Don´t run without me, please! - Kapitola druhá

21. května 2017 v 7:00 | Kazumi |  Don´t run without me


Původně měla tato kapitola vyjít v pondělí, ale já vás nechci nechávat dál napínat, proto vychází nyní! Jo a brzy vyjde i First May, kde je velká zápletka, hoříí! :DD No, ale teď si užijte tento příběh, který se vás snad i líbí, nevím, těžko říct :D

Pár: OnHyun
Upozornění: Objevuje se zde násilí, nadávky a zkrátka věci z vězeňského prostředí, 15+
Jinki - běžný text, sny kurzívou ; Jonghyun - tučné písmo, sny tučnou kurzívou



Proč ten kluk je takový… jedovatý? Stále chce popichovat a je prostě dost nevychovaný? Nejspíše ho to naučil život ve vězení, dva roky a podle toho, jak se k němu ostatní chovali. Vážně mi ho bylo na jednu stranu líto. Chtěl jsem ho poznat více, ale bude to někdy umožněno? A proč tak pořád mluví, co znamenalo to my? Minho ho také nechápal, nejspíše si o něm myslel své. ,,Aigoo…. Aigoo… musím mít pořád na očích tu otravnou věc?" zeptal se kluk. ,,Hele! Vězni nemají právo mluvit!" ozvalo se za námi zavrčení. Proč ho musí tak pořád provokovat? Kdyby mlčeli, tak je Jonghyun v pohodě, ale oni proti němu pořád zbrojí! Ale Jinki, on by vážně neměl mluvit tolik. No a co! ,,Tse… já těch práv mám!" odfrkl si mladík. ,,Přeci nechceš přijít o zrak… je tu moc světla," řekl Minho klidně. Jo, bylo tu moc světla a my ho vedli dál. Byli jsme již v budově. ,,To nechci," řekl a já se pousmál. ,,Budeš chvilku na samotce a pak spolu s jedním klukem, kterého ti představíme," oznámil jsem mu. ,,Uhm… to je skvělý, budu si s ním moc hrát?" zeptal se a zazubil se. Minho v tu chvíli vzteky narudl. Skousl jsem si ret. Hlavně ať se moc nevytočí… ,,Sáhni na něj a zkřivím ti vlásek," zasyčel dlouhovlásek. ,,Horká hlava, co?" uchechtl se Jonghyun, až jsem si tiše povzdechl. Proč si to dělá ještě těžší? ,,Hele, jestli nechceš problémy, tak mu nic nedělej," pověděl jsem mu a podíval se na Minha, aby se uklidnil. ,,Ale já si chci hrát trochu jinak, než si myslíte… jste všichni sexuální maniaci," zavrčel na svoji obranu a mírně trhl rukama, kdy sykl, když se mu okovy a provazy zařezaly do rukou. Je moc akční, vznětlivý a zkrátka vzpurný, ale… nikdo neví, co skrývá uvnitř. Co když to je ve skutečnosti hodný člověk? Blázne! Je to vrah! ,,Vydrž ještě chvilku," usmál se Baek, kdy se klukův úsměv ponořil do lehkého úšklebku. ,,Měli byste si dávat pozor na jednání v rukavičkách… to vám neřekli, že vás mohu uhranout?" zasmál se. Uhranout… obyčejný člověk umí uhranout? Leda svýma očima a vzhledem… ,,To jsou blbosti…" Poznamenal jsem a zatočili jsme do jiné uličky. ,,Jo a oni blbové, protože tomu věří!" zašklebil se, kdy se za námi ozvalo zavrčení. ,,A bacha, jsou to obludy se vzteklinou!" dodal s úsměvem a šel klidně dál. Minho se na mě podíval s úsměvem a já zavrtěl hlavou. ,,Já bych ho…" Vrčel chlap. ,,Tady násilí nevedeme," řekl pevně Baek. ,,To jste jim neměli říkat, oni vás teď začnou na kolenou prosit, abyste to na mně praktikovali, protože to jsou takové svině, že to hezké není," usmál se Jonghyun a pohodil hlavou. On je svým způsobem vážně hezký. Co? Jinki? Nejsi nemocný? Jak tohle můžeš říct o někom, kdo má na krku padesát vražd?! Kdo ví, jestli jich není víc! Ale neprokázal mu to nikdo a on tvrdí, že to neudělal! Ale to nemůžeš vědět! Zamrkal jsem očima, ale brzy jsme byli u dveří samotky, kterou nám odemkl hlídač a dovnitř jsme vstoupili jen s Minhem, kdy se dveře za námi zavřely. ,,To jsou hérečky, co?" ušklíbl se Hyun, kdy jsem pozvedl obočí. ,,Herečky?" zopakoval jsem, ale sundal mu pouta, kdy jsem si dával pozor, aby se moc nehnul a nesejmul mě, ale byl v klidu. ,,Jo… hrajou si na drsný chlápky, ale přitom mají v kalhotech…" Kývl, ale stáhl si pásku z očí, kdy se podíval na mě a Minha… On… ty oči… tak uhrančivé oči, skoro jako by ta slova o tom, že ten kluk má něco v sobě, byla vesměs pravda. ,,To mě tu necháte jen tak?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu, kdy podezřívavě přimhouřil oči. ,,Jo, není důvod tě svazovat," usmál jsem se. ,,Spousta lidí to dělala velice ráda," zamručel si nespokojeně, ale pokrčil rameny a rozhlédl se. ,,Za těmi dveřmi je koupelna, máš tam už nachystané oblečení a jídlo," vydechl jsem. ,,Wau, to je komfort… počkejte, to vám budou vymlouvat," zašklebil se, kdy jsme si s Minhem vyměnili pohledy a mlčky odešli z cely, kterou jsme pořádně zamkli. ,,Co si o něm myslíš?" zeptal se mě Minho a oba jsme šli chodbou ven. ,,Že si musel projít dost špatnou cestou," vydechl jsem. ,,To ho lituješ?" Pozvedl obočí hnědovlasý. ,,To… zase ne.." Zavrtěl jsem hlavou, kdy se Minho na mě podíval zcela vážně. ,,Ale Jinki… slyšel jsi, co o něm říkali… on je člověk… teda… pokud to vůbec člověk je… patří sem…" Poplácal mě mladík po rameni. ,,Ale nemusí to být všechno pravda," vydechl jsem a promnul si zátylek.

Bavilo mě je štvát, opravdu hodně moc mě to bavilo, nebudu nic zapírat! ,,Já bych ho…" Vrčel chlap za mnou… Určitě to je ten blbec, co má místo mozku z piva kostku! ,,Tady násilí nevedeme," řekl pevně ten, koho jsem ještě neviděl, ale asi je to opravdu ten šéf. A násilí nevedou? To těm hovadům bude hodně moc líto! ,,To jste jim neměli říkat, oni vás teď začnou na kolenou prosit, abyste to na mně praktikovali, protože to jsou takové svině, že to hezké není," usmál jsem se a pohodil hlavu. Jsou to fakt parchanti, protože si neumí vážit lidí… ale moc dobře vím o tom, že se bojí… cítil jsem to z nich… bylo to silné, skoro jako by ten strach byl hmatatelnou záležitostí… Miloval jsem strach, bylo to úžasné… úžasná chuť strachu, který z nich šel! Šel jsem s nimi, ale nevěděl jsem, kde jsme, ačkoliv jsem měl tušení, že se nacházíme v chodbě… chodba k tomu místu, kde budu teď trávit čas? Ve své blízkosti jsem ucítil další přítomnost a pak jsem zaslechl cvaknutí… Jsme na místě! Vešli jsme dovnitř a já slyšel, jak se za námi dveře po chvilce zavřely. ,,To jsou hérečky, co?" ušklíbl jsem se. ,,Herečky?" zopakoval ten s jemným hláskem, kdy mi sundal pouta. Ach, nejradši bych se otočil a oba dva zneškodnil, ale přeci nebudu dávat do držky někomu s tak sladkým hláskem… ,,Jo… hrajou si na drsný chlápky, ale přitom mají v kalhotech…" Kývl jsem, ale stáhl si pásku z očí, kdy jsem si zvykl na přítmí v cele a podíval se na ty dva. Jeden byl vyšší a druhý… typoval bych ho na toho se sladkým hláskem.. On i tak vypadal, sladce a k nakousnutí… stačilo by pár kroků a byl by jenom můj… Potlačil jsem olíznutí, ale bylo mi divné, že mě nechtějí svázat. ,,To mě tu necháte jen tak?" zeptal jsem se, naklonil hlavu na stranu a prohlížel si je, kdy jsem podezřívavě přimhouřil oči. Jeden se jmenuje Jinki a druhý Minho.. mhm kdo je z nich kdo… Ten menší je sladší než ovoce! Vážně! ,,Jo, není důvod tě svazovat," usmál se slaďoušek. Tak fajn.. ,,Spousta lidí to dělala velice ráda," zamručel jsem si nespokojeně, ale pokrčil rameny a rozhlédl se. Bylo tu docela dost místa a taky koupelna. Co kdybych jim zdrhl? Nečekal jsem, že ve věznici s nejvyšší ostrahou mají takových služeb! To je prostě hustý! ,,Za těmi dveřmi je koupelna, máš tam už nachystané oblečení a jídlo," vydechlo lízátko. ,,Wau, to je komfort… počkejte, to vám budou vymlouvat," zašklebil jsem se, kdy si ti dva vyměnili pohledy a mlčky odešli z cely, kterou pěkně zamkli. Zašklebil jsem se. ,,Však počkejte… Dino tu dlouho nezůstane!" zazubil jsem se a podíval se ven z celního okénka, kdy mě ofoukl vítr. ,,Minnie…" Zašklebil jsem se a olízl si rty, kdy mi ztmavly duhovky a já šel do koupelny. Jo, byla velká! Samozřejmě to tu bylo takové, abych si nic neudělal a nezdrhl, ale nikdo neví, jak já moc vynalézavý jsem, avšak… tady nebylo nic, čím bych si mohl pomoct. Musím nejdříve prolézt celý institut, abych zjistil, kde se co nachází, ale jak to mám zjistit… Zamyslel jsem se, avšak si vlezl do sprchy. No, vana tu nebyla, nejspíše víte, z jakého důvodu! Abych si neublížil… Zašklebil jsem se, klidně na těch dlaždicích mohu uklouznout, praštit se do hlavy a zemřít… to vyjde nastejno. Alespoň že tu neměli kamery, zabil bych je! Zavrčel jsem si sám pro sebe, vlezl pod sprchu, kdy jsem ze sebe strhal oblečení a pořádně se umyl. Po chvilce jsem se převlékl do vězeňského oblečení. Naštěstí to bylo něco normálního a bylo mi v tom fajn. Pak jsem si přelezl do pokoje a lehl si na postel. Teplá a hlavně měkká postel. Vážně, bylo tu dost komfortu! Moc komfortu najednou! Netrvalo to moc dlouho a já brzy usnul. Byl jsem vážně unavený a stále ve mně byla ta zatracená látka!

Vyšli jsme spolu s Minhem ven na nádvoří, kde byl Baek a mluvil s velitelem, ale jakmile jsme vyšli ven, tak se na nás otočili. ,,Vše v pořádku?" zeptal se Hyun… uhm… je skoro jako Jonghyun… ,,Ano, byl v klidu," usmál jsem se. ,,To bych neřekl… ten kluk je nepředvídatelný, včera nám zase kvůli němu hořel přístroj," zamračil se velitel těch, kteří přivezli mladíka. ,,Ale za to si můžete vy sami," řekl klidně Baek. ,,My?! On je parchant největšího kalibru!" zabrblal chlap. ,,Jo, ale to vás neopravňuje k tomu, abyste ho nechával znásilňovat a mlátil ho," řekl klidně Minho, kdy chlap zaskřípal zuby. ,,Víte co? Odjeďte… bude to lepší, nechci, abyste na této půdě ještě byli… sami byste měli být zavřeni…" Zamračil se Baekhyun, kdy ten muž narudl, ale mávl a všechna ta sebranka odjela pryč. ,,Proboha… proč existuje na světě taková banda blbců?" vydechl jsem. ,,Nevím, ale tohle by fakt měla řešit státní policie," vydechl Baek a zavrtěl hlavou. ,,A proč to tedy neřeší? Ten kluk má stále svá práva" zamrkal Minho. ,,Nevím kluci… zdá se mi, že na tohle je státní policie krátká… nejsou tu přímé důkazy a tomu klukovi věřit nikdo nebude a to oni asi moc dobře vědí," povzdechl si Baek. ,,Jo, kdyby se nechoval tak, jak se chová, tak je to lepší…" Kývl Minho. ,,Ale třeba za to nemůže," broukl jsem tiše, kdy jsme všichni šli dovnitř budovy. ,,Nemůže za co?" zamrkal Baek. ,,No… za to, jaký je," vydechl jsem. ,,Ale Jinki… on je prostě někdo, kdo patří do vězení, s tím my nic neuděláme," vydechl Hyun. ,,Já vím… ale on se nenarodil jako zločinec, narodil se jako člověk… Proč se teď k němu musíme chovat jako ke zvířeti a zločinci?" Stále jsem neměl dost a nechápal to, ačkoliv by mi to mělo být jasný… Já… asi jsem vážně propadl jeho vábení… Tomu jeho pohledu… ,,Protože se rozhodl, že se dá na cestu zločince," pousmál se Baek a poplácal mě po zádech. ,,Ale to je vůči němu nefér," špitl jsem. ,,Jinki… nechci nic slyšet… už ne… prostě je tady… jdi za ním a zkus z něj něco vytáhnout," mrkl na mě a já rezignovaně kývl. ,,Dobře… jdu," zamrkal jsem, dal ruce do kapes a šel mezi celami k samotkám. Několik vězňů na mě něco pokřikovalo, ale já je neposlouchal. U samotky, kde byl ten kluk, stál hlídač, kterému jsem dal zbraň a obušek. Ale nešel jsem hlavními dveřmi, nýbrž druhými, kdy jsem stiskl tlačítko a přede mnou se vytáhla dřevěná stěna a já tak viděl Jonghyuna, který ležel na posteli a tvrdě spal. ,,Jonghyune, vstávej," zvolal jsem, kdy hnědovlásek něco zabručel, zavrčel a překulil se na druhou stranu. ,,Spát můžeš v noci, musím s tebou mluvit," vydechl jsem, kdy on se více zachumlal do deky a vypadalo to, že hodlá dál spát. Povzdechl jsem si a stiskl tlačítko. Jonghyun najednou vyletěl na nohy a mnul si záď. ,,Tak tohle byla pěkná podpásovka!" zabrblal a podíval se na mě, kdy mu v očích přeběhlo pár jiskřiček. ,,Řekl jsem ti, abys vstal," usmál jsem se. ,,Mhm… ale nemusel jsi mi pouštět do zadku elektrické výboje!" zavrčel a odfrkl si. ,,Nebylo to do zadku, ale jen do postele, nebylo to moc," usmál jsem se a pokrčil rameny. ,,Ale pořád to bylo tolik, abys mi ublížil!" Kývl a sedl si do křesla, kdy se protáhl a zívl. ,,Ale jdi ty," zasmál jsem se a dal si nohu přes nohu. ,,Mhm… od kdy si vlastně tykáme?" Pozvedl obočí a sledoval mě velice bystře. ,,Dejme tomu od chvíle, co jsi sem přijel?" usmál jsme se a pokrčil rameny, kdy jsem si pohrál s propiskou v ruce. ,,To je milé… to si tu takhle tykáš se všemi vězni?" ušklíbl se a naklonil hlavu ke straně. ,,Ne, jsi ojedinělý případ, jeden z mála," vydechl jsem. ,,Och, taková pocta!" zazubil se a naklonil hlavu na druhou stranu. ,,Jsi šašek," uchechtl jsem se. ,,A ty jsi… Kdo?" Vyplázl na mě jazyk. ,,Vypadáš jako králík… víš, co se dělá s králíky? Dávají se na pekáč!" zazubil se, kdy jsem se lehce zamračil, ale pak se uchechtl. ,,Jsem Lee Jinki, psycholog a policista," vydechl jsem. ,,Ooo, tak pán policájt má hlídat Dina?" zašklebil se a hodil nohy nahoru přes opěradlo křesla. ,,Ale ty nejsi Dino," usmál jsem se. ,,Jsem…" Řekl najednou chladně a jeho hnědé oči propálily ty mé. Ucítil jsem něco mrazivého na krku, ale brzy to odešlo a na Hyunově tváři se rozprostřel úšklebek. ,,Neříkej mi, že nevíš nic o tom, kdo je Dino…" Uchechtl se. ,,Nikdy jsem o něm neslyšel… jen o někom jménem Filler a to jsi ty…" Sledoval jsem ho, kdy on vyletěl z křesla a došel ke mřížím, které nás oddělovaly. ,,Dobře mě poslouchej, nebudu se opakovat… JÁ FILLER NEJSEM!" Zavrčel a dotkl se mříží, kdy ucukl a zasyčel.

Poklidně jsem spinkal. Do snu se mi něco vkrádalo. Něco mi našeptávalo, že jdu správně. Lišče… hledat blonďaté lišče.. Jsem k němu blízko, cítil jsem to a Minnie mi to dával najevo. S pomocí liščete dosáhne moje síla nepřemožitelných věcí… Jsem démon, skoro jako démon a on je můj… moje banka? Nebo nevím, ale je mi dost nápomocný a potřebuju jeho… jeho jako svoji účinnou zbraň, jako mé druhé oči, ale jestli se spojíme, budeme oba dva zranitelnější… nejde to jen tak. ,,Jonghyune, vstávej.." Nějaký hlas uprostřed mého snění! Co to sakra je? Poslal jsem ho do háje s bručením, zavrčel a přetočil jsem se na druhou stranu. Chci spát! ,,Spát můžeš v noci, musím s tebou mluvit," vydechl ten hlas, ale já se rozhodl ho ignorovat. Více jsem se zachumlal do deky a chtěl spinkat dál. Jenže… z mého snu mě někdo… spíše něco probudilo! Byla to ostrá bolest do mého pozadí! Vyletěl jsem z postele na nohy, vyjekl a mnul si záď, která mě štípala, když jsem do ní dostal elektrošoky! ,,Tak tohle byla pěkná podpásovka!" zabrblal jsem a podíval se směrem, kde dřív byla dřevěná stěna, ale teď tam byly mříže a za nimi… on… Sladkej králík, sladkej cukřík… V očích mi to zajiskřilo. ,,Řekl jsem ti, abys vstal," usmál se. Parchant! ,,Mhm… ale nemusel jsi mi pouštět do zadku elektrické výboje!" zavrčel jsem a odfrkl si. Chudák moje prdelka… ,,Nebylo to do zadku, ale jen do postele, nebylo to moc," usmál se a pokrčil rameny. Tak nebylo?! A jak by se to líbilo jemu? Hmh?! ,,Ale pořád to bylo tolik, abys mi ublížil!" Kývl jsem a posadil se do křesla, které tu bylo a vypadalo pohodlně. Protáhl jsem se a zívl si. ,,Ale jdi ty," zasmál se a dal si nohu přes nohu. Nějak mi začal tykat ne?! ,,Mhm… od kdy si vlastně tykáme?" Pozvedl jsem obočí a sledoval ho velice bystře. Chci vědět kdo to je! Získanu ho na svoji stranu.. dovede mě k liščeti. ,,Dejme tomu od chvíle, co jsi sem přijel?" usmál se a pokrčil rameny, kdy si pohrál s propiskou v ruce. ,,To je milé… to si tu takhle tykáš se všemi vězni?" ušklíbl jsem se a naklonil hlavu ke straně. ,,Ne, jsi ojedinělý případ, jeden z mála," vydechl. Mhm, začíná se mi zamlouvat. ,,Och, taková pocta!" zazubil jsem se a naklonil hlavu na druhou stranu. ,,Jsi šašek," uchechtl se. Já mu dám šaška! ,,A ty jsi… Kdo?" Vyplázl jsem na něj jazyk. Je to fakt bonbónek! ,,Vypadáš jako králík… víš, co se dělá s králíky? Dávají se na pekáč!" zazubil jsem se, kdy se on lehce zamračil, ale nakonec se uchechtl. Už vím, jak na něj! ,,Jsem Lee Jinki, psycholog a policista," vydechl. Tak policajtek jo? A psycholog k tomu… ,,Ooo, tak pán policájt má hlídat Dina?" zašklebil jsem se a hodil si nohy nahoru přes opěradlo křesla. ,,Ale ty nejsi Dino," usmál se na mě. Co?! Já… já ho rozčtvrtím jako hada! ,,Jsem…" Řekl jsem chladně, kdy jsem ho svýma očima propaloval a v místnosti se prohnal ledový vánek. Minnie… dobrý… jemu nemusíš ubližovat… Viděl jsem, jak se Jinki lehce otřásl a na těle mu vyskákala husina. Ušklíbl jsem se. ,,Neříkej mi, že nevíš nic o tom, kdo je Dino…" Uchechtl jsem se. Podepisoval jsem se! ,,Nikdy jsem o něm neslyšel… jen o někom jménem Filler a to jsi ty…" Sledoval mě.. Jak tohle může říct?! Jak mě může srovnávat s tím parchantem!? Vyletěl jsem z křesla a došel k mřížím, které nás oddělovaly. ,,Dobře mě poslouchej, nebudu se opakovat… JÁ FILLER NEJSEM!" Zavrčel jsem a dotkl se mříží, ale dostal jsem najednou pecku! Ucukl jsem sebou a zasyčel nespokojeně. ,,Ale důkazy jasně hovoří jinak… zabíjel jsi své komplice," vydechl. ,,Vážně? Opravdu?! Své komplice? Spíše ty, kteří mi nechtěli říct, kde je!" zavrčel jsem a propaloval ho pohledem, kdy mé žíly na krku byly už jasně vidět. Ještě chvíli a začne tu všechno lítat… Potřebuju lišče, už opravdu nutně ho potřebuju. ,,Uklidni se… kdo by kde měl být?" zeptal se mě a sledoval mě velice klidně. Ten jeho klidný pohled mě vytáčel snad ještě více. Tak moc jsem se chtěl po něm vrhnout a rozdrásat jeho tělo, ačkoliv.. byla by ho škoda. Měl krásné tělo, ale neviděl jsem pod ten jeho mundúr, co měl na sobě. ,,On!" zamračil jsem se, kdy se pohnul stůl a málem se převrátil. Minnie… to bude dobré… nemusíš přehnaně jednat… ,,Ale kdo je on? Pořád mluvíš o něm… myslíš lišče?" zamrkal očima. ,,Jak víš o liščeti?!" vyjekl jsem a měl nutkání se dotknout mříží, ale předchozí zkušenost mě odradila. ,,Bylo to ve tvých spisech…" Pokrčil ledabyle rameny, kdy jsem zavrčel a sledoval ho. ,,Ne… toho nemyslím… myslím úplně někoho jiného…" Pronesl jsem naprosto chladně. ,,Ale Jonghyune! Pochop mě, chci ti pomoct, ale ty jsi neschopný mi cokoliv říct." Podíval se na mě Jinki zcela vážně. ,,A proč bych ti měl jako říkat něco, co je všude psané, ale vy jste hloupá paka a nedokážete to zjistit," zavrčel jsem a podíval se mu do očí, kdy se v mých očí honily blesky.


,,Ale důkazy jasně hovoří jinak… zabíjel jsi své komplice," vydechl jsem. Neumí být chvilku v klidu, ale nedivím se mu. Má na krku tolik vražd, že - ,,Vážně? Opravdu?! Své komplice? Spíše ty, kteří mi nechtěli říct, kde je!" zavrčel a propaloval mě pohledem. Nemohl jsem na nic myslet a jen ho sledoval. To, jak měl vidět žíly na krku. Bylo to na jednu stranu děsivé, ale já se nehodlal srazit strachem na kolena. Budu mu čelit a nenechám Hyuna udělat něco, čeho bych mohl litovat. A musím být v klidu, nejhorší situace nastane ve chvíli, kdy se přestanu ovládat. ,,Uklidni se… kdo by kde měl být?" zeptal jsem se a velice klidně ho sledoval. Všiml jsem si, jak je celkem naštvaný. Ale taky, kdo by nebyl, když na něj někdo hledí naprosto klidně a nenechá se rozptýlit. Přesto mě na něm něco upoutalo… Ten jeho hlas, jeho pohledy… chvilkami tam byla snad vidět bolest, jindy vražednost… litování a já nevím, co ještě. Ten člověk byl vážně zvláštní. ,,On!" zamračil se, kdy se pohnul stůl a málem se převrátil. Proboha, co se to děje? Mám z něj divný pocit… A proč pořád mluví o něm? To snad pořád myslí to lišče? Nebo sakra koho.. ,,Ale kdo je on? Pořád mluvíš o něm… myslíš lišče?" zamrkal jsem očima a snažil si utvořit obrázek o něm… o tom podivném klukovi, který mi nedává moc šancí k tomu, abych se pořádně vyspal. ,,Jak víš o liščeti?!" vyjekl a já viděl, jak se chce zase dotknout mříží, ale neudělal to. ,,Bylo to ve tvých spisech…" Pokrčil jsem ledabyle rameny, kdy Hyun zavrčel a sledoval mě. Stále jenom vrčí a nejradši by mě asi zabil. Tohle je ořech, není to oříšek, není to lískový ořech, ale kokosový ořech! ,,Ne… toho nemyslím… myslím úplně někoho jiného…" Pronesl naprosto chladně. Já mu tu chci pomoct a on je pořád tak odměřený sakra! ,,Ale Jonghyune! Pochop mě, chci ti pomoct, ale ty jsi neschopný mi cokoliv říct." Podíval jsem se na něj zcela vážně. Tohle mě už štvalo. ,,A proč bych ti měl jako říkat něco, co je všude psané, ale vy jste hloupá paka a nedokážete to zjistit," zavrčel a podíval se mi do očí, kdy se to v těch jeho nádherných očí honilo samými blesky. Překvapeně jsem se na něj podíval. O čem to sakra mluví? ,,O čem mluvíš? Ve tvých dokumentech nic není… jsi jedináček," řekl jsem naprosto překvapeně, kdy se na mě Hyun podíval. ,,Ne… to není pravda…" Zavrtěl hlavou a po chvilce se na jeho tváři objevil mírný úšklebek. ,,Takže… je to pravda… dokud nebude lišče…" Pousmál se. ,,Cože?" zamrkal jsem nechápavě. To si tu jako trpí samomluvou? ,,Nic… nic pro uši nevzdělaného člověka… policajte…" Vydechl a vrátil se k posteli. ,,Na to si nelehnu," zamručel, kdy se protáhl. ,,Počkej… nemůžeš mi tohle nějak vysvětlit?" zeptal jsem se. ,,Ne… nezasvěcení nemají právo vědět to, co je pravdou," řekl snad až trochu víc klidně, ale vzal deku a lehl si na zem. Proč se najednou tak změnil sakra? ,,Hyune… já neskončil…" Řekl jsem pevně. ,,Ne? No, tak si povídej třeba s tou lampičkou…" Mávl mi a po chvilce… spal. Uchechtl jsem se a zavrtěl hlavou. Dneska už z něj nevypáčím ani slovo. Povzdechl jsem si, ale nechal stěnu, aby se navrátila do původní podoby. Nakonec jsem odešel z místnosti, kdy jsem se vydal do svého kutlochu, kde jsem na posteli usnul, aniž by mě někdo otravoval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama