First May, Love Time! - Kapitola čtvrtá

23. června 2017 v 6:00 | Kazumi |  First May, Love Time!
Annyeong, vážně už se těším na prázdniny, protože nyní asi melu z posledních sil :D No, doufám, že toho o prázdniny napíšu co nejvíce, protože mě pak čeká maturita :( Ale ještě to tu není, proto přináším nejspíše dlouho očekávaný díl FMLT! Užijte si dnešní kapitolku a přejí nádherný víkend <3




Pár: JongTae
Upozornění: Žádné - sladké
Pohledy: Taemin a Jonghyun
Baek a Minho




Ještě, než jsme úplně vyjeli, tak jsme zařídili pár nezbytností. Hlavní bylo sehnat pro kluky všechny věci do školy a nechat zařídit pokoje. O to se nám postará služebnictvo. Náš šofér nás dovezl k nemocnici. ,,Já už chci Minnieho…" Opakoval jsem celou cestu. ,,Uvidíš ho," usmál se Jinki, ale s Minhem mě vzali kolem ramen. Snad abych jim neutekl, a tak se jim neztratil. Kolik bylo několik fanynek! Poznaly mě! Ještě že jsem měl u sebe kluky! ,,Jak to, že hned tak ví, kde jsem…" Zamumlal jsem, ale rychle šel s kluky do nemocnice. ,,Mají na tobě navigaci danou.. štěnici!" zasmál se Minho, kdy se snad snažil o nějaký vtip. Praštil jsem ho rukou do ramene, ale rychle jsme šli dál, kdy se Jinki zastavil na recepci a požádal sestru o informaci, kde jsou ti tři. Jakmile jsme se to dozvěděli, tak jsme se rychle vydali k pokoji. Jinki zaklepal a já hned vtrhl dovnitř, kdy jsem si všiml… kluků… Minnie žil! Byl vzhůru! ,,Minnie!" vyjekl jsem. ,,Hyunnie," zamrkal Taemin očima a odkašlal si. Chtěl jsem jít hned za ním, ale ten prevít mě držel! Kdo? Jinki! Chytil mě za pas! ,,Ach… už jste tady," usmál se doktor, kdy jsem se na něj vyděšeně podíval. Kde se tady vzal?! Předtím jsem ho neviděl! Asi jsi slepejš Jongie… ,,Omlouváme se pane doktor… jsem Kim Jinki, přítel Baekhyuna, tady bráška Kim Jonghyun přítel Taemina a Minho je náš bráška…" Pousmál se Jinki, který mě pořád držel a já se v jeho náruči lehce smýkal jako ryba v síti… chci k Minovi! ,,Ano, v pořádku… volali mi pan Eric… nechám vás tu, jen prosím vás, Baek a Kibum potřebují spát, tak potichu, a kdyby se probouzeli, tak zazvoňte na sesternu," usmál se doktor, ale odešel, kdy mě Jinki konečně pustil! Hned šel jsme k mému sluníčku. ,,Taeminnie… jsem rád, že jsi v pořádku… že ti nic není… i když vypadáš teď jako kluk s turbanem na hlavě," pousmál jsem se a dal mu pusu. Moje srdce tlouklo rychle. Byl jsem moc rád, že je živý.. že mi žije.. že žijou všichni tři… ,,Ty můj lichotníku," zasmál se, ale zakašlal si. Kašlalka moje malá. ,,Díky bohu, že se nestalo nic vážného ani jednomu z vás," vydechl Jinki a šel k Baekovi, kdy ho políbil. Přístroj se trochu víc rozpípal, ale pak pípal klidně. To má pravdu, jsem rád, že žijí. ,,Jo…" Kývl Minho a koukal na Kibuma. Bráška je zamilovaný! Určitě ano! A Minnie kašle… neměl by se tolik přepínat. ,,Neměl by ses tolik smát Taeminnie," vydechl jsem, ale sedl si k němu na postel, kdy jsem ho pohladil po tváři. ,,Já jsem šťastný, podruhé jsem se narodil," vydechl můj milovaný. ,,Jo… to ano… v tom bytě vybuchl plyn, nějaká ženština si chtěla vzít život a zavraždila přítele… byl svázaný… nejspíše nešťastná láska… dle policajtů podal muž žádost o rozvod…" Podíval se na Mina Jinki, kdy on vykulil oči. Jinkimu volal Eric cestou sem, a proto jsme mohli Minniemu říct, co se přesně stalo. ,,No… tak to je síla…" Vydechl nakonec. ,,Jo… ale kromě těch dvou nikdo jiný v mrakodrapu nezemřel," usmál jsem a políbil ho. Byl jsem rád, že oni žijí, taky žít nemuseli, byli tomu tak blízko! ,,Jen váš byt to nepřežil," vydechl Minho. ,,Co?! Ale… my…" Zakoktal se Minnie, kdy jsem ho políbil na rty a pohladil jej po tváři. Je přeci jasný, že budou bydlet s námi! ,,Šššš…. To ještě nevíš? Stěhujete se k nám…" Usmál jsem se. Je to samozřejmost, že budou s námi! ,,Ještě jsme jim to neřekli, Hyunnie," zasmál se Minho, kdy Minnie kulil oči. Musí kazit moji chvilku! ,,Ale tak mají to brát jako samozřejmost!" zabrblal jsem. ,,A-ale.." Kulil Taeminnie oči. ,,Věci už u nás máte, dovezla je policie, budu rád, když se brzy přidáte do naší domácnosti.. ve škole jste omluvení a sbíráme vaše učební materiály a já našel svá stará skripta," usmál jsem se, kdy se mému andílkovi zaleskly oči. ,,Děkujeme…" Usmál se a pak se dlouze se mnou políbil. Přístroj začal pískat hlasitě, kdy jsem se ušklíbl v polibku, ale vychutnával si rty mého nejdražšího. ,,Hele… nechte toho, ten zvuk je otravný!" Slyšel jsem smích Jinkiho, který seděl u Baeka na posteli a Minho si sedl do křesla, které bylo u Kibumovy postele. Ale už tam dávno seděl! Ani jsem si toho nevšiml! ,,Tak ten přístroj hoď z okna," zabrblal jsem do Minových rtů, kdy se on zasmál, ale neodtrhával se, kdy jsem se spokojeně usmál. Odtáhli jsme se až po nějaké chvilce, kdy jsem se zářivě usmál. ,,Konečně…" Zabrblal Minho s úšklebkem. ,,No co…" Uchechtl jsem se a pohladil Minnieho po tváři, kdy se on zářivě usmál a taky mě pohladil.

Nevnímal jsem nic. Bylo kolem mě temno, černo a já nevěděl, kde jsem. Ale cítil jsem známý dotek na své ruce. Někdo mě možná chtěl stáhnout odtud pryč. Jenže mě tady něco drželo. Jako by to byla neviditelná síla, která mě nechce pustit. Ale… neumírám, ne?! Své rodiče jsem neviděl, nejsem na druhé straně mostu. Ale klidně je mohu vidět za tím mostem. Celý jsem se musel zachvět, kdy do mého snění pronikl divný zvuk. Skoro, jako bych slyšel takovýho toho ptáka, co pořád pípá! Existuje něco takového? Něco mi nehrálo! A jak jsem pomalu chtěl jít zpět mezi živé, tak jsem zřetelněji začal rozlišovat své okolí. Ten zvuk byl nejvíce nepříjemný! To se mi prostě nelíbilo! Jenže nemohl jsem nic udělat! Měl jsem něco na puse a černo před očima! Co když mě pohřbili zaživa! Áááá! Já chci ven! A najednou mi někdo posvítil prudce něčím do očí a sundal mi tu věc z pusy! Vytřeštil jsem oči a sledoval tu ježibabu před sebou! ,,Klid mladý muži," usmála se na mě. Co když mě strčí na lopatu jako Jeníčka a Mařenku?! Dobře, ti dva strčili tu ježibabu do pece, ale tak… třeba se ona za ty dva chce pomstít! ,,Baekie…" Ozval se vedle mě nadšený hlásek, kdy jsem tikl pohledem a spatřil… ,,Jinki!" Zachraptěl jsem. ,,Dobré, má paměť v pořádku, jen bude ještě asi trochu mimo, ale to se brzy srovná, bude to těmi velkými sedativy, které dostal do kapačky, ztratil hodně krve a bylo to třeba," usmála se ta sestra… aha… nebyla to ježibaba, už se mi lépe ukázala. Měla bílý plášť a s trochou modrého. No dobrá, není to ježibaba. Ještě že jsem jí to neřekl! ,,Dobře, děkuji," usmál se Jinki, ale podíval se na mě a vzal mě za ruku. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku, Baekie," usmál se a políbil mě na čelo. ,,J-já tě rád vidím, kde to jsem?" zamrkal jsem zmateně. Hele, byla u tebe sestra, tak kde bys asi tak mohl být?! ,,V nemocnici," mrkl na mě hnědovlasý. ,,Hyunnie hyung!" Ozvalo se. ,,Mine!" Otočil jsem hlavu, která mě zabolela, ale musel jsem vidět svého polovičního brášku. ,,Jsi v pořádku, díky bohu," vydechl jsem a sykl. ,,Neotáčej se tolik, jsem v pořádku, neboj," usmál se na mě, kdy jsem si všiml i Jonghyuna a Minha. ,,Ahoj Baeku," usmáli se oba. ,,A-ahoj," zamrkal jsem a prohlédl si je. ,,Kde je Kibum?" Zamrkal jsem vykuleně očima. ,,Vedle tebe," usmál se Minho, který byl na mé druhé straně, ale spíše více u Kibuma! Ten měl taky kyslíkovou masku, co se to sakra… Vypadalo to, že se hned tak neprobudí, byl vážně bledej a přístroj pípal! No, to bylo jedině dobře, ale jeho tvář nebyla tak usměvavá, jako ji znám. ,,C-co se stalo?" zeptal jsem se, protože jsem si pamatoval všechno matně! Podíval jsem se zpět na kluky a pohledem zavadil o moji nohu. Byla v obvazu! ,,Co se mi stalo s nohou?" zeptal jsem se, přístroj se rozpípal rychleji a já se zachvěl. ,,Šššš… není to nic vážného… jen ti to trochu rozřízlo nohu až do masa, málem ti to víc poničilo holení kost, ale jsi jinak v pořádku. Ztratil jsi dost krve, ale tu už ti dopumpovali zpět," usmál se můj milovaný a znovu mě políbil, kdy jsem mu stiskl ruku a kývl. ,,Jinak… stalo se následovné…" Vydechl Hyun a já se na něj podíval, kdy mi to začal vyprávět. Poslouchal jsem ho zřetelně a lapal po dechu. Jednoduše jsem tomu nedokázal uvěřit. Proč byl někdo tak zlý a udělal to? ,,To… snad ne… ale… co náš byt?" zamrkal jsem vyděšeně očima a podíval se po klucích. ,,Ten to nepřežil… ale policisté zachránili nějaké vaše věci," usmál se Hyun. ,,C-cože?" Vykulil jsem oči. ,,Klid Baekie, všechno je dobré… stěhujete se k nám," usmál se nadšeně Jinki a pohladil mě po hlavě. ,,K… k vám?" Vykulil jsem oči snad ještě víc, že jsem vypadal asi jako chameleon! ,,No jasně," usmál se Jjong a mrkl na mě, kdy se s Minniem pusinkovali! ,,Lásko… neboj se… vše je zařízený… teď… jen… budeš chtít být se mnou v ložnici?" zamrkal Jinki očima a podíval se na mě. Zalily se mi oči slzami. ,,J-já… ano! Moc rád!" Chtěl jsem ho obejmout, ale Jinki mě zastavil. ,,Nechci, aby sis ublížil víc, zlatíčko moje… medvídku…" Vydechl a políbil mě, kdy jsem zamrkal, ale oplatil mu polibek. ,,Co je vlastně Kibummiemu?" zeptal jsem se, když jsme se odtáhli. ,,Nadýchal se nejvíce kouře, není jisté, kdy se probudí, ale dýchá a žije… tedy… dýchá díky přístroji… čistí mu to i zároveň plíce," vydechl Minho, který ukázal na divnou pumpu na druhé straně postele. Vážně to vypadalo jako nějaká pumpička! Nebo filtrace! ,,Chudák," zamrkal jsem smutně očima. ,,Ale přežije… musí.." Špitl Min. ,,Neboj se broučku, on to přežije…" Řekl mu Hyun, pohladil ho a políbil na čelo, kdy jsem se zachvěl, ale byl rád, že žiju, protože bych už nikdy nemohl být s tím, koho miluji.

Byl jsem opravdu neskutečně rád, že jsme brzy dojeli do nemocnice. Už hlavně kvůli Jinkimu a Jongiemu, ti dva tam měli své přítele a… a ty? Minho!?! Ne, nic to není. Když jsme došli na pokoj, kde byli kluci, tak tam byl akorát doktor! Jinki musel chytit Jonghyuna, protože by bylo nezdvořilé, kdyby hned přiletěl k Minovi. Ale chápal jsem, že to je těžké, on je od doby, co umřeli rodiče, mnohem více citlivější, než kdy býval předtím. ,,Minnie!" vyjekl hned. ,,Hyunnie," zamrkal Taemin očima a odkašlal si. Byl jediný vzhůru. Podíval jsem se k druhé posteli, kde ležel Baek a na třetí, kde byl on… sevřelo se mi srdce… Byl úplně bledý! ,,Ach… už jste tady," usmál se doktor, kdy jsem se na něj podíval. Snad nás nevyhodí! ,,Omlouváme se pane doktor… jsem Kim Jinki, přítel Baekhyuna, tady bráška Kim Jonghyun přítel Taemina a Minho je náš bráška…" Ujal se slova Jinki, který držel Hyuna. Pousmál jsem se a podíval se na doktora. ,,Ano, v pořádku… volali mi pan Eric… nechám vás tu, jen prosím vás, Baek a Kibum potřebují spát, tak potichu, a kdyby se probouzeli, tak zazvoňte na sesternu," usmál se doktor, ale odešel, kdy Jinki pustil Hyuna. Takže žijí a měli by být v pořádku? Jo, musí být! Hyun šel hned k Minovi. ,,Taeminnie… jsem rád, že jsi v pořádku… že ti nic není… i když vypadáš teď jako kluk s turbanem na hlavě," pousmál se Jongie a dal Minovi pusu. ,,Ty můj lichotníku," zasmál se, ale zakašlal si. ,,Díky bohu, že se nestalo nic vážného ani jednomu z vás," vydechl Jinki a šel k Baekovi, kdy ho políbil. Přístroj se trochu víc rozpípal, ale pak pípal klidně. Jen tak zaraženě jsem stál a díval se na Kibummieho. ,,Jo…" Kývl jsem, ačkoliv jsem koukal na Buma a doufal, že je i ten v pořádku a nestalo se mu něco vážnějšího. ,,Neměl by ses tolik smát Taeminnie," vydechl Hyun, ale sedl si k němu na postel, kdy ho pohladil po tváři. ,,Já jsem šťastný, podruhé jsem se narodil," vydechl Taemin, ale já tak nějak přestal vnímat. Určitě kluci řeknou, co se stalo. Rozhodl jsem se, že si sednu ke Kibumovi.. musím… mu být nablízku. Vzal jsem si tam křeslo více a hleděl do jeho tváře. ,,Jo… ale kromě těch dvou nikdo jiný v mrakodrapu nezemřel." Slyšel jsem až slova Hyuna. ,,Jen váš byt to nepřežil," vydechl jsem a podíval se na ty dva. ,,Co?! Ale… my…" Zakoktal se Minnie, kdy ho Hyun políbil na rty a pohladil jej po tváři. ,,Šššš…. To ještě nevíš? Stěhujete se k nám…" Usmál se. Bože hyung! To je vážně pako! Naše! Podíval jsem se na ně se smíchem. ,,Ještě jsme jim to neřekli, Hyunnie," zasmál jsem se, kdy Minnie kulil oči. ,,Ale tak mají to brát jako samozřejmost!" zabrblal Hyun na svoji obranu nejspíše. Tse! ,,A-ale.." Kulil Taeminnie oči. ,,Věci už u nás máte, dovezla je policie, budu rád, když se brzy přidáte do naší domácnosti.. ve škole jste omluvení a sbíráme vaše učební materiály a já našel svá stará skripta," usmál se Jjong, kdy se malému zaleskly oči. ,,Děkujeme…" Usmál se Taemin a to se ti dva dlouze políbili. Přístroj ale začal pískat jak největší ptakopysk na světě! Nevím tedy, jestli ptakopysk píská, ale tohle bylo otravný jako exekutor normálně! ,,Hele… nechte toho, ten zvuk je otravný!" Smál se Jinki a já kroutil hlavou se smíchem, ale podíval se na Bummieho, který stále spal. ,,Tak ten přístroj hoď z okna," zabrblal Jonghyun do Minových rtů, kdy se on zasmál, ale neodtrhával se. Ti dva se odtáhli po nějaké chvilce a přístroj naštěstí přestal jančit! ,,Konečně…" Zabrblal jsem s úšklebkem. ,,No co…" Uchechtl se Hyun a pohladil Minnieho po tváři. Zavrtěl jsem hlavou a sledoval Kibuma. ,,Minho, co zkoumáš na Kibumovi?" ozval se Jinki! ,,A-ale nic.. chtěl bych, aby se probudil," vydechl jsem. ,,Nejdříve se musí uzdravit," usmál se Hyun, ale políbil Mina, kdy najednou… ,,Baek se probouzí!" Vyjekl Jinki nadšeně, div na té židli nevyskočil dva metry do vzduchu samou radostí! Otočil jsem se a cvakl tlačítko, když jsem viděl, jak se Baek pohnul! ,,Díky," usmál se Jinki, kdy jsem kývl, ale došla sestra. Sledoval jsem její práci a brzy byl Baek probuzený taky! Bylo to šťastné shledání, ale stále… Kibummie se neprobudil. Otočil jsem se na něj hned ve chvíli, kdy jsme se s Baekem pozdravili. Hyun byl tentokrát ten, kdo to celé odvyprávěl. I Baek se bál o to, kde bude bydlet spolu s kluky. ,,Klid Baekie, všechno je dobré… stěhujete se k nám," usmál se nadšeně Jinki a pohladil Baekhyuna po hlavě. ,,K… k vám?" Vykulil oči snad ještě víc, než je doteď vykulený měl. ,,No jasně," usmál se Jjong a mrkl na mě, kdy se s Minniem pusinkovali! ,,Lásko… neboj se… vše je zařízený… teď… jen… budeš chtít být se mnou v ložnici?" zamrkal Jinki očima a podíval se na Baeka, kterému se zalily oči slzami. Usmál jsem se, ale díval se na blonďáčka. ,,Co je vlastně Kibummiemu?" zeptal se najednou Baek. ,,Nadýchal se nejvíce kouře, není jisté, kdy se probudí, ale dýchá a žije… tedy… dýchá díky přístroji… čistí mu to i zároveň plíce," vydechl jsem a ukázal na pumpu, které jsem si všiml předtím. Určitě to čistí jeho plíce. ,,Chudák," zamrkal Baekhyun smutně očima. ,,Ale přežije… musí.." Špitl Min. ,,Neboj se broučku, on to přežije…" Řekl mu Hyun, pohladil ho a políbil na čelo, kdy jsem se na ty čtyři podíval a kývl. ,,Nepřeji si nic jiného, jen to, aby to přežil a brzy se nastěhoval k nám," vydechl jsem. ,,To si přejeme všichni," vydechl Jonghyun a podíval se na hodiny. ,,Budeme tady dlouho," usmál se na Mina a pohladil ho po tváři. ,,To budu jedině rád," zamrkal Min nadšeně a políbil Hyuna na čelo. Ti dva se mají… spíše všichni čtyři a já mohu potichu závidět, protože jsem jen pouhý zbabělec.


Ten náš polibek. Prokládali jsme ho láskou, kterou jsme cítili jeden k druhému. ,,Hele… nechte toho, ten zvuk je otravný!" Smál se Jinki, kdy jsem si neuvědomoval, že ten přístroj se může upípat. Už jsem ho jednoduše vypustil z hlavy. ,,Tak ten přístroj hoď z okna," zabrblal Jonghyun do mých rtů, kdy jsem se zasmál, ale neodtrhával se. Nechtěl jsem se vůbec odtáhnout! Ale museli jsme se odtáhnout, abychom nabrali kyslík! ,,Konečně…" Zabrblal Minho s úšklebkem. ,,No co…" Uchechtl se Hyun a pohladil mě po tváři. Usmál jsem se sladce, ale pak jsme se líbali s Jongiem, byl jsem zaslepený jím, že jsem si nevšímal ostatních okolností. Byl jsem s někým, koho jsem málem ztratil, nikdo by se neměl divit, že nedokážu vnímat své okolí! Po nějaké chvilce mi došlo, že je Jongie i soustředěný více na brášky, než jenom na mě! Já ho chci mít jen pro sebe! ,,J-já tě rád vidím, kde to jsem?" Zaslechl jsem najednou! Tak známý hlas! ,,V nemocnici," řekl Jinki, kdy jsem se otočil na… Baeka! Byl vzhůru! Kdy se sakra probudil?! ,,Hyunnie hyung!" zamrkal jsem. ,,Mine!" Otočil Baek hlavu. ,,Jsi v pořádku, díky bohu," vydechl a sykl. Neměl by tolik sebou trhat, určitě ho bolí hlava stejně tak, jako mě! Ačkoliv já si natloukl o schody, nevím, jak on. ,,Neotáčej se tolik, jsem v pořádku, neboj," usmál jsem se na něj. ,,Ahoj Baeku," usmáli se Minho s Jongiem. Byl jsem rád, že jsme všichni živí a zdraví! Povídali jsme si všichni spolu dlouho. Byl jsem opravdu za kluky rád. Hyunnie měl úžasné brášky a já taky.. egoista Taemin! Ale kušuj! Najednou se ozvalo zaklepání na dveře, kdy dovnitř vstoupil doktor. ,,Ach, pan Byun je vzhůru," usmál se a šel k Baekovi. ,,Dobrý den pane doktore," usmál se Baek na doktora, který kývl s úsměvem, ale zkontroloval ho a obeznámil jej se stavem. ,,Minnie, byl bych rád, kdybys byl se mnou v ložnici, ale pokud máš proti tomu výhrady, tak řekni…" Vytrhl mě z mého přemýšlení, nebo spíše rozjímání o něčem, Jongieho hlásek. Tak sladký jako med! Zamrkal jsem překvapeně a podíval se na něj. ,,Já… velice rád budu sdílet pokoj s tebou…" Usmál jsem se, kdy se Jongie nadšeně usmál a políbil mě. Doktor akorát odešel a já si trochu zívl. ,,Kluci, pojedeme domů, Min a Baek potřebují spát," usmál se najednou Jinki. ,,Ale hyung…" Zamrkal jsem ublíženě a podíval se na něj. ,,Zíváš tu, takže mi nic nevymluvíš," zasmál se a rozcuchal mi vlasy! Ublíženě jsem vyšpulil rty, na které mě Hyun políbil! ,,Kdybys poslouchal Mine, víš, že zítra ty a Baek budete propuštěni do domácího léčení k nám!" zasmál se Minho, kdy jsem vykulil oči. ,,Vážně?!" Vypískl jsem nadšeně. ,,Ano, truhlíku, musíš poslouchat," zasmál se Hyun. ,,Omlouvám se, asi jsem se zasnil," zamrkal jsem nevinně očima. ,,To nevadí, ale teď už spinkejte," mrkl Jinki a políbil Baeka, který taky ublíženě vyšpulil rty, na které ho Jinki se smíchem políbil. ,,Nebojte, vrátíme se zítra," usmál se Hyunnie, políbil mě, kdy jsem kývl a zabalil se do deky. ,,Už se těším na zítřek," špitl jsem s úsměvem. ,,Já taky, Seuto moje," usmál se Jonghyunnie, kdy jsem nadšeně zamrkal očima, ale opravdu hned usnul, protože jsem byl unavený jako medvěd před zimním spánkem!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama