Stille Orgel - Kapitola osmá

9. dubna 2017 v 6:00 | Kazumi |  Stille Orgel
Ohayou! Já se vám omlouvám, že vychází SO téměř po měsíci, ale nejprve jsem netušila, jak pokračovat a pak nebyl čas, ale teď mám moc nápadů, a tak hodlám psát! :D Takže, užijte si osmou kapitolu


Pár: OnHyun
Upozornění: Obsahuje násilí, nadávky? :D Sexuální narážky :D 15+ :P :D


Potichu jsme došli ke dveřím knihovny, kdy jsem zasunul klíč do zámku, který cvakl a nám se otevřelo království knih. Ušklíbl jsem se, ale opatrně jsme oba s Jinkim vstoupili dovnitř. Zavřel jsem, zamkl a klíč dal do kapsy. Vzal jsem z kapsy malou vysílačku a dal ji do zámku, kdy jsem si na hodinkách nastavil alarm. ,,Co děláš?" Zamrkal Jinki zvědavě. ,,Když sem někdo bude chtít jít, tak nás to upozorní, zdrží to toho dotyčného a my se budeme moci ukrýt," usmál jsem se. ,,Ale tady se nedá, kam schovat!" Zamrkal Jinki očima. ,,Ale dá... něco se najde," mrkl jsem a rozhlédl se. ,,Teď hledejme... máme najít ty dokumenty..." Kývl jsem a šel k pracovnímu stolu. Oblékl jsem si své černé rukavice a začal prohledávat. ,,V tomhle království knih budeme hledat věčně," povzdechl si Jinki a šel k nějaké stěně s knihami, kdy jednu po druhé vyndával a četl si jejich tituly. ,,Třeba to je dobře schované," ušklíbl jsem se a sedl si na křeslo. Tady nic nebylo... žádná past, ale horší to bude v pracovně. Tam musíme taky. Ten mobil a laptop... Ale kde ten parchant schovává sakra tu miniaturu a dokumenty?! Otevřel jsem šuplík a sáhl do něj. Stále nikde nic, až najednou jsem... Nahmatal tlačítko! Mé oči zajiskřily nadšením a já s úšklebkem nevinného štěněte to tlačítko stiskl. Najednou se stěna, kterou prohledával Jinki, začala formovat a rozestupovat! ,,Co to sakra je?!" Vyjekl Jinki a odskočil. ,,Schovka pro dokumenty, že by?" Zazubil jsem se a vstal z křesla. ,,Přeci to nebude mít na viditelném místě," uculil jsem se a došel k Jinkimu. ,,Taky by mohl mít vše na jednom místě!" Zabručel Jinki a já se tiše zasmál. ,,O to je větší zábava," mrkl jsem na něj a plácl ho po zádech, ale jakmile natáhl ruku ke kódovači, který byl u malého trezoru, tak jsem mu ruku zastavil. ,,Počkej... nezdá se mi, že by to bylo jen tak..." Zavrtěl jsem hlavou, kdy jsem obdržel nechápavý pohled Jinkiho. Vydechl jsem... hlupáček, opravdu... Natáhl jsem ruku a nacvakal pár kódů na hodinkách. Vyjel mi 3D obraz, který ukázal, že ve stěně proti nám jsou jedové šipky a po obou našich stranách - stáli jsme mezi dvěma rozestoupenými policemi s knihami - nějaká ostře zakončená bidla. ,,Aish! Stačí napsat blbě heslo..." Nadechl se Jinki a vydechl. ,,Klid...," usmál jsem se a z hodinek mi vyjel plánek této místnosti. Na malé obrazovce jsem nacvakal pár dat a já spatřil to, co jsem chtěl. Malé, sotva viditelné tlačítko. Usmál jsem se rošťácky a šel ke křeslu, kdy jsem se sehl a nahmatal zespodu křesla ono tlačítko. Stiskl jsem ho a kolem trezoru to lehce zahučelo, ale pak bylo ticho... ,,To bylo celý?" Pozvedl Jinki obočí. ,,Jo... ani ten kód nemusíme zadávat... opatření," zazubil jsem, kdy Jinki mě nechápavě sledoval, ale pak se ozvalo cvaknutí a trezor se sám otevřel! ,,Jak... jak jsi to mohl tušit?" Vykulil Jinki oči. ,,To víš... měl jsem skutečně bezvadnýho učitele... naučil mě spoustu věcí," usmál jsem se a vytáhl z trezoru velký štos dokumentů. ,,Krása...," zazubil jsem se a šel si sednout ke stolu. ,,Co s tím chceš udělat?" Zeptal se Jinki. ,,Musíme vytisknout jiné papíry, ale obávám se, že to tu bude nějak propojený centrálně... Spustíme tiskárnu a spolu s ní i alarm... Ale kamery tu nemá..." Rozhlédl jsem se, ale otevřel dokumenty. V prvních třech deskách byly špinavé podvody... samá špína! Nastavil jsem na hodinkách snímač a vše si to hodil do hodinek. Pak jsem konečně narazil... ,,Mám to!" Zazubil jsem se nadšeně a ukázal Jinkimu desky s tajným popisem oné bomby... oné hrozby pro lidstvo. ,,Super, vezmeme to hned?" Zamrkal Jinki. ,,Musíme to vzít na pokoj... tady to zkoumat nebudeme, necháme si to jako čtení místo Večerníčku!" Zazubil jsem se a vstal. ,,Škoda, myslel jsem si, že večer budeme dělat něco jiného," zamrkal smutně. Přetáhl jsem ho dokumenty po hlavě. ,,Pitomče," zavrčel jsem, dal mu ten správný dokument a ty druhé odnesl do trezoru. ,,Aigooo... Dinooo... ty jsi fakt hrozný!" Zabrblal Dub... ,,A ty ještě horší!" Vyplázl jsem na něj jazyk a šel k tomu křeslu, kde jsem stiskl tlačítko a trezor se zavřel. ,,Chytrolíne přechytračenej," zabrblal a stiskl tlačítko ve stole, kdy se stěna sama zavřela. Ušklíbl jsem se a podíval se do hodinek na kamery. ,,Jestli tě to zajímá... tak sem někdo jde," zasyčel jsem a rozhlédl. ,,Sakra! Kolik je?" Zeptal se. ,,Sedm... dělej... ty pod stůl, já pod gauč.." Kývl jsem a šel ke gauči. ,,Proč ne obráceně?!" Vyhrkl. ,,Protože jsem menší... a spolu už vůbec nepůjdeme!" Zavrčel jsem a schoval se pod gauč. Jinki zabrblal a spolu s deskami s dokumenty se ukryl pod stůl, kde byla dvojí stěna, takže ho tam nenajdou. Navíc tam bylo dost místa, gauč byl spíš malý gaučík! Hodinky mi lehce zabrněly. Takže se ten dotyčný blíží. Kontrolní vysílačka zabránila klíči, aby ten dotyčný ty dveře odemkl rychle. Kdybych se nepodíval do hodinek, měli jsme méně času, takhle jsem mohl zareagovat mnohem rychleji! Najednou se dveře otevřely a dovnitř vešel... Boss! Zatraceně! Na té kameře nebyl poznat! Nadechl jsem se a skrčil se. V očích mi přeskočilo pár vražedných jisker. Jsem bez zbraní. A to mě štve! Jako fakt! Boss si otevřel na stole nějakou knihu a prohlížel si ji. ,,Lidští červi... těšte se... už tuhle neděli.. tuhle neděli budete prosit o život... ne... vy ani nezaregistrujete, že umíráte... bude to pomalé a velké mocnosti mě budou prosit! Budou mě prosit o pomoc... ne... budou mě prosit na kolenou, abych toho nechal... stanu se pánem světa!" Zasmál se a flákl pěstí do stolu, kdy si napsal pár poznámek do notesu a pak ten list papíru vytrhl. Zamračil jsem se a sledoval ho. Zatím jsem ho viděl moc dobře, nejradši bych po něm skočil a zabil, ale to nejde… Škoda, co, Hyunnie? Jo! Chlap se rozhlédl, ale vstal a odešel, kdy se ozvalo zamykání a pak bylo ticho. Ale mně hodinky nebrněly…. Nic nenasvědčovalo tomu, že by odešel… navíc, já neviděl dopředu… Skoro jako by tu zůstal… skoro jako by tu stále někde byl… Viděl nás? Ne, to je dost velká blbost, byl jsem v dost dobrém úhlu, ten boss je vysoký, takže mě nemůže vidět, ke všemu jsem tu skoro napasovaný v klubíčku. Že by Jinkiho? Ale to je taky blbost, protože toho nevidím ani já! Tak sakra… Ani Jinki nevylezl, měl tam jistě lepší výhled. Tohle se mi nelíbí... tohle dost smrdí pastí… zbystřil jsem a přestal dýchat. Zadržel jsem dech a najednou zaslechl tiché nadechnutí! Opravdu! Je tu! To je... ,,Už mě ty představy doprovází i tady!" Zabrblal mužský hlas, ozvalo se odemknutí a pak zase zamykání. Zůstal jsem na místě bez dechu. ,,Vzduch je čistý!" Zaslechl jsem, ale... to nebyl Jinki! To je takový blbec! To je šílenec! Začíná mi lézt na nervy! Je to psychicky narušený člověk! Kontrolka v zámku klidně pracovala, kdyby bylo třeba, tak nás klidně znovu odemkne nebo zamkne, ale ten blb, co je boss, tu jednoduše a pořád strašil! Že ho to baví! ,,Doufám, že to štěně připraví pořádnou snídani jako včera," uchechtl se chlap a s tímhle se ozvalo odemknutí a prásknutí dveří… Kontrolka na hodinkách mi blikla a pípla. ,,Parchant…" Vydechl jsem zhluboka a vysoukal se zpoza gauče, kdy jsem se pořádně protáhl a podíval se na hodinky. ,,Nikdo nebude říkat mému štěněti štěně!" zabrblal Jinki, který vylezl ze svého úkrytu i s dokumenty. ,,Ale, tady nám někdo chytl žárlivou!" zavrněl jsem, zašklebil se a šel k němu, kdy jsem ho kousl do krku a vzal si dokumenty. ,,Díky," zazubil jsem se na zkoprnělého Jinkiho a sebral jeden list papíru z notesu, kdy jsem ho uklidil do kapes. ,,Co je? Stojíš jako solný sloup," usmál jsem se nevinně. ,,Tys mě kousl!" vydechl najednou. ,,Ano, tak se tu nezapomeň rozplynout jako cukrkandl, cukrouši," uculil jsem se, kousl ho do nosu a zašklebil se. ,,Abys měl o důvod víc se rozplynout," usmál jsem se, kdy jsem si vysloužil plácnutí po zádi! ,,Štěně..," zavrněl mi do ouška a kousl mě do něj, ale schytal ode mě menší pěst do hrudi. ,,Nezahrávej si," zabrblal jsem a vydal se ke dveřím, kdy jsem vytáhl vysílačku, vypl ji a uklidil si ji do kapsy. ,,Ale ty jsi hrozný... Nejdříve provokuješ a pak děláš, jakože nic! Proč se nemůžeš alespoň trochu uskromnit a začít si všímat mě?" zabrblal Jinki dotčeně. ,,Protože je akce a chci se soustředit na ni, abychom nebyli na místě mrtví," řekl jsem zcela klidně a vykoukl ze dveří, kdy jsem si pomocí hodinek zkontroloval jednotlivé chodby a konečně jsme mohli vypadnout z knihovny. Jelikož ji to individuum nezamykalo, nezamykali jsme ani my a šli do našeho pokoje. Tam jsem se rychle převlékl a stejně tak rychle šel do kuchyně, musím se chovat tak, jak jsou všichni zvyklí! ,,Dneska máme na programu vajíčkovou omeletu, zeleninu a placičky s jarní cibulkou, tak do toho!" zvolal jsem s úsměvem a začal do džbánů chystat kakao, džus, capuccino, kávu a obyčejnou vodu. ,,Šéf má dneska dobrou náladu!" zasmál se někdo. ,,Koho myslíš?" usmál jsem se a pracoval. ,,No vás!" Zasmál se… myslím, že se jmenoval Eric. ,,To bude tím, že jsem se vyspal do růžova!" uculil jsem se a lehce se zarazil… růžová… spím s Jinkim v posteli… počkat… gay a růžová…. Á!! ,,To je dobře!" zasmáli se všichni, kdy jsem kývl s úsměvem a chystal dál. Dneska má Jinki plný den a já celkem volný, ale když má on volno, tak já mám nějaké věci zrovna! Musím se pak podívat na ten list papíru z notesu… A taky na ty dokumenty, snad to Jinki prohlédne. ,,A připravte pro mého brášku k té omeletě i tofu," usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na Duba a dodělal jsem džbány, kdy jsem je dal na podnosy. ,,Jistě! Jak poroučíte!" ozvalo se souhlasně. To jsou všechno fakt skvělí lidé, škoda, že tu jsem na tak málo dní. V neděli to nejspíše propukne, ale do té doby je ta věc někde tady… v sobotu ráno musíme do akce.. nejlépe hned brzo ráno! Ačkoliv jít v pátek… ne… musíme nejprve zničit všechna data… Jakmile je zničíme, bude po starostech a my budeme stát před hlavním bodem. Zničit miniaturu, ale nikdo nevíme, jak ta zatracená miniatura vypadá! Přesně v půl deváté jsme podali snídani a já šel uklidit s ostatními věci, ale jakmile se panstvo najedlo, šlo tam služebnictvo, abychom se také najedli. ,,Jé! Ty jsi mi nachystal i tofu?" ozvalo se někdo vedle mě… No.. kdo asi… já tu teda jinýho otravnýho králíka neznám… ,,Jo, to víš, musím se o svého neschopného brášku starat," usmál jsem se a pohladil ho po hlavě jako malé dítě, kdy on se zamračil. ,,Tsss.." Zašklebil se a začal jíst. ,,Buď rád, že se o tebe tak stará, chtěl bych taky takového sourozence!" zasmál se Rioki, kdy jsem se na Jinkiho zašklebil. ,,Vidíš, měl bys mě zbožňovat!" zasmál jsem se a jedl dál. ,,Však já tě zbožňuji, ale zbožňoval bych tě víc, kdybys mi něco dopřál.." Zašeptal mi do ouška a já se zamračil, když jeho ruka přejela po mém rozkroku. Jednoduše jsem ho přes ni plácl, bodl ho vidličkou a jedl spokojeně dál, kdy jsem si nalil kakao. ,,Au…" Zaskučel a jedl taky. ,,Hrdino.. myslel jsem, že toho teda vydržíš víc," ušklíbl jsem se a zatahal ho za nos. ,,Jsi hrozný… vážně," povzdechl si a já se nevinně usmál. ,,Nemusíš to opakovat, stačí mi to říct jednou," mrkl jsem na něj, ale dojedl a dopil kakao. ,,Musím ti to říkat, aby sis uvědomil, že mi na tobě hodně moc záleží," šeptl a povzdechl si. ,,A myslíš si, že kdyby mně na tobě nezáleželo, tak jsi ještě naživu?" zeptal jsem se, ale vstal a šel odnést nádobí, kdy jsem dost jasně cítil na svých zádech Jinkiho pohled… Jo, rád ho provokuji a někdy zacházím i takhle daleko. Mohl by sakra konečně pochopit, že já na vztahy v akci nemám zrovna dvakrát náladu, musíme se odtud dostat, musíme dodělat tuhle misi, jestli budeme nepozorní, můžeme skončit mrtví pod kytičkami. Povzdechl jsem si a v kuchyni umyl nádobí, otřel ho, uklidil a pak zbytek nechal na týmu, kdy jsem šel na svůj pokoj… Tedy, do ložnice, kterou obývám i s tím králíkem. Začal jsem hledat, kdy jsem najednou našel nějaké znaky na papírku. Byl to tajný kód! Vzal jsem hodinky a pomocí nich rozluštil kód, který mě odkázal na místo pod madrací. ,,To je ale chytrej kluk, neřekl bych to do něj," zasmál jsem se a šel zamknout dveře, kdy jsem se vrátil a vzal dokumenty zpod madrace. Začal jsem si v nich listovat a fotit do hodinek. Posílal jsem to bráškovi.

,,Skvělá práce kluci! Sežeňte tablet a mobil! Pro jistotu i jeho laptop! Všechno, co je v tom, tak vymažte! Nesmí nikdo nic vlastnit, tyhle dokumenty hned spalte, fotografie zašleme úředníkovi… Dej na sebe pozor, bráško." Přišla mi zpráva

,,Neboj se, pracujeme, jen jsme omezení, nechci pracovat na tom sám a jeho taky na tom nenechám pracovat samotného… zítra se nám snad povede získat další věc, dle všeho to chce spustit v neděli, mám papír s vytlačeným označením, kde se co nachází nejspíše." Odeslal jsem a vytáhl papírek z džínů, kdy hodinky to vyfotily, rozluštily a já to poslal Minovi.

,,Paráda štěně! Dle všeho to má začít na radnici v centru města… Podíváme se na to, nejspíše k tomu má natažené nějaké kabely? Ne, těžko říct, ale postaráme se o to, máte čas do nedělních dvanácti hodin. Ale je tu zádrhel… v sobotu chce zahájit první várky toho, ta bomba je plná plynu, plná jedu, může to poslat do ovzduší, ale i kanalizací, vodovodů a tak dále.. Dávejte pozor kluci a hněte sebou!" To je fakt skvělá podpora. Uchechtl jsem se, ale byl rád, že mám takhle skvělého brášku.

,,Zajisté, jdu spálit dokumenty!" Odepsal jsem a rozhlédl se.


Musím sehnat zapalovač. Ale teď tu není! Sykl jsem si, ale roztrhal dokumenty a dal je do krbu, který v ložnici byl. Zajímalo by mě, proč tu je.. asi na parádu! Třeba abychom si v něm… Hej! Dino! Ty pitomče! Hele, já nic neřekl. Zašklebil jsem se, zavrtěl hlavou a uschoval papírky, kdy jsem se podíval na hodinky. Krátce po jedenáctý! Zamrkal jsem a rozešel se do kuchyně, kdy jsem spolu s ostatními začal dělat oběd. Musí se povést opravdu hodně moc dobře! Po obědě jsem šel zpět do ložnice, protože jsem na hodinu s Kibumem šel později, musel jsem hodně moc přemýšlet, co budeme dělat zítra. Nejspíše ukradneme mobil, ale jak… Mohl bych se jít projít ven… Co kdyby… Byl jsem celý v myšlenkách, když jsem došel za Kibumem a měl s ním hodinu angliny. Po ní jsem zůstal s Kibumem. ,,Heleď, jak moc často je tvůj otec zavřený u sebe v ložnici? Já ho ještě nikdy neviděl venku," zamrkal jsem očima. ,,Táta hodně často vyřizuje své hovory, tedy, hlavně na zahradě, protože říká, že to tady nemá nikdo slyšet," vydechl a mně to v hlavě zaskřípalo a rozsvítila se žárovka! ,,A zítra by dle všeho měl volat svým překupníkům a pak dealerům… nejspíše přijde nové zboží," dodal. ,,Aha… tak to je celkem pořád zaneprázdněný," zamrkal jsem a pohladil Arnieho, což byl pes, který patřil Kibumovi a dnes nám dělal u angliny společnost. ,,To je… proto si víc rozumím s mamkou," řekl lehce smutně a sklopil hlavu. ,,To je dobrý Kibummie," usmál jsem se a objal ho. ,,Zítra si dáme zábavnější formu španělštiny i japonštiny, bereš?" zamrkal jsem. ,,Jo!" zamrkal nadšeně, kdy jsem kývl a rozcuchal ho. ,,Tak pro dnešek se zatím měj," usmál jsem se. ,,Jo, děkuju, ahoj!" Mávl mi, kdy jsem zavřel dveře a minul se s Jinkim. ,,Večer si musíme promluvit," řekl jsem mu a než stačil něco říct, zmizel jsem v ložnici, kdy jsem připravil věci k učení na zítřek, lehčí testík a pak jsem v pět hodin šel připravit večeři. Po celé večeři jsme všichni všechno poklidili a šli spát. Na pokoji jsem byl zase později. ,,Už jsem si myslel, že chceš v té kuchyni spát," usmál se na mě Jinki z postele. ,,Možná jsem tam měl zůstat, než abych tady byl s tebou v posteli," zašklebil jsem se, vzal si župan a šel do koupelny, kdy jsem se v ní zamkl a zalezl si do vany. Zůstal jsem tam asi hodinu, pak jsem vylezl, zabalil se do županu a pak šel zpět do pokoje, kde se rozvaloval Jinki a podíval se na mě, kdy se olízl. ,,Je pěkné, jak jsi krásně v župánku… a byl jsi tam moc dlouho, pojď už ke mně," zamrkal Jinki roztomile a prosebně očima. ,,Nech si zajít chuť," zašklebil jsem se a šel ke křeslu, kdy jsem se převlékl rychle do pyžama. ,,Hej! Nic jsem neviděl!" zabrblal králík… perverzní králík… ,,Taky jsi neměl!" zasmál jsem se a vlezl si do postele, kdy mě on okamžitě objal a přivinul mě k sobě. ,,Jsi teplej…" Vydechl jsem. ,,No.. to jsem… teplej z tebe!" zasmál se. ,,Já to ale myslel tak, že jsi zahřátej z toho, jak se tu dobře hodinu rozvaluješ v teplé posteli!" zabrblal jsem. ,,No, to taky!" smál se, kousl mě do krku, kdy si za to vysloužil malou facku a následně kousnutí do nosu. ,,Ty jsi prostě zvláštní… můj zvláštní Dino… co jsi mi chtěl říct?" zamrkal očima. ,,Že mě miluješ?!" Vykulil oči. To je perverzáček.. můj… tvůj? Jo! Ale on to neví… to je hraní tohle zkrátka! Povzdechl jsem si v hlavě a zavrtěl hlavou. ,,Že zítra sebereme mobil bossovi, když bude volat se svými spolupracovníky. Musíme jít na zahradu, když tam bude on… Mohli bychom to nastražit tak, aby musel jít do toho altánu… je vidět z našeho pokoje… Mohl by přijít k nám a dát si mobil stranou… Musíme to nějak… nějak nastražit… za tím altánem je hodně keřů… ne… to by bylo nápadné, takže potřebujeme, aby mu mobil spadl do křoví!" usmál jsem se. ,,A co pak?" zeptal se. ,,Pak mu smažeme dokumenty spojené s tajnou misí a vrátíme mu ho nenápadně," usmál jsem se a vytáhl z kapsy podpalovač, co jsem sebral v kuchyni. ,,Tohle si přečti," řekl jsem mu a ukázal zprávy od Taemina, kdy jsem se od něj vyprostil a šel pro dokumenty, které jsem předtím roztrhal. Začal jsem to v krbu zapalovat a pořádně se toho zbavoval. ,,Super, takže ještě čtyři věci," usmál se Jinki a podíval se na mě. ,,Jsi zlodějíček!" zasmál se. ,,Jo, pamatuješ, jak jsi dopadl s peněženkou," zašklebil jsem se, kdy se on zamračil. ,,Jo!" zabrblal a mé hodinky hodil do stolku. ,,Ale no tak, zlatíčko!" zasmál jsem se, všechno spálil a šel za Jinkim a objal ho. ,,No, teď se lísáš!" zabrblal. ,,Protože se lísat chceš, sám to víš!" zasmál jsem se a začal ho lechtat. ,,Ááá no jo! Je to pravda! Chci tě mít u sebe!" smál se. ,,Jo, já vím, jsi šíleně zamilovaný do Dina!" zašklebil jsem se. ,,Jak to víš?" Vykulil oči. ,,Nejsem slepý," usmál jsem se, políbil ho na rty a usnul, aniž bych počkal na jeho reakci…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama