Stand by me

20. března 2017 v 6:00 | Kazumi |  Jednorázovky Shinee
Tak, dneska tu máme jednorázovku. V tento den se toho stane hodně... Kazumi má obhajobu své ročníkovky a pak ještě jedna důležitá událost... Tae slaví narozeniny! Všechno nejlepší ^^ A jelikož se nevidíme každý den a já ti nemohu dát lepší dárek, mám tu menší originální jednorázovku páru JongTae, protože je zbožňuješ stejně jako já
A vy ostatní si tuhle jednorázovku také užijte! ^^ A držte mi palce ~




Pár: JongTae
Upozornění: Je to příliš sladké... no... Žádný sex tam nebude! :D
Pohledy: Kazumi oba dva - Jonghyun - tučné písmo, Taemin normální písmo
P.S.- Pracovní název je Mezi nebem a zemí, proč? Uvidíte sami :*



Sledoval jsem blonďatého chlapce, který se objímal se svými rodiči a hned pak se svým bráškou. Tekly mu slzičky, protože je teď neuvidí takové tři měsíce. Začíná nám tour se skupinou a my musíme razit do světa. ,,Jonghyunnie!" zavolal na mě hlásek… teda, tak známý hlásek! ,,Seodam," usmál jsem se, otočil se a v tu chvíli mi kolem krku skočila moje sestřička. Pořádně jsem ji objal. Ona i mamka mi budou moc chybět. Byl jsem rád, že tu obě dvě byly. ,,Jonghyune..." Eh… ten tu fakt být nemusel. Sestřička mě držela a lehce se odtáhla. ,,Copak… tatínku?" pronesl jsem s co největší dávkou milosti. ,,Nemusíš si hrát na hodného… nezapomeň, co jsem ti říkal před pár lety.." Podíval se mi do očí, když se naše pohledy střetly. Ten jeho byl arogantský, ignorantský a kdo ví, jaký ještě.. Ten jeho pohled je vždy tak stejný.. Nejradši bych ho poslal na Měsíc, ale nemohl jsem. Místo toho jsem ho sledoval naprosto klidně, nerozhozeně a možná i s dávkou jiskry výzvy. ,,Jonghyunnie, zvládnete to," usmála se mamka, která jako by přehlédla otcovy narážky. ,,Ano, určitě ano," usmál jsem se, objal se s mamkou a usmíval se. ,,Proč tu vlastně jsi? Nikdy ses nezajímal o mě." Podíval jsem se otci do očí. ,,Protože chci vidět tvoji šťastnou tvář, abych pak mohl vidět to, jak se s brekem vracíš domů, protože se vám to nepodařilo," odvětil mi, ale nesetkal se s mým rozhozením. Byl jsem v naprostém klidu a na tohle byl bohužel zvyklý. ,,Fajn… tak si ho zapamatuj, protože po mém návratu bude nadšenější," usmál jsem se, mrkl a nemohl si nevšimnout, jak otec začal rudnout. Naposledy jsem mamku políbil, dal pusu i Seodam a šel do auta, kam jsem si již před nějakou dobou dal své dva velké kufry. Otec to dneska zase přehnal. Zachvěl jsem se a stiskl si kořen nosu. Jongie klid, tomu se nikdy nezavděčíš. Do auta naskočil už i Jinki, který si sedl naproti mně. ,,Všechno dobré, Hyunnie?" zamrkal starostlivě očima a prohlížel si mě. ,,Jo, jen zase otec měl své kecy, udělal by nejlépe, kdyby sem dneska vůbec nejezdil a byla tady jen mamka se sestrou," usmál jsem se a pokrčil rameny. Dveře se otevřely a vedle mě si sedl Minnie, který měl trochu červený oči. ,,Taeminnie, andílku, však se s nimi brzy uvidíš," usmál jsem se a pořádně ho objal. ,,Snad se brzy spraví… vždyť ho to nemůže pořád bavit ti takhle ničit tvůj sen… tedy, teď ti ho spíše zošklivuje," povzdechl si leader a podíval se na to malé koťátko v mé náruči, co se chvělo. ,,K-když já… Vždycky to bylo na měsíc.. teď to je na čtvrt roku," vyhrkl a schoval si tvář do mého ramene. ,,Já vím Minnie… já vím, ale budeš s námi, nebudeš s nikým cizím," usmál jsem se a snažil se ho utišit. ,,Přestaň už konečně mluvit jako slečinka!" ozvalo se zavrčení a do auta vedle mě a Mina si sedl nasupený Minho, kdy vedle Jinkiho se posadil Kibum. Taemin přikývl, obmotal ruce kolem mého pasu a vydechl. Usmál jsem se a pohladil ho po zádech. On je vážně tak neskutečně dokonalý, ale tohle všechno je jen přátelský vztah… kluci to ví… Ví to, že my dva jsme nejlepší přátelé, ale co když já nechci být jen přítel? Co když já chci být i něco víc..

Je to pěkné jet na tour, ale čtvrt roku se s nimi neuvidím! S kým? S mými milovanými rodiči! ,,Budeme si volat Taeminnie, neplakej," usmívala se mamka, pevně mě objímala a mně stékaly slzy po tvářích jako malému dítěti… Ale… ona to je zčásti pravda! Jsem malý! ,,Jsi přece chlapák, ne?" usmál se taťka, ale vzal mě do objetí, kdy jsem vydechl a rezignovaně přikývl. ,,Bráško, budeš úžasný a určitě provoláme hodiny!" zasmál se Taesun a i on si mě přivlastnil do objetí. ,,Jo, to budeme, pokud budete mít čas," usmál jsem se. ,,My jo!" zazubili se všichni tři, kdy já si očkem všiml, že Jongie mluví se svými rodiči… Ale… nevypadalo to, že jeho táta.. Nevypadalo to vůbec na to, že by mu jeho táta přál hodně štěstí. Chudák… naše veselé štěně má nejspíše zkažený den, ale on to zvládne! On nesmí být smutný! Nesmí být, protože… Protože co Taemine?! Ale nic! Rozloučil jsem se a už musel jít do auta. Otevřel jsem dveře, kdy jsem si všiml, že tam jsou už oba nejstarší hyungs. Nevěděl jsem, ke komu si sednout… Nevíš? Opravdu to nevíš? Sedl jsem si vedle Hyunnieho, který si hned všiml mých očí… Jako vždy byl velice všímavý. ,,Taeminnie, andílku, však se s nimi brzy uvidíš," usmál se a pořádně mě objal. To jeho objetí… Tak nádherné objetí, které ve mně vzbuzovalo nejrůznější pocity. Chvěl jsem se, ale ne vzlyky, jako spíše díky němu… díky té jeho blízkosti, která mě uklidňovala. ,,Snad se brzy spraví… vždyť ho to nemůže pořád bavit ti takhle ničit tvůj sen… tedy, teď ti ho spíše zošklivuje," povzdechl si leader a podíval se na mě. Takže jsem měl s tím otcem pravdu.. ,,K-když já… Vždycky to bylo na měsíc.. teď to je na čtvrt roku," vyhrkl jsem a schoval si tvář do Hyunova ramene. ,,Já vím Minnie… já vím, ale budeš s námi, nebudeš s nikým cizím," usmál se Jongie a utěšoval mě. Ah Huynnie, kdybys jen věděl, co mi leží v srdci… Leží ti tam on? Hej! Jak to můžeš vědět? Ale nemohl jsem dál přemítat… ,,Přestaň už konečně mluvit jako slečinka!" ozvalo se totiž najednou zavrčení! Do auta vedle mě a Hyuna si sedl nasupený Minho, kdy vedle Jinkiho se posadil Kibum. Přikývl jsem, obmotal ruce kolem Jongova pasu a vydechl. Už se ti dva zase pohádali. Jongie mě pohladil po zádech, kdy jsem si myslel, že mi vyskočí srdce z hrudi. Malé srdíčko, v kterém nosím jeho. ,,Už se zase musíte hádat?" zamračil se Jinki a podíval se na ty dva. ,,Ale on pořád mluví o nějakých blbostech a je jako holka!" odvětil naštvaně Minho. ,,A ty se jako holka nechováš, když se tu štěkáš?" Pozvedl Hyun obočí a tiskl mě k sobě. Minho vrhl po Hyunovi pohled, až jsem se já sám zachvěl. ,,Já jsem správný chlap," zavrčel. ,,To vidím… Raději se otoč, nebo na letiště poběžíte oba s Kibumem za autem… děsíte malého," zamračil se Jongie a dal… on mi dal pusu do vlasů! Celý jsem zrudl. ,,Spíše ho děsíš ty, koukej, jak celý zrudl," uchechtl se Kibum, který doteď propaloval Minha pohledem. ,,Lepší než aby zrudl vzteky," pronesl Jongie poklidně a objímal mě. ,,Takže ho miluješ?" zeptal se Key a díval se na Hyuna. ,,Nechte toho už sakra, za chvilku máme koncert," zamračil se Jinki a podíval se po Kibumovi a Hyunovi. ,,Ale já nic neříkám," zamrkal Hyun a zvedl ruce v obraně. Zamrkal jsem očima… chtěl… chtěl bych vědět jeho odpověď. ,,Nehádejte se prosím," zašeptal jsem. ,,To je dobrý Minnie… nervy z koncertu…" Pohladil mě Jongie po hlavě. ,,Ale ty nejsi," zamrkal jsem očima. ,,Protože mám čistou hlavu a jsem odolný… už díky otci," zasmál se a vzal mě na klín, kdy se mnou začal houpat. Zasmál jsem se a objímal ho. ,,Hyung… ale tohle fakt smrdí láskou!" zamrkal očima Minho. ,,Ty smrdíš láskou ke Kibumovi prosimtě," zasmál se Hyun a pohladil mě po hlavě. Zasmál jsem se, ale lehce mě zabolelo srdce, aniž bych věděl proč. Jak si mám vynaložit jeho slova? Má mě rád? Nebo si z toho dělá opravdu jen srandu? Vždy se ke mně chová tak nádherně… Je vždy tak příjemný a jemný. Miluje mě? Já ho strašně moc! Taemine? Co to sakra žvaníš? Nic.. jen čistou pravdu!

Ach Minnie, ty krásně voníš… Celého bych ho nejradši snědl láskou… Tou velkou láskou, kterou k němu chovám. Kdyby tu nebyli ti tři, už se mu dávno vyznám! ,,Už se zase musíte hádat?" zamračil se Jinki a podíval se na ty dva. ,,Ale on pořád mluví o nějakých blbostech a je jako holka!" odvětil naštvaně Minho. Ať už toho sakra nechaj! Minnie nesnáší hádky! ,,A ty se jako holka nechováš, když se tu štěkáš?" Pozvedl jsem obočí. Hyune a ty teď děláš co? Nic! Jo! Hádáš se! Ale prd! Natiskl jsem Mina na sebe více, kdy Minho po mně vrhl vražedným pohledem. Minnie se zachvěl, až mi ho bylo líto. Nemám rád, když se malý bojí! ,,Já jsem správný chlap," zavrčel Minho. ,,To vidím… Raději se otoč, nebo na letiště poběžíte oba s Kibumem za autem… děsíte malého," zamračil jsem se a dal Minniemu pusu do vlasů, protože jsem se neudržel! Ale on… místo toho, aby se vylekal, tak celý zrudl. Vypadá jako malé nevinné koťátko… No on jím je! ,,Spíše ho děsíš ty, koukej, jak celý zrudl," uchechtl se Kibum, který doteď propaloval Minha pohledem. ,,Lepší než aby zrudl vzteky," pronesl jsem poklidně a objímal Minnieho. ,,Takže ho miluješ?" zeptal se Key a díval se na mě. Jo miluju! ,,Nechte toho už sakra, za chvilku máme koncert," zamračil se Jinki a podíval se po Kibumovi a mně. Proč sakra já?! ,,Ale já nic neříkám," zamrkal jsem očima a zvedl ruce v obraně. ,,Nehádejte se prosím," zašeptal Taeminnie, kdy bych mu nejradši řekl to, co pro něj nosím v srdci tak dlouho. ,,To je dobrý Minnie… nervy z koncertu…" Pohladil jsem Mina po hlavě. ,,Ale ty nejsi," zamrkal očima andílek. ,,Protože mám čistou hlavu a jsem odolný… už díky otci," zasmál jsem se a vzal si ho k sobě na klín, kdy jsem si s ním začal houpat. On se zasmál a objímal mě. ,,Hyung… ale tohle fakt smrdí láskou!" zamrkal očima Minho. ,,Ty smrdíš láskou ke Kibumovi prosimtě," zasmál jsem se a pohladil Minnieho po hlavě. Ten se taky zasmál a já bych nejradši řekl pravdu, ale nemohl jsem… Nemohl jsem tady před nimi. Jinki byl docela na pérkách a prostě… vyznat se Minovi před ním jsem nedokázal. Musím si počkat na vhodnou příležitost. ,,Jsme na letišti pánové!" Ozvalo se najednou z reproduktoru. ,,Tak ven," vydechl Jinki, kdy u auta byla již ochranka. Ani nevím, kde se tu tak rychle vzala! Ale fanynek tu bylo dost. ,,Hyunnie, jdeme spolu?" Zamrkal Minnie. ,,Jo," usmál jsem se, otevřel dveře a společně s Minem vystoupil, kdy jsme si dali sluchátka do uší, vzali si naše tašky a dva týpci nás hned doprovázeli. Dal jsem si do očí brýle a na hlavu kšiltovku. Taeminnie natáhl ruku, kdy jsem se usmál, vzal ho za ni a oba jsme šli za jekotu fanynek dál. Ty mobily do obličeje by fanynky strkat nemusely... Povzdechl jsem si, ale šel s andílkem dál, kdy jsme dostali od manažera letenky a po chvilce jsme konečně byli u přepážek. Za námi šel Minho s Jinkim a pak Kibum. Ti dva rappeři jsou stále jako kohouti. Během deseti minut jsme konečně došli do první třídy v letadle, kdy jsem si sedl samo sebou s Minniem na dvojsedačku vzadu. Nechal jsem andílka sedět u okénka a sám si udělal pohodlí. ,,Opravdu nechceš k oknu?" Zamrkal Minnie roztomile očima. ,,Ne, to je dobré," usmál jsem se a dal mu pusinku. ,,Tak jo," usmál se a rychle sklopil hlavu... Všiml jsem si, jak jeho tvář chytla rudou barvu! ,,Nerudni," usmál jsem se a pohladil ho. ,,To jinak nejde," špitl a připoutal se, kdy jsem udělal to samé. Po chvilce se objevila letuška, vysvětlila nám všechno, co máme vědět a pak už letadlo začalo startovat.

Jongie byl celou dobu ohleduplný a hodný... Kdyby mě miloval... ale on mě nemůže milovat. Nikdy to tak nevypadalo... Ale Mine! Pusinkuje tě a přes celou halu tě vedl za ruku! Jenže to nic neznamená! A co když jo? A když ne, tak jsem v háji! Ale prd, určitě v sobě něco skrývá... Vedl bych tyhle myšlenkové pochody dál, ale najednou jsme se dostali do turbulencí! ,,Á ne!" Vyjekl jsem. ,,Minnie, dobrý to bude," ozval se vedle mě milý hlásek. ,,Já se bojím," špitl jsem a zachvěl se. ,,Jsem tu s tebou, je to jen obyčejný mráček... mysli na to," usmál se Jongie a vzal moji ruku, kdy tou druhou mě objal. Natiskl jsem se na něj a hledal u něj útěchu. Celý jsem se chvěl. ,,Taeminnie... měl bych ti něco říct... ne proto, abych zastínil ty turbulence, ale proto, že jsem to měl udělat už dávno," vydechl Hyun. Co mi chce říct? Třeba, že má holku? Ale... ale... ,,Miluji tě," zamrkal očima a podíval se do mých očí. Tak okej... holku nemá... proboha... on... miluje mě! No nepovídej... Hele jo, raději mu odpověz! ,,J-Jongie... já... já tě taky hodně moc... miluju, ale... nikdy jsem vztah neměl," zamrkal jsem, zrudnul, skousl si ret a sklopil pohled. ,,A to vadí? Já taky ne a to je to krásné... oba dva zažijeme nádherný vztah hezky od začátku," usmál se nadšeně a políbil mě na tvář. ,,Uhm... máš pravdu," zamrkal jsem, pozvedl hlavu a přitiskl nesměle své rty k těm jeho. Jongie se usmál, jemně skousl spodní ret a zajel rukou do vlasů. Nevěděl jsem, co dělat, proto jsem naklonil lehce hlavu na stranu a olízl mu jazýčkem ret... Jongie pootevřel pusu! Zamrkal jsem překvapeně očima... Hah dobrý Taemine, co teď, že?! Uhmm... tak já nevím... třeba... opatrně jsem vnikl jazýčkem do jeho pusinky a Hyunnie vydechl. Tys na to kápl! Pašák! Máš za to jedno malé bezvýznamné plus! Ale já chci významné! Tak fajn... ,,Minnie," špitl Jonghyun a jeho ruka lehce zatlačila na můj zátylek, kdy jsem zaklonil hlavu a cítil, jak mi jeho jazyk vnikl do úst a polaskal ten můj. Zahihňal jsem se a oplácel mu polibek... Jo! My dva se tu líbáme! Po nějaké době jsme se odtáhli, abychom nabrali trochu kyslíku. Sakra, to je nebezpečný takhle v nebesích chytat kyslík! ,,A teď chci slyšet pravdu," ozval se najednou hlas! Oba jsme s Jongiem leknutím sebou trhli a podívali se do tváře Jinkiho. ,,Jakou pravdu?" zeptal se Hyunnie a zamrkal naprosto nevinně očima. ,,O vás dvou," zamračil se, až to ve mně hrklo. ,,Hyung… kliiid prosím… Taeminnieho miluju už dlouhé týdny…," vydechl Hyun a políbil mě na spánky. ,,A já Jongieho taky," špitl jsem, přikývl a schoval si tvář do jeho ramene. ,,Uhm… no… teď to nebudeme raději řešit," zamrkal Jinki a šel zpět na své sedačky vepředu. ,,Aha? No.. nevadí, kde jsme to skončili?" usmál se Hyunnie a pohladil mě po tváři, ale já ho nenechal nic dál říct a políbil ho na ty plné růžové rty, které si zcela jasně o ten polibek prostě říkaly!

Byl jsem moc rád, že tu je se mnou Minnie. Kluci byli od nás trochu více dál a já si mohl spokojeně užívat pohled na malého andílka, který se mi zdál, že je dost zamyšlený. Moje srdce bilo jako pomatené, zblázněné.. Ale ono bylo, bylo zblázněné do toho andílka, který seděl vedle mě. Slyšel jsem hlas pilota, který nám oznámil, že nalétáme do mraků, které způsobí menší turbulence, ale nemusíme se obávat. ,,Á ne!" Vyjekl Taeminnie, když nejspíše celou dobu nebyl schopný ani trochu vnímat své okolí. ,,Minnie, dobrý to bude," usmál jsem se a snažil se ho uklidnit. Měl jsem starosti, ale snažil se působit klidně a vyrovnaně. Nechtěl jsem nic přenášet na něj. ,,Já se bojím," špitl a zachvěl se. Ach to je malý… můj malý andílek. Není tvůj! Ale to vůbec nevadí! ,,Jsem tu s tebou, je to jen obyčejný mráček... mysli na to," usmál jsem se, vzal Minovu ruku a druhou jej objal. On se na mě natiskl více a celý se chvěl. Ach bože, nemohu to dále vydržet. Ono to prostě nejde, ale taky bych si měl vymyslet lepší místo na vyznání svých citů. Hej! Mezi nebem a zemí… to je přeci nádherné místo na vyznání lásky, ne?! ,,Taeminnie... měl bych ti něco říct... ne proto, abych zastínil ty turbulence, ale proto, že jsem to měl udělat už dávno," vydechl jsem a skousl si ret. Řekni mu to! Hned! Dělej! Neostýchej se a prostě mu to řekni, třeba ti hned neuteče! ,,Miluji tě," zamrkal očima jsem očima a podíval se do jeho očí. Nic neříkal, jen mě sledoval. To mu to asi v té hlavičce bude šrotovat ještě moc dlouho. ,,J-Jongie... já... já tě taky hodně moc... miluju, ale... nikdy jsem vztah neměl," zamrkal, zrudnul, skousl si ret a sklopil pohled. Ach, to je moje úžasňátko… Moje srdce se rozbušilo neskutečnou rychlostí a chtělo vyskočit z hrudi jen proto, aby doběhlo za Minniem. On snad byl rudější ještě více nádhernější. ,,A to vadí? Já taky ne a to je to krásné... oba dva zažijeme nádherný vztah hezky od začátku," usmál jsem se nadšeně a políbil ho na tvář. ,,Uhm... máš pravdu," zamrkal, pozvedl hlavu a přitiskl nesměle rty k těm mým. To je moje malé nezkušené koťátko… No, ty máš co říkat! Usmál jsem se, jemně mu skousl spodní ret a zajel rukou do vlasů. A tohle ses jako naučil kde?! Filmy kamaráde, filmy.. Minnie naklonil hlavu na stranu a olízl jazýčkem můj ret, kdy jsem pootevřel pusinku. Nejspíše nevěděl, co má dělat.. jako, já na tom nebyl jinak, ale tak.. filmy jsou filmy a Minnie je v tom případě kulturní barbar! Taemin zamrkal překvapeně očima a opatrně vnikl do mých úst jazýčkem. Vydechl jsem, zvládl to a já se usmál. ,,Minnie," špitl jsem a rukou lehce zatlačil na jeho zátylek, abych si zaklonil jeho hlavičku, vnikl jazýčkem do jeho pusinky a polaskal jeho jazyk. Minnie se zahihňal a oplácel mi polibek. Tak nádherný polibek. Můj andělíček se zahihňal a oplácel mi tak nádherný polibek, který snad nemohl být nádhernější, ačkoliv nejspíše jich ještě bude mnoho. Po nějaké době jsme se odtáhli, abychom nabrali trochu kyslíku. Což v nebesích jde docela těžce. ,,A teď chci slyšet pravdu," ozval se najednou hlas! Oba jsme s Minem leknutím sebou trhli a podívali se do tváře Jinkiho. A zatraceně, leader! Ještě vědět, jakou má náladu, no… Ale on to pochopí. ,,Jakou pravdu?" zeptal jsem se a naprosto nevinně zamrkal očima. ,,O vás dvou," zamračil se hyung a já si skousl zevnitř ret. Jej, ten je zase nabroušenej, nejspíše má vepředu problémy s těmi dvěma kohouty. ,,Hyung… kliiid prosím… Taeminnieho miluju už dlouhé týdny…," vydechl jsem a políbil Minnieho na spánky. ,,A já Jongieho taky," špitl Minnie, přikývl a schoval si tvář do mého ramene. Tak, to vypadá docela dobře pro nás! ,,Uhm… no… teď to nebudeme raději řešit," zamrkal Jinki a šel zpět na své sedačky vepředu. To jako bylo všechno? ,,Aha? No.. nevadí, kde jsme to skončili?" usmál jsem se, pohladil Mina po tváři, ale nestačil jsem udělat něco dalšího, protože mě Jongie políbil na rty. Vydechl jsem, odpoutal ho, vzal si k sobě na klín a propojil s ním znovu rty. Ponořili jsme se spolu do dlouhého polibku, po kterém se nám povedlo učerpaností usnout, ačkoliv já vím, že moc dlouho nebudu spát, jelikož jsem velký nespavec a v letadle se nedokážu donutit ke spánku. A ještě jedno bych vám rád řekl… Nikdy si nenechávejte nic nalhávat od vnitřního hlásku v hlavě, ale řiďte se srdcem, však, vidíte, my s Taeminniem máme společnou budoucnost již zajištěnou a já vím, že mi mého andílka nikdo nikdy nevezme, na to vemte jed! Jinak bych totiž tím jedem musel sám někoho zabíjet..




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama