First May, Love Time! - Kapitola druhá

17. května 2017 v 6:00 | Kazumi |  First May, Love Time!

Annyeong, omlouvám se, že je další díl trochu s opožděním, ale trvalo mi to, než jsem se k tomu pořádně dokopala a dostala :D navíc, přibyly nám další 2 pohledy, protože kvůli nastávající zápletce jsem tam chtěla mít alespoň ještě Baeka s Minhem




Pár: JongTae
Upozornění: Žádné - jen konec je trochu dramatický
Pohledy: Taemin a Jonghyun
Baek a Minho
Pohled třetí osoby



Užíval jsem si celý koncert, ale chýlil se ke konci. Brzy jsem se již loučil a zapadl do zákulisí, které jsme tu měli provizorně udělané. ,,Jdu na tu schůzku, brzy tu budu zpět, snad," zazubil se Jinki. ,,No jo!" zasmál jsem se a mrkl na něj. ,,Tak hodně štěstí," usmál jsem se. ,,Děkuju," zamrkal, dal mi pusu na čelo a zmizel. Minho šel ven a já se převlékl do svého nejoblíbenějšího saka, no jednoduše, převlékl jsem se do svého nejoblíbenějšího oblečení! Pak jsem už jenom vyšel ven a šel k dodávce, kde má být… kde má na mě čekat ten nejúžasnější člověk pod sluncem. ,,Kluci, co tu děláte, sem je vstup zakázán…" Slyšel jsem Minhův hlas a sice jsem tam neviděl, ale… ,,M-my.." Minnie! Je tam! Hned jsem se musel ozvat! ,,Minho-sshi! To je v pořádku! Jestli jim něco uděláš, tak jsi dneska bez večeře!" Usmál jsem se na brášku, který se na mě otočil. ,,Jonghyune…" Taemin se na mě otočil a podíval se na mě. Ani nevíte, jak já ho rád vidím. Moje srdce nadšeně tlouklo a kdybych byl na přístrojích, tak jim ty přístroje asi vybuchnou! ,,Ahoj, Minnie… jsem rád, že jsi přišel…a jsem rád, že jsem se trefil do školy," usmál jsem se a zamrkal očima. ,,Uhm… já… nečekal jsem, že… přijedeš zrovna sem," usmál se, ale lehce couvl před Minhem. No jo, kdo by se toho přerostlého žabáka nebál! Taky proto mi dělá ochranku, spíše osobního strážce a ostatní hlídají okolo. ,,Je to tu bezva a než jsem odešel ze školy, chodil jsem sem… bráškové sem chodili také a neboj se… tahle gorila… nebo spíše žába, je Minho… můj bráška!" zasmál jsem se, ale došel k hnědovlasému a rozcuchal mu vlasy. Minho mi daroval pohled, kterým mě zabíjel, ale já se jen nevinně usmál. ,,Minho, to je Taeminnie," usmál jsem se a podíval se na Minnieho. ,,Uhm… těší mě," zamrkal a uklonil se. ,,Mě také těší," usmál se Minho a podíval se na blonďáka. ,,Já… já vám představuji svého brášku Kibuma," pousmál se a přitáhl k sobě druhého vyššího chlapce. Takže jsem to odhadl správně! ,,Já si říkal, že ti je podobný," usmál jsem se. ,,Těší mě, Kibume," mrkl jsem na něj a Minho taky. Ale přišlo mi, že… I když… no, uvidíme! ,,Mě… taky…" Kývl Kibum a podíval se na Minha, ale pak sklopil hlavu. Pousmál jsem se, ale chtěl jsem udělat to, co jsem měl v plánu celý ten týden… ,,Minnie, myslíš, že bys teď mohl jít se mnou?" zeptal jsem se. Minnie mi ale neodpověděl. Teda, ne hned. Byl docela chvilku v tranzu, alespoň mi tak přišel. Nechci ho lekat, raději na něj půjdu pomalu… ,,Uhm… já… jo.. rád půjdu," usmál se a zamrkal očima. Poskočilo mi srdce. ,,Minho, dej pozor na Kibuma, my se vrátíme brzo, Jinki tu stejně ještě není," usmál jsem se na Minha. ,,Jasně, ale dej pozor… Víš, že jsem tvoje ochrana," zabrblal. Ten, aby se neozval s něčím! ,,No jo prosimtě," zasmál jsem se, poplácal ho po zádech a Taemina vzal kolem ramen, který se usmál a šel se mnou, kdy jsem ho vedl do aleje sakur.. Stále tu byly a stále byly tak nádherné… Všiml jsem si, že je kolem nás několik fanynek. Fotily… ,,Snad ti nevadí, že nás teď fotí fanynky a možná brzy budeme po celém internetu," usmál jsem se a zamrkal očima. ,,Ne… to je dobré… vždyť i tenkrát v tom parku jsme byli pod palbou fotoaparátů," pousmál se, kdy jsem se musel zasmát. No, to má prakticky pravdu a jsem rád, že jsme nechali alej uzavřít, protože tam s ním chci být sám. ,,Jo, to máš pravdu, skvělý postřeh Minnie…. a mně… mně se to tenkrát v parku líbilo," usmál jsem se, kdy Minnie zamrkal očima a jeho tváře se zbarvily do lehce rudé barvičky, kdy sklopil hlavu. Ach… on je tak… stydlivý, plachý, milý, jemný a já nevím, co ještě… ,,Promiň, jestli tě uvádím do rozpaků," zamrkal jsem očima a usmál se. Došli jsme do aleje. ,,N-ne to…" Nechtěl jsem, aby něco dál říkal, byl tak vyvedený z rovnováhy. No, se nediv! Přitáhl jsem ho k sobě do objetí. A teď se div, že je rudý, že tu koktá a já nevím, co ještě! Ty mu něco chceš udělat! Ale tobě něco udělám, jestli nepřestaneš žvanit! Pozvedl jsem Minniemu bradu prsty své ruky a pohleděl mu do očí. Byly tak nádherně hnědé. On hleděl do těch mých a já se jemně usmíval, když jeho tváře stále chytaly víc a víc tmavě růžovou až červenou barvu. ,,Sluší ti to, když se červenáš, tvoje tváře mají barvu sakur, ale zdá se mi, že je máš mnohem krásnější, než jsou lístky sakury," usmál jsem se, pustil jeho bradu a utrhl z větvičky nad námi lístek sakury, kdy jich pár spadlo k zemi, ale s tímto jsem mu přejel po tváři velice lehce. Zíral na mě, doslova nevěřícně. Jeho oči mluvily za vše… Byl zaskočený mým chováním. ,,J-Jongie, j-já…" Začal trochu s koktavým hláskem, ale já se jen usmál a přiložil prst na jeho rty, kdy lístek spadl na zem a já ho levou rukou držel kolem pasu, ale kdyby chtěl utéct… ne, nepustil bych ho. Musím mu to říct… ale nechci ho vylekat, nevěděl jsem, jak začít… co všechno říct! Ale hlavně že stojíme pod větvičkou sakury, jo Hyunnie, to je hlavní! Vážně! Ale abys mu řekl, že ho miluješ… ,,Taeminnie… já si uvědomil jednu moc důležitou věc… proto jsem chtěl, aby byl koncert dnes, chtěl jsem, abys tu byl… sice to byl risk, ale… věřil jsem, že přijdeš… od té doby, co jsme se neviděli já…" Ale on mě to nenechal doříct! Zvedl ruku, vzal tu moji, která mu bránila v mluvení a nadechl se. ,,Jsi ukecaný člověk Jongie, ale chodíš kolem horké kaše a nechceš mi ublížit, nechceš mě polekat…. Ale… i já… já…. já jsem se do tebe zamiloval…" Bože on… jo! Vážně… vážně mě miluje?! Néé, chce tě jen hodit do imaginární řeky! ,,Taeminnie…" Vydechl jsem šťastně, objal ho pevně, kdy mi Min objetí pevně oplatil a propojil se mnou rty. Měl tak nádherně sladké rty. Úžasně sladké rty a já věděl, že jsem si tenhle den nevybral náhodou. Lehce jsem přivřel oči, a když jeho ruka skončila na mém zátylku, tak jsem hlavu lehce zaklonil, ale on sklonil i tu jeho, protože byl o maličko větší. Ale pak jsme už lehce vklouzli jazyky do úst toho druhého a užívali si extrémně dlouhý polibek. V jednu chvíli jsem si myslel, že snad překonáme nejdéle vyměňovaný polibek, ale ne, ten byl opravdu dlouho. My se po chvilce lehce odtáhli, kdy já Minnieho pohladil po tváři. ,,Miluji tě, neskutečně moc tě miluju," usmál jsem se. ,,Já miluju tebe, Jonghyunnie," usmál se a dal mi pusu na čelo. Taeminnie," usmál jsem se a políbil ho na rty. ,,Ale… nevadí ti, že… jsem přeci jen mladší," zamrkal očima. ,,Ale jdi blázínku, jsi moje štěstí," usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,,Ach Hyunnie," vydechl šťastně a pevně mě objal, kdy jsem mu objetí oplatil. Ale pak nás něco vyrušilo… ne tak něco, jako spíše dva rozdílné hlasy… dva tolik rozdílné a překvapené hlasy… ,,Minnie?" ,,Hyunnie?"

Jdi po koncertu do aleje sakur… Baeku, nemáme jít s tebou? Doufal jsem, že jsem neudělal blbost, když jsem odmítl kluky jako doprovod, ale Minnie se sejde se svým tajně milovaným… no, on si možná myslí, že my to nevíme, ale já i Kibum tušíme, že náš nejmladší miluje Jonghyuna. Taky o něm celý týden básnil a znáte to! No, každopádně… Já mám jít po koncertu za ním. Co… co když mi opravdu něco udělá? Byl jsem celý nesvůj, hlavně ve chvíli, kdy… koncert skončil. ,,Takže, potkáme se později v bytě možná," usmál jsem se. Jo, třeba mě totiž zabije! ,,Jasně," usmál se Taemin s Kibumem, ale objali mě. Usmál jsem se a kývl, kdy jsem se vydal rovnou k aleji. Sakra, já.. jak mu to mám říct? Teda, mám mu vůbec něco říct? Měl jsem na sobě oblečení, které jsem mu popisoval, že si určitě vezmu. No, takhle tu ně na klidně mohou čekat nějací vrahové a oni mě mohou zabít! Šel jsem uličkou mezi sakurami s hlavou sklopenou a hleděl na špičky mých bot. V jednu chvíli jsem narazil do něčeho měkkého! ,,P-promiňte," zamrkal jsem a zvedl oči, kdy se ten dotyčný otočil… Byl to hnědovlasý mladík. ,,To je v pořádku…" Zarazil se, prohlédl si mě a na jeho tváři se objevil úsměv. Počkat, jde mě zabít!? Ale prohlédl jsem si ho, ovšem, než mi stačilo něco dojít, jako že ten kluk má oblečení, které mi on popisoval, stáhl mě do objetí. ,,Konečně… jsi BH9… že jo?" zamrkal. ,,J-jo… vy…" Nedořekl jsem to, protože mě pohladil po tváři. ,,Tykej mi… jsem Kim Jinki," usmál se. ,,J-já Byun Baekhyun…" Zamrkal jsem a byl štěstím bez sebe. Konečně ho vidím… vidíš, jsi z něj celý vedle a neschopný cokoliv udělat! ,,Jsem rád, že tě konečně poznávám, Baeku," usmál se Jinki a pohladil mě po tváři. Byl jsem oněměn jeho krásou. ,,Já tebe taky… a… víš… neskutečně moc… jsem ti chtěl říct…" Leze to z tebe jako z chlupaté deky! ,,Já tě… miluju," zamrkal jsem, zrudl a sklopil pohled k zemi. ,,Ach Baekie…," vydechl Jinki, pevně mě objal a pozvedl prsty moji bradu, kdy jsem se zahleděl do jeho očí. ,,Taky tě miluju… přijdu si jako blázen… ale celého půl roku… chtěl jsem se s tebou setkat, ale nikdy… nikdy se to nepovedlo… jsem moc rád, že dnes mohu spolu s tebou tady být," usmál se a pohladil mě po tváři. ,,J-Jinki," zamrkal jsem očima, kdy mě Jinki umlčel tím, že přitiskl své rty k těm mým. Obmotal jsem ruce kolem jeho krku, zaklonil hlavu a přivřel oči. Jeho ruce jsem cítil kolem svého pasu. Tiskl mě k sobě a já přivíral oči blahem. ,,Miluji tě," šeptl jsem mu do rtů. ,,Já tebe taky," šeptl mi nazpátek a vyměňovali jsme si polibek jazyky. Zapojovali jsme oba dva a já se mu poddal. Kdyby tu teď vytáhl pistoli nebo cokoliv, čím by mě chtěl zabít nebo znásilnit, tak já se vážně nebudu bránit! Ten půlrok jsem na něj myslel každý den, trápilo mě, že jsme se ještě neviděli, ale teď mi to přišlo, že se nevidíme poprvé. Že se vidíme po několikáté... že to není poprvé v životě. ,,Jinki..." Špitl jsem, kdy se on lehce poodtáhl a pohladil mě po tváři. ,,Jsem v sedmém nebi," usmál jsem se. ,,Já v osmém," uculil se. ,,To existuje?" Zamrkal jsem. ,,Nevím, ale kvůli tobě bych ho zařídil!" Zasmál se a pevně mě objímal a tiskl k sobě. ,,Jsi úžasný... ale to vím od chvíle, co jsem si s tebou začal psát," usmál jsem se a pohladil ho po zádech. ,,Ty taky... koukej, ty sakury krásně kvetou," zamrkal a natáhl ruku, kdy jednu větvičku lehce odlomil a dal mi ji za ucho. ,,To ano... první máj," usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,,Lásky čas," zazubil se Jinki. ,,Ano... nepospícháš?" Zeptal jsem se. ,,Já ne... ty?" Zamrkal, kdy jsem zavrtěl hlavou. ,,Bráškům jsem řekl, že jdu s tebou," vydechl jsem. ,,Dobře, pojď," zamrkal. ,,Kam?" Zeptal jsem se zvědavě. ,,Dopředu," zasmál se, vzal mě kolem pasu a rozešel se. ,,Dobře," usmál jsem se. ,,Tahle alej se vůbec nezměnila," pronesl Jinki najednou. ,,Ty to tady znáš?" Zeptal jsem se překvapeně. ,,Ano... já i bráchové jsme sem chodili." Kývl. ,,Aha," zamrkal jsem. ,,Takže tak no..." usmál se a podíval se dopředu, kdy jsem se tam koukl taky a... co tam dělá Taemin s tím zpěvákem?! ,,Minnie?" Zamrkal jsem překvapeně, když ti dva byli v polibku! Dobře, ten skončil a začali se pevně objímat. ,,Hyunnie?" Zareagoval stejně překvapeně i Jinki. Ti dva sebou lehce trhli a podívali se na nás. ,,Uh... ahoj hyung," zazubili se blonďáci najednou! ,,Taky jste šli do aleje? Je tu krásně, že?" Uculil se blonďák v modrém saku. ,,No... ano.." Kývl Jinki. ,,Jinki hyung, představuji ti Taemina, mého přítele.... Minnie, to je náš nejstarší bráška, Jinki," zamrkal Jonghyun. Takže... Jinki je jeho brácha?! Taemin se uklonil. ,,Těší mě," zamrkal blonďák očima. ,,Mě také," usmál se Jinki. ,,Jongie, já tobě představuji Baekhyuna, je to můj adoptivní bráška... Baeku, to je Jonghyun, můj přítel," usmál se Taemin na mě. ,,Těší mě," zamrkal jsem očima a uklonil se. ,,Mě také," usmál se Hyun. ,,Jste dva Hyunové!" Zasmál se Jinki a projel rukou v mých vlasech. ,,To jsme," uculil jsem se. ,,Jo, dobrá náhoda," zazubil se Jonghyun. ,,Takže… co tu děláte?" zeptal se Hyun a zazubil se. ,,Polibky pod rozkvetlými stromy na prvního máje… je to kouzlo," usmál se Jinki. ,,To je…" Usmál jsem se. ,,Tak… půjdeme k dodávce?" Usmál se Jonghyun. ,,Půjdeme," zamrkal Jinki, vzal mě kolem pasu a ještě jednou políbil na rty, kdy jsem spolupracoval a polibek mu oplatil a přivřel u něj oči.

Splnil se mi můj tajný sen. Jsem s ním, nemyslel jsem si, že mě taky bude milovat, ale je pravda, že tehdy v tom parku… oba jsme byli uvolnění a nadšení z přítomnosti toho druhého. On to dával dost najevo. Vychutnával jsem si jeho rty a po chvilce zajel rukou k jeho zátylku, kdy Jongie zaklonil hlavu, ale i já sklopil tu svoji. Vklouzli jsme si jazyky do úst a já jeho ústa kompletně prozkoumával. On rozhodně nebyl pozadu a šířila z něj lehčí dominance. Po chvilce jsme se lehce odtáhli, nabírali dech a Jongie mě pohladil po tváři. ,,Miluji tě, neskutečně moc tě miluju," usmál se a mé srdce se tetelilo štěstím. ,,Já miluju tebe, Jonghyunnie," usmál jsem se a dal mu pusu na čelo. ,,Taeminnie," usmál se a políbil mě na rty. Trochu jsem se zamyslel a hleděl mu do očí. ,,Ale… nevadí ti, že… jsem přeci jen mladší," zamrkal jsem očima. ,,Ale jdi blázínku, jsi moje štěstí," usmál se a pohladil mě po tváři. On je tak úžasný! ,,Ach Hyunnie," vydechl jsem šťastně a pevně ho objal, kdy mi objetí oplatil. Jenže, nestrávili jsme spolu s Jongiem v objetí zrovna dlouhou dobu, protože nás najednou vyrušily dva překvapené hlasy! Poznal jsem Baekův hlásek! Lehce jsme s Hyunniem sebou trhli a podívali se na… Byl tam Baek s tím… no tím… já nevím! ,,Uh... ahoj hyung," zazubili jsme se s Jongiem najednou! Jsme jako dvojčata! ,,Taky jste šli do aleje? Je tu krásně, že?" Uculil se Hyunnie. ,,No... ano.." Kývl ten hnědovlasý! ,,Jinki hyung, představuji ti Taemina, mého přítele.... Minnie, to je náš nejstarší bráška, Jinki," zamrkal Jonghyun. Tak tohle je Jongieho bráška! Určitě je tak skvělý… a počkat, on chodí s Baekem?! To je ten kluk, s kterým si můj adoptivní bráška psal?! ,,Těší mě," zamrkal jsem očima, když jsem se uklonil. ,,Mě také," usmál se Jinki. Tak… teď asi bych měl… představit Baeka Hyunniemu. ,,Jongie, já tobě představuji Baekhyuna, je to můj adoptivní bráška... Baeku, to je Jonghyun, můj přítel," usmál jsem se na Baeka. ,,Těší mě," zamrkal Baek očima a uklonil se. ,,Mě také," usmál se Hyun. ,,Jste dva Hyunové!" Zasmál se Jinki a projel rukou v Baekových vlasech. Slušelo jim to spolu! Hodně moc! A Jinki měl pravdu, Baek i Jongie mají na konci Hyun, jako by to byli bráchové! ,,To jsme," uculil se Baekie. ,,Jo, dobrá náhoda," zazubil se Jonghyunie. ,,Takže… co tu děláte?" zeptal se Hyun a zazubil se, kdy jsem se k němu tiskl. ,,Polibky pod rozkvetlými stromy na prvního máje… je to kouzlo," usmál se Jinki. ,,To je…" Usmál se rudovlásek. Opravdu jsem byl dneska nejšťastnější člověk na zemi! ,,Tak… půjdeme k dodávce?" Usmál se Jonghyun. ,,Půjdeme," zamrkal Jinki, vzal Baeka kolem pasu a políbil ho na rty, kdy to vypadalo, že… ,,Možná bychom měli jít napřed," zasmál se potichu Hyunnie do mého ucha. ,,Jo, raději jdeme," zahihňal jsem se do jeho ouška, pokýval hlavou a vyrazili jsme s propletenými prsty rukou pryč z aleje. ,,Hej! Počkejte na nás!" ozvalo se volání za námi, kdy jsme se s Jongiem otočili a zastavili. ,,Copak? Přeci vás nebudeme rušit ve vaší rozjeté akci," zazubil se Hyun. ,,Ale počkat na nás můžete," zasmál se Jinki. ,,No jooo," odfrkl si dlouze a políbil mě, kdy jsem se musel zasmát. ,,Čemu se směješ?" zamrkal Baek. ,,Ále.. ničemu!" zazubil jsem se a políbil Jongieho. ,,On je můj smíšek," usmál se Hyunnie, objímal mě a tiskl k sobě, kdy jsem spokojeně kývl, usmál se a natiskl se na něj. ,,Stejně nemohu uvěřit tomu, jak jsme se sešli…" Zasmál se Jinki. ,,Já taky ne, ještě aby našel někoho Minho," usmál se Hyun. ,,Taky bych byl rád, kdyby Kibum někoho měl," pousmál jsem se. ,,Třeba by mohl s tím Minhem!" zasmál se Baek, kdy si Jinki vyměnil pohled s Hyunem a zasmál se. ,,Noo to není špatný nápad, jen si nejsem jistý, jak by to dopadlo, Minho je… Přerostlý!" zasmál se hnědovlasý, kdy jsme se blížili k dodávce, u které stál Minho s Kibumem a povídali si. ,,Ale… povídají si, to něco znamená!" zazubil se Jongie. ,,Ach… dongsaeng je zamilovaný, že by?" zasmál se Baek. ,,Jako, možný to je, že jo!" zasmál jsem se. ,,Uvidíme děcka," usmál se Jinki, ale došli jsme k vozu. ,,Uh… už jste tady," usmál se Minho. ,,Ano, Minho-sshi, tohle je Baekhyun, můj přítel, Baeku, to je Minho, můj a Jongieho bráška," usmál se Jinki. ,,Těší mě," usmál se Baek a uklonil se. ,,Mě také," usmál se Minho a kývl. ,,Jinki, to je Kibum, můj bráška… bráško, to je Jinki, bráška Jongieho a Minha," usmál jsem se na Kibuma. ,,Uhm, těší mě," zamrkal Kibum a uklonil se. ,,Mě také… tak, když jsme se tak hezky seznámili, pojedeme do cukrárny, co vy na to?" zazubil se Jinki. ,,Jé! Tak jo!" Vypískl nadšeně Hyunnie. Ach… štěně.. kde se v něm bere tolik energie?

Byl jsem neskutečně šťastný, když jsem viděl, jak se bráška nadšeně pohybuje po pódiu a rozdává úsměvy lidem. To, jak dokáže fanynkám rozvířit srdce… Jak je všechny dokáže povzbudit a navíc… dnes jsou peníze na dobré účely. To byl brášky sen, dělat druhým radost. Usmíval jsem se, ale už brzy koncert skončil a Hyunnie přiběhl do zákulisí. ,,Jdu na tu schůzku, brzy tu budu zpět, snad," zazubil se Jinki, který najednou přišel. ,,No jo!" zasmál se Jongie a mrkl na něj. ,,Tak hodně štěstí," usmál se. No jo, náš velký hyung má svůj objev. Usmál jsem se, ale vyklouzl ven a šel k dodávce. Najednou jsem si všiml, že u dodávky jsou nějací dva blonďáci! Kdo to je? Ten jeden vypadal jako lišče… opravdu byl jako bonbónek… k nakousnutí doslova! ,,Kluci, co tu děláte, sem je vstup zakázán…" Vydechl jsem, kdy jsem si lehce upravil sako. Oni se na mě otočili. ,,M-my.." Zakoktal se ten jeden, kdy jsem se nadechl, že něco řeknu. ,,Minho-sshi! To je v pořádku! Jestli jim něco uděláš, tak jsi dneska bez večeře!" Ale nestačil jsem to! Otočil jsem se na Hyuna, který se na mě usmál. On se s nimi zná? ,,Jonghyune…" Otočil se blonďáček na mého brášku a podíval se na něj. Takže, to je ten kluk, o kterém můj drahý hyung ráno mluvil v dodávce? To je ten, o kterém tolik snil? ,,Ahoj, Minnie… jsem rád, že jsi přišel…a jsem rád, že jsem se trefil do školy," usmál se Jonghyun a zamrkal očima. ,,Uhm… já… nečekal jsem, že… přijedeš zrovna sem," usmál se blonďáček, ale lehce couvl přede mnou. Ach, ustrašené koťátko! Vypadá jako kotě! ,,Je to tu bezva a než jsem odešel ze školy, chodil jsem sem… bráškové sem chodili také a neboj se… tahle gorila… nebo spíše žába, je Minho… můj bráška!" zasmál Hyun a došel ke mně, kdy mi rozcuchal vlasy. Zamračil jsem se a daroval mu pohled, kterým jsem mu jasně řekl, že ho zabiju. Jongie se jen nevinně usmál. ,,Minho, to je Taeminnie," usmál se Hyun na mě a podíval se na toho blonďáka, kterého mi představil. ,,Uhm… těší mě," zamrkal Taemin a uklonil se. ,,Mě také těší," usmál jsem se a podíval se na druhého blonďáka. Celkem mě zajímal. Byl vážně pěkný a… Minho! Sklapni! Ne ty sklapni! ,,Já… já vám představuji svého brášku Kibuma," pousmál Min se a přitáhl k sobě druhého vyššího chlapce! Oni jsou bráškové? Jé.. to je roztomilé! ,,Já si říkal, že ti je podobný," usmál se Hyun. ,,Těší mě, Kibume," mrkl na něj Jongie a já spolu s ním taky, kdy jsem si chlapce se zájmem prohlížel, ale snažil to dělat nenápadně. ,,Mě… taky…" Kývl Kibum a podíval se na mě, ale sklopil hlavu. Zamrkal jsem a mírně si zevnitř skousl ret. ,,Minnie, myslíš, že bys teď mohl jít se mnou?" zeptal se Hyun, kdy po chvilce mu Minnie odpověděl. Můj bráška ho asi přivedl do rozpaků! No jo, uličník jeden! ,,Uhm… já… jo.. rád půjdu," usmál se Taemin a zamrkal očima. ,,Minho, dej pozor na Kibuma, my se vrátíme brzo, Jinki tu stejně ještě není," usmál se na mě Hyun! Už zase jde někam beze mě!? ,,Jasně, ale dej pozor… Víš, že jsem tvoje ochrana," zabrblal jsem. ,,No jo prosimtě," zasmál se, poplácal mě po zádech a Taemina vzal kolem ramen, kdy po chvilce byli oba pryč. ,,Uhm… takže… ty děláš ochranku svému bráškovi?" zeptal se mě po nějaké chvilce Kibum. ,,Ano, já jsem ochranka a náš nejstarší bráška jeho manažer," usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Aha… to musí být fajn, mít takhle někoho, kdo rozdává lidem radost," usmál se blonďák. ,,Jo, to je… Jongie to dělá moc rád, on je takový smíšek," zamrkal jsem a opřel se o dodávku. ,,Je to poznat…" Kývl, kdy jsem se s úsměvem natáhl do dodávky a vyndal lahev s minerálkou. ,,Nechceš se napít?" zeptal jsem se mile. ,,Ano, děkuju," zamrkal a kývl, kdy jsem mu s úsměvem dal flašku a on se s děkovným a vděčným úsměvem napil. ,,A kde bydlíte?" zeptal jsem se. ,,Spolu s Minniem a Baekem, což je náš adoptivní bráška, v centru v Soulu v jednom z mrakodrapů, který si můžeme skrz naše finance po rodičích dovolit," vydechl. ,,Aha.." Pokýval jsem hlavou a podíval se k nebi. Pak jsme si s Kibumem různě povídali dál, až jsem si najednou všiml Jinkiho a Jongieho se dvěma kluky, tedy, s Taeminem a neznámým klukem, kterého držel Jinki kolem pasu… takže… to je ten jeho? ,,Uh… už jste tady," usmál jsem se. ,,Ano, Minho-sshi, tohle je Baekhyun, můj přítel, Baeku, to je Minho, můj a Jongieho bráška," usmál se Jinki. ,,Těší mě," usmál se Baek a uklonil se. ,,Mě také," usmál jsem se a kývl. Jinki si vybral dobře, určitě bude úžasný… stejně jako blonďák… ,,Jinki, to je Kibum, můj bráška… bráško, to je Jinki, bráška Jongieho a Minha," usmál se Taemin na Kibuma. ,,Uhm, těší mě," zamrkal Kibum a uklonil se. ,,Mě také… tak, když jsme se tak hezky seznámili, pojedeme do cukrárny, co vy na to?" zazubil se Jinki. ,,Jé! Tak jo!" Vypískl nadšeně Hyunnie. ,,Bráško, ty, abys neměl radost jako malé dítě!" zasmál jsem se. ,,Ale já se neskutečně těším!" zabrblal, praštil mě, kdy jsem se musel zasmát, ale naskočili jsme do dodávky a vyrazili rovnou do centra do nejlepší cukrárny!


Když jsem viděl před sebou Jinkiho s neznámým klukem, napadlo mě, že to bude ten, s kterým si psal. Překvapilo mě, že se zná s Minniem. ,,Uh... ahoj hyung," zazubili jsme se s Minniem najednou! ,,Taky jste šli do aleje? Je tu krásně, že?" Uculil jsem se. ,,No... ano.." Kývl Jinki, ale v jeho očích byla otázka. ,,Jinki hyung, představuji ti Taemina, mého přítele.... Minnie, to je náš nejstarší bráška, Jinki," zamrkal jsem. ,,Těší mě," zamrkal Minnie očima, když se uklonil. Zlatíčko moje… ,,Mě také," usmál se Jinki. ,,Jongie, já tobě představuji Baekhyuna, je to můj adoptivní bráška... Baeku, to je Jonghyun, můj přítel," usmál se Minnie na rudovláska. Takže… ano… adoptivní bráškové! ,,Těší mě," zamrkal Baek očima a uklonil se. ,,Mě také," usmál jsem se. ,,Jste dva Hyunové!" Zasmál se Jinki a projel rukou v Baekových vlasech. Byl jsem šťastný, že je Jinki šťastný! ,,To jsme," uculil se Baek. Jo, mají pravdu, jsme oba Hyunové! ,,Jo, dobrá náhoda," zazubil jsem se a podíval se na ty dva. ,,Takže… co tu děláte?" zeptal se jsem se a zazubil se, kdy se Minnie ke mně tiskl. Zlatíčko moje… vážně… ,,Polibky pod rozkvetlými stromy na prvního máje… je to kouzlo," usmál se Jinki. ,,To je…" Usmál se rudovlásek. ,,Tak… půjdeme k dodávce?" Usmál jsem se, protože jsem už byl trochu unavenější. ,,Půjdeme," zamrkal Jinki, vzal Baeka kolem pasu a políbil ho na rty, kdy to vypadalo, že se z toho hned tak nedostanou! Naklonil jsem se k oušku Mina. ,,Možná bychom měli jít napřed," zasmál jsem se velice potichu. ,,Jo, raději jdeme," zahihňal se Minnie do mého ouška, pokýval hlavou a vyrazili jsme s propletenými prsty rukou pryč z aleje. ,,Hej! Počkejte na nás!" ozvalo se volání za námi, kdy jsme se s Minniem otočili a zastavili. To snad hoří? ,,Copak? Přeci vás nebudeme rušit ve vaší rozjeté akci," zazubil jsem se. ,,Ale počkat na nás můžete," zasmál se Jinki. ,,No jooo," odfrkl jsem si dlouze a políbil Minnieho, kdy se on zasmál. ,,Čemu se směješ?" zamrkal Baek. ,,Ále.. ničemu!" zazubil se blonďáček a políbil mě. ,,On je můj smíšek," usmál jsem se, objímal Mina, tiskl ho k sobě a byl nejspokojenější na světě! Bylo to skvělý a po chvilce jsme došli k dodávce. Povídali jsme si, ale u dodávky byl v plném rozhovoru Kibum s Minhem! Tady něco smrdí! A smradlavé ponožky to nejsou! ,,Uh… už jste tady," usmál se Minho. Ten má ale postřeh! No wau! ,,Ano, Minho-sshi, tohle je Baekhyun, můj přítel, Baeku, to je Minho, můj a Jongieho bráška," usmál se Jinki. ,,Těší mě," usmál se Baek a uklonil se. ,,Mě také," usmál se Minho a kývl. ,,Jinki, to je Kibum, můj bráška… bráško, to je Jinki, bráška Jongieho a Minha," usmál se Taemin na Kibuma. ,,Uhm, těší mě," zamrkal Kibum a uklonil se. ,,Mě také… tak, když jsme se tak hezky seznámili, pojedeme do cukrárny, co vy na to?" zazubil se Jinki. Řekl vážně cukrárnu?! Má vyčerpaná energie byla zpět! ,,Jé! Tak jo!" Vypískl jsem nadšeně. ,,Bráško, ty, abys neměl radost jako malé dítě!" zasmál se Minho! Ts! ,,Ale já se neskutečně těším!" zabrblal jsem, praštil Minha, který se zasmál, ale naskočili jsme všichni do dodávky, kdy Jinki nás odvezl do nejlepší cukrárny ve městě! Dali jsme si úžasnou svačinu, no, užili jsme si to a pak všechny tři kluky odvezli domů. Já si vzal Minovo číslo, dal mu svoje a doma si lehl do postele, kdy se mi zdálo o tom nejúžasnějším blonďáčkovi… Kdybych jen věděl, co se stane…



Byla půlnoc, celý Soul spal, jen pár lidí se vracelo z prohýřené noci domů. Na ulicích jinak nebylo vidět ani živáčka. Každý chtěl spát, ale tento spánek neměl trvat dlouho. Neměl trvat dlouho v mrakodrapu v centru města na třídě Marfielda. Tam se totiž nyní dívka utápěla ve vlastním žalu. Ztratila svoji velkou lásku. Vzala sklenici vína a přistoupila k oknu. ,,Když ty mě nemiluješ, tak nebudeš milovat už žádnou!" zachechtala se a otočila se od okna směrem k postavě, která byla přivázaná na posteli. Šla k ní blíž. Její přítel se jí podíval se strachem do očí. Litoval toho, že si s touhle pomatenou šílenkyní vůbec něco začínal… Nemohl mluvit - měl roubík, nemohl se hýbat - byl dokonale spoután a svázán. Dívka se smála, ale zapálila si cigaretu a po chvilce ji típla o tělo nebohého mladíka, který vykřikl tlumeně do roubíku, až se dívka zasmála. ,,Jen trp jako zvíře!" zašklebila se a přistoupila k plynu, který tu byl. Zapla ho… ,,Bude se ti dobře spát, co myslíš?" zasmála se. Jak byla opojená alkoholem, nedokázala vůbec přemýšlet. Mladíkovi stékaly kapky potu po tvářích a snažil se pohledem ji prosit o slitování, prosil ji přes roubík, ale nic nepomáhalo. ,,Uvidíme se v nebi, lásko," zazubila se dívka, vzala zapalovač a… v tu chvíli ona i její přítel byli navěky sprovozeni ze světa… Výbuch je roztrhal hned, ale… nejen oni byli na seznamu mrtvých osob… ve chvíli výbuchu celý mrakodrap spal a… teď všem lidem začínal boj o holý život… Stejně tak i dvěma blonďáčkům a rudovláskovi, kteří byli na stejném patře, jako byla šílenkyně. Šlo tu o vteřiny a kdo chtěl přežít, musel sebou hodit!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama