Stille Orgel - Kapitola sedmá

19. března 2017 v 9:15 | Kazumi |  Stille Orgel
Ohayou, vím, že tato kapitola vychází po dlouhé době, já se vám omlouvám a klaním se omluvně, ale teď je tu další kapitola! A já mám všechno nachystané na zítřejší teror... už zítra jdu obhajovat svoji ročníkovou práci. Mám tu dostatek čokolády, kterou jím a poslouchám u toho SHINee :D Každopádně, užijte si tento díl, já vám prozradím, že chystám spolu s Tae další příběhy a.... Také přemýšlím nad tím, že napíšu další jednorázovku, takže jestli máte někdo přání na nějaký pár, stačí napsat


Pár: OnHyun
Upozornění: Obsahuje násilí, nadávky? :D Sexuální narážky :D 15+ :P :D


FLASHBACK
Ten parchant mi leze na nervy! Neklidně jsem se nadechl. ,,Jongie... já nechci, aby ti zase ublížil...," vzlykl Taemin. Byli jsme v pokoji a já se podíval k oknu, které bylo zamčené na zámek. Kdybychom alespoň mohli utéct! S Minniem žijeme v domě muže, který se nás v šesti letech ujal. Byli jsme s bráškou na ulici. Nikdo neví, jak jsme se tam vzali, ale jsme s Minem dvojčata. Narodili jsme se chvilku od sebe, ale já jsem starší. ,,Hlavně, když neublíží tobě," odvětil jsem mu a objal ho. Najednou se ozvaly dveře! Domovní dveře... ,,Je tu.." Minnie se celý zachvěl. ,,Neboj se... nenechám ho, aby ti něco udělal," zašeptal jsem a zavlekl ho ke skříni. ,,Ne! Já... nechci, abys to odskákal zase ty!" Vzlykl a na schodech se ozvaly kroky. ,,Minnie... prosím... zachraň se," vydechl jsem a pohladil ho po tváři. ,,Jsme dvojčata! Ta drží vždy spolu!" Vyhrkl. ,,Ano.. proto já chci, abys šel do té skříně... hned!" Vydechl jsem, ale Minnie zavrtěl hlavou. Chtěl jsem ho tam odtáhnout, ale rozrazily se dveře a v nich stál on. ,,Ach... dneska tu jste oba? Jonghyunnie, copak... chceš místo sebe podstrčit brášku?" Uchechtl se oplzle a zavřel za sebou. Postavil jsem se před Mina. ,,Nechte ho být! Nechte nás oba dva! Na tohle nemáte právo!" Zavrčel jsem naštvaně. ,,Ale mám... byl jsem to já, kdo vás učil... beze mě byste nic neuměli... a vůbec, ty jsi zapomněl, jak mě máš oslovovat?" Ušklíbl se, ale čapl mě za ruku, kdy se mnou smýknul a hodil na dveře. ,,Hyunnie!" Vyjekl Taemin, ale já prorazil dveře vlastním tělem. On se zasmál, chytl Mina a nejspíše mu bylo jedno, že já mohu zdrhnout... Já toho využil! ,,Odtud se nedostaneš, schovej se kamkoliv, ale já tě najdu!" Zasmál se on, perverzní hnusák, ale já sbíhal schody. To si jen myslí! Slyšel jsem křik a pláč Mina. Pohánělo mě to vpřed. Ten chlap je naivní... není to otec! Naivní... opravdu... Myslí si, že to je nejlepší učitel všeho na světě! Ale je hloupej jako osel! Vpadl jsem do kuchyně. Nahoře v pokoji jsme byli pod zámkem jen dva roky. Začal s tím, když jsme se s Minniem obarvili na blonďato.. Takže jsem se v tomto zatraceném domě vyznal. Hledal jsem jediné... musel ji tu mít. Prostě musel! A taky že ano... nádherná starodávná dýka s úžasnou řezbou. Ale nemohl jsem se jí kochat dlouho. Rychle jsem běžel po schodech zpět. ,,Ale copak Jongie, dostal jsi rozum?" Smálo se to prase. ,,Směj se... je to naposledy, co to děláš!" Zavrčel jsem, kdy se on otočil... Minnie byl celý svlečený.. tedy... oblečení bylo na cáry.. byl zbitý a od krve... ale on ho jen osahával a asi vnikl do něj jen prsty. ,,Co si myslíš, že uděláš?" zašklebil se a podíval se na ruku, co jsem měl za zády. ,,To... co jsem chtěl udělat už dlouho!" Zavrčel jsem a ukázal mu dýku v mé ruce. On se zarazil, celý ztuhl a chtěl něco říct, ale já švihl dýku ve směru jeho hlavy, kdy mu provrtala lebku skrz oko... ,,Jongie!" vyjekl Minnie s pláčem, kdy rychle ke mně doběhl. Celý se chvěl. Okamžitě jsem sundal svoji košili a oblékl mu ji. ,,Bráško… neboj… neboj se ničeho, jsem tady… už nám nikdy neublíží… nikdy… Ššš nekoukej se na něj…" Hladil jsem ho a on se na mě tiskl. ,,Co.. co budeme dělat?" vzlykl a objal mě pevně. ,,Utečeme… jak jsem ti už několikrát slíbil… Už se sem nevrátíme, ale musíme si vzít oblečení a jídlo," vydechl jsem a pohladil ho. ,,Ale… co když tě chytí policie?" vzlykl a podíval se do mých očí. ,,Nechytí, neboj se, já si dám pozor," usmál jsem se, dal mu pusu na čelo a pohladil jej po tváři. ,,Kam chceš jít?" zamrkal se vzlykem. ,,Půjdeme do světa… někde se uchytíme," usmál jsem se a setřel mu slzičky. ,,D-do světa?" zamrkal očima a podíval se do mých hnědých, které byly nyní v klidném odlesku. ,,Ano.. budeme spolu cestovat!" Usmál jsem se nadšeně. ,,T-tak jo," vydechl a přikývl. ,,Běž se umýt, vem si čisté oblečení... já nám sbalím věci," usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,,Dobře... můj velký statečný bráško," zamrkal Minnie s úsměvem, dal mi pusu na čelo a šel si vzít věci, kdy odešel do koupelny. Usmál jsem se a šel k tomu parchantovi na zemi. Vytáhl jsem z něj dýku a prohledal ho. Našel jsem jeho peněženku! Vzal jsem si z ní peníze, schoval si je do kapes a následně do dvou batohů jsem začal dávat oblečení. Z Minovy postele jsem sbalil i jeho psíka a naše dvě tenké, ale přesto teplé, deky. Šel jsem k tomu parchantovi a převrátil ho na záda. Kopl jsem do jeho mrtvoly naštvaně a roztrhl mu košili. ,,Pedofile..," zavrčel jsem, ale vyryl mu do hrudi jméno Dino... takhle mi Minnie říkal vždy. Jsem Dino a on můj Taeminnie, můj drahý bráška. Nadechl jsem se a otřel krev do cárů jeho košile. Po chvilce vylezl z koupelny Minnie, kdy jsem mrtvolu přikryl peřinou. ,,Půjdeme, sbalil jsem nám všechno," usmál jsem se a objal Mina. ,,Dobře," špitl, objal mě nazpátek a oba dva jsme seběhli schody. Já si dýku dal do pouzdra, které jsem následně připl k opasku a vydechl. ,,Udělám nám jídlo na cestu... vezmeme si toasty a velké lahve vody," usmál jsem se na brášku. ,,Tak jo... a... on tu má přeci i peníze, tak... vezmeme i ty?" Zamrkal Minnie očima. ,,Jo, vezmi i ty," usmál jsem se. ,,Dobře." Kývl blonďák a začal hledat peníze. Usmál jsem se a šel hledat toastový chleba, zeleninu a šunku. Nadělal jsem několik toastů, nepočítal to, ale přeci to tu nenechám, ne? K čemu by to té mrtvole bylo. ,,Jonghyunnie, myslíš, že se dneska vysíme?" Zeptal se mě Taeminnie. ,,Pokud najdeme dobré místo, tak jo... noci jsou teplé," usmál jsem se a dal do tašky i lahve vody. ,,Snad... myslíš, že někdo ví, že jsme tu bydleli s ním?" Zamrkal Minnie. ,,Jednou jsem ho slyšel, jak říkal sousedce, že jsme v Evropě na škole u nějaké jiné rodiny," vydechl jsem. ,,Byl to parchant... pro toho slzy a lítost... to mu vůbec nepatří." Pohladil jsem brášku po hlavě. ,,Máš pravdu," vydechl, přikývl, objal mě a dal mi pusu na tvář. ,,Tak pojď, máme snad všechno," usmál jsem se, zkontroloval všechno, sbalili jsme poslední věci a vypadli ven z toho domu hrůzy a neštěstí. Nikdo kolem nás nebyl, jen jsme si přetáhli přes hlavu kapuce a šli ulicí dál. ,,Kam asi půjdeme," špitl Minnie vedle mě, nadechl se a rozhlížel se kolem sebe, kdy se ke mně více natiskl. ,,Nevím, vezmeme to uličkami," usmál jsem se. ,,Ale tam… co když tam budou zlí lidé?" vyhrkl ustrašeně. ,,Neboj se, mám u sebe dýku, nic se nám nestane," usmál jsem se, pohladil ho po tváři a šel s ním dál. Blonďáček s obavou přikývl a následoval mě dál. Najednou v jedné uličce... pohl se tam stín... nezdálo se mi to jen? Zamračil jsem se. ,,Co je... bráško?" Zeptal se mě vyděšeně Minnie, když jsem ho víc natiskl na sebe. ,,Někdo tu je," zašeptal jsem a sáhl si za opasek, kdy jsem vytáhl dýku, na které byla zaschlá krev... ,,Jsi všímavý," ozval se najednou hlas! ,,Kdo jste?" zamračil jsem se a rozhlížel se, kdy jsem k sobě tiskl brášku. ,,To teď není zas tolik důležitý… jako spíše to, kdo jste vy… co děláte v uličce, kde každý ví, že chodí vrahové a úchylní staroušci?" uchechtl se hlas, ale najednou skoro vedle nás vyšel mladý kluk, mohl být o deset let starší, než my s Taeminem. ,,Prakticky mám právo na to, abych šel touto uličkou… zabil jsem člověka… zabil jsem tyrana a pedofila, který nás zavřel před dvěma lety do pokoje na zámek, aby nás mohl zneužívat… brášku jsem vždy stihl zachránit a obětoval sám sebe… dneska se to nepovedlo a já se čirou náhodou mohl dostat do kuchyně a sebrat tuhle dýku, kterou jsem mu pak prohnal hlavou… jsem vrah, ale on nebyl nevinný, byl to parchant… nezasloužil si žít, i když byl uznávaným pedagogem a vzal nás z ulice, když jsme byli mladší," vydechl jsem a sledoval toho kluka, kdy se blonďák na mě více natiskl. ,,Tak ty jsi zabil... cítíš vinu?" Prohlížel si mě. ,,Ne... zasloužil si to." Zavrtěl jsem a kývl hlavou. ,,Takže máš takový pocit, že jsi zbavil svět špatného člověka?" Mladíkovy jiskry v očích se mi hodně moc líbily. ,,Ano." Kývl jsem. ,,A co tvůj bráška, ten se nebojí pomoct světu od špatných lidí?" Usmál se a projel si rukou ve vlasech. Minnie rozpačitě zamrkal. ,,P-pedofilé by neměli existovat..." Kývl a natiskl se na mě. ,,A máte teď, kam jít?" Zazubil se a naklonil hlavu na stranu. ,,Ne." Zavrtěl jsem hlavou. ,,Tak pojďte se mnou... jsem hlavní nepřítel všech pedofilů a dalších podobných havětí… nevraždím nevinné… jsem nájemný vrah… říkejte mi klidně Stille…" Zazubil se a šel k nám blíž. ,,Já..." Začal jsem. ,,Pšt… neříkej pravé jméno… pravá jména si nechte pro sebe," mrkl a zazubil se ještě víc šíleně. ,,Tak.. Dino.." Kývl jsem a pohladil brášku po zádech. ,,Tvému bráškovi budu prozatím říkat blonďáčku…" Zazubil se, ale pokynul nám, abychom ho následovali. Podíval jsem se na brášku, který kývl, tiskl se ke mně a já vydechl. Šli jsme za mladíkem do neznáma. Kam nás vede? Po chvilce došel k domu, kterým nás provedl. Byl rozpadlý, ale najednou se dotkl nějaké kostky a zeď se rozestoupila! Vykulil jsem překvapeně oči. ,,Wau," vydechl jsem nadšeně. ,Je to krása, co?" usmál se mladík, ale vedl nás chodbou, která se rozsvěcela, když zaregistrovala pohyb. Po chvilce jsme se objevili v jakési místnosti…
A tak začala spolupráce Killer Angela a Dina společně se Stillem… Oba blonďatý bráškové byli nejdříve pilně trénováni ve střelbě, boji zblízka a také se učili technice. Ta šla více Taeminovi a jeho bráškovi šlo více skrývání se ve stínech. Všichni tři tvořili tým. Byli neporazitelní, ale při jedné akci se něco podělalo… Stille šel s Dinem pro dost důležitý materiál a rozdělili se. Muži z ochranky, kteří chránili majetného muže, načapali Stilleho, který omylem vystoupil ze stínů do měsíčního světla…. Během několika vteřin byl mrtev… Dino mezi tím sebral to, co měl a zdrhl. Utekl se slzami v očích, protože Stilleho bral on i Taemin za svého otce… Ale on nebyl otec… on to byl jejich starší bráška, který před lety mohl za to, že se dvě děti ocitly na ulici…

Konec Flashbacku


Prudce jsem se posadil na posteli a oddechoval. Tohle… tohle byl sen… že jo? Ale ne… nebyl to sen, jen krutá realita, krutá minulost. ,,Jongie, co je?" zeptal se rozespalý hlas Jinkiho, který mě objímal a mručel. ,,Nic… mám divný pocit… skoro jako by tu byl," vydechl jsem a zapadl hlavou do polštáře. ,,Kdo?" zamrkal Jinki překvapeně očima a položil si hlavu na moji hruď, kdy mě hladil. ,,Stille… on… on byl náš starší bráška. Tenkrát na té ulici… to díky němu jsme tam byli, ale nevíme, proč… Nikdy jsme se důvod nedozvěděli. Zabili ho v jedné akci. Z ničeho nic prostě… On… já šel pro materiál a on se měl v sídle dostat do jednoho místa, aby nám zajistil únikovou cestu, jenže se dostal do rukou ochranky, která ho hned zastřelila. Já utíkal jinou cestou…," vydechl jsem a podíval se ke stropu. ,,A-aha, to mě mrzí," zamrkal překvapeně Jinki očima. ,,Je to dlouho, ale stejně… pořád mi přijde, jako by to bylo včera," vydechl jsem. ,,To chápu… co kdybychom se šli odreagovat a šli hledat věci?" zeptal se mě jeho ruka mi jezdila po hrudi, kdy jsem nespokojeně zavrčel. ,,Jo, ale dej tu ruku pryč… musíme to stihnout…. Ty začínáš učit v deset, to já mám od devíti prakticky volno.. takže teď se musíme dostat do knihovny," vydechl jsem. ,,Dobrá… na pátek si necháme pracovnu," usmál se, kdy jsem kývl a podíval se na hodiny. ,,Je šest.. jdeme lenochu," ušklíbl jsem se. ,,No joo," zabrblal, ale vstal a šel si zabrat koupelnu. Ušklíbl jsem se, převlékl se a protáhl, kdy jsem následně již vyskočil na nohy, vzal si klíč a hodinky na ruku. Najel jsem si tam na mapy a programy. Sledoval jsem to a viděl v tuhle chvíli kamerový systém. Hlásil, že je vše v pořádku. Ušklíbl jsem se, ale začal si s tím hrát. Po chvilce jsem si dohrál a Jinki vylezl ven z koupelny. ,,Co děláš?" zamrkal očima. ,,Jen jsem přetočil záznamy, nevšimnou si toho," zazubil jsem se, kdy se Jinki zasmál, ale plácl si se mnou a oba dva jsme potichu šli ke dveřím. ,,Ale nezapomeň, že dneska ti nemusím stihnout zachránit prdel…" Zabrblal jsem. ,,Neboj, štěňátko," zavrněl mi do ouška, plácl mě přes záď a šel potichu do chodby. Zamračil jsem se, tiše zavrčel, zavřel dveře a následoval toho perverzního králíka dubu Onewa!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama