First May, Love Time! - Kapitola třetí

26. května 2017 v 6:00 | Kazumi |  First May, Love Time!
Annyeong, omlouvat se za odmlku nebudu, protože nevím, jak moc lidí na tento příběh čeká, když nejsou žádné komenty :D Stejně tak nevím, kdy bude pokračování a kdy bude DRWMP :D A ke všemu chystám ještě příběhovku JongHo, jooo je toho dost a baví mě to, jen bych k tomu potřebovala mít více energie, užijte si dnešní kapitolku a přejí nádherný víkend <3




Pár: JongTae
Upozornění: Žádné - jen je to trochu dramatické
Pohledy: Taemin a Jonghyun
Baek a Minho
Pohled třetí osoby


Usnul jsem krátce po deváté hodině. Musel jsem se vyspat, zítra musíme do školy, ale dnes byl nádherný den. Tak úžasný! Jsem s ním... Mám jeho číslo! Moje nadšenost neznala mezí. Byl jsem neskutečně moc šťastný, že mohu být s ním, že se na mě přeci jen usmálo štěstí. Nechal jsem si o Hyunniem snít. Ach bože! Jenže z mého spánku mě cosi vytrhlo. Bylo to prohnutí matrace a náhlé obejmutí. Co to sakra je? Přeci u mě Jongie nespí! Pootevřel jsem rozespale oko a... ,,Kibummie?" Překvapeně jsem se podíval na svého brášku, který zvedl hlavu. ,,Promiň... nechtěl jsem tě budit... nemohu usnout," vydechl, kdy se ke mně víc přitiskl. ,,Co se děje?" Zamrkal jsem, víc nás přikryl a Bummieho pevně objal. ,,Já....já... já se zamiloval... Taeminnie," špitl a zachvěl se. Vykulil jsem oči. ,,To je bezva! A má tě rád?" Zeptal jsem se. ,,Já nevím, nic jsem mu neřekl," vydechl a trochu ztuhl, kdy celý zčervenal. ,,Mu? Takže... Takže jsi jako já a Baek," zamrkal jsem, načež Bum jen kývl, zabořil hlavu do mé hrudi a vydechl. ,,Ach bráško... to je dobré... A do koho ses zamiloval?" Zamrkal jsem s úsměvem. ,,Do.. do... M-" Ale nestačil mi to říct, protože se najednou celým mrakodrapem rozlehla velká rána! Byl to jeden obrovský výbuch, který rozbil okno v pokoji. Kibum zaječel. ,,Bummie!" Vyjekl jsem. Měl jsem postel u okna a jemu střepy rozřízly ruku! Z vedlejšího pokoje se ozval řev Baeka! Začal jsem panikařit, měl strach v očích a rychle vstal na nohy, kdy jsem Kibuma vzal kolem pasu. ,,To bolí…" Vzlykal Kibum a šel se mnou rychle pryč. ,,Co se to sakra stalo?" Skousával jsem si ret, ale došel s Kibumem ke dveřím, kdy jsem ho položil do křesla a rychle mu ovázal ruku šátky. ,,Kibummie… vydrž to," vyhrkl jsem, ale rychle běžel do pokoje Baeka, který… jeho nohy byly pod obrazem a on bolestně sténal, kdy mu tekla krev z ruky, jak ho pořezalo sklo. ,,Baeku!" vyjekl jsem, ale rychle mu šel pomoct zpod toho krámu. ,,Minnie," zasténal bolestí, ale snažil se mi pomoct, kdy jsem mu pomohl na nohy. Motal se, ale vypadalo to, že nemůže jen na kotník. ,,Co se… sakra stalo?" zamrkal. ,,Já nevím," vyjekl jsem, ale vedl ho za Kibumem, který vypadal, že každou chvilkou omdlí! ,,Musíte být při vědomí!" Zpanikařil jsem, ale obvázal ruku i Baekovi. Musím být v klidu, ale zatraceně jak?! Rychle jsem si skočil pro mobil, ale nebyl čas, kdy jsem rychle šel zase do chodby a otevřel dveře… Z bytu naproti nám... Viděl jsem, jak šlehaly plameny! Vyjekl jsem. ,,Hoří!" zaječel jsem. ,,Co?" Vykulili kluci za mnou oči, kdy jsem je oba dva popadl a táhl ke schodům, kde jsem zakopl a začal letět dolů. ,,Mine!" zaječel Kibum, ale to jsem se udeřil do hlavy a neměl páru o tom, co se kolem mě děje…

Kim Jinki, tak dokonalý člověk a zrovna se mi o něm zdál sen! Sen o nejnádhernějším člověku, který kdy chodil po planetě. No, kdyby mě slyšel Minnie, tak mi řekne, že to pravda není, že to je Jonghyun. Musel jsem se ve snu zasmát, ale dál jsem si užíval tu chvilku. Najednou se v mém snu ozvala velká rána a pak… pak jsem pocítil obrovskou bolest, ale počkat… to bylo tak reálné! Slyšel jsem i tlumené výkřiky a sténání. Co se to děje? Otevřel jsem oči a cítil, jak moje vlastní tělo sténá bolestí a z mých úst se draly výkřiky. Co se to sakra stalo?! Podíval jsem se kolem sebe. Okno bylo rozbité, moje nohy přivalené obrazem a má ruka byla pořezaná od vysypaného skla! Co se sakra stalo? ,,Baeku!" vyjekl tak známý hlas… Minnie! A vypadal, že je naprosto v pořádku! ,,Minnie," zasténal jsem bolestí, ale snažil se mu pomoct, když mě dostával zpod obrazu. Pomohl mi na nohy, kdy jsem se dost motal, bolely mě nohy, ale nejvíce asi kotník pravé nohy. Bolel mě příšerně, byl přivalený tím zatraceným rámem víc! ,,Co se… sakra stalo?" zamrkal jsem naprosto zmateně. ,,Já nevím," vyjekl, ale vedl mě do chodby, kde byl Kibum… měl ruku v šátcích ovázanou a vypadalo to, že bude omdlévat! ,,Musíte být při vědomí!" Minnie panikařil, ale vypadalo to, že se snaží rychle přemýšlet nad tím, co dělá. V jednu chvíli mi rychle obvázal ruku a někam odběhl, ale vrátil se s mobilem. Bože… co se to děje?! Minnie otevřel dveře a vykoukl ven, kdy najednou vyjekl. Cítil jsem, jak mi ztráta krve nutí přivírat oči, ale ten křik Mina mě probudil. ,,Hoří!" zaječel Taemin. Cože… jak jako hoří? Počkat… to jako… vážně?! ,,Co?" Vykulili jsme s Kibumem oči, ale to už nás Min popadl a já si všiml plamenů ve dveřích sousedů. Minnie nás táhl ke schodům, kdy jsem bolestně skučel, ale v jednu chvíli Minnie zakopl a letěl dolů ze schodů! Rychle jsem se chytil zábradlí a přitiskl k sobě Kibuma, kdy jsem vytřeštěnýma očima sledoval, jak Minnie dopadl k zemi dole pod schody. ,,Mine!" zaječel Kibum, ale Min neodpověděl! ,,Musíme… jít…" Vydechl jsem těžce, kdy Kibum se rozeběhl po schodech, až zakopl o Taemina a sletěl k zemi! ,,Ty jsi pako!" vyjekl jsem, ale pomalu skákal po noze k nim. Zvenčí sem doléhal zvuk sirén a křik lidí. Šlehaly tu plameny, bylo tu spoustu kouře. Nadýchali jsme se toho dost. Neviděl jsem skoro a všechno mě štípalo, ale dokázal jsem doskákat za opory zábradlí dolů po schodech k těm dvěma. Kibum měl zavřené oči, ale svíral v objetí Taemina. Ten dýchal… ale byl bledý.. a já… já už pomalu přestával vidět na cestu. Už jsem neviděl skoro nic, ale v jednu chvíli jsem zaslechl naposledy pár slov, než jsem se sesunul do bezvědomí k zemi. ,,Jsou tu tři kluci!"

Z mrakodrapu šlehaly plameny k nebesům z toho okna smrti. Z toho bytu smrti, kde se nyní nacházely dvě mrtvoly. Další ale mohou klidně přibývat, pokud se všichni nedostanou do bezpečí, co nejdřív. Výbuchu si všimli obyvatelé vedlejšího mrakodrapu, přeci jen bylo nyní výhodou žít tak v obrovském městě. Křik, pláč a volání o pomoc. Takhle reagovali všichni obyvatelé mrakodrapu, kde před malou chvílí vybuchla časovaná bomba ve formě sporáku. Netrvalo to ani tři minuty a na místě byli záchranáři a hasiči, ale také policejní vozy. Všichni měli jasný cíl. Zachránit ty, kteří bydleli v tomto mrakodrapu plném hrůzy. A pak bylo další prioritou zjistit příčinu požáru, ačkoliv plameny, které šlehaly z toho bytu hrůzy. Tam bylo ohnisko požáru nejvyšší. Nikdo neváhal ani vteřinu a hasiči vbíhali do mrakodrapu, z kterého se naopak draly davy lidí. Lidé brečeli a záchranáři měli plné ruce práce. Hlavní bylo najít to, čím byl požár způsoben. Tým velitele skupiny Alfa běžel po schodech nahoru, až si mladík - Jerremy - náhle před sebou v tom kouři všiml tří chlapců na zemi. ,,Jsou tu tři kluci!" Zahlásil do vysílačky, kterou měl zabudovanou v plynové masce. Považme, že se v chodbách a na schodech nedalo vůbec dýchat. Hasiči popadli tři bezvládná těla chlapců. Jeden z nich byl bledý a tekla mu krev z hlavy, skoro byl také rudý, obdobně na tom byl i druhý chlapec, který měl obvázanou ránu na ruce. Ale krev prosakovala i přes tu látku, nejspíše to byl šátek. A ten třetí vypadal, že je v pořádku, ale také měl ránu na ruce a všimli si stékající krve, která se ukázala pod jeho nohami… Hasiči přisoudili tohle všechno tomu, že v patře nad nimi se stalo něco hrozného. Nemýlili se… ale těm lidem tam nebylo pomoci. Mezitím, co kluky rychle odvezla sanitka do nemocnice Východní Soul, tak policisté vyšetřovali, protože se požár dostal pod kontrolu a brzy byl zničen. Jakmile bylo po všem, dostali se policisté i do bytu mladých kluků. Poznali to díky tomu, že viděli portréty, ale hledali něco, jak by se mohli spojit s rodinou chlapců. Zjistili, že rodiče Baekhyuna jsou dávno mrtví a mladý muž je svěřencem rodiny Lee. Ale když se snažili rodině dovolat, zjistili, že rodiče Kibuma a Taemina jsou nedostupní. Jeden z policistů navrhl kontaktovat kamarády, ale pak si všimli lístečku u mobilního telefonu mladého Lee Taemina. Bylo tam napsané číslo a u toho: ,,My love " Policistům hned došlo, že má Taemin přítele, proto toho by určitě mohli kontaktovat. Nalezli i mobilní telefony Kibuma a Baeka. Přišlo jim trochu divné, že i Baek má napsané číslo… ale bylo jiné. Navíc si všimli i tří odstřižků vstupenek a pátrali. Jejich pátrání je dovedlo až k bráně domu Kimů. Bylo šest hodin? Ne, krátce už před sedmou. Pro policistu Erica byl tento den celkem dlouhý, ale chtěl klukům pomoct. Z jejich bytu odnesli, co se dalo, co nezničil požár. Bylo jediné štěstí, že ten byt zůstal jakžtakž neporušený a oni mohli vzít hned několik věcí, které kluci budou potřebovat. Nezapomněli také kontaktovat školu, ale teď byli postaveni před jednu věc… museli to oznámit rodině, ale, jak to mají oznámit rodině, když jim nezvedá telefony? A tak byli rádi, když zastavili u obrovské vily. Znali ji… Kim Jonghyun, zpěvák, který rozdává radost. Ten domek by jemu a jeho sourozencům mohl závidět celý svět, ale bylo faktem, že to stále není vila nějakého namyšleného miliardáře. Sice je překvapilo, že zpěvák je jiné orientace, ale i oni sami znali spoustu lidí, kteří byli podobných orientací… Ještě, než stiskli zvonek, přišli tři mladí kluci. ,,Dobrý den, hledáte někoho?" zeptali se zdvořile, když poznali uniformy místní policie. ,,Rádi bychom mluvili s mladým panem Jonghyunem, je to důležité," vydechl Eric. ,,Jistě, jsme stájníci sourozenců Kim…" Kývli kluci a otevřeli bránu, kdy tři policisté kývli a šli dál. Zastavili se u domovních dveří, kde byl další zvonek. Nejspíše to bylo pro služebnictvo? Možná… Eric zazvonil a sundal si čepici, kdy zazvonil. Chvíli se nic nedělo, ale pak zaslechli rachocení klíče v zámku. ,,Tak, jaký kůň zase dostal křídla a utekl vám…." Hlas se ale zarazil a před nimi se ve dveřích objevil menší blonďáček s vrabčím hnízdem ve vlasech a vykulenýma očima.

Spal jsem poklidně. Naše vila je opravdu velká, protože tu byly tři velké pokoje pro nás, každý pokoj měl vlastní koupelnu, byly tu šatny, jídelna, kuchyň, zimní terasa, která, jak z názvu vyplývá, byla vyhřívaná, bylo tam teplo a používala se v zimě. Spal bych klidně dál, kdyby se najednou celou vilou nerozezněl zvuk zvonku… Ten zvonek byl otravný asi jako exekutor, ale já ho nikdy neměl doma…. Takže jako revizor! Jo! Zachumlal jsem se do peřiny, ale pak mi to nedalo a vstal jsem. Moji bráškové jsou schopní spát dál, měl bych tedy jít dál. Zívl jsem si, vzal si na sebe tepláky a triko ze spaní.. ne, spím vždy v boxerkách. Jsem schopný si uprostřed noci to oblečení i svléknout. Promnul jsem si oči, ale vyrazil ke dveřím, kdy jsem vzal klíče z věšáku. Yeolovi určitě zase zdrhl kůň. Jednou mu utekla Mandarinka, podruhé Pomeranč, kdo to bude tentokrát? Otevřel jsem dveře. ,,Tak, jaký kůň zase dostal křídla a utekl vám…" Podíval jsem se před sebe a doslova se zarazil. Přede mnou totiž nestáli tři stájníci, ale tři policisté! Vykulil jsem překvapeně oči. ,,Dobrý den pane Kim… pustili nás sem vaši stájníci… jsem poručík Eric a… potřebovali bychom s vámi mluvit," vydechl, kdy jsem si je vyjukaně prohlížel. ,,Stalo se něco včera na koncertu?" vyhrkl jsem, ale všiml si… ,,To ne, ale.." Odmlčel se, protože jsem hypnotizoval tašku. ,,Znáte ji?" zamrkal ten druhý policista očima. ,,A-ano.. Ne… totiž… to sako, co z ní čouhá… vypadá jako sako přítele mého brášky… Byuna Baekhyuna…" Skousl jsem si rty. ,,Uhm… původně jsme za vámi přišli kvůli Lee Taeminovi," vydechl muž. ,,C-cože?! Co je s ním?" Vykulil jsem oči a přešla mě ospalost. Moje srdce bušilo velice rychle jako splašené a já ještě více splašeně koukal na muže. ,,Jongie, co je?" ozvalo se za mnou, kdy se objevil Jinki. ,,Dobrý den," zamrkal velice překvapeně, kdy ho policisté pozdravili. ,,Pojďte prosím dovnitř…" Vydechl Eric, kdy jsem cítil bolest na srdci, ale můj drahý hyung mě vzal kolem ramen a odvedl mě do obýváku, kam šli i policisté. V tu chvíli přišel i Minho. ,,Uhm.. co se stalo?" Zamrkal. ,,Sedněte si… vysvětlíme vám to…" Kývl muž, kdy Minho zamrkal, ale oba s Jinkim se představili ještě a oba dva seděli každý z jedné strany. ,,Jde o to, že v mrakodrapu, kde bydleli sourozenci Lee a mladý muž Byun, o včerejší půlnoci pohltil požár… vybuchl tam plyn, který zapálila mladá slečna… příčiny dál vyšetřujeme, ale… Všichni tři kluci byli odvezeni do Východní nemocnice Soul a tam jsou nyní pod dohledem lékařů. Snažili jsme se dovolat rodičům bratrů Lee, ale bylo to bezvýsledné. Vzali jsme všechny jejich věci a… všimli si, že byli na vašem koncertě a v laboratoři řekli, že to číslo, které měl Lee Taemin napsané na papírku, je vaše, pane Hyun… Sice nejste rodinný příslušník, ale… Mysleli jsme si, že byste mohl se o svého přítele postarat…" Vydechl policista. ,,C-cože a… a… žije?" vyhrkl jsem a z očí mi tekly slzy. ,,Proboha… co Baekhyun? Jak je na tom? Víte, on… je můj přítel…" Zamrkal Jinki, kdy Minho měl doslova pohled zaměřený do zdi, čučel do blbce… ,,Ano, všichni tři žijí, jen se nadýchali zplodin, Taemin měl ránu na hlavě, ale dostane se z toho, Kibum byl potlučený o trochu míň, měl krvácející ránu na ruce, ale jinak byl vesměs v pořádku a Baekhyun měl roztrženou kůži na holení kosti, museli mu dát v nemocnici i transfúzi, aby to přežil, ačkoliv z kluků vydržel nejdéle při vědomí… Všichni tři se otrávili zplodinami, ale byli v pořádku… v pokojích mladíků se rozsypala okna, takže se nejspíše na rukou pořezali o sklo…" Kývl policista. ,,Bože…" Chvěl jsem se, kdy mě Minho najednou objal. ,,Bráško… bude v pořádku… neboj…" Zašeptal a já cítil, jak se jeho ohromné tělo chvěje. ,,Chvěješ se…" Šeptl jsem. ,,Ty taky," odpověděl mi. ,,My… postaráme se o ně, vezmeme je k nám domů, až budou moc," promluvil najednou Jinki, který měl zastřený pohled a slzy v očích. ,,Dobře, tak… držte se a… dáme vám vědět další zprávy," vydechl Eric. ,,Do školy jsme volali, na kluky všichni profesoři myslí," dodal ještě. ,,Děkujeme…" Kývl Jinki a šel je vyprovodit, kdy se pak k nám vrátil a objal mě a Minha. ,,Musíme za nimi," špitl jsem a celý se chvěl. ,,Jo… pojedeme, ale nejdříve se nasnídáme a já zavolám šoféra…" Vydechl Jinki. ,,Nemám hlad…" Zavrtěl jsem hlavou. ,,Jongie, musíš něco sníst," zamrkal Minho a pohladil mě po zádech, kdy jsem rezignovaně kývl a brzy jsme se pustili do snídaně. Nedokázal jsem ani pořádně jíst… Bože Minnie… můj milovaný Minnie… musíš mi přežít!

Miluju dny, kdy mohu klidně spát, ačkoliv jsem pořád měl před očima obličej toho krásného liščete. Je nádherné… měl jsem se ho zeptat na číslo, ale když já jsem takový stydlivý! Dneska je ve škole… mohl bych pro něj přijet. Ještě že nemusím vstávat brzo… Jenže najednou se ozval zvonek! Zamručel jsem si a více se zachumlal do deky. Zaslechl jsem dveře. Takže jeden z mých drahých hyungs tam šel. Super, mohu dál spát! Jenže… slyšel jsem hlasy… v jednu chvíli trochu vyděšený. Co se to děje? Prozřel jsem a podíval se kolem sebe, kdy jsem si zívl, ale lehce se oblékl a vyrazil do obýváku, odkud šly ty hlasy nyní.. Všiml jsem si tří policistů, Hyunnieho a Jinkiho.. Co se to sakra děje? ,,Uhm.. co se stalo?" Zamrkal jsem očima. ,,Sedněte si… vysvětlíme vám to…" Kývl jeden z mužů, kdy jsem zamrkal, ale s Jinkim jsme se představili a já si sedl po Hyunovo levé ruce, kdy Jinki seděl vpravo. ,,Jde o to, že v mrakodrapu, kde bydleli sourozenci Lee a mladý muž Byun, o včerejší půlnoci pohltil požár… vybuchl tam plyn, který zapálila mladá slečna… příčiny dál vyšetřujeme, ale… Všichni tři kluci byli odvezeni do Východní nemocnice Soul a tam jsou nyní pod dohledem lékařů. Snažili jsme se dovolat rodičům bratrů Lee, ale bylo to bezvýsledné. Vzali jsme všechny jejich věci a… všimli si, že byli na vašem koncertě a v laboratoři řekli, že to číslo, které měl Lee Taemin napsané na papírku, je vaše, pane Hyun… Sice nejste rodinný příslušník, ale… Mysleli jsme si, že byste mohl se o svého přítele postarat…" Vydechl policista. Počkat… cože?! Taemin…. Bože Kibum! ,,C-cože a… a… žije?" vyhrkl blonďáček a z očí mu začaly stékat slzy. ,,Proboha… co Baekhyun? Jak je na tom? Víte, on… je můj přítel…" Zamrkal Jinki, kdy jsem hleděl do zdi. Sakra… Bummie… zlatíčko… Počkej Minho, proč tu o něm tak básníš?! Já o něm nebásním, nemá to žádné rýmy… To je jedno! Ale myslíš jen na něj! Ale když já ho… co? Nic! Ale jo! Řekni to! Neřeknu… ,,Ano, všichni tři žijí, jen se nadýchali zplodin, Taemin měl ránu na hlavě, ale dostane se z toho, Kibum byl potlučený o trochu míň, měl krvácející ránu na ruce, ale jinak byl vesměs v pořádku a Baekhyun měl roztrženou kůži na holení kosti, museli mu dát v nemocnici i transfúzi, aby to přežil, ačkoliv z kluků vydržel nejdéle při vědomí… Všichni tři se otrávili zplodinami, ale byli v pořádku… v pokojích mladíků se rozsypala okna, takže se nejspíše na rukou pořezali o sklo…" Kývl policista. ,,Bože…" Cítil jsem, jak se tělo vedle mě chvěje. Musím ho uklidnit… Objal jsem ho dost pevně, ačkoliv jsem se asi taky trochu chvěl. Nechtěl jsem si to připustit. ,,Bráško… bude v pořádku… neboj…" Zašeptal jsem. ,,Chvěješ se…" Šeptl Hyun. ,,Ty taky," odpověděl jsem mu. ,,My… postaráme se o ně, vezmeme je k nám domů, až budou moc," promluvil najednou Jinki, který měl zastřený pohled a slzy v očích. Ach moji hyungs… jsem po otci… ten nikdy moc nebrečel… vlastně vůbec… ,,Dobře, tak… držte se a… dáme vám vědět další zprávy," vydechl Eric - tak se nám předtím muž představil, když jsme se představili s Jinkim. ,,Do školy jsme volali, na kluky všichni profesoři myslí," dodal ještě. ,,Děkujeme…" Kývl Jinki a šel je vyprovodit, kdy se pak k nám vrátil a objal mě a Jongieho. ,,Musíme za nimi," špitl Hyun a celý se chvěl. ,,Jo… pojedeme, ale nejdříve se nasnídáme a já zavolám šoféra…" Vydechl Jinki. ,,Nemám hlad…" Zavrtěl hlavou. Štěně… ,,Jongie, musíš něco sníst," zamrkal jsem očima a pohladil ho po zádech, kdy Hyunnie kývl a Jinki šel udělat pro nás toasty. Brzy jsme se najedli a zavolali šoférovi. Museli jsme stájníkům říct, co se stalo a pak jsme se ještě umyli, oblékli a vyrazili do nemocnice.


Pípání. Otravné pípání. Píp….píp…píp…píp…píp… Sakra já se z toho zblázním! Pípípíp! Zapípalo to rychleji, když jsem začal otevírat oči. Měl jsem na ústech nějakou věc, kterou mi záhy někdo sundal a do očí mi začal svítit otravnou věcí! Ať ta moucha, nebo co to sakra je, vypadne! ,,V pořádku mladý muži…" Ozval se klidný hlas, kdy se můj pohled více zostřel a já si všiml, že ležím… v nemocnici! ,,Nadýchal jste se zplodin a museli jsme vám ošetřit zranění hlavy, ale jinak jste v pořádku…" Díval se na mě doktor… muž v bílém plášti prostě… Nemám rád doktory! ,,K-k-kde je… Kibum?" vyhrkl jsem najednou, když jsem si vzpomněl na brášku. Bože… včera… ,,A Baek?" Dodal jsem ještě a přístroj se rozpípal ještě víc. ,,Tady na vedlejších postelí," usmál se muž velice vlídně a klidně. Zamrkal jsem a pootočil hlavu. Skutečně… Baek měl na obličeji kyslíkovou masku a Bummie taky. ,,Jsou v pořádku, jen Baekhyun měl roztrženou kůži na holeni. Kibum jen spí, z vás tří se nadýchal nejspíše nejvíce, ale budete všichni tři v pořádku… brzy sem přijdou-" Muž to nestačil dopovědět, protože se ozvalo zaklepání a dovnitř vešli tři… ,,Minnie!" vyjekl jeden z mladíků. ,,Hyunnie," zamrkal jsem očima a odkašlal si. ,,Ach… už jste tady," usmál se doktor. ,,Omlouváme se pane doktor… jsem Kim Jinki, přítel Baekhyuna, tady bráška Kim Jonghyun přítel Taemina a Minho je náš bráška…" Pousmál se Jinki, který držel Hyuna, který ovšem chtěl za mnou. Ať ho pustí! ,,Ano, v pořádku… volali mi pan Eric… nechám vás tu, jen prosím vás, Baek a Kibum potřebují spát, tak potichu, a kdyby se probouzeli, tak zazvoňte na sesternu," usmál se, ale odešel, kdy Jinki pustil Hyunnieho, který hned přišel ke mně. ,,Taeminnie… jsem rád, že jsi v pořádku… že ti nic není… i když vypadáš teď jako kluk s turbanem na hlavě," pousmál se a dal mi pusu. ,,Ty můj lichotníku," zasmál jsem se, ale zakašlal si. ,,Díky bohu, že se nestalo nic vážného ani jednomu z vás," vydechl Jinki a šel k Baekovi, kdy ho políbil. Přístroj se trochu víc rozpípal, ale pak pípal klidně. ,,Jo…" Kývl Minho a koukal na Kibuma. ,,Neměl by ses tolik smát Taeminnie," vydechl Jongie, ale sedl si ke mně na postel a pohladil mě po tváři. ,,Já jsem šťastný, podruhé jsem se narodil," vydechl jsem. ,,Jo… to ano… v tom bytě vybuchl plyn, nějaká ženština si chtěla vzít život a zavraždila přítele… byl svázaný… nejspíše nešťastná láska… dle policajtů podal muž žádost o rozvod…" Podíval se na mě Jinki, kdy jsem překvapeně vykulil oči, ale to už mi všichni tři kluci řekli, co se stalo. ,,No… tak to je síla…" Vydechl jsem nakonec. ,,Jo… ale kromě těch dvou nikdo jiný v mrakodrapu nezemřel," usmál se Jongie a políbil mě. ,,Jen váš byt to nepřežil," vydechl Minho. ,,Co?! Ale… my…" Zakoktal jsem se, kdy mě Jongie políbil na rty a pohladil po tváři. ,,Šššš…. To ještě nevíš? Stěhujete se k nám…" Usmál se Jongie. ,,Ještě jsme jim to neřekli, Hyunnie," zasmál se Minho, kdy jsem kulil oči. ,,Ale tak mají to brát jako samozřejmost!" zabrblal Hyun. ,,A-ale.." Kulil jsem oči. ,,Věci už u nás máte, dovezla je policie, budu rád, když se brzy přidáte do naší domácnosti.. ve škole jste omluvení a sbíráme vaše učební materiály a já našel svá stará skripta," usmál se Hyunnie, kdy se mi krátce zaleskly oči. ,,Děkujeme…" Usmál jsem se a pak se dlouze s Jongiem políbil, kdy jsem se ani nedivil tomu, že ten zatracený krám s pískotem snad tukana začal zase pískat!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama