Stille Orgel - Kapitola čtrnáctá

7. května 2017 v 6:00 | Kazumi |  Stille Orgel

Vítám vás jíiž u čtrnáctého dílu! A musím říct bohužel jednu špatnou zprávu, že se blížíme ke konci... Ale... užívejte si to, dokud je čas! :D Každopádně, už víte, proč se příběh jmenuje Stille Orgel? Možná jste na to přišli díky minulé vsuvce - básnička, která se vám snad líbila, ale vy neradi komentujete, takže... se to nikdy nedozvím, jestli se to líbilo, nebo nelíbilo :D Omlouvám se za konec čtrnácté kapitoly, ale to drama si nechám na patnáctku 3:) Užijte si to!

Pár: OnHyun
Upozornění: Tato kapitola neobsahuje nic, co by bylo nějak pohoršujícího - divné, že? :D



Kráčel jsem dál tmou. Nevěděl jsem, kam se dostanu. Každou chvilkou tady po mně mohou začít střílet. Kápi jsem si stahoval více do obličeje a šel vpřed. Nešlo jít vzad, nemohl jsem jít doprava ani doleva. Jen pořád rovně a doufat, že je Jinki v pořádku. Kdyby nebyl… musí být naživu! Na obou pistolích jsem měl tlumiče a nože se mi hodí taky. Usmál jsem se, ale šel dál. Moje uši pracovaly dost dobře. Jediné, co jsem slyšel, byl zvuk, který šel zepředu… co se to tu děje? Ten zvuk byl děsivý! ,,Nebaví mě to tu…" Slyšel jsem zavrčet hlas! Zpozorněl jsem. ,,Musíme tu být… šéf říkal, že se to dnes rozběhne a on nás tu potřebuje!" Zabrblal druhý hlas. Přimhouřil jsem oči. ,,A co tu svedeme ve třech? Co když jich sem vletí víc?" Zcela neznámý třetí hlas! ,,Myslíš si, že je nedáme? Na nás nepřijdou hned…" Vydechl ten první. Sáhl jsem si pro tu krásku, co jsem tak pečlivě ukradl, a taky pro dýku. No, moje milovaná dýka to není. Stíny mě chránily a já šel dál. ,,Pane, je tu klid a čisto..." Takže podávají hlášení... Jak často? Tak deset minut? Možná... Usmál jsem se potutelně, ale navolil si na hodinkách termomapu, kdy jsem hned viděl okruh do deseti metrů kolem mě. Takže jsou pět kroků ode mě... to mi stačí k tomu, abych si s nimi pohrál. Zašklebil jsem se a šel dál. ,,Stejně nechápu, čeho se tak moc šéf bojí..." Zabrblal hlas. ,,Říkal, že tu jsou špehové... navíc dlouho nikdo neviděl Joshe s Jimmim..." Poznamenal mladík. ,,To je fakt! Joshe jsem neviděl od úterka? Asi... nevím..." Přitakal někdo další. Taky jak bys ho mohl vidět... Zašklebil jsem se. ,,Mlčte, abychom všechno slyšeli!" Zavrčel hluboký hlas. V tu chvíli bylo ticho, ale já je viděl. Udělal jsem čtyři kroky. Nebyli vidět, ale určitě tu byli. Zavřel jsem oči, byla tu tma, ale to mi bylo jedno. Po chvilce soustředění jsem slyšel tři typy oddechování. Tohle mě naučil Stille... Poznat, kolik lidí je v mé blízkosti, stačí se jen soustředit na odlišnosti v dýchání. Ten jeden chlap měl asi rýmu, dýchal velice těžce... Druhý naopak měl dech naprosto čistý, ale hrozně moc si to nabíral do plic, nejspíše proto, aby ho nikdo neodhalil. Haha to je vtipné! No a ten třetí... ten byl něco mezi. V jednu chvíli jsem ho ani neslyšel. Jeho dech byl těžce slyšitelný, ale přesto se mi to povedlo. Slyšel jsem všechny tři a dva byli ke mně nejblíže. Ten třetí byl asi o dva kroky dál, byl to ten s čistým dechem. Zbraň jsem namířil na toho vepředu. Nemohu zastřelit jednoho z těch dvou... klesne k zemi, druhý vystartuje a třetí zavolá posily... takhle ti dva uslyší toho třetího padnout... ale nebudou tušit, co se stalo! Ušklíbl jsem se a stiskl spoušť. Jestli jsem doteď slyšel jen dýchání, bylo tomu tak i nyní... střela vyšla tiše a jediné, co se najednou ozvalo, bylo zachraptění a rána k zemi. ,,Liame?" Ozval se jeden z těch dvou, ale to jsem zamířil kousek vedle sebe a dopředu, kdy jsem vystřelil dvakrát po sobě. Jen dvě těžké rány k zemi... ,,Dino zase vítězí...." Zašeptal jsem si tiše pro sebe, zašklebil se a šel vpřed. Ten pronikavý... ne ten strašlivý zvuk byl slyšet víc a víc... co se to zatraceně děje?! Ale pak najednou... vkročil jsem do obrovské tmavé místnosti, kde uprostřed.... Byly tam obrovské varhany a nad nimi svítila lampa! Co to sakra je?! Dělá si někdo ze mě snad srandu!? Jako tohle má být ta miniatura!? Ta bomba!? Varhany?! Tady se asi někdo musel dost zbláznit! Ale... nebyl jsem tu sám! Poslouchal jsem zvuky a... slyšel jsem něčí dech... ale... rozešel jsem se... ten dech... skoro jako by někdo umíral? Najednou... spatřil jsem Jinkiho! Moje oči se rozzářily. Je tu! Žije! No... nelekl jsem se, že umírá, protože jeho dech je jako někoho před smrtí! Přišel jsem k němu blíž a přiložil tupou stranu dýky k jeho krku. ,,Tofu... lásko," zazubil jsem se, kdy Jinki doslova ztuhl a zadržel dech. Asi mu to trvalo deset sekund, než si uvědomil, že ten šprýmař jsem já! ,,Jongie..." Vydechl, kdy jsem dýku dal na opasek a otočil ho k sobě, kdy jsem ho políbil na rty. Byl v pořádku a oddechl si, že jsem v pořádku taky. ,,Zneškodnil jsi někoho?" Zeptal jsem se a zamrkal očima. ,,Byli tam tři," pousmál se a kývl. ,,Taky jsem měl tři... ani si mě nevšimli! Chvilku kecali a pak byli potichu, tak jsem je poslouchal..." Zazubil jsem se. ,,No, ti u mě šíleně kecali, a tak jsem zastřelil dva a toho třetího vzal dýkou," zazubil se. ,,Super... A teď jsme v cíli..." Vydechl jsem a otočil se na varhany, kdy Jinki zamrkal očima, ale šel ke mně, kdy mě vzal kolem pasu a došli jsme ke kruhu kolem varhan. ,,Mám pocit, že tohle je opravdu jeden velký vtip... miniatura, co je velká jako kráva," zabrblal Jinki. ,,Hele... i ta kráva je menší... tohle je jako slon!" Zazubil jsem se. ,,To je pravda!" Uchechtl se Jinki a chtěl jít do kruhu, ale já ho zastavil. ,,Počkej... nevíme, co se může stát .. ten kruh tu nebude jen tak..." Vydechl jsem. ,,Uhm... proč myslíš?" Zamrkal očima. ,,Intuice," usmál jsem se a šel podél kruhu, kdy jsem si navolil program na hodinkách a hledal cokoliv, co mi pomůže najít to, co potřebuju. Díval jsem se po stěnách, ale najednou hodinky píply! Zastavil jsem se a rozhlédl se. Nikde nic nebylo! ,,Máš něco?" Podíval se Onew na mě. ,,Je to někde tady," zamrkal jsem a rozhlédl se, ale pak se podíval pod sebe, kdy.... ,,Tak já se tu jako blbec rozhlížím a ta blbá poklopka je tady!" Zabrblal jsem a vzal dýku, kdy jsem si to otevřel a vzal si žvýkačku, kterou jsem si nachystal v puse a pak nalepil do systému. ,,Ale nejsi blbec... je tu moc tma!" Zasmál se Jinki a šel ke mně blíž podél kruhu. ,,Jsi zlatej," zazubil jsem se, ale po chvilce se naboural do systému a začal hledat informace. ,,Fajn... do kruhu smí jen jeden člověk... pro deaktivaci se musí zahrát jedna skladba pozadu... najdu noty," usmál jsem se. ,,Ale... já na klavír nehrál už dlouho!" Vyhrkl Jinki. ,,Tak budu hrát já... to není problém," usmál jsem se a políbil ho. ,,Tak jo," zamrkal a kývl. Usmál jsem se a našel si to, co jsem potřeboval. ,,Vyjde to?" Zamrkal Jinki. ,,Jo... ale budu potřebovat, abys ve chvíli, kdy proběhne deaktivace, vystřelil zbraní do toho rohu vlevo... nachází se tam časovaný spínač k bombě, který se objeví po konci skladby a na začátku deaktivace, která bude trvat jen několik setinek. Musíš být rychlý a já nemohu mluvit... až dohraju, tak budu muset zůstat v kruhu..." Vydechl jsem, kdy mě Jinki pevně k sobě přitiskl. ,,Hyunnie! To ne! Nesmíš zemřít!" Vyjekl. ,,Ššš.... uklidni se... to bude dobré... když uděláme vše, co máme," usmál jsem se a přitiskl své rty k těm jeho, kdy on zamrkal očima, ale vydechl a polibek mi vášnivě oplácel. Nechal jsem se na malou chvilku vtáhnout do polibku, ale pak jsem se už odtáhl. ,,To stačilo... teď musíme jít na věc," usmál jsem se a políbil ho. ,,Dino..." Zamrkal smutně. ,,Neboj... dube," usmál jsem se a políbil ho na nosánek, ale pak už vstoupil do kruhu. ,,Kde je ten spínač?" Zeptal se Jinki. ,,Poslal jsem ti souřadnice a přesnou polohu do hodinek," usmál jsem se, kdy Jinki kývl a podíval se do nich, ale pak se šel postavit na své místo a já se usadil k varhanům, kdy přede mě vyjel z hodinek obraz a byly tam noty. Ale celá skladba se mi přeházela. Tedy tak, že šla nyní odzadu. Zhluboka jsem se nadechl a začal hrát, kdy jsem přivřel oči a užíval si to. Místností se nic nerozléhalo, jen… v jednu chvíli se od varhanních píšťal odklopily pokličky a… po zemi byly najednou vidět barevné hadice! Proudila v nich nějaká tekutina, která ale nešla někam ven, ale stahovala se do varhan. Hrál jsem, kdy Jinki sledoval tu tekutinu dost nepřátelsky. Vážně, jak takhle může koukat na něco, co nežije? Ušklíbl jsem se v duchu, ale hrál. Obraz se mi měnil, ukazoval mi noty, které mám hrát. Tahle skladba byla opravdu dlouhá, snad… až příliš. Netušil jsem, kdy skončí. Jedno jsem ale věděl, musím hrát do chvíle, než skončí noty. Až skončím, Jinki musí vystřelit… Jestli se to nepovede, jsem mrtvý, on ne… ale já jo! V jednu chvíli se do kláves vpustí ta tekutina plná jedů. Je to dost riskantní, ale pro ně je to něco, co jim pomůže dobýt svět… Ten Boss je vážně!!! Nechci být sprostý… Slyšel jsem Jinkiho dech, ale to bylo tak všechno. Já skoro ani nedýchal, ale hrál jsem. Mé prsty ladně přecházely po třech patrech, které ty varhany měly. Bylo to lehké? Ne! Nebylo, nesměl jsem se ani jednou kouknout na ruce, kam je dávám, musel jsem se na sebe spoléhat, ale… pak… přicházel konec. Věděl jsem to… buď to bude i můj konec, nebo… Ale ne, Jinki to určitě zvládne! Musí… Najednou jsem dohrál! Mé prsty dokončily konec, ale prakticky začátek, písně. V tu chvíli se ozval zkrat… Co… Varhany přede mnou se začaly… skládat! Já seděl na stoličce, která byla v pohodě, ale ty varhany se prostě začaly skládat jako nějaká harmonika! Co to sakra jako má být! Vykulil jsem oči a fascinovaně to sledoval. To snad není možný! Během chvíle se velké mega varhany proměnily do… něčeho, co bylo jako krabice od bot. ,,Tak… teď i ta kráva je větší," zamrkal jsem očima, když jsem mohl už promluvit. Je konec! ,,Jongie!" vyjekl nadšeně Jinki, ale přeběhl rychle ke mně a pevně mě k sobě přitiskl. ,,Jinki," vydechl jsem, pevně ho objal a políbil jej na rty. ,,Bál jsem se… ale… dokázali jsme to… my to dokázali! Můžeme jít domů!" zvolal nadšeně. ,,Ano lásko… můžeme jít domů," usmál jsem se, pohladil ho po tváři a políbil znovu na rty, kdy jsem si je lehce přivlastnil, pohrál si s nimi a zajel rukou do jeho nádherně hnědých vlasů, kdy jsem mu v nich začal přejíždět prstíky. Jinki vydechl, ale probil se jazykem do mých úst, kdy jsem ho nechal, lehce naklonil hlavu, zaklonil ji a nechal se vnést do nádherně vášnivého polibku. Jo, Jinki byl vážně hodně moc vášnivý! A hlavně neskutečně úžasný! Šťastně jsem vydechl, nechával se zasypávat nádherným polibkem a přivíral oči. ,,Hyunnie," zavrněl Jinki a zajel rukou pod můj plášť. ,,Hele," zabrblal jsem a odtáhl se od něj. ,,Štěně už zase dělá drahoty?" zamrkal smutně. ,,Musíme ještě zničit miniaturu, to větší si už zneškodní ten úředník," usmál jsem se. ,,Ale… necháme si to na příště, ano?" usmál jsem se smířlivě a políbil ho na nos. Jinki zamrkal, ale kývl, usmál se a pohladil mě po tváři. Spokojeně jsem se usmál, políbil ho na nos a šel k miniatuře, kdy jsem vytáhl dýku a zarazil ji do ni. Jinki udělal to samé, kdy jsme vstali a vypálili dvě kulky do miniatury. ,,Tak a teď co?" zamrkal Jinki očima, kdy jsem se zamyslel, ale… jednoduše vyskočil do vzduchu a na tu věc doskočil! Pod mýma nohama se ozvalo křupnutí a kolem nás se rozletěly kousky varhan. ,,Ty jsi číslo!" zasmál se Jinki, ale zavrtěl hlavou a pomohl mi rozbít všechny kousky. ,,Že jo! Děkuju!" zasmál jsem se, ale po chvilce jsme měli všechno rozbité a vrátili se k sobě do objetí. ,,Miluju tě… jsem zamilovaná puberťačka," vydechl Jinki. ,,Nepovídej… toho jsem si všiml už dávno," uculil jsem se. ,,Taky jsi nemohl zareagovat na mé náznaky dřív," zabrblal. ,,Kdybys nebyl slepý, všimneš si toho," mrkl jsem, ale vsál mezi své rty jeho spodní ret a skousl mu ho. Zajel jsem rukou do jeho vlasů, ale nechával mu kápi na hlavě. I já ji měl, sice je teď asi zbytečná, ale je po misi, teď nám nic nestojí v cestě! Nic nás- Nestačil jsem si to ani v hlavě domyslet, protože v tu chvíli se začala jedna stěna místnosti doslova rozestupovat! Ne! Co?! Vytřeštil jsem oči a stoupl si před Jinkiho ochranitelsky. ,,Co…" Vykulil Jinki překvapeně oči, kdy jsem se podíval, co se stalo… proudilo sem prudké světlo, bylo to nepříjemné, ale brzy mi to přestalo vadit. Ani tady nebyl sníh, to v ulicích Soulu ho bylo minule celkem dost, ale možná to slezlo po tom dešti nebo to tu je taky vyhřívané! V dálce se vynořily postavy.. ,,Co tohle sakra… má znamenat?!" Vyjekl jsem a podíval se na hodinky. Jinki udělal to samé. ,,Přesně dvanáct hodin… takže jsme zachránili svět za pět minut dvanáct…" Zamrkal. ,,Jo… záchrana za pět minut dvanáct, ale kdo zachrání nás!" Vyjekl jsem. ,,Musíme sami… boss musí poznat, že nás nemá v hrsti…" Kývl Jinki rozhodně. ,,A neříkej mi, že se ti nechce vraždit už od začátku," zasmál se Jinki. ,,Mhm… a víš, že máš vlastně pravdu?" zašklebil jsem se, políbil ho a šli jsme na rozhraní mezi místností a placem.. spíše nádvořím… Prohlíželi jsme si ty postavy. ,,Boss a asi dvacet lidí… počkej… on…." Zarazil jsem se, když jsem spatřil… ,,Kibum! Ale… nevypadá nadšeně," zamrkal Jinki očima, když spatřil Kibuma, kterého vedl jeho otec doslova za ruku a pod krkem. Něco na něj pokřikoval a za tou armádou letěla Kibumova matka, která měla slzy v očích. Samotnému Kibumovi se také leskly oči slzami. ,,Tohle… ne… nevypadá ani trochu nadšeně…. Ale… znamená to jediné, že… Duo vrahů musí na svá bedra přenést další krev…" Řekl jsem možná trochu více chladně, kdy se Jinki v mém objetí trochu zachvěl, ale sám svoji tvář změnil. ,,Máš pravdu… ti, kteří chtějí světu vládnou, si zaslouží leda tak smrt…" Kývl hlavou. ,,Slib mi, že si budeš chránit tu tvoji prdel, ačkoliv… já ti ji budu sledovat taky," usmál jsem se a podíval se mu do očí. ,,A ty mi slib, že si bude chránit tu tvoji hlavičku s prdelkou," usmál se Jinki a políbil mě na nos. ,,To se neboj, to je soukromý majetek," ušklíbl jsem se. Pak jsme s Jinkim propojili své rty, setrvali v dlouhém polibku, po kterém jsme si vzájemně podívali do očí.


,,Život je krutý,
ale osud ještě víc.
Postavme se boji vstříc,
pusťme se do toho, ať jsme brzo hotoví."


Začal jsem mluvit, kdy Jinki hleděl do mých očí. ,,Na život a na smrt… ať se stane cokoliv, duo Dino s Dubu Onewem, postaví se do vřavy," zamrkal. ,,Na život a na smrt, přísahejme spolu, že tento den není dnem naší společné smrti, ale je to den naší spolupráce!" Řekli jsme nastejno a pak… pak jsme se už oba dva rozešli vpřed vstříc… Vítězství nebo snad prohře?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama