Don´t run without me, please! - Kapitola první

15. května 2017 v 6:30 | Kazumi |  Don´t run without me

Po úvodu přichází první kapitola! Nebudu nic k ní říkat, všechno se dozvíte přímo v ní, první kapitola je odrazová, psala jsem ji pár dní a snad se vám bude líbit... Budete chtít pokračování? Jinak, jak už bylo řečeno u úvodu, v příběhu se objevují věci, které možná tolik nesouvisí s příběhem, ale co je toho příčinou, co je vůbec tím kamenem úrazu, tak.... to se jednou také dozvíte ^^ Užijte si to a krásný den!

Pár: OnHyun
Upozornění: Objevuje se zde násilí, nadávky a zkrátka věci z vězeňského prostředí, 15+
Jinki - běžný text, sny kurzívou ; Jonghyun - tučné písmo, sny tučnou kurzívou



Sledoval jsem stěnu s červeným světýlkem, které ale nyní bylo vypnuté. Je to alarm, ale teď byl vypnutý. ,,Jinki, jdeme na obchůzku?" Objevil se dlouhovlasý hnědovlásek a usmíval se. ,,Jo, jdeme," vydechl jsem, usmál se a vstal. ,,Ty máš dnes se mnou?" zamrkal jsem. ,,Jo!" zazubil se Minho - můj dlouholetý kamarád. ,,To je super," zamrkal jsem, ale vzal si za opasek obušek. Abyste tomu rozuměli. Jsem Lee Jinki, pracuji už pár let ve věznici s nejvyšší ostrahou. Jsou tu opravdu vrahové a zabijáci nejtěžších kalibrů. Choi Minho je to samé jako já. Oba jsme policisté a hlídáme tu v jednom určitém sektoru. Sektor, kde jsou ti, kteří se nikdy k činu nepřiznali a jsou občas psychicky labilní. Rozešli jsme se mezi cely, kdy jsme potkávali naše spolupracovníky. Prakticky jsme my něco víc, nemusíme tu poslouchat řeči typu… ,,Hej ty smrdutý skunku! Vylešti si oční bulvy nebo to dole!" Jo, přesně tenhle typ řečí jsem měl na mysli. ,,Zalez žárovko zpět na strop," poznamenal Minho k černovláskovi. ,,Co?" vyjekl naštvaně a prudce zalomcoval s mřížemi. ,,Nic pro tvé uši, ticho tam," vydechl jsem a šel dál, kdy jsem došel k jedné cele. Seděl tam kluk, byl na posteli a objímal si nohy rukama a hlavu si schovával mezi ně. ,,Kibum je zase mimo?" pozvedl Minho obočí, kdy blonďák zvedl hlavu a zasyčel. ,,Raději ho nech… nebo ti vyškrábe oči," usmál jsem se. ,,Ale tak… Kibummie… nechceš banánek?" zamrkal Minho a vytáhl z kapsy žlutý banán. Blonďák zase zasyčel, vycenil zuby a zavrčel. ,,Z toho nic nedostaneš," vydechl jsem. ,,Ale vždy mluvil," povzdechl si Minho a šli jsme dál. ,,Jenže to se změnilo v den, co ho přesunuli sem," zamrkal jsem. Abyste tomu rozuměli, Kibum sem byl přemístěn před rokem z věznice, kam Minho chodil jako psycholog, toho kluka měl rád, ale teď je všechen jejich vztah u ledu. ,,Kibummie byl vždy jiný… už nikdy to nebude takové, jaké to bylo…" Zamumlal Minho. ,,Třeba jednou… kdo ví," usmál jsem se a poplácal ho po zádech. ,,Snažím se věřit," vydechl a šli jsme dál. ,,Choi a Lee! Potřebuji vás v kanceláři!" ozvalo se najednou v našich vysílačkách. Zamrkal jsem, vzal si ji a stiskl tlačítko. ,,Tady Lee, rozumíme, přijdeme hned," vydechl jsem. ,,Skvěle!" Bylo to poslední, co jsme slyšeli. ,,Co Baek asi chce…" Zabrblal Minho, ale šli jsme k průchodu a pak po schodech do horního patra, abychom došli ke kanceláři. Zaklepali jsme a hned vešli. Byl tam jen Baek a nikdo jiný. ,,Jste tu, super… zítra v jednu hodinu k nám přivezou nového vězně, který bude umístěn do vašeho sektoru," vydechl. ,,Nový?" zamrkal jsem překvapeně očima. ,,Ano, jmenuje se Kim Jonghyun… věk dvacet pět let… je podezřelý z toho, že je dlouho hledaným sériovým vrahem Filler, ale on si říká Dino… nikdo neví, kde je pravda, drží ho pod zámkem dva roky, ale teď ho převáží, protože ve věznici Clintmakes ho týrají a znásilňují spoluvězni, ale také se tradují zvěsti, že ten kluk není normální," vysvětlil nám Baek a ukázal fotku hnědovlasého chlapce. ,,Aha… A ví se, čím je nenormální?" zeptal jsem se. ,,Ne… ale ještě jednu věc je potřeba zmínit… Hyun bude v cele s Kibumem…" Řekl to skoro jako nějakou špatnou zprávu. ,,Uhm… je to dobrý nápad? Kibuma ve věznici šikanovali… tyranizovali… a on… no však víte… zabil toho…" Zamrkal Minho a podíval se na mě i Baeka. ,,Jo… to ví tady každý, ale my s tím nic dělat nemůžeme… o Jonghyunovi se zase tvrdí, že prý dokáže lidi uhranout svojí krásou a psychicky je zdeptá… co je ale nejhorší, tvrdí se, že není sám… dle všeho v jeho těle žijí dva… ale nikdo nikdy neví, co je na tom pravdy…" Vydechl Baek a zavrtěl hlavou. ,,Dvě osoby?" Vykulil jsem oči. ,,Ano… prý stále mluví o liščeti...." Kývl Baek. ,,Lišče?!" Vykulil Minho oči, kdy si vysloužil můj i Baekův překvapený a nechápavý pohled. Ale neměli jsme se ptát… ,,Takhle říkali Kibummiemu…" Špitl Minho a sklopil hlavu….

Nic jsem neviděl, nemohl jsem se hýbat. Už zase! Zase! Otevřel jsem pusu, ale slova nevycházela, skoro… skoro jako bych neměl jazyk, ale ten jsem měl, jen jsem měl natolik znehybněnou pusu, že jsem nemohl mluvit. Do mých zápěstí se zařezávaly provazy, byly to dost krutě pevně svázané provazy k mým rukám. Sakra, cožpak je zpět doba, kdy nemají okovy?! Ne… očividně si myslí, že se jim dokážu z okovů dostat. Ale to sakra dokážu líp z provazů, ne?! Pohnul jsem rukama dost prudce, ale nic se nestalo. Stále jsem cítil tu paralyzaci. Bylo to něco neskutečného. Proč mě zase paralyzovali? Protože se mě bojí! Jo, bojí se mě! Kima Jonghyuna! Toho, který je dle všeho největší masový sériový vrah! Jenže na tom není nic pravdy! ,,Filler chce zase pláchnout?" ozval se smích a zvuk šlehajícího biče. Vydal jsem jen sípavý zvuk, něco, co jim nahnalo ještě větší zkažený úsměv do tváří, nejspíše. Smáli se jako rozpláclá shnilá rajčata, opravdu! ,,Copak? Dneska to na tebe účinkovalo trochu víc, co?" zachechtal se jeden z nich. Moje svaly se napínaly a něco začalo pípat. ,,Naštval se… měli bychom ho nechat…" Ozval se lehce ustrašený hlásek. ,,Nechat?! Teď?! Blázníš?! Zítra ho převezou do jiné věznice! Musíme si s ním užít! Kašlu na jeho vztek!" Zařval ten první pošuk a já najednou cítil dopad něčeho moc tvrdého na svoji hruď. Bože… už jsem zase uvázaný uprostřed místnosti a drží mě silné provazy. Nemohl jsem se orientovat, ale můj vnitřní duch mi říkal, že jedna má ruka je uvázaná silně na jednu stranu a ta druhá na druhou. Proto jsem cítil bolest v zápěstích. Mé nohy byly obdobně roztažené a… a… ti parchanti! Neměl jsem na sobě nic! Můj vnitřní vztek vzrůstal a najednou se… pohnulo se to… Ten přístroj… přestal pípat a v cele bylo ticho… ale já slyšel zašustění papíru… pohnul se. ,,Co to kurva bylo?!" zaječel ten jeden chlap a na mých zádech přistála rána lískovou holí. ,,Tvoje…. smrt…" Řekl jsem skoro s přidušeným hlasem a mé rty se pohnuly do vítězného úšklebku. Přístroj nepípal… ne… on totiž začal hořet! Není to poprvé, co hoří… Cítil jsem pálení v žilách, ale to mi momentálně bylo jedno. ,,Co jsi to udělal?!" zaječel ten jeden a znovu mě uhodil. ,,Nic… co bych asi tak mohl udělat, když mám ruce svázané?" zašklebil jsem se, ale trhl rukou a… ozval se rachot horních řetězů. ,,Začínají se trhat!" vykřikl zděšeně ten druhý. Něco mě praštilo velkou silou do hlavy a já ztratil vědomí… Ale mé srdce bušilo a nehodlalo se vzdávat. Upadl jsem do bezvědomí, ale něco se mi začalo vkrádat do mysli…

Objevil jsem se na nějaké zelené louce a kolem mě bylo všechno rozkvetlé. Vstal jsem na vratké nohy a rozhlédl se kolem sebe… Tohle vypadá jako z minulosti… co to má být? Ne… to přeci… Zahleděl jsem se k postavě na druhé straně louky… ,,Taemine!" zaječel jsem a rozběhl se po louce ke klukovi, který byl opřený o strom a skoro nedýchal. Byl černovlasý a v jeho hrudi byla kulka. ,,Minnie… co… co se ti stalo?" vyjekl jsem zděšeně. ,,On… on přišel… uteč…. prosím…" Řekl mi a položil ruku na moji tvář. ,,Bráško… musíš mu utéct… budu navždy s tebou… věř mi… jen mi prosím důvěřuj… najdi lišče… S jeho pomocí mě najdeš… on… on se sem vrátí… neumřu… je to jen… je to jen neškodná kulka…" Usmál se a dal mi pusu na tvář. ,,A co když v tom něco je?!" Začal jsem brečet. ,,Ale jdi ty můj hlupáčku… uteč… ano? Prosím… Nechci, aby ti něco udělal… ještě nemáš… tolik síly…" Zamrkal, kdy jsem slyšel kroky… Minnie se na mě podíval naléhavě, kdy jsem nakonec mu dal pusu na tvář a rozběhl se ve vzlycích pryč. Slyšel jsem za sebou střílení, ale v jednu chvíli jsem naskočil na koně a ujížděl krajinou pryč…. Od té doby jsem nikdy brášku neviděl, ale… vím, kdo ho má… on… Filler… parchant, za kterého mě mají teď všichni! A jen proto, že vraždím jeho komplice.. Sakra! Prozradil jsem se! To jsem neměl! Ale vy to na mě neřeknete, že? Já přeci… vraždím pro dobro svého brášky a celého světa!

,,Taemine!" Vykřikl jsem a prudce se posadil. Byl jsem zpět… v cele… Podíval jsem se kolem sebe. Měl jsem želízka na nohou i rukou, oblečení nějaké staré špinavé hadry a všude plno… fuj… bílého čehosi, nemusel jsem hádat, co se mnou dělali, když jsem upadl do bezvědomí. Měl jsem spoustu ran a ani teď jsem neležel na posteli. Byla to stará deka. Skoro jako pro psa. ,,Ticho buď!" zavrčel na mě kdosi z vedlejší cely. ,,Neozývej se bečko sádla!" zavrčel jsem a propálil dotyčného muže pohledem. Už jsem neměl pásku, ale mé ruce byly v okovech vzadu a nohy měly také podobné kování. ,,Jak jsi mi to řekl?" zavrčel vězeň a šel k mřížím. ,,Bečko sádla!" řekl jsem mu posměšně se šklebením. ,,Dozorce! Chci k němu!" zasyčel ten muž. ,,Dej mi svátek!" zavolal dozorčí. ,,Ale já k němu chci! Je to parchant!" zaječel holohlavec. ,,Hele holohlavá palice, hleď si svých špeků a neotravuj.. zkus najít svůj poslední vlas," ušklíbl jsem se a přimhouřil oči, kdy mi ztmavly oči a muž v jednu chvíli zaječel a zajel daleko do hloubi cely. ,,Nějak se bojíš, ne?" ušklíbl jsem se a postavil se, kdy jsem se odšoural k rohu cely a sjel tam, kdy jsem si lehl. ,,Co se to tady zase krucinál děje?!" ozval se řev nějakého benga, ale to jsem se jen ušklíbl a zavřel oči, kdy jsem nevnímal žádné zvuky a hlasy kolem sebe. Zítra mám jít do jiné věznice? Mé oči temně jiskřily a kolem mě se stáhla temná aura, která donutila všechny dozorce obcházet moji celu dost velkým obloukem…

Ležel jsem na posteli ve svém domě. Opravdu nemohu spát… pořád jsem měl před očima jeho fotku! Tu jeho tvář… tvář štěněte… Někoho, komu ublížit by byl hřích… Ale Jinki! On je vrah! No a? Ty se ptáš no a? Chceš dopadnout jako Minho?! Ne… ale… Nech toho! Prostě si ho nevšímej! Je ti to jasný? Ale… Žádný ale! A koukej hnípat! Povzdechl jsem si, přetočil se na druhý bok a usnul… asi jsem už fakt blázen, když se hádám ve vlastních myšlenkách.

Probudil jsem se... bylo poledne... Pracujeme dlouho do noci, obvykle to je klidně i do ranních hodin. Ale já si musím dnes pospíšit. Budu muset být u jeho převozu.... přebrání. Včera jsme se s Baekem dohodli, že toho kluka necháme na samotce a já si s ním přes mříže popovídám... nemám rád, když se mluví takhle přes mříže, ale prý to je opatření. Nikdo neví, co dokáže, ale prý... v Clintmakes ho drželi často nahého v místnosti na přístroji. Jednou jim ten přístroj začal hořet. Jednoduše jim vybuchl a nikdo neví, jak je to možné, ale ten kluk se snadno ponoří do vzteku a to se pak kolem něj dějí divné věci. Povzdechl jsem si, dal si sprchu, převlékl se a vzal si auto, kterým jsem se dopravil do věznice. V šatně jsem se převlékl a šel do své kanceláře, kde už byl hnědovlasý. ,,Ahoj Minho," usmál jsem se. ,,Čau Jinki! Určitě jsi neměl jídlo! Vezmi si!" Zazubil se a přistrčil ke mně pizzu. ,,Jo, nejedl... děkuju," usmál jsem se a začal jíst. ,,Tebe aby člověk hlídal!" Zasmál se a dojedl pizzu. ,,Nejím, protože vím, že mi něco zase dáš!" Zasmál jsem se a napil se džusu. ,,Tse... Jen aby sis nemyslel," zazubil se a protáhl se. ,,Ale no tak, dongsaeng, jsem tvůj milovaný hyung," zazubil jsem se. ,,Jo, to si ještě rozmyslím!" Zasmál se, kdy jsem se ušklíbl, dojedl pizzu a podíval se na hodiny. ,,Měli bychom jít... dovezou vězně," usmál jsem se. ,,Jo... tak jdeme," zamrkal Minho a kývl, kdy jsme vstali, vzali opasky se zbraněmi a obušky a šli ven na dvůr. ,,Dobré odpoledne bando," usmál se Baek. ,,Dobré," usmáli jsme se s Minhem. Byli tu ještě dva dozorčí. Najednou se ozvalo houkání a pískání, kdy se ocelová vrata začala otvírat. Dovnitř na dvůr vjela tři auta. Jedno bylo vepředu, druhé vzadu a mezi nimi opancéřovaná dodávka. Z vozů vyskákali po zuby ozbrojení muži. ,,Kvůli jednomu člověku takových lidí?" Pozvedl Minho obočí. ,,Asi to je ďábel," uchechtl jsem se, kdy Baek se usmál, ale šel k veliteli převozu a dohadovali se o něčem. ,,Tu bestii vám raději převedeme sami... je vás málo..." Slyšel jsem slova muže, ale podíval se k dodávce, kterou otevřeli a dva muži táhli za ruce ven... Co? Ten kluk měl přes oči pásku, v puse roubík, měl hrozně staré a pošpiněné oblečení a ruce i nohy dost pevně svázané, kdy s těma nohama sotva šel! ,,Počkejte... je tohle všechno nutné? Opravdu má na sobě to, co má?" Zamračil se Baek, když se taky na toho kluka podíval. ,,To jsou bezpečnostní opatření, nevíte, jak je nebezpečný," řekl pevně šéf eskorty. ,,Skoro se v tom nemůže určitě hýbat," povzdechl jsem si, kdy se mladík trochu pohnul v ramenou. ,,Ani to nezkoušej!" Zavrčel jeden chlap a praštil hnědovlasého do zad, kdy se v tu chvíli zvedl vítr. ,,Joeli, nech ho..." Ozval se tvrdý hlas velitele. ,,Ale pane!" Chtěl se bránit, ale velitel jen zavrtěl hlavou. ,,Jinki, Minho, odpoutejte mu ty nohy a vemte ho dovnitř..." Kývl Baek. ,,Fajn," vydechl Minho, kdy jsem se usmál, ale ten jeden muž odpoutal hnědovlasému nohy. Jonghyun cosi vrčel do roubíku, ale bylo mu to prd platné. ,,Je trochu vznětlivý a snadno se naštve, raději ho dejte na samotku," vydechl velitel. ,,Dáme, ale nemůže tam být napořád," usmál se Baek, kdy jsme s Minhem vzali za ruce vězně a vedli ho k budově. Šel pomalu, byl napřímený a nejspíše se snažil odhadnout, kde je…nebo kdo ví, co se odehrává v jeho hlavě. ,,K samotce patří i koupelna oddělená od ostatních koupelen, dáme ti nové oblečení," usmál jsem se, kdy jsem slyšel zahuhlání. ,,Asi bychom mu to měli sundat," poznamenal Minho. ,,To bych neradil," ozval se velitel. Všichni šli s námi… ,,Jsme zvyklí na cokoliv," vydechl jsem a vyndal mladíkovi roubík. ,,Najednou takového komfortu… Hej, je tu i ta tlustá holohlavá bábovka?" Byla první slova z mladíkových úst… byla to slova jedovatá, ale i přesto jsem v hlase cítil jeho jemnost a… Jinki? Nejsi ty blázen? Blázen? Ne, jen chci pomáhat lidem! Vzadu se ozvalo zavrčení. ,,Nedělej si to ještě těžší," řekl jsem směrem ke klukovi. ,,A ono to snad může být ještě víc těžší?" zeptal se a natočil mým směrem hlavu, ačkoliv nic neviděl díky té pásce. ,,Kdo ví… záleží na tom, jak se budeš chovat," usmál jsem se. ,,Jak vy ke mně, tak my dvojnásobně," odpověděl s mírným úšklebkem. Minho si se mnou vyměnil pohled, ale mlčky jsme šli dál.

Večer jsem dostal večeři. Byla to zase ta břečka. Divná polévka, voda snad čistá a k tomu připálené maso s rýží. Na jednu stranu, když jste ve vězení, tak asi nemůžete očekávat komfort, ale… vězeň z vedlejší cely dostal džus, rýži a krásné kousky masa. Diskriminace? Možná… Spousta vězňů si tu žije lépe než já… a to jsem jen podezřelý sériový vrah, sexuální násilník a další špinavosti, které udělal on… Já jsem Dino… nejsem Filler… ta bečka sádla… Ne, on se nikdy neobjevil, ale jeho spolupracovníci pomalu umírali, umírali mojí rukou! Ale teď jsem tady… tolikrát jsem se pokusil o útěk, ale bez úspěchu. Po té večeři, co byl spíše jeden velký blivajz, jsem si mohl lehnout na tu špinavou deku na zemi a usnout. Spal jsem, sice zrovna ne klidně, ale přeci jen. Taeminnie… můj milovaný bráška. Dva roky jsem nemohl nic dělat, celé ty dva roky jsem měl ruce za zády! Ale teď… počkejte… já si najdu skulinu! Zítra mě v jednu očekávají tam… budou tam možná i fanfáry. Uškleboval jsem se tomu v duchu, ale po nějaké době jsem konečně usnul, kdy mi i konečně sundali pouta, ale něco mi lehce vpíchli. No jo, bojí se, že je Dino moc pokouše! Ale byl jsem rád, že mohu lépe spinkat!

,,Vstáváme! Vstáváme! Šup! Jde se do práce!" Tenhle ranní pokřik nemám rád… nemám na něj náladu, stejně mě nikdy do té dílny nepustí, tak co… prý bych je všechny mohl pozabíjet! No… neříkám, že bych to neměl v plánu a neměl na to chuť to udělat už celé dva roky! Musím se odsud dostat, ale dneska ne. Pod dveřmi mi podsunuli tác se snídaní. Jako… přijdu si vážně jako v nějakém psím útulku! Zamračil jsem se, ale vstal a šel k tomu nic… ošklivě vypadající kus šunky. Ten jim leda tak hodím na hlavu… Něco mě napadlo! Zašklebil jsem se, šel k mřížím a podíval se na toho tlusťocha. ,,Hej! Tlustá plešavko! Postřeh!" zavolal jsem na toho vězně naproti mně. ,,Co je?" zavrčel a jeho obličej se otočil ve chvíli, kdy na něj letěl kus šunky. Hezky se mu rozmázl po ksichtě! ,,Ty parchante!" zavrčel, vyskočil na nohy a hodil po mně svůj kousek šunky, který plánoval jíst. Chytil jsem to dřív, než mi to stačilo přistát na hlavě! ,,Díky, alespoň mám, co jíst lepšího!" zasmál jsem se, kdy on pěnil a začal mi nadávat. Měl jsem ho doslova na háku, šel si sednout na zem a začal jíst šunku s chlebem, který byl dnes výjimečně dobrý! ,,Ticho tady bude!" ozval se dozorce, ale já jen klidně dojedl, roztáhl se na zemi na dece a usnul. Ale nemohl jsem spát dlouho! Do cely vešlo několik chlápků! Nestačil jsem nic říct, bodli mi injekci a já byl mimo! Tohle je vážně jako na potvoru! Člověka nenechají spát a pak mu prakticky přivodí umělý spánek! Byli to vážně parchanti! Nic jinýho! Netušil jsem, kam jedu, ale věděl jsem, že to je do nějaké věznice. Wau Hyunnie, ty se nezdáš! Určitě tě nepropustí! Ale jako… mohli by! Našel bych brášku! No, nejspíše máte oba smůlu! Hele hlásku, drž tu tvoji nevymáchanou pusinku! Ano? Ne! Jo! Zabiju tě! Achjo Dino je zase těhotnej! Ty jsi těhotnej! Zavrčel jsem, trhl sebou a někdo mě více přitlačil k podlaze. ,,Hni se a uvidíš… už ses prospinkal?" zachechtal se hlas, kdy… nemohl jsem mluvit! Neviděl jsem! Svázali mě zase jako obvykle při přemisťování z cely do jiné cely… ale co hůř, co víc, oni mi dali roubík! A jasně, jako obvykle mám pásku přes oči! Zavrčel jsem do roubíku. ,,Ale jdi ty…" Zasmál se a držel mě u země. Najednou se to, v čem mě vezli, zastavilo a po chvilce mě ovanul vítr, když se otevřely dveře. Slyšel jsem jejich kroky, jejich hlasy, ale ne všech. Oni mě vytáhli ven, kdy jsem skoro sletěl k zemi! Popadly mě čtyři silné mužské paže a já sotva hledal rovnou půdu pod nohama, protože díky okovům jsem skoro nemohl ani chodit! ,,Počkejte... je tohle všechno nutné? Opravdu má na sobě to, co má?" Slyšel jsem hlas muže.. neznal jsem ho, bude to nejspíše někdo, kdo patří do věznice, kam mě nyní převezli. Teda, myslel jsem si, že jsem už asi na místě. Určitě se ani neobtěžovali mě nějak převlékat. Jsem stále v tom hnus oblečení, v kterém jsem už dva roky. ,,To jsou bezpečnostní opatření, nevíte, jak je nebezpečný," řekl pevně… To je ten parchant z eskorty! Já ti dám bezpečnostní opatření! Vyrazím ti zuby! ,,Skoro se v tom nemůže určitě hýbat," povzdechl si někdo a já zamrkal očima, ten hlas byl celkem pěkný. Chtěl jsem něco vidět zpod pásky, pohnul jsem se v ramenou. ,,Ani to nezkoušej!" Zavrčel ten jeden z parchantů a udeřil mě do zad. Já ho zabiju! Zvedl se kolem mě vítr. Jo… Slyšel jsem ho.. Slyšel jsem jeho našeptávání, našeptávání mého brášky. ,,Joeli, nech ho..." Ozval se zase ten velitel těch pak. ,,Ale pane!" Ohradil se muž, ale nic víc neřekl. ,,Jinki, Minho, odpoutejte mu ty nohy a vemte ho dovnitř..." To byl hlas toho pro mě zatím neznámého. ,,Fajn," vydechl někdo trochu hlubokým hlasem, kdy mi odpoutali nohy. Konečně! Zavrčel jsem do roubíku, vrčel jsem spoustu nadávek. To, že si na ně Minnie došlápne, on jim ukáže, zač je toho sourozenecká síla a láska! ,,Je trochu vznětlivý a snadno se naštve, raději ho dejte na samotku," vydechl velitel. Ten má co radit! Oni sami si nevěděli se mnou rady! Jooo kdyby mě nechali na pokoji, tak mohl být bráška klidně znovu na svobodě! Mohl jsem ho mít doma! ,,Dáme, ale nemůže tam být napořád.." To byl ten muž, co to tady asi vede. Mohl jsem utéct, ale oni mě drželi, ačkoliv po chvilce jsem cítil jiné paže.. Za ruce mě vzal někdo jiný a vedl mě kamsi dopředu. Neviděl jsem, ale šel napřímeně a pomalu. Chtěl jsem odhadnout, kde jsem. Kde asi jsem? A kde je Minnie? Kolem mě profoukl lehký vítr, kdy jsem tušil, že tu je. Bude mi pomáhat a navigovat při hledání cesty k němu. Ale potřebuju najít lišče, ovšem, to se ukázalo jako nejtěžší věc na světě. Nikdo neví, jak lišče vypadá a už vůbec nikdo neví, kdo vlastně lišče je. Co když je to jen výmysl? Ale to by přeci můj drahý bráška neříkal… On by mi určitě nelhal! ,,K samotce patří i koupelna oddělená od ostatních koupelen, dáme ti nové oblečení…" Řekl ten, který měl hlas tak polosladký. Nebo ani ne tolik sladký, ale jemný, trochu citlivější a nevím, co ještě. Takové pohostinství? Wau! Překonali se! Zahuhlal jsem to do roubíku. ,,Asi bychom mu to měli sundat," poznamenal ten s hlubokým hlasem. ,,To bych neradil," ozval se velitel. Ha! Bábovka a nádivka! ,,Jsme zvyklí na cokoliv," vydechl ten na pravé straně, ale sundal mi roubík, spíše ho vyndal no. A já bych nebyl Dino, abych toho hned nevyužil! ,,Najednou takového komfortu… Hej, je tu i ta tlustá holohlavá bábovka?" Na mé tváři se rozprostřel úšklebek, kdy to byla slova naprosto jedovatá. Zaslechl jsem zavrčení a spokojeně se usmál. ,,Nedělej si to ještě těžší," řekl mi ten, co šel po mé pravici. Co si sakra myslí? ,,A ono to snad může být ještě víc těžší?" zeptal jsem se a natočil jeho směrem hlavu. ,,Kdo ví… záleží na tom, jak se budeš chovat," odpověděl mi. ,,Jak vy ke mně, tak my dvojnásobně," odpověděl jsem s mírným úšklebkem. Jsme dva… někdo říká, že jsem rozdvojená osobnost, ale není tomu tak. On nikdo netuší, že mám brášku, ale já ho mám, nejlepšího pod sluncem! Ví to jen pár lidí, tedy, hlavně ti, co si dřepákují na úřadech a díky nim tu jsem! Ale Minnie je tu se mnou, vím o něm, on mě jistě ochrání před vším špatným! Stejně jako já chci jeho zachránit.. Musí se mi to povést. Oni nic neřekli a jen mě vedli dál. ,,Aigoo…. Aigoo… musím mít pořád na očích tu otravnou věc?" zeptal jsem se. ,,Hele! Vězni nemají právo mluvit!" ozvalo se za mnou zavrčení. ,,Tse… já těch práv mám!" odfrkl jsem si. ,,Přeci nechceš přijít o zrak… je tu moc světla," řekl ten s hlubším hlasem. ,,To nechci," řekl jsem a soustředil se jen na zvuky. ,,Budeš chvilku na samotce a pak spolu s jedním klukem, kterého ti představíme," řekl ten napravo. ,,Uhm… to je skvělý, budu si s ním moc hrát?" zeptal jsem se a zazubil se. ,,Sáhni na něj a zkřivím ti vlásek," zasyčel ten nalevo. ,,Horká hlava, co?" uchechtl jsem se. ,,Hele, jestli nechceš problémy, tak mu nic nedělej," řekl mladík napravo. ,,Ale já si chci hrát trochu jinak, než si myslíte… jste všichni sexuální maniaci," zavrčel jsem na svoji obranu a mírně trhl rukama, kdy jsem sykl, když se mi okovy a provazy zařezaly do rukou. ,,Vydrž ještě chvilku," řekl ten, co tomu asi velel tady u nich. Můj úsměv se ponořil do lehkého úšklebku. ,,Měli byste si dávat pozor na jednání v rukavičkách… to vám neřekli, že vás mohu uhranout?" zasmál jsem se. ,,To jsou blbosti…" Poznamenal kluk na pravé straně. ,,Jo a oni blbové, protože tomu věří!" zašklebil jsem se, kdy jsem slyšel jen vrčení za mnou. ,,A bacha, jsou to obludy se vzteklinou!" dodal jsem s úsměvem a šel klidně dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama