Stille Orgel - Kapitola patnáctá - A žili spolu šťastně, až do smrti!

13. května 2017 v 7:00 | Kazumi |  Stille Orgel

Tak, nechci tomu uvěřit, ale je tomu tak... Dnes je poslední kapitola SO na světě! Uteklo to rychle, když si vzpomenu na to, že jsem s tím začala v lednu. Fíha, psala jsem to 5 měsíců :D A že mě to bavilo - ale to mě baví všechny příběhy. Tento mi přirostl jako spousta dalších k srdci, protože patnáct kapitol... Nevěděla jsem, kdy přesně SO bude končit, ale teď je pro to vhodná chvíle, ale nezoufejte, pokud to tady někdo čte a má rád OnHyun pár, tak... Další příběhovka s OnHyun vyjde velice brzo! Můžete komentovat, cokoliv! No, jako bych to někdy zakazovala :D Ale teď už vás nechám klidně číst, užijte si THE END <3

Pár: OnHyun + 2Min
Upozornění: Tato kapitola obsahuje násilí, dejme tomu 15+



Šli jsme proti nim. Bylo jich opravdu kolem dvaceti. Hrozný! ,,Hele... nebylo by lepší jít do chodeb?" Zeptal se najednou Jinki. ,,Ty se zavřely.... viděl jsem to koutkem oka, když jsem hrál... to jsem taky vyčetl z hodinek, ale myslel jsem si, že se dostaneme odtamtud jinudy.... Ovšem, že to bude takhle, jsem nepředpokládal," zabrblal jsem. ,,Aish..." Zabrblal Jinki, ale oba jsme si přetáhli kápě do tváří ještě více. Zastavili jsme se, kdy se zastavil Boss s těmi svými čokly. ,,Vzdejte se a nechte se zajmout... bude vám zachráněn život... zbytek vašeho prašivého života prožijete jako otroci v mém domě," řekl tvrdě Boss. ,,To je zajímavá nabídka," ušklíbl jsem se. Miluju vyjednávání s takovými paky… ,,Takže co.... vy prašiví psi... zničili jste mé plány... kdo si sakra myslíte, že jste?!" zavrčel chlap. ,,My? Někdo, kdo vám prožene kudlu hlavou, aniž byste si toho všimli," zašklebil jsem se. ,,To je Dino!" Vyjekl jeden muž, kdy Boss sebou trhl stejně jako pár jeho ochránců. V tu chvíli jsem vyšvihl jejich směrem několik nožů. ,,Schovej se," řekl jsem Jinkimu a rychle odskočil za sloup. Jinki na nic nečekal a vystřelil ze zbraně několikrát do davu, ale oni měli samopaly! A co se dělá se samopalem? No střílí! A oni hned začali střílet taky! Onew rychle skočil za obrovskou sochu. ,,Vy krysy jedny!" Zaječel Boss, když... ,,Jé!! Já tě vážně trefil!?" Rozesmál jsem se, ale schovával se ve stínu. Boss měl řeznou ránu v rameni! No a vypadalo to, že do druhého ramene ho střelil Jinki! A z jeho lidí přežilo asi... tak patnáct, kdy z toho jich pět skuhralo kvůli zranění... ,,Nemáte šanci! Hnete se a rozstřílíme vás!" Vrčel muž dál, ale to jsem se pohyboval potichu ve stínech za skupinu těch psů. Jasně, hněte se a rozstřílíme vás, vyhrožovat umí každý… tůdle a houby s octem! ,,Drahý! Neblázni! Přeci nechceš, aby zemřeli nevinní lidé!" Brečela žena a chytila svého muže za ruku. ,,Co je mi po nich! Chci moc!" Řekl své ženě tvrdě muž, dal jí facku a odhodil ji na zem. ,,Mami!" Vyjekl Kibum a brečel taky. ,,Našeho syna jsi takhle rozmazlila! Ani pořádnej chlap z něho není!" Řval dál. ,,Ale víš ty co? Už s ním skoncuju!" Zachechtal se, kdy jsem se zamračil. ,,Jestli se nevzdáte, vy bando krys! Tak tohle budižkničemu nechám zabít!" Řval chlap, kdy měl kolem sebe tu svoji ochranku, abychom mu něco neudělali... Ale já měl momentálně jiný plán.. Jinki se taky skrýval, zpoza sochy se nehnul. Byla to socha Bosse... No, byla dost objemná. Ušklíbl jsem se. Nejspíš Boss nechtěl o své zlato přijít, no, já o to své taky nechci! ,,Tak vy se nevzdáte?! Vy parchanti! Zhynete! Všichni tady zemřete!" Zavrčel a podíval se na svoji ženu. Ta bezvládně ležela. Jen si odfrkl a podíval se na své lidi, kdy ke dvěma hodil Kibuma. ,,Zabijte ho! Ale ať je to hezky vidět!" Řekl rázně muž. ,,Ano pane!" Zasalutovali, až jsem se musel zašklebit, ale teď jde do tuhého... Chtějí ho zabít... no... jeho matka je živá... viděl jsem její slabý dech, ale jestli něco neudělám... Ze svého úkrytu ve stínu sakury jsem do hodinek napsal Jinkimu vzkaz.
,,Braň mi zadek.."
,,Co jdeš dělat? Hyune ne!" Přišla mi hned odpověď.
,,Já to musím udělat! Nenechám ho zvítězit!" Odpověděl jsem mu, ale vypl hodinky a zhluboka se nadechl.
,,Budete moci za život... ale vám to je jedno, že? Vy máte na svědomí už spoustu životů, tak co bude pro vás tohle! Nic..." Vrčel muž, kdy brečícího blonďáka zavedli před sakuru. V mé tváři se rozprostřel výraz parchanta, zvířete, šelmy, která vidí svoji kořist. Kibum je moje kořist a ti dva mi jí chtějí sebrat... Chtějí si ji přivlastnit, a to já přeci nedovolím! Moje! Ne jejich! Jeden z chlápků držel Kibuma za ruce, druhý se postavil před něj a namířil zbraň. Přimhouřil jsem oči. Ať mi nezabíjí kořist! Vytáhl jsem dýku a nože a vrhl to po muži, kdy jsem se trefil do jeho ruky a krku. Nezaječel, nestačil to, jen sletěl k zemi. Ten druhý muž se nestačil ani otočit, vyběhl jsem z úkrytu a nakopl ho do zad. Ruku jsem mu obmotal kolem krku, druhou rukou zabral a on zaječel, kdy jsem mu zlomil vaz. ,,Měli jste dávat pozor!" zaječel překvapený Boss, když většina jeho mužů sebou trhla a hleděla směrem k nám. Té chvíle využil Jinki a vystřelil. Trefil se velice přesně do několika mužů, ale stihl si dobít zbraň a mohl střílet dál. Já zatím pustil tělo mrtvoly a strhl s sebou Kibuma za Sakuru. ,,Ani necekni…" Řekl jsem mu, kdy mě on sledoval svýma vyděšenýma očima. Chtěl něco říct, ale já mu dal ruku přes pusu a zavrtěl hlavou. ,,Dělej to, co ti řeknu… Prostě tu zůstaň… A ani se nehni," řekl jsem mu polohlasem, kdy on roztřeseně kývl. Spokojeně jsem se usmál, ale natiskl se na kmen stromu a vykoukl okem z úkrytu. Spousta lidí se nyní kryla všude možně, kryli hlavně svého Bosse… To mohou… Škodolibě jsem se ušklíbl a vytasil zbraň, kdy jsem začal střílet po všem, co se jen trochu hnulo. Ozýval se křik a nadávání Bosse. ,,Hej! Mafiáne! Vzdej to! Jsi zničen! Jestli nechceš přijít o svůj holý život!" zachechtal jsem se a vydal se ve stínech kolem mrtvých těl blíž k Jinkimu. ,,Nic takového! Okamžitě vylez skrčku! Nebo ho zabiju!" zavrčel Boss, kdy jsem ztuhl a… proboha! Ten zmetek… on… on vyšel zpoza sochy spolu s Jinkim! Mířil mu na hlavu. Skoro jako v tom snu… ,,Ne! Tati! Nech ho!" Vyletěl Kibum ze svého ukrytu. Řekl jsem mu snad jasně, že tam má zůstat! ,,Tady jsi… ale tebe jsem nechtěl!" zamračil se muž a stále Jinkiho držel pod krkem. To je pitomec… fakt… Sakra! ,,Vylez ty parchante!" zaječel muž a hleděl stále k tomu stromu. Sáhl jsem si do kapsy, vytáhl injekci a nabral do ní dost silnou dávku účinně smíchanou pro to, aby dotyčný byl hned na místě… ne mrtvý, jen… pokud tedy nebude alergický. ,,Zabiju ho! Já ho fakt zabiju!" smál se hystericky muž a já viděl, jak odsouvá zbraň od Jinkiho hlavy. Vystoupil jsem ze stínu a potichu se blížil blíž… Pomalu ale jistě. Kibum si mě nevšiml, přeci jen jsem šel trochu zpoza sochy… ,,Tati… nech ho… on nic neudělal! Je to skvělý člověk!" brečel Kibum a stékaly mu slzy po tvářích. ,,Mlč ty bábovko jedna!" vyjekl chlap a rozhodil rukou, v které měl zbraň. Na nic jsem nečekal, přiskočil a zarazil injekci muži do krku. ,,Bože… psychopat, měli by ho poslat k psychiatrovi!" zabrblal jsem a sledoval tělo muže, které se sesunulo k zemi. ,,Proč vždy musím narazit na chlápky, co jsou zralí k psychologovi?" dodal jsem s brbláním, kdy jsem uklidil zbraně a objal Jinkiho. ,,Jongie…." Zachvěl se. Celou dobu byl v klidu, stál klidně a bezestrachu se díval smrti do tváře… Ale… vím, jak se cítí… Člověk si to nepřizná, ale i přes tu masku ve tváři se uvnitř sebe bojí. Pevně jsem ho držel u sebe. ,,Šššš zlato… jsem tu… neboj se, co se stalo?" zeptal jsem se, ale podíval se na Kibuma, který mezitím doběhl ke své matce a objímal ji, kdy ona byla už skoro při vědomí. Všichni muži Bosse byli mrtví. Je po všem! ,,J-já… střílel jsem po nich… viděl jsem jenom je.. musel se ke mně dostat zezadu.. Když jsem se trochu víc naklonil, abych strefil toho jednoho, tak byl najednou u mě, mířil mi zbraní na bok. Nemohl jsem se ani pohnout…" Chvěl se a více se na mě natiskl. ,,Dobrý Onew… dobrý," usmál jsem se a políbil ho do vlásků, ale hladil ho rukou po zádech. On se po chvilce přestal chvět, kdy vydechl. ,,Navíc… říkal jsem ti, že ti budu hlídat prdelku," zazubil jsem se a přejel rukou po jeho zádi. ,,Jo," pípl, pousmál se a políbil mě na rty, ale pak jsme se oba rozešli k dvojci na zemi. ,,V-vy jste opravdu… Vrahové?" Podíval se na nás se strachem v očích Kibum. Nadechl jsem se, rozhlédl se a sundal si kápi. ,,Ano… Lee Jonghyun, jindy taky řečený jako Dino… nebo jedno z Dvojčat… Naším úkolem bylo zachránit svět, což se podařilo," usmál jsem se a projel si rukou v blonďatých vlasech. ,,Já jsem doopravdy Choi Jinki… v podsvětí jsem známý jako Dubu Onew…" Kývl Jinki. Ne, perverzní králík! ,,Nejsme bráchové, ale… od dnešního dne partneři," vydechl jsem. ,,Uhm… co.. co teď chcete dělat?" Zachvěl se Kibum. ,,Vám? Nic…" Pokrčil jsem rameny, ale najednou slyšel kroky… Přimhouřil jsem oči, zajel oběma rukama k opasku velice nenápadně a v jednu chvíli zbraně vytasil a prudce se otočil doprava. ,,Ale Jongie… přeci bys nestřílel," zasmála se postava, která byla celá v černém s kapucí na hlavě. Vedle něj šla trochu větší postava a měla také kapuci. ,,Jak jste se sem dostali?" uchechtl jsem se, kdy sebou i Jinki škubl a podíval se na ty dva. ,,Mezitím, co vy jste si hráli tady, my si hráli v domě," ušklíbl se ten druhý, ale oba si sundali kapuce. ,,To mě ani nepřivítáš?" zamrkal Minnie uraženě. ,,No jooo koťátko," zasmál jsem se, ale doběhl k němu a pevně ho objal. ,,Chyběl jsi mi," šeptl jsem a pohladil ho po zádech. ,,Ty mně taky," usmál se Min a hladil mě po zádech, kdy i Jinki vpadl do Minhova objetí. ,,Bože… ale nahnali jste nám za ten týden několikrát strach… ale dneska to bylo ještě víc… viděli jsme z okna, jak Boss zajal Jinkiho…" Vydechl Minnie. ,,Jo… už jsem chtěl sem přiletět…" Zamrkal Minho, který svého brášku doslova drtil v pevném objetí. ,,Vždyť já bych to nedokázal dovolit… je to moje zlatíčko," uculil jsem se, kdy se oba kluci zarazili. ,,Co?" zamrkali očima, kdy jsem se nevinně usmál a šel k Jinkimu, kdy jsem ho k sobě přivnul, objal kolem krku a podíval se na kluky přes jeho rameno. ,,Minho, říkal jsi sám, že se divíš, že mě Jinki ještě neznásilnil… a Minnie, ti jsi sám říkal, že mě Jinki miluje… dali jsme se dohromady včera… ačkoliv možná dneska víc oficiálně…." Zazubil jsem se a políbil Jinkiho. ,,To je bezva!" zazubil se Minho nadšeně. ,,No, to to trvalo," zabrblal Taemin, ale podíval se na Kibuma. Neměli bychom rozebírat naše vztahy! ,,Ale beztak.. neměli jste se prozrazovat, ačkoliv byla při akci uvedena vaše jména… za chvilku přijede státní policie…" Vydechl Min. ,,Co?!" Vykulil jsem oči. ,,Jo… pro něj… doufám, že jsi mu nedal moc velkou dávku," zamrkal Minnie. ,,Ne! Dýchá!" zazubil jsem se. ,,Ale… asi si dlouho poleží no," usmál jsem se nevinně. ,,Tak super… tudíž teď… paní Kim a Kibume, můžete se rozhodnout… Půjdete s námi… my vám zařídíme nový domov nebo zůstanete tady a těžko říct, co s vámi policie udělá," vydechl blonďák, který si stáhl kapuci stejně jako Minho. ,,Dvojčata…" Vykulil Kibum oči, kdy jeho matka nás překvapeně sledovala. ,,J-já… m-my… totiž… jaká pomoc… to bude?" zeptala se a zachvěla se vystrašeně. ,,Jídlo, voda, elektřina… všechno, nač si vzpomenete… peněz máte dost ne?" usmál jsem se a pokrčil rameny. ,,T-to ano," zamrkala žena očima. ,,Na Floridě máme soukromou jachtu… Nooo… tedy… je to obrovská jachta, která je obytná, máme tam pár sluhů, brázdíme s ní moře a oceán. Můžeme se vždy dostat kamkoliv, ale teď nyní je tedy zakotvená u břehů Busanu a je u našeho dobrého přítele Sangmina…" Kývl Minnie. ,,Jo, na moři… to je nádherné! Musíte umět pár jazyky, pokud chcete se dorozumět, ale nemáme problém se dostat na Bali… kamkoliv se nám zamane! A dostáváme kontakty… no… sice jsme vrahové, ale umíme si vydělávat i jinou prací… třeba překladem knih," zazubil jsem se. ,,V jeden čas bráška učil na univerzitě, ale teď jsme byli delší dobu v Soulu… jen si nejsem jistý, jak moc můžeme spoléhat na policii," vydechl Taemin. ,,Jinak, já jsem Lee Taemin, brácha Jonghyuna, nebo taky KA…" Dodal. ,,A já jsem Choi Minho, nebo také jinak Larco," vydechl Minho, kdy nás ti dva na zemi sledovali skoro s bradou až u země! ,,Ale na jachtě vás čeká příjemný život… nic po vás nebudeme chtít, Kibum může získat vzdělání, máme tam prvotřídního učitele, co učil mě i Taemina… nechtěli jsme ho zabíjet," uculil jsem se a pokrčil rameny. ,,Mami, pojedeme s nimi? Já… chtěl bych poznat jiné země a kraje," ozval se najednou Kibum, kterému z tváře zmizel strach a nahradila ho nadšenost z pocitu naplnění, že přichází dobrodružství. Jo, to na moři a v oceánech je vždy! A hlavně pokud jste na střeše… ,,Ách… já se těším, až se rozvalím na té střeše!" vydechl jsem zasněně. ,,Jo, noc pod hvězdami je nádherná vždy," usmál se Minnie. ,,Jinki, že půjdeš se mnou? Budeš se mnou bydlet? Mám pokoj úplně nahoře se střešním okénkem," usmál jsem se roztomile. ,,Teda… Mám mega střešní okno nad jednou postelí, když je bouřka, tak spím na druhé a mám zatažené rolety!" zazubil jsem se. ,,Já…. Moc rád," usmál se a políbil mě. ,,S tím jsem počítal," zašklebil se Taemin, ale vytáhl mobil a někomu zavolal. Mluvil čínsky a já… no nerozuměl jsem mu ani slovo! ,,Jděte s Minhem dozadu… čeká tam vrtulník, který nás přetransportuje pryč… potřebujete si něco vzít z domu?" zeptal se po chvilce. ,,Ano… něco málo," zamrkali oba dva, kdy Minho kývl, ale začal je odvádět do domu. ,,Úředník s policií tu bude do deseti minut… Přijede jich několik, ale moc jim nevěřím… Je tu Baek s vrtulníkem a Sangmin čeká v přístavišti. Pokud nás budou sledovat, máme možnost utéct… Všechno jsme už sbalili a je to na jachtě v našich pokojích… tušili jsme, že se dáte dohromady," zazubil se Minnie. ,,Tse…" Uchechtl jsem se. ,,Ale je dobře, že jsme přichystaní… myslíš si, že nás úředník podfoukne?" zamrkal jsem očima. ,,Jo… někdo nám chtěl prolézt konta… Mrkl jsem se na to a pohrál si s identitami, máme je pořád stejné, jen jsem tam hodil jiné portréty… musel jsem to trochu pozměnit… navíc, policie proti nám nemá šance… musíme minimálně na tři roky zmizet z Koreje, ale už mám sjednané džoby v Americe," ušklíbl se Minnie. ,,Ty jsi rychlý!" zasmál se Jinki. ,,To víš… a mám pocit, že už i Sangmin vyplul, přistaneme vrtulníkem na jachtě…" Kývl Minnie, ale nasadil si kapuci. Něco se totiž dělo vepředu u brány! ,,Asi jsou tady.." Zamrkal jsem očima, ale taky si dal kápi. ,,Máte nabité zbraně?" zeptal se Minnie, když si Jinki taky nasadil kápi. ,,Uhm… snad," zamrkal jsem, vytáhl zbraně a zkontroloval zásobníky. ,,Ups…" Zasmál jsem se a dobil si ji. ,,Bezva… na lodi už je tvoje vybavení i Jinkiho," zazubil se Min, ale více si stáhl kapuci do tváře, kdy mu píply hodinky. ,,Minho je s nimi ve vrtulníku… peníze od úředníka přišly včera, ale někdo na ten účet dal zámek, který byl schopný zjistit naši polohu… chtěl se nám někdo dostat do systému, ale s pomocí Baeka jsme to odvrátili, sebrali prachy a naházeli jim tam nějaké odkazy na sex bary a podobné," zašklebil se Minnie. ,,Joo… my dali taky pěkná videa do Bossova počítače," zašklebil jsem se, ale všichni tři jsme se přesunuli více ke sloupům a dál od spícího muže na zemi. ,,Jo, vím o tom, neboj," zasmál se Min, ale podíval se dopředu, kdy jsem jeho pohled následoval. Šlo tam asi deset policistů a ten úředník. Zastavili se asi deset metrů před námi. ,,Koukám, že duo Dvojčat nezklamalo… a vidím, že měli k ruce pomocníka…" řekl muž a díval se na nás. ,,Taky… co jste čekal," řekl jsem a hleděl mu do očí, ačkoliv mi on neviděl nic, viděl jen to, jak mé dvě ruce jsou trochu více za mými boky. Schovával jsem tam obě dvě zbraně. ,,Jen dobře odvedenou práci, jen si myslím, že-" Nestačil to dopovědět, protože se ozvalo hučení a pak… ,,Mejdej! Past! Je tu asi padesát vojáků kolem dokola!" Zjevil se na Taeminových hodinkách obraz a nad našimi hlavami proletěla helikoptéra, kdy se ozvala střelba. ,,Jako bych to nečekal," zabrblal Taemin, ale ozvalo se cvaknutí a on vhodil mezi policisty granát! ,,Nemáte šanci!" zaječel úředník, kdy někdo chytil granát s odpočítáním a chtěl ho hodit stranou. Tyhle dělobuchy neměly moc velký rozptyl a ten… muž… no… jak ho držel… tak asi si dokážete představit, jak dopadl, když mu granát explodoval v ruce. Nic na něm nezůstalo celého… Jooo kdyby vedle něj stál ještě někdo, jakože nestál - velká škoda, tak by bylo více obětí! ,,Sejdeme se u té fontány v zimní zahradě!" řekl nám Taemin, kdy se naše cesty rozdělily. Já se rozběhl očividně tou nejdelší trasou a muži za námi se museli dělit, ovšem, nemohli tušit, kdo je těžší soupeř… Já se schoval do stínů velice rychle, běžel jsem lesíkem a oni za mnou supěli. V jednu chvíli jsem vyskočil na strom a schoval se do stínu větví. Oni běželi mým směrem, kdy já tasil obě zbraně a odjistil je. Když běželi pode mnou, jednoduše jsem vystřelil. Reakce dalších pěti vojáků byla rychlá, snažili se schovat, jeden z nich něco hlásil do vysílačky. Ale já do nich vystřílel pár nábojů, seskočil ze stromu a rozběhl se dál. Ozývala se střelba a křik. Vážně velká zrada! Všiml jsem si vrtulníku, který létal po obloze a létaly z něj dolů střely. Byl to Minho, střílel ze samopalů. Usmál jsem se spokojeně, ale běžel dál ve stínech. Podíval jsem se na hodinky a nechal si zavolat Jinkiho. Viděl jsem, jak běží, jak kolem něj lítají střely a on sám se bránil. Minho mu pomáhal z výšky, nejen jemu, ale i Taeminovi. To já to měl jednoduché, protože jsem se dokázal schovávat. ,,Neboj se Hyunnie, budu tam brzy," usmál se na mě Jinki do obrazu, kdy jsem se nadšeně usmál, ale brzy jsem byl z lesíka venku. Teď začal boj! Stahovalo se tu hodně moc lidí! Obraz z hodinek jsem si vypl, ale běžel dál. Kolem mě se střílelo, já střílel kolem sebe taky, musel jsem přidat a vyhýbal se střelám. Mé uši pracovaly dost rychle. Musely! Z vrtulníku visely dva žebříky, kdy po obou už lezl Taemin a Jinki. Oddechl jsem si, ale zneškodnil vojáka. ,,Dělejte něco!" řval jejich vůdce. Všichni se snažili trefit se do kluků, ale to se jim moc nevedlo, až někdo… oni se trefili do helikoptéry! ,,Lásko dělej!" zavolal na mě Jinki, kdy jsem zamrkal očima, ale běžel k nim, kdy jsem přeskočil něčí mrtvé tělo a pak se rychle zachytil utíkajícího lana, které po pár metrech přecházelo v příčky - klasický provazo řetězový žebřík. Odhodil jsem pistoli, která neměla munici, ale tu druhou držel a střílel kolem sebe. ,,Nestřílej a lez nahoru!" zaječel na mě Minho, kdy jsem zamrkal, ale hodil zbraň po týpkovi, kdy jsem ho trefil do hlavy. Zašklebil jsem se, ale rychle lezl nahoru. Najednou někdo začal střílet do provazu, po kterém jsem lezl! Vykulil jsem oči, když se začal párat… Sakra! Rychle jsem zabral, ale pak se to trhalo opravdu hrozně rychle! ,,Ne!" zaječel Jinki ze shora, ale to už mi Minnie hodil dolů nový provaz, kdy jsem to stihl jen tak tak, že jsem se zachytil a rychle přeručkoval k nepoškozenému žebříku a s úlevou lezl dál. Nahoře už byl Minnie i Jinki a Baek začal vrtulníkem odlétat. Na obloze se ze západu objevil další vrtulník. ,,Parchanti!" zaslechl jsem nadávat Baeka. Zamrkal jsem, ale rychlostí blesku byl už taky nahoře, kdy Minnie rychle stahoval nahoru žebříky a Jinki mě pevně přitiskl k sobě. ,,Bál jsem se o tebe," šeptl a políbil mě. ,,Ššš já o tebe taky," usmál jsem se, políbil ho, ale zavřel jsem velké posuvní dveře. ,,A teď! Začíná pravá zábava! Vítám vás na palubě našeho nejmodernějšího vrtulníku," zazubil jsem se, ale rychle nacvakal pár kódů, kdy se mi otevřelo okénko a vyjel panel s něčím, co připomínalo kormidlo, ale mělo to spoustu tlačítek. Přede mnou na obrazovce se ukázal obraz kolem nás. ,,Co to je?" zamrkal Jinki překvapeně, kdy já si sedl k tomu a usmál se spokojeně. ,,Přesně pod vrtulníkem se nyní nachází kulomet, máme plnou kapacitu, otáčky o tři sta šedesát stupňů…" Uculil jsem se. ,,Jongie je na tohle nejlepší, běžte klidně dopředu do prostorové místnosti… tam jsou i ti dva a před nimi je Baek, náš pilot, s tím tě seznámím," usmál se Minnie na Jinkiho. ,,Budeme tady," usmál se Minho, kdy Jinki kývl. ,,Dobře," pousmál se Taemin a nechal vyjet tři sedačky, na které si kluci sedli. ,,Je tu pět vrtulníků," zamrkal jsem, ale začal střílet. ,,Vzdejte se! Tady je policie!" Ozývalo se zvenčí, kdy se vrtulník zase trochu zachvěl, ale to už jsme se více naklonili. Baek nás stáčí a letíme pryč. ,,To zvládneš bráško," usmál se Minnie. ,,Jo! Musím! Jednou jsem vyřídil deset helikoptér!" zazubil jsem se. ,,Jo, to je pravda!" zasmál se Taemin. ,,A… existuje nějaké pevné bydlení nebo to je jen na moři?" zamrkal Jinki očima, kdy se ozvala rána a výbuch. Na obrazovkách, které tu kolem nás byly, se objevil padající vrtulník. ,,Na Floridě, v Japonsku a ve Španělsku máme vily, kam jezdíme… služebnictvo je na jachtě, ale už jsme se s Jongiem rozhodli, že koupíme barák i na Maledivách a Bali!" zasmál se Minnie. ,,Jo, to je pravda!" zazubil jsem se a soustředil se na střelbu. ,,Á máš to hajzle!" zašklebil jsem se, když jsem nějaké helikopotvoře prostřelil čelní sklo a zabil pilota… Z vrtulníku se začalo kouřit a začal padat k zemi! ,,Yeah! Další bod pro mě!" zazubil jsem se a střílel dál. ,,Lásko, jsi hotový maniak," zasmál se Jinki a zavrtěl hlavou. ,,Trošičku, to se ti jenom zdá," zazubil jsem se. ,,Kluci, stále se na nás lepí, ale Jonghyunnie, střílíš bezvadně! Za chvilku budeme prolétat nad kopci, najal jsem pár lidí, kteří si chtěli přivydělat, jak jsi řekl Taemine… jsou tam nachystaní s kulomety a vším, co použijí proti přeživším helikoptérám!" zasmál se Baek, kdy jsme to slyšeli díky reproduktorům. ,,Bezva!" zasmál se Minnie. ,,Super Baekhyunnie… činíš si dobře, nakloň nás trochu," usmál jsem se, kdy mi to Baek odsouhlasil a naklonil nás. Hned jsem měl lepší možnosti a střílel. Jsem opravdu maniak. Brzy jsme opravdu letěli nad kopci, jsme už u Busanu… Ozvala se střelba a já taky dál střílel, kdy… ,,Jsme bez zátěže!" zvolal Baek nadšeně. ,,Hlavně aby nás nenašli," vydechl jsem, ale spokojeně se usmál a hlídal na radaru okolí. ,,To se neboj, naši helikoptéru nikdo na radaru neuvidí, ví o nás jen Sangmin.... Poslal mi zprávu, že kotví v Japonském moři, prý, kam chceme pak plout," vydechl Baek. ,,Kamkoliv! Ale nejdříve se stavíme na Bali! Musíme se mrknout na naši novou vilu! A hlavně, do Japonska nemůžeme, tam si mohou myslet, že směřují naše kroky… Na Bali nabereme zásoby do barelů a sudů a vyrazíme na Floridu!" usmál jsem se. ,,Jo, souhlasím s Jongiem," usmál se Minnie. ,,Jak je libo, ctění šéfové!" zasmál se Baek, ale to už pomalu helikoptéra se blížila ke svému cíli. No a my… My se taky dostali do cíle. Zvládli jsme misi, která měla prověřit naše schopnosti, musím uznat, že… že jsem se nikdy necítil tak dobře, jako tomu bylo po dnešní misi. Těšil jsem se na jachtu... Ale já bych se těšil kamkoliv, kde by byl ten můj králíček, který se ke mně začal lísat a začali jsme se líbat, aniž bychom brali ohledy na Taemina s Minhem, ale tak co… Víte, že ti dva skončili v polibku pár vteřin po nás?! Ale to už je jiný příběh, protože… Varhany byly zničeny a lidstvo bylo zachráněno…


Jo a nemohu se dočkat, až se dostaneme na naši jachtu, která na nás čeká na širém moři!

♥End♥

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Počet stránek: 58
Počet slov: 35 152
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | 13. května 2017 v 10:10 | Reagovat

Nespokojena! Moc brzy konec, požaduji další díl! SO2!😂😂😂😂

2 Kazumi Kazumi | Web | 13. května 2017 v 10:22 | Reagovat

[1]: Jestli tě potěším, tak mě včera ve sprše napadl námět pro druhý díl :* :D

3 Taehee Taehee | 13. května 2017 v 10:24 | Reagovat

[2]: No proto!😂 Doufám, že nehodláš rozpadnout vztah 2Min a OnHyun!😂 To bychom nebyly kamarádky!😂

4 Kazumi Kazumi | Web | 13. května 2017 v 10:27 | Reagovat

[3]: Uhm... no...
Ne! Jasně že ne! Jen asi přibudou další pohledy... budou muset :D

5 Taehee Taehee | 13. května 2017 v 10:28 | Reagovat

[4]: Tak to jsem na tebe zvědavá :D

6 Kazumi Kazumi | Web | 13. května 2017 v 10:32 | Reagovat

[5]: Jooo já na sebe taky :D akorát si předepíšu kapitoly dopředu :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama