste stejně vysocí?" Zamrkal jsem překvapeně. ,,Ne... já... jsem stál... na... bedýnce..." Zavrtěl hlavou. ,,Aha... chceš si vzít fotky s sebou?" Usmál jsem se, kdy chlapec kývl a všechny čtyři rámečky mi dal. ,,Tak jo," usmál jsem se a dal je do batohu. ,,A kde je bráška? Taky se schoval?" Zeptal jsem se, kdy Minho sklonil hlavu, vzlykl a zavrtěl hlavou. ,,O-on mě... z-zavřel... r-rychle do skříně... by....byl... byl... před ní.... a... a oni... oni ho odvedli.... Jongie... nebrečel... on křičel...." Vzlykal. Sakra! Sehl jsem se a objal ho. ,,Neplakej... ššš... najde se, nic mu neudělají... neboj..." Šeptal jsem. Snad nebude pozdě... tolik dětí jsme nenašli... nezachránili... Minho vzlykal do mého ramene, kdy mě objal kolem krku. Vstal jsem spolu s ním v náruči. ,,Pojedeme odtud... potřebuješ do bezpečí..." Hladil jsem ho po zádech. ,,A.... u... u tebe... v bezpečí... nejsem?" Zeptal se a celý se chvěl, když stále mu tekly slzy. ,,Ale ano, jsi, ale určitě máš hlad..." Usmál jsem se, kdy malý kývl. Vydal jsem se s ním ven, kdy jsem ho zakryl do své vesty, aby neviděl mrtvoly, a šel jsem s ním pryč. V dálce se objevili vojáci, ale já s malým došel ke koním za kopcem. ,,Koukej... tady jsou tři koníci," usmál jsem se na prcka, který odpoutal hlavu od mého ramene a podíval se na vraníka, ryzáka a bělouše. Corsio k němu natáhl hlavu a zafrkal. Minho si otřel oči, překvapeně zamrkal a opatrně natáhl ručku, kdy si hřebce pohladil. ,,Zvládneš si teď nechat píchnout včelku? Pro brášku?" Zeptal jsem se a pohladil ho. ,,Uhm… tak jo…" Kývl a zachvěl se. ,,Neboj se," usmál jsem se, ale opatrně mu vyhrnul rukáv trika a vydesinfikoval místo, kam zavedu jehlu. Malý hladil Corsia, který ho začal zabavovat. Usmál jsem se spokojeně, ale natáhl do injekce látku z malé ampulky a zavedl ji Minhovi do žíly. On sebou nepatrně cukl, vzlykl, ale jinak si hladil hřebce. Znovu jsem místo ošetřil a dal jsem mu náplast s koníčky. ,,Tak, koukej, máš pěknou náplast," usmál jsem se. Malý zamrkal a podíval se na ni. ,,Jé…" Poprvé se nadšeně usmál.


,,Co se stalo?" Zeptal jsem se vyděšeně. ,,Ten kluk… bylo mu patnáct, když přišel…" Vydechl Jae. Baek mě pevně držel a Chana objal Kwang. ,,Říkejme mu třeba Lax… Tak.. Lax sem přišel stejně jako ty po vyrabování vesnice… jeho rodinu zabili, jeho bráchu dali do otroctví a on přišel s řetízkem kolem krku. Ten muž… který je náš pán… ho zmlátil holí a on ten řetízek nechtěl stále dát. Začal se s ním prát, až… Lax ten řetízek… chtěl ho spolknout… jenže.." Vydechl Kwang a podíval se na Jaeho. ,,Byl to řetízek s ostrou částí… nebo… no.. prostě to nevíme, viděli jsme to, ale ne ten řetízek tak moc zřetelně… každopádně… najednou se začal dusit… on ho… začal kopat, nadával mu, jenže.. pak Laxovi začala téct z úst krev, dusil se a nejspíše mu to rozřezalo nějakou důležitou trubičku… zkrátka… zemřel…" Dořekl to Jae, kdy jsem vykulil oči a celý se chvěl. ,,T-to je… strašný… ale… ale já bych to… nespolkl…" Zavrtěl jsem hlavou. ,,Kdybys odporoval pořád… kdyby ses snažil… on… jednou tu byl mladík… bylo mu dvacet… chtěl ho mít za hračku… jenže… nakonec… ten kluk skončil se zlomeným vazem, když mu ho… on zlomil… snažil se mu sebrat řetízek… ten chlap… říkáme mu Nero…" Zamrkal Kwang. ,,Jako… jako byl Nero v Římě?" zamrkal jsem. ,,No… on je i horší jak Nero… skoro jako Caligula," vydechl Chanyeol. ,,Aha…" Zachvěl jsem se a otřel si oči. ,,Tak… asi tak… byla to první rána… první tvoje lekce… nechtěl jsem, aby kvůli němu zemřel další život… Laxovi jsme kopali hrob spolu a museli ho tam dát… Taovi jsem ho kopal já a Jae," zamrkal Kwang, kdy jsem zamrkal a zase se zachvěl. ,,A co… co se tu dělá?" Podíval jsem se na ně. ,,Pomáhá se vším… dneska je očividně volnější čas… chovají se k nám jako ke psům… občas je třeba nehnutě stát.. někdy…. Někdy si tě vezme nahého do ložnice…" Skousl si Baek ret a zachvěl se. ,,Co?" Vyjekl jsem a vykulil oči. ,,Jo… když to nesplníš, tak na tvé tělo nanese vosk, kdy tě drží jeho gorily…" Povzdechl si Jaesang. ,,Ale teď ze začátku budeš spíše sloužit… ochráníme tě, neboj… kdybys měl… kdyby tě chtěl do postele… řekni… půjdu já… nebo Kwang…" Podíval se na mě vážně Jae. ,,D-do postele?" Vykoktal jsem a vykulil oči. ,,Je to… pedofilní sadistický masochistický úchylný prase…" Kývl Kwang a povzdechl si. ,,Kluci už nás takhle chrání rok.." Špitl Baek a zachvěl se. ,,A zatím se to daří… vždy řekneme, že jsou kluci moc slabí… není jim dobře… ke všemu už máme vyzkoušené, jak se chovat…" Usmál se Jae a kývl na Kwanga. ,,Jo… vy jste mladí… nesmí vám ublížit," usmál se, kdy nás všechny tři rozcuchal, kdy jsem zamrkal, ale už se trochu zklidnil.

Byl jsem rád, že je Minho v pořádku, tedy, snad nemá nějakou nemoc, ale vypadal dobře. ,,Tak, teď honem do sedla," usmál jsem se a vyhodil malého nahoru do sedla, kdy jsem po chvilce naskočil i já, vzal si ho před sebe před sedlo, dal nohy do třmenů, vytáhl z brašny čokoládu a dal ji Minhovi. ,,Děkuju…" Špitl a vzal si ji. ,,Nemáš za co," usmál jsem se, ale vzal otěže do rukou a stiskl holeně. Hřebec frkl, stříhl ušima a rozešel se vpřed. ,,Kdo to je…" Špitl najednou a ukázal na kluky v uniformách. ,,To jsou vojáci…" Usmál jsem se a mávl Kibumovi s Taeminem, kteří svým podřízeným dali zajatce. Hlavně aby se z nich dostaly informace. Potřebujeme rychle zachránit bráchu malého, ale jak to uděláme, když není ani stopa.. Povzdechl jsem si, ale nechal hřebce jít na volnější otěži. ,,Jinki… hyung… najde se… můj… hyung?" zeptal se mě najednou malý, který dopapal čokoládu. ,,Určitě se najde.. neboj se.." Usmál jsem se a pohladil ho po hlavě. Neměl bych mu lhát… ale já ho chci najít… něco mě k tomu… roztomilému… Hele! Nevyjížděj hned po mně! Něco mě k němu táhlo… Jo, láska.. jak jinak… Jak bych se mohl sakra zamilovat do kluka z fotky? Ty jsi všeho schopný, Lee Jinki! Ale jdi.. Hřebec zafrkal a stříhl ušima. ,,Slibuješ?" Zašeptal a natáhl ke mně malou ručku, kdy ji měl v pěst, jen malíček koukal. Kývl jsem, propletl s ním malíček a pak propojil palce. ,,Slibuju," usmál jsem se a pohladil ho po hlavě. Musím ho najít… snad nenajdu jen ohořelé tělo… jako tolikrát jsem už našel.. Skousl jsem si ret. Malý kývl, ale koukal dopředu a držel se rukama hřívy. Vzal jsem si vysílačku a zapl ji. ,,Taemine, jak to vypadá? Řekl vám někdo něco z těch zadržených?" zeptal jsem se japonsky. ,,Ne… mlčí… mluvíš se mnou japonsky kvůli tomu malému?" Ozval se hlas Mina. ,,Jo… pro jistotu… musíte to z nich vytřískat…" Vydechl jsem stále japonsky. ,,Neboj… náš Sangmin mu přistřihne křidélka a zmlátí ho, že by ho ani jeho vlastní matka nepoznala," zasmál se hlas. ,,Jo.. bezva… tak máte čtyři.. jeden z nich musí něco vědět…" Usmál jsem se. ,,Jo.. na to spoléháme…" Potvrdil mi Taemin, kdy jsem vydechl. ,,Super… mohu se tedy na vás spolehnout…" Pousmál jsem se. ,,Jako bys o tom někdy pochyboval hyung!" odfrkl si Taemin se smíchem, kdy jsem se pousmál. ,,Dobře, o vás jsem nikdy nepochyboval," pousmál jsem se. ,,To je jedině dobře!" zasmál se hlas Kibuma! ,,No jo… tak se vraťte ke své práci, končím," usmál jsem se, ale vypl vysílačku, kdy jsem ji schoval do brašny. ,,Co to bylo… za jazyk?" zeptal se mě malý. ,,To byla japonština," usmál jsem se. ,,Aha…" Kývl, ale smutně se podíval před sebe. ,,Jongie!" vyjekl najednou. Překvapeně jsem zamrkal. ,,Kde?" zeptal jsem se. ,,Já… on mi dal… bráška mi dal plyšové štěně… já ho tam… nechal…" Zachvěl se a rozvzlykal se, kdy to vypadalo, že chce seskočit z koně. Chytil jsem ho. ,,Neboj se… kluci vezmou tvé veškeré věci," pousmál jsem se. ,,Ale já ho chci teď!" vzlykal a trochu sebou šil. Vzal jsem zase vysílačku. ,,Mine… prosím tě… mohl by mi někdo přivézt plyšáka… štěně z toho domu, kde byl Minho?" zeptal jsem se. ,,Herdek, jen co se rychle odpojíš, zase se připojíš," zasmál se Min, ale vydechl. ,,Jo, většinu věcí už posíláme na voze za vámi, pošlu tam Jihana, aby vám to dovezl," řekl s klidným tónem. ,,Díky," usmál jsem se. ,,Nemáš vůbec za co," zasmál se, ale vypl to tentokrát on. ,,Hned to tu bude… neboj…" Pohladil jsem malého, který stále mluvil o svém plyšákovi, ale brečel i kvůli rodičům a bráškovi. Pevně jsem ho objímal, držel u sebe, hladil jej a Corsio šel klidně vpřed. Najednou se ozval klapot kopyt za námi, kdy jsem se otočil. Byl to ale Jihan naštěstí. Když mě dojel, tak přešel do kroku se svým běloušem, kdy lehce sklopil hlavu, ale podal Minhovi štěně. ,,Pan Taemin mě poslal, že to potřebujete," usmál se. ,,Ano, děkujeme ti, Jihane," usmál jsem se a kývl. ,,Rádo se stalo… doprovodím vás do města k nemocnici," usmál se. ,,Dobře…" Kývl jsem s úsměvem. ,,Jongie.." Usmál se nadšeně Minho a objímal štěně. ,,Tak máš ho zpět a brzy budeš mít zpět i brášku," usmál jsem se a dal mu pusu do vlásků. Malý se trochu zachvěl, ale kývl, kdy jsem ho pohladil, pevně jej držel a unášel se krokem. Brzy jsme byli ve městě, kde nás sledovali lidé doslova soucitnými pohledy, které směřovaly k Minhovi. Ten se na mě více natiskl, držel štěně a brzy jsme byli u nemocnice. Hned vyšlo pár žen a mužů. ,,Postarám se o koně," usmál se na mě Sungjae. ,,Jo, děkuju," usmál jsem se a sesedl. ,,Tak pojď," usmál jsem se na Minha a roztáhl ruce, kdy mi v nich přistál a já se usmál, ale s ním v náruči šel do nemocnice. ,,Potřebuješ pomoct, Jinki?" zeptala se mě Yeon. ,,Ne… i když… připrav mi prosím vanu… nejprve si ho prohlédnu," usmál jsem se, kdy žena kývla a odešla. Já šel do oddělení pro děti, kde teď jich moc nebylo, ale přesto jsme všichni měli pohotovost. Teď byla velká vlna řádění a my chtěli být připravení. Jednou přivedli vojáci třicet dětí a všeho všudy bylo v nemocnici asi jen… deset doktorů? Také že z toho byly tři mrtvé děti… Povzdechl jsem si v hlavě, ale zkontroloval Minha. Malý byl v pořádku, což se mi vážně ulevilo, nechtěl jsem, aby se mu něco stalo. Pak jsme ho umyli, dali nové oblečení a dali jej na pokoj. ,,Já chci Jongieho…" Špitl prcek, když jsem mu večer donesl kuřecí vývar. ,,Ale plyšáka máš na posteli," zamrkal jsem. ,,Ale… já chci… brášku…" Špitl a zachvěl se. ,,Neboj se, začnu ho hned hledat," usmál jsem se a pohladil ho. On kývl a začal jíst, kdy jsem šel do kanceláře vedle a začal hledat a zjišťovat informace. Moc jsem toho nenašel, bylo toho málo. Nebylo ale nic, co by mě dovedlo k jeho bráškovi. Šel jsem se umýt a vzal si obyčejné věci na spaní. Když jsem se vrátil do Minhova pokoje, tak malý byl v posteli, vzlykal a svíral plyšáka. ,,Minho, co se děje?" zeptal jsem se opatrně. ,,Já… já se… bojím…" Brečel. Zamrkal jsem, ale šel k němu, kdy jsem ho pohladil po zádech. ,,Tak… mám dneska spát s tebou?" zeptal jsem se a usmál se. Minho kývl, kdy, jakmile jsem k němu lehl, se ke mně přitulil, objímal plyšáka a chvěl se. ,,Šššš… povím ti pohádku," usmál jsem se a začal mu vyprávět pohádku o tom, jak šla zvířátka do světa, aniž by měla pojem o tom, jak takový svět vypadá… a malý skutečně brzo stejně jako já usnul.

,,Takže… vítáme tě mezi námi, i když to tu není zrovna příjemné prostředí… snažíme se ho navzájem zlepšovat," usmál se Kwang, kdy jsem kývl a vydechl. ,,Jinak… k jídlu dostáváme zbytky z domu… voda je s něčím smíchaná, ale… máme jisté zásoby," usmál se Baek a kývl na Chanyeola, který se zazubil. ,,Jo… mě berou často do kuchyně, abych tam vytíral prach na nejvyšších poličkách… lezu po skříních… někdy mi musí někdo z kluků dělat takovou stoličku… jenže… oni nás nehlídají, proto jim bereme vždy zásoby," usmál se a promnul si ruce. ,,Takhle alespoň máme jídlo," usmál se Jae, kdy jsem kývl. ,,Uhm… budu… budu vám taky pomáhat," zamrkal jsem. ,,Vám? Spíše… budeš nám… jsi v naší skupině…" Usmál se Kwang a rozcuchal mi vlasy. ,,Uhm.. dobře.." Kývl jsem a trochu mi zakručelo v břiše, kdy jsem si skousl ret. ,,Hehe… hladík máme… tak jdeme uvařit.." Usmál se Baek, kdy jsem zamrkal. ,,Ale… já neumím…" Špitl jsem. ,,To nevadí… Kwang je mistr," zazubil se na mladíka vedle nás. ,,Jasně," zasmál se, ale vstal. ,,Udělám dneska chleba ve vajíčku… kluci včera zvládli sebrat hodně chleba…" Usmál se, kdy jsem zamrkal a nadšeně kývl. ,,Alespoň trocha pozivita za dnešní den," vydechl jsem. ,,Rozumím," pousmál se Kwang, ale šel do té kuchyňky a Jae vstal. ,,Jdu hlídat…" Usmál se, ale zmizel venku. ,,Jak hlídá?" zeptal jsem se a zamrkal očima. ,,Jednoduše.. chodí a hrabe… oni tomu říkají, že hledáme kořínky k jídlu…" Zasmál se Chan, kdy jsem se tiše zasmál i já. ,,Máš krásný smích, musíš se smát častěji," usmál se Baek. ,,Když to půjde…" Vydechl jsem a zamrkal očima. ,,Neboj, určitě ano," usmál se, kdy jsem kývl, ale nechal se od něj dál objímat. ,,Budeš jako nový mazlík… Baek se rád mazlí," zasmál se Chan. ,,Um… nejsem mazlík…" Řekl jsem nespokojeně. ,,Tak jsi plyšák," zasmál se Baekhyun a zase mi rozcuchal vlasy. ,,Ts.." Pousmál jsem se, ale seděl. Po chvilce přišel Kwang s obalenými chleby ve vajíčku! A zvenčí Jae se džbánem vody. ,,Dneska je ve vodě trochu koření.. ale jinak je dobrá," usmál se a dal to na stůl, kdy donesl skleničky. ,,Uhm.. dobře.." Pousmál jsem se, ale usadil se lépe. ,,Tak, dobrou chuť," usmál se Kwang. ,,Dobrou chuť.." Kývl Jae a začal jíst po něm, kdy jsem se podíval na kluky a nadechl se. ,,Dobrou.. a děkuju.." Špitl jsem. ,,Nemáš za co.. dobrou chuť…" Usmál se Baek. ,,Dobrou chuť," zazubil se hladově Chan a začal jíst. ,,Je to dobré…" Zašeptal jsem a jedl, kdy jsem se trochu usmál. ,,To jsme rádi…" Usmál se Kwang, ale nalil si vodu, kdy se napil a já si taky nalil, ale nejdříve jen trochu ochutnal. ,,Cítím jen tymián a skořici," pousmál jsem se a napil se. ,,Jo… to je možné… lepší než nic," usmál se Baek a kývl, kdy se taky napil. ,,Máš dobré chuťové buňky," usmál se Jae. ,,Trochu.." Kývl jsem, ale brzy jsme dojedli, kdy nejmladší šli umýt a kluci mi ukázali můj extra pokoj… No.. byla tam jen taková divná postel, která vypadala, že na ni jeden člověk sedne a ona se rozpadne. Naštěstí mě udržela a já usnul po chvilce se slzami v očích… prý máme koupací dny až za tři dny… jo… do té doby… snad budu žít…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama