Don´t run without me, please! - Kapitola třetí

17. června 2017 v 9:00 | Kazumi |  Don´t run without me


Zlatí a milí, omlouvám se vám, že další kapitola a vůbec další příběh je zde po dlouhé době, ale v poslední době toho bylo moc a vůbec jsem neměla nějaké extra energické šoky do psaní, tedy, hlavně příběhů, které by tady mohly vycházet častěji. V SHINee příbězích coming soon si můžete všimnout, že jsem zveřejnila další... Mám v přípravě 2x JongHo, 2x OnHyun a jednou JongTae (=to mimochodem musím celé překopat, protože se mi nelíbí to, jak jsem s tím začala :DD a možná to překopu úplně jinak, ještě uvidím). Jinak, pokud má někdo přání na speciální jednorázovku/příběh, klidně napište ^^ Teď si už užijte dnešní díl ~

Pár: OnHyun
Upozornění: Objevuje se zde násilí, nadávky a zkrátka věci z vězeňského prostředí, 15+
Jinki - běžný text, sny kurzívou ; Jonghyun - tučné písmo, sny tučnou kurzívou


Proč na světě musí existovat lidé, co vám nedokáží naslouchat?! On mi vůbec nevěřil! A ty se Dino divíš? Jsi vrah! A nejen to, jsi dé- ticho buď! ,,O čem mluvíš? Ve tvých dokumentech nic není… jsi jedináček," řekl úplně překvapeně, jako se na mě i překvapeně díval! Podíval jsem se na něj. Nic tam není? ,,Ne… to není pravda…" Zavrtěl jsem hlavou, ale vzpomněl si na to... dva bratři… identická dvojčata, která bez sebe nedokáží dát jediný krok, ale pokud se jednou jejich cesty rozdělí, tak se může stát něco, co to jedno dvojče udělá silnějším, mocnějším, ale jen za předpokladu, že najde toho, kdo mu může být věrným služebníkem, věrnou zbraní proti těm, co mu chtějí ublížit. To slabší z dvojčat, pokud se mu něco stane, pokud mu někdo zmrazí jeho dovednosti, stává se rázem někým, kdo neexistuje, je odstraněn z dokumentace silnějšího dvojčete. Nikde není psáno proč, ale je to možná proto, aby mohlo silnější dvojče své dvojče hledat pomocí svého strážce... a tím je... lišče... mírně jsem se zašklebil. ,,Takže… je to pravda… dokud nebude lišče…" Pousmál jsem se. Minnie... přišel jsem na to! Proto… jsem ten silnější já… já jsem ten silnější, kdo má navrch a musí zachránit brášku. Tohle se muselo stát, Mina museli sebrat, abych ho já mohl vzít zpět, ale trvalo to, než jsem se dostal někam na stopu… trvalo to dobu, než jsem byl k němu nablízku… ale teď mi to zhatili tamti blbci, co mě zajali, ale bez liščete jsem bez síly! ,,Cože?" zamrkal Jinki nechápavě. Co je mu do toho?! Je to moje věc, on tomu nikdy rozumět nebude! ,,Nic… nic pro uši nevzdělaného člověka… policajte…" Vydechl jsem a vrátil se k posteli. Počkat... na to si nelehnu, zase do mě něco pustí! ,,Na to si nelehnu," zamručel jsem, kdy jsem se protáhl. ,,Počkej… nemůžeš mi tohle nějak vysvětlit?" zeptal se mě. Hah, proč bych mu vysvětloval, že jsem démon, který vlastní někde svého polodémona, jenž mu dá svoji sílu... ,,Ne… nezasvěcení nemají právo vědět to, co je pravdou," řekl jsem velice klidně, vzal si deku a ustlal si na zemi. Ta snad žádné výboje nedává! ,,Hyune… já neskončil…" Řekl policajt pevně. Ha! To má smůlu, já totiž jo! ,,Ne? No, tak si povídej třeba s tou lampičkou…" Mávl jsem mu, uvelebil se na zemi a usnul. To je zvyk z minulé věznice, byl jsem zvyklý na tvrdý povrch. Spal jsem docela dlouho, nepočítal jsem to, ale tahle postel byla opravdu skvělá! Teda... ta země... zakňučel jsem a promnul si oči. Podíval jsem se na místo, kde byl předtím. Už tam nebyl! Byla tam čistá stěna! Uchechtl jsem se, ale protáhl se a zívl si dost nahlas. Všiml jsem si, že jsem tu vážně bez kamer. Nebo tu někde je, ale já o ní absolutně nevím! Najednou jsem slyšel kroky a zpozorněl. Mé smysly dostávaly do podvědomí něco, co se ke mně blížilo… Ale z rázu to utichlo a ve stěně se objevil výklenek! ,,Je to brokolicová polévka a kuřecí s nudlemi a zeleninou!" Slyšel jsem něčí hlas. ,,Fuj! Brokolici si strčte někam!" zabrblal jsem, ale vzal si rychle to ostatní. Nikdo mi nic neodpověděl, což byla škoda, velice rád bych se s někým pohádal, ale nemohl jsem. Odfrkl jsem si a usadil se na postel, kdy jsem začal jíst. Objevilo se tu dokonce i pití! Lahev s vodou! Velká lahev s vodou! Olízl jsem si rty, došel si pro ni a napil se. Naštěstí nebyla nijak nadopovaná léky. To by on poznal. Minnie… slabší dvojče se po vymazání z dokumentace dostane do těla toho druhého, mohou se na sebe napojit a být při sobě, i když jsou rozdělení. Spokojeně jsem se usmál a sedl si nazpět na postel, kdy jsem dojídal tu výtečnou… večeři? Jo, protože mě vezli po obědě. Ušklíbl jsem se a dál spokojeně jedl. Pak jsem nádobí odnesl tam, odkud jsem to vzal. ,,Hej! Dozorce! Nebo co ty jsi zač! Kolik je hodin?!" Zvolal jsem, kdy mi nikdo neodpověděl. ,,Hele ty pse zavšivenej! Odpověz, nebo ti budu nadávat ještě víc, než ti nadávám teď!" zabrblal jsem. ,,Osm…" Ozvalo se otráveně. ,,Vidíš, že máš hubu určenou k mluvení!" zasmál jsem se, ale šel k posteli, kdy jsem si vzal deku a zalehl do postele, kdy jsem usnul.

Včera jsem šel spát vážně v sedm hodin? Jo, bylo to tak, ale spal jsem ve věznici, protože se mi domů nechtělo. Probudil mě otrava, který do mě něčím začal šťouchat. Mohl bych hádat dvě vteřiny, abych uhodl, kdo to je. ,,Minho!" zabrblal jsem, přetočil se a zachumlal se víc do deky. ,,Nechápu, jak mě vždy dokážeš poznat," smál se hlásek. ,,Protože jsi otravný," zabrblal jsem. ,,Pořád stejně," dodal jsem a schoval si hlavu pod deku. ,,Jinki, musíš vstávat, jdeme na obchůzku, navíc, musíš jít na psychologickou prohlídku a já taky. Tedy, jdu si promluvit s Kibumem," povzdechl si, kdy jsem vyletěl do sedu. ,,S Kibumem? Blázníš?! Co když tě zabije?! Předevčírem po tobě div neskočil! A dnes chceš být u něj?" vyhrkl jsem. ,,A-ale jen přes stěnu, neboj se," vydechl a zamrkal očima. ,,Nevím, jestli to je dobrý nápad," vydechl jsem. ,,A je dobrý nápad ho nechat chodit na společné obědy do jídelny?" Pozvedl obočí. ,,No.. to asi ne, ale tak… nikdy nic neudělal, jen sedí dál od ostatních, a tak jako tak, nenechá nikoho na sebe sáhnout," zamrkal jsem a vydechl. ,,Tak pojď… jinak, kdy chceš dát jeho na pokoj s Kibumem?" zeptal se mě Minho, kdy mi bylo jasný, že mluví o Hyunovi. ,,Nevím, ale… on nemluví tolik, možná už dneska? Je to moc vychytralý člověk," zamrkal jsem. ,,Uh.. no.. on se poddá," mrkl na mě a poplácal mě po zádech. ,,Snad ano," usmál jsem se, kývl a šel s ním si dát snídani. Bylo kolem deváté ranní, když jsme procházeli mezi celami. Vězni něco pokřikovali, ale já si jich nevšímal. Klidně jsem procházel a dělal, že je prakticky neslyším. Co by mě mělo vzrušovat na těch jejich nadávkách? Nebylo to nic, co by bylo neobvyklé. Nadávali by, i kdyby se tu měli jak prasata v žitě. Ušklíbl jsem se v duchu, ale šel dál. Je tu vážně dnes nezvyklý klid. S Minhem jsme se rozdělili u cely Kibuma, který zase seděl na posteli a měl hlavu mezi nohami. Já šel ale dál, kdy jsem po chvilce vešel do místnosti, odkud jsem včera "vyslýchal" Jonghyuna. Pokud se tomu dá teda říkat výslech. Povzdechl jsem si v duchu, ale nechal odstranit stěnu. V tu chvíli akorát se Hyun vrátil z koupelny. ,,Jů! Králík!" zasmál se a ukázal na mě, kdy jsem povytáhl obočí. ,,Co máš pořád s tím králíkem?" zeptal jsem se. ,,Nemohu si pomoct, vždy při pohledu na tebe si na něj vzpomenu," zazubil se nevinně. Očividně se dnes vyspal nádherně, když mu to takhle kecalo. Mírně jsem zavrtěl hlavou a vytáhl si jeho dokumenty. ,,Zase si jdeš hrát na psychologa?" Naklonil hlavu na stranu. ,,Nehraju si na něj, já jím jsem," odpověděl jsem mu klidně, kdy se on zářivě usmál. ,,Ooo fáákt? A proč mi nenapíšeš prášky na zklidnění?" zazubil se. ,,Nejsem psychiatr," vydechl jsem. ,,Škodá!" Vyšpulil rty a zářivě se usmál. ,,A jak dlouho budu mít tuhle bezva celu?" zeptal se mě, kdy jsem pokrčil rameny. ,,To nevím, ale brzy půjdeš do jiné, kde je také přidělená koupelna, neboj se, nebudeš se stěhovat moc daleko, možná že už zítra půjdeš…" Kývl jsem. ,,Och, super, rád si popovídám s novým kamarádem," zasmál se a protáhl se, kdy si sedl na postel. ,,Poslyš… s kým to pořád mluvíš?" zeptal jsem se. ,,Jak jako?" Pozvedl obočí. ,,Včera jsi na někoho šeptal…. Něco si říkal, o někom… ty jsi měl nějakého příbuzného?" vydechl jsem. ,,To jsme měli asi všichni ne? Jasně že jsem měl matku i otce," zabrblal a pokrčil rameny. ,,A kde jsou?" zamrkal jsem, kdy se mu zalesklo zle v očích. ,,Moc se ptáš… moc osobně.." Odvětil mi, kdy jsem zamrkal překvapeně očima a povzdechl si. ,,Ale měl by sis popovídat… uleví se ti," vydechl jsem. ,,Ale já si s tebou povídám, jen ne o tom, o čem asi ty chceš…" Zašklebil se. Skoro jako by tamto zmizelo mávnutím proutku. Jenže já žádný proutek nemám, takže mi sakra někdo řekněte, co se to s ním děje! ,,Ale měl bys odpovídat na mé otázky," řekl jsem mu zcela klidně. ,,To bych možná chtěl, ale to by se mi muselo chtít a to se mi vůbec nechce…" Zavrtěl hlavou a houpal nohami, které mu doteď volně visely z postele. ,,Dobře, ale kdy se ti do toho bude chtít?" optal jsem se. ,,Dobrá otázka… konečně…. Nikdy…" Uchechtl se a pokrčil rameny, kdy jsem si povzdechl. ,,No co, nemáš to se mnou lehký, ale já ti nesliboval, že to se mnou bude lehké," usmál se roztomile. ,,Tak… co jsi jako malý dělal rád?" zeptal jsem se. ,,Blbnul jsem," zamrkal. ,,S kým?" ptal jsem se dál. ,,Sám…" Kývl. ,,Neříkej mi, že jsi neměl nikoho ve své blízkosti, kdo by si s tebou hrál," vydechl jsem. ,,Nebudu ti to říkat, dobře," ušklíbl se a lehl si do postele. ,,Neskončil jsem," řekl jsem klidně. ,,Já nespím, když mě tu jeden otravný králík otravuje otázkami," uchechtl se. ,,Zítra tě pustím do jídelny s ostatními," pousmál jsem se, kdy se on otočil na břicho a podepřel si hlavu rukama, kdy se mi podíval do očí. ,,Vážně? A jsi si jistý?" Pozvedl obočí. ,,Jsem… jestli si myslíš, že někdo po tobě zaútočí… nebo se něco stane, všude budou hlídači, nic se ti nestane," usmál jsem se. ,,No jen aby," odfrkl si. ,,Věř mi…" Vydechl jsem. ,,Věřit ti? Tohle jsou silná slova…" Přimhouřil oči a prohlédl si mě. ,,Víš, jak je těžké věřit někomu, když jsi tak dlouho někde, kde ani trochu být nechceš?" zabrblal. ,,Ale za to já nemohu," vydechl jsem. ,,Ne, ty ne, buď rád, jinak bych tě zabil," zasmál se a protáhl se. Ten kluk … mé srdce se z něj může zbláznit…

Spinkal jsem poklidně. Dlouho už jsem se tak nevyspal! Vážně, těšil jsem se, až odtud vypadnu, jen najít lišče… Možná jsem blízko, cítil jsem zvláštní mravenčení. Divné mravenčení v oblasti zápěstí. Něco, jako by se tam tvořilo, ale nemohlo ještě celé. Navíc jsem cítil, že mám hned po ránu pánský problém, protože se mi do mého snu něco dost jasně cpalo! Ta hlava! Ten hlas! Zabiju ho! Probudil jsem se, nevím, kolik bylo, ale když jsem se podíval k výklenku. Byl tam hrneček a talířek s toasty! ,,Oh, to je komfort," zazubil jsem se, vyskočil na nohy a došel k tomu. Káva! Rozzářily se mi oči, kdy jsem si to vzal na postel a začal snídat. Vážně dobrota! Nadšeně jsem se olizoval, jedl a zapíjel to. Takhle šťastně jsem se dlouho necítil. Cítil jsem dech na svém krku. ,,Taeminnie, neboj se… brzy za tebou dojdu… odtamtud jsem neutekl, ale tady… pokusím se o to… jen si musím získat jejich náklonost a musím je navést k tomu, že mi mohou věřit… nějak se odtud dostanu, nevím jak, ale nějak ano," usmál jsem se a jedl. Ucítil jsem spokojený záchvěv v sobě, kdy jsem se usmál, ale pak dal použité nádobí do výklenku a šel do koupelny, kde jsem se pořádně umyl a převlékl. Když jsem vešel dovnitř, všiml jsem si, jak se odstranila stěna a objevil se za mřížemi… ,,Jů! Králík!" Jinki! Zasmál jsem se a ukázal na něj, kdy on povytáhl obočí. ,,Co máš pořád s tím králíkem?" zeptal se. Já mu to snad včera nevysvětlil? Ignorant jeden! ,,Nemohu si pomoct, vždy při pohledu na tebe si na něj vzpomenu," zazubil jsem se nevinně. Ach, nejradši bych ho nakopal, ale nemohu. Proč bych ho vlastně kopal? Mhm… za to, že mi kvůli němu ráno stál! Ups… prozradil jsem se… Jinki zavrtěl hlavou a vytáhl si nějaké dokumenty. ,,Zase si jdeš hrát na psychologa?" Naklonil jsem hlavu na stranu. ,,Nehraju si na něj, já jím jsem," odpověděl mi klidně, kdy jsem se zářivě usmál. ,,Ooo fáákt? A proč mi nenapíšeš prášky na zklidnění?" zazubil jsem se. ,,Nejsem psychiatr," vydechl. Žádné prášky? Prooč?! Já se na to těšil! Teda… v minulé věznici jsem měl jinou proceduru, ale o té se zmiňovat nehodlám… ,,Škodá!" Vyšpulil jsem rty a zářivě se usmál. ,,A jak dlouho budu mít tuhle bezva celu?" zeptal jsem se ho, kdy on pokrčil rameny. Jak to, že to neví?! Musí to vědět přeci! Sakra! Tady je něco špatně! ,,To nevím, ale brzy půjdeš do jiné, kde je také přidělená koupelna, neboj se, nebudeš se stěhovat moc daleko, možná že už zítra půjdeš…" Kývl. ,,Och, super, rád si popovídám s novým kamarádem," zasmál jsem se a protáhl se, kdy jsem si sedl na postel. ,,Poslyš… s kým to pořád mluvíš?" zeptal se. Mluví o mém Minniem? ,,Jak jako?" Pozvedl jsem obočí. ,,Včera jsi na někoho šeptal…. Něco si říkal, o někom… ty jsi měl nějakého příbuzného?" vydechl. Nemusí ho to zajímat… Nemělo by ho to zajímat vůbec! ,,To jsme měli asi všichni ne? Jasně že jsem měl matku i otce," zabrblal jsem a pokrčil rameny. Moc se vyptává, a to mi leze na nervy! ,,A kde jsou?" zamrkal. Bude se mě ptát na mé rodiče?! Ti dva jsou… zdrhli! Ne… jsou tam, kde bych možná měl být já s bráškou. Zalesklo se mi zle v očích. ,,Moc se ptáš… moc osobně.." Odvětil jsem mu, kdy on zamrkal překvapeně očima, ale povzdechl si. ,,Ale měl by sis popovídat… uleví se ti," vydechl. To je hezké.. uleví se ti… uleví se mi i od toho stavu, kdy se mi s ním chce… Klidni se Hyune! Zavrčel jsem v duchu. ,,Ale já si s tebou povídám, jen ne o tom, o čem asi ty chceš…" Zašklebil jsem se a ona jiskra zmizela. Musím být v klidu, zatím to jde. ,,Ale měl bys odpovídat na mé otázky," řekl mi zcela klidně. Trochu mě vytáčel jeho klidný hlas, jsem raději, když ostatní lidi kolem sebe vytáčím! Ale pak jsem díky tomu trpěl… takže… to nemá cenu, ale já jsem nepoučitelný, chci vědět, jak daleko mohu zajít. ,,To bych možná chtěl, ale to by se mi muselo chtít a to se mi vůbec nechce…" Zavrtěl jsem hlavou, kdy jsem rozhoupal své nohy. ,,Dobře, ale kdy se ti do toho bude chtít?" optal se mě. Nikdy… hehe… Vybral dobrou otázku. ,,Dobrá otázka… konečně…. Nikdy…" Uchechtl jsem se a pokrčil rameny, kdy si Jinki povzdechl. Chudáček.. dělám mu to vážně hodně moc těžký… ,,No co, nemáš to se mnou lehký, ale já ti nesliboval, že to se mnou bude lehké," usmál jsem se roztomile. ,,Tak… co jsi jako malý dělal rád?" zeptal se mě. Chce mě nachytat.. ale já se nenechám! ,,Blbnul jsem," zamrkal jsem. ,,S kým?" ptal se dál. Jako bych to neříkal! Neřeknu ani slovo! ,,Sám…" Kývl jsem. ,,Neříkej mi, že jsi neměl nikoho ve své blízkosti, kdo by si s tebou hrál," vydechl. No... hrál.. ale ten člověk je daleko… kdo ví, kde… ,,Nebudu ti to říkat, dobře," ušklíbl jsem se a lehl si do postele. ,,Neskončil jsem," řekl klidně. Cožpak jdu spát?! Tady to nejde v tom hluku! I kdy včera jsem usnul. ,,Já nespím, když mě tu jeden otravný králík otravuje otázkami," uchechtl jsem se. ,,Zítra tě pustím do jídelny s ostatními." Slyšel jsem najednou jeho slova! Jako vážně? Přetočil jsem se na břicho, abych na něj viděl, a podepřel si rukama hlavu, kdy jsem se mu podíval do očí. ,,Vážně? A jsi si jistý?" Pozvedl jsem obočí. ,,Jsem… jestli si myslíš, že někdo po tobě zaútočí… nebo se něco stane, všude budou hlídači, nic se ti nestane," usmál se. Pořád to jsou jen sladké řečičky! Může se tam někdo ukrýt a pak mě zabít! ,,No jen aby," odfrkl jsem si. ,,Věř mi…" Vydechl. To se mu snadno zeptá… i kdyby mé srdce stokrát tlouklo rychleji, neposlouchám ho ani trochu! ,,Věřit ti? Tohle jsou silná slova…" Přimhouřil jsem oči a prohlédl si ho. ,,Víš, jak je těžké věřit někomu, když jsi tak dlouho někde, kde ani trochu být nechceš?" zabrblal jsem. ,,Ale za to já nemohu," vydechl. To je jeho jediný argument? ,,Ne, ty ne, buď rád, jinak bych tě zabil," zasmál jsem se a protáhl se. ,,Víš Jinki… je těžké žít s cejchem vraha… ačkoliv jsem nevraždil nevinné.." Díval jsem se mu do očí. Ty mi ten pohled opětovaly. ,,Já vím… ale pořád jsi nemusel vraždit a dát to vědět polici," pousmál se. ,,Chtěl jsem informace, neřekli mi je, a tak jsou mrtví… jsou pod kytičkami a čichají vápno," ušklíbl jsem se. ,,Jak kruté… Fi-" Začal, kdy jsem ho probodl pohledem a zase kolem něj proplul mrazivý závan. ,,Dino…" Usmál se, kdy jsem se spokojeně usmál. ,,Nemohu za to," zamrkal jsem nevinně. ,,To možná ne, ale důkazy jdou proti tobě," vydechl. Byl jsem to já, ale ne vše… ,,Nu, to se nedá nic dělat…" Pokrčil jsem rameny. ,,Dobře, dnes máš celý den volno, dělej si, co chceš, přijdu zítra, odvedu tě do jídelny, potkáš tam svého spolubydlícího," vydechl, kdy se krátce zamyslel, ale pak se usmál a zase stěna zmizela. Uchechtl jsem se, ale po chvilce snědl oběd a šel spát, kdy jsem se probudil na večeři a byl vážně zvědavý, kdo má být sakra ten, s kým mám strávit ony dny tady… ony nudné dny tady! Ačkoliv… netušil jsem, že od zítřka začne něco, na co jsem tak dlouho čekal…


,,Víš Jinki… je těžké žít s cejchem vraha… ačkoliv jsem nevraždil nevinné.." Díval se mi on do očí, kdy jsem ho poslouchal. Ty jeho oči mě hypnotizovaly a držely na místě. Měl tak nádherné oči… velké hnědé… ,,Já vím… ale pořád jsi nemusel vraždit a dát to vědět polici," pousmál jsem se. ,,Chtěl jsem informace, neřekli mi je, a tak jsou mrtví… jsou pod kytičkami a čichají vápno," ušklíbl se. Proč je tak morbidní? Nebo to už morbidní není? Je pravda, že většinu svých obětí zakopal. ,,Jak kruté… Fi-" Začal jsem, ale on mě probodl pohledem, a tak jsem se opravil, nerad bych, abychom měli pokažené vztahy…. Dnes to bylo na dobré cestě… Cestě k čemu Jinki? Myslíš k jeho srdci? Možná… trotle! ,,Dino…" Usmál jsem se a ucítil zase mrazivý závan. Co to sakra je?! Hyun se spokojeně usmál. ,,Nemohu za to," zamrkal nevinně. Ne, vůbec ne! ,,To možná ne, ale důkazy jdou proti tobě," vydechl jsem. Všechno hovoří proti němu. ,,Nu, to se nedá nic dělat…" Pokrčil rameny. To je cholerik nebo flegmatik? Nebo melancholik? Ne… je moc tvořivý… více stránky tam bude sangvinika. ,,Dobře, dnes máš celý den volno, dělej si, co chceš, přijdu zítra, odvedu tě do jídelny, potkáš tam svého spolubydlícího," vydechl jsem. Měl bych říct Minhovi, nebo se ho spíše zeptat, jestli půjde Kibum na oběd. Zamyslel jsem se, ale pak nechal zmizet stěnu, když jsem už toho měl za dnešek dost. Ještě jsem se na Hyuna usmál, ale pak už šel k sobě do kanclu, hodil nohy na stůl a přepsal si věci do laptopu, kdy jsem po chvilce zavolal roznáškovou službu a objednal si sushi. Byl čas oběda, proto jsem se pořádně najedl. ,,Nah Jinki! Máš jídlo?" volal už zvesela na celou kancelář Minho! Jak jinak… ,,Jo, sushi," usmál jsem se a přistrčil k němu box. ,,Jéé! Děkuju!" Rozzářila se mu očka jak malému dítěti a začal jíst. ,,Nemáš za co, co dnes? Ty a Kibum?" zeptal jsem se a naklonil hlavu na stranu… jsem jak on… Sakra! ,,Ale… trochu lepší… nesyčel a nesápal se po mřížích s úmyslem zabít… jen se mnou nemluvil a jen zarytě mlčel, nevím, co se to s ním stalo," povzdechl si. ,,Začalo to tehdy, když zatkli Dina, ne?" zamrkal jsem překvapeně očima. ,,To je blbost… nevím, ale určitě to jím nebude… ostatně… skočil jsi mu na to, že není Filler?" zamrkal očima. ,,Něco mi na tom nesedí, Filler má být chladnokrevná nemyslící bestie, která se žene po krvi, myslím si, že by on těžce něco takového udělal," vydechl jsem. ,,Mhm, máš asi pravdu," vydechl. ,,Asi? Určitě!" zasmál jsem se a dojedl, kdy jsem se napil. ,,Každopádně, pustíš zítra Kibuma do jídelny?" zeptal jsem se. ,,Jo, ale snad mu nikdo neublíží," povzdechl si. ,,Budu tam s Hyunem, neboj se… seznámíme je," usmál jsem se. ,,Dobře, díky hyung," usmál se, kdy jsem kývl, ale do večera jsme pracovali, kdy jsem pak jel domů už značně unavený a natěšený na postel. Udělal jsem si večeři a usnul na gauči. Byl jsem líný si dojít i do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama