Stille Orgel - Kapitola třetí

13. února 2017 v 20:59 | Kazumi |  Stille Orgel

Kluci se dostávají do sídla bosse... Hmhm, jaké to asi bude mít následky? A jak vlastně začne reagovat Hyunnie na to, co mu provádí Jinki? Ten hnědovlásek ho totiž přivádí do úzkých a samotná Kazumi někdy kroutí nad tím hlavou, jak se ti dva škádlí... Co myslíte, dají se ti dva někdy dohromady? A co teprve jak se náš příběh posune dál... No, to se brzy nejspíše všichni dozvíme! Krásné noční počtení :*



Stáli jsme na ulici. Chodilo kolem nás dost lidí. ,,Proč musím být sakra tady a navlečený v tomhle," zabrblal jsem nespokojeně potichu, když jsem měl na sobě kabát, červenou košili a bílé džíny. ,,Protože jsi štěně," zazubil se Onew vedle mě. Ten měl, co říkat! Měl černé džíny, šedou košili a také černý kabát jako já. Na uších jsme měli klapky a kolem krků šály. ,,To ale nevysvětluje to, proč to musím mít," zavrčel jsem a šlápl mu na nohu. ,,Auí! To se dělá?! Svému bráškovi?" zabrblal a skočil mi kolem krku. ,,Jo.. dělá, mohu mu dělat cokoliv budu chtít," ušklíbl jsem se. ,,Ts!" uchechtl se, ale v tu chvíli u nás zastavilo černé auto, kdy z okénka vykoukla zakuklená hlava. ,,Choi Jinki a Choi Jonghyun?" zeptala se osoba, kdy jsme přikývli. Nechci být Choi! Proč nemohu být Lee?! ,,Nastupte si." Otevřely se zadní dveře, kdy mě Jinki strčil dovnitř. ,,Dobrý den," pozdravili jsme oba dva, kdy jsem v ruce sevřel svoji tašku. Odpovědí nám bylo jen přikývnutí obou mužů vepředu. ,,Pan Kim vás čeká ve svém sídle… Jsem tu od toho, abych vám vše vysvětlil. Jmenuji se Park HaeChan. Říkejte mi normálně Chane a tykejte mi. Váš otec musí být dost velký muž, když vám tuhle práci zařídil," usmál se muž. Podíval jsem se na Jinkiho. Jaký otec sakra?! ,,Ano, taťka je moc dobrý obchodní partner pana Kima," usmál se Jinki a mrkl na mě. Já ho zabiju! Nikdo mi neřekl nic víc! ,,Tvůj bráška nemluví?" usmál se muž a podíval se na mě. ,,Já nechávám mluvení na Jinkim, on je totiž ukecaný a má odpověď na všechno, já obvykle jsem ta chladnější povaha a klidnější… on snadno vybuchuje," usmál jsem se roztomile a za to schytal kopnutí do kotníku, až jsem se v mysli spokojeně zašklebil. ,,Ach, rozumím, takže raději necháváš mluvit staršího?" usmál se Hae. ,,Ano prosím," usmál jsem se sladce. Sladký vrah! Jo, jsem štěně, ale tak.. co za to zmůžu, že jo? ,,On je jako štěně… Je tak sladký a roztomilý, že nechci, aby tolik mluvil," usmál se Jinki a podíval se mi do očí, v kterých se mi momentálně vražedně zalesklo. Přísahám, kdybych mohl, zabiju ho! Já ho fakt přizabiju! Co kdybych ho jako omylem vyhodil z auta? To by šlo, ne? ,,No, můj bráška je jako tofu, takový k nakousnutí, takže jsme si vesměs kvit," usmál jsem se. ,,Je vidět, že jste sourozenci, skvěle se doplňujete!" zasmál se muž, ale otočil se na sedačce dopředu. V tu chvíli mě Jinki dost silně kopl a já ho flákl pěstí do boku, ale zacpal mu pusu, aby tolik nekřičel. Vítězně jsem se mu zašklebil do obličeje. ,,Nejradši bych tě zabil," šeptl. ,,Já bych to udělal s velkou láskou a něhou," zavrněl jsem mu do ucha, ale objal jsem ho a dal si hlavu na jeho rameno. ,,Co to děláš?" zamrkal překvapeně očima. ,,Když už jsi můj bráška, který je starší a ukecaný.. tvůj mladší bráška je unavený a chce se mu spinkat, tak ho nech spinkat," usmál jsem se roztomile, dal mu pusinku a zavřel oči. ,,Štěňátko se chce lísat jo?" zamňoukl mi do ouška a pohladil po boku. ,,Nech štěňátko na pokoji, nebo uvidíš, co jsi ještě nikdy neviděl," zabručel jsem. ,,Jako třeba tvého krasavce?" odvětil mi klidně do ouška, hodil přes nás kabát, kdy mi přejel po rozkroku! ,,Ty parchante," zavrčel jsem potichu. ,,Ano?" zavrněl mi do ouška. ,,Dej tu ruku pryč, nebo ti ji useknu… jakou si děláš dobře? Pravou? Useknu ti pro jistotu obě dvě, abys nemohl ani jednou," zašklebil jsem se. ,,Já si rád počkám, až mi dobře udělá štěně," uculil se perverzně, až jsem zavrčel a bouchl ho pěstí do boku. Jinki zasyčel, kdy se muž na nás podíval. Oba jsme nahodili úsměvy. ,,Jeden by skoro řekl, že mezi vámi dvěma musí něco být," uculil se Hae. ,,To není, jsme opravdu sourozenci až za hrob," usmál jsem se a pod kabátem Jinkimu drtil ruku, aby mi ji nedal tam, kam jsem nechtěl, ale už tam cpal i tu druhou! Má chlapec dvě minuty na to, aby toho nechal… Dvě minuty? Spíše jednu setinku sekundy! Já ho fakt zabiju… ,,Ale v domově jsem se do něj už zakoukal," usmál se nevinně Onew, kdy jsem se nadechl. Žádný vztah nebude! ,,Jo, ale teď to nejde, to víš, incest je nepřípustný," usmál jsem se a v tu chvíli Jinki ztuhl! Já mu dám… ,,Tak pokud mezi vámi něco je, můžete si pak zařídit to, aby vás neměli za sourozence, a bude to," usmál se muž a tím mi sebral vítr z plachet! Já… Já ho zabiju! Další muž na mém Death Note! ,,A vám to nevadí?" usmál se Onew a já tušil, že se někde uvnitř sebe šklebí! Já chci odtud pryč! ,,Ne, mám taky přítele… Tady Kwana!" usmál se a dal řidiči pusu. ,,Hae… řídím," zavrněl mladík, kdy jsem vykulil oči. ,,Aha, to je fajn," usmál se Jinki a dal mi pusu na nos. Kypěl jsem vzteky. ,,Už tam budeme?" optal jsem se nedočkavě a stále drtil Jinkiho ruku, kdy jsem druhou rukou chytil tu jeho druhou. To jsme si opravdu nedomluvili tohle! Ať jde s těmi prackami pryč! Dino dneska bude kousat. ,,Ano, už tam budeme," usmál se řidič a po chvilce auto zastavilo u velké… no velké.. Přímo obří! Mramorované brány, u které stáli čtyři po zuby ozbrojení chlápci! No… s těmi si poradím. Ušklíbl jsem se sám pro sebe, ale to už se auto kompletně zastavilo u velkých schodů, které vedly do sídla. ,,Tohle budeme procházet roky…," zamumlal jsem. ,,Proto jsme dva," odvětil mi potichu Jinki, ale oči mu zářily. ,,Tak vystupovat, zavedu vás na pokoj a pak hned představím rodině, všichni budou ve společenské místnosti," usmál se Hae. ,,Ano, zajisté," usmál se Jinki. ,,Opravdu máme společný pokoj?" zeptal jsem se, když jsem vystoupil s Onewem v patách. ,,Ano, ale byla k dispozici jen velká manželská postel, takže jsme ji umístili do vašeho pokoje…" Tak s tímhle jsem byl sražen na kolena! ,,M-manželská postel?" zamrkal jsem. ,,Ano, ale vám dvěma to nemusí vadit, když je mezi vámi tak nádherný vztah," usmál se Hae a Jinki mě objal. Tak… tak tohle opravdu ne! ,,To bude úžasné, že jo, Hyunnie?" usmál se Jinki nadšeně. ,,No, úplně úžasné… Opravdu, už se nemohu dočkat na večer.." Kývl jsem hlavou, ale zarazil se. ,,Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo!" řekl jsem rychle. ,,Stěny jsou zvukotěsné, není se čeho bát." Pokrčil Hae rameny, usmál se a vedl nás dovnitř. ,,Na co ty nemyslíš," uchechtl se mi ten pošuk do ucha! Já ho zabiju.. Zaskřípal jsem zuby a rozhodl se, že už nebudu odpovídat. Jen jsem ho propálil pohledem, vyvlékl se mu z objetí a šel rychle za Haem, který otevřel dveře ložnice… Pokoje sakra! A mně spadla brada. ,,Tady to je boží," vydechl Jinki za mnou nadšeně. ,,To jo..," zamumlal jsem. ,,Myslel jsem si, že jsi ztratil řeč, bráško," usmál se Jinki, poplácal mě po zádech, ale dal svoji tašku na jednu půlku postele. ,,Ne, to neztratil… jen mě nebaví mluvit," ušklíbl jsem se, pokrčil rameny a protáhl se, kdy jsem odložil tašku na druhou část postele. ,,Tak, můžeme jít, představím vás rodině.. Uh jo a také vás musí prohlédnout šéfova ochranka kvůli mobilům a tak… ale vy jste měli mobily nechat doma, takže tady máte naše," usmál se muž a dal nám dva mobily. Určitě budou napojené na sledovací zařízení.. ,,Ano, nechali jsme je doma a za tyhle vám děkujeme," usmál se Jinki, kdy jsem jen kývl a následoval Onewa a Haeo po schodech dolů, kdy jsme se objevili během chvilky ve společenské místnosti. Na velkém gauči seděl kluk se psem u svých nohou, pak tam byl v křesle muž, kdy měl vedle sebe dva muže v černém a vedle něj v křesle seděla už od pohledu milá žena s kočkou na klíně. ,,Dobrý den velectěná rodino." Poklonil se hluboce Hae, kdy jsme to samé zopakovali s Jinkim. Já s velkou nelibostí a nejradši bych se tomu chlápkovi vysmál, ale nemohl jsem! Nesmíme mluvit, pokud nás nikdo nevyzve. S tím problémy nemám, ale pokud tu nemám své dýky.. já se cítím tak nahý! To není fér. ,,S dovolením Vám představuji bratry Choi, kteří se uchází o místa zde v sídle.." Představil nás Hae. Jaká místa? Já se o nic neucházím! Kdyby bylo po mém, tak sem vtrhnu a kradu! Ale to nemohu, škoda.. Jaká velká škoda! Zůstali jsme v předklonu.. Asi mě brzo budou bolet záda! ,,Představte se a stručně!" řekl muž ve velkém křesle. Hae se podíval na Jinkiho a poklepal mu na rameno. ,,Jsem Choi Jinki, je mi dvacet čtyři let a ucházím se o místo učitele, pane." Kývl Jinki, kdy působil naprosto vyrovnaně, mile a vlídně. Kluk na gauči po nás pokukoval a hladil psa. ,,Hmm… to vím… Hae, dostali své mobily?" Podíval se muž ostře na Haeo. ,,Ano můj pane." Uklonil se lehce Hae s úsměvem. ,,Dobře, zkontrolujte ho chlapci!" Rozkázal muž dvěma gorilám vedle sebe, kdy se hned ti dva chlápci rozešli k Jinkimu a nějakými přístroji ho zkontrolovali. Nic nenašli. Jaké štěstí, že máme chytré hodinky.. Náhle se ty dvě gorily postavily za mě a já si všiml kývnutí Haeo. Lehce jsem se narovnal, kdy mé oči zářily klidně a moje srdce bušilo.. toužilo po krvi… Ti dva za mnou, doslova se nabízeli pro to, abych je zabil.. ,,Jmenuji se Choi Jonghyun, je mi dvacet tři let a jsem tu hlavně z důvodu, abych zastal místo kuchaře a pak také učitele jazyků… kromě čínštiny," řekl jsem s klidem, úsměvem a neskutečnou aurou kolem sebe. ,,Hmm… zkontrolujte i jeho," řekl muž jaksi bez nějakého zájmu. Ty dvě gorily ke mně přišly a začaly mě zkoumat. Nebudu zapírat.. kdybych mohl, zabiju je! Nemám rád, když mě někdo prohledává, ale zachoval jsem si svůj hraný úsměv. Moje druhá vlastnost je totiž hrát neviňátko do chvíle, než někomu zlomím krk. Musím si tu někde připravit jámu, kam budu házet mrtvoly. Takhle daleko se nebojím totiž zajít a zabiju každého, kdo se mi připlete do cesty.. Tedy každého.. Jinkiho musím nechat žít, přitom bych ho nejraději zabil hned na prvním místě. Musel jsem stát klidně, ale moje prsty nedůtklivě občas kmitly. Byly připravené zachytit dýku, ale to jim nemohu slíbit, musím stát. ,,Jsou oba čistí, pane." Uklonili se oba muži. Naivní pitomci! ,,Dobře, jděte s zítra ráno začínáte. Vaše rozvrhy budou již vyvěšené ve vašem pokoji. Časy dodržujte, jinak vás stihnou tresty a teď zmizte," řekl šéf dost pevně a tvrdě. Poklonili jsme se, ale odešli. ,,To je starý bručoun," šeptl jsem a podíval se kolem sebe, jestli mě neslyšel někdo jiný kromě Jinkiho. ,,To zvládneme," usmál se roztomile a rozběhl se do pokoje, kdy hned vyskočil na postel. Ušklíbl jsem se a zavřel za sebou. ,,Jsi jako malé dítě, vážně.. takové malé děťátko, které čeká na lízátko," uchechtl jsem se. ,,Jo, to lízátko jsi ty!" usmál se a skočil mi kolem krku. ,,Hey! Co to do háje furt děláš?!" zavrčel jsem a začal se od něj dostávat. On mě ale chytil do náruče a povalil do postele, kdy mě přilehl! ,,Ty parchante!" zavrčel jsem a zajel rukou pod jeho košili, kde jsem mu dost silně promnul bradavky. ,,Štěňátko… já tě tolik chci… Miluji tě.. víš…," zamrkal roztomile očima, kdy jsem se zarazil. ,,C-cože?!" vyjekl jsem. ,,Už několik měsíců… jednou jsem tě viděl při akci a věděl jsem, že se chystáš jít na tamtoho parchanta.. chtěl jsem na tebe u něj počkat… Jsi tak úžasný," zavrněl a hladil mě, kdy jsem se zamračil. ,,Nebudeš mě využívat a už vůbec ne zneužívat.. rozumíš?" zavrčel jsem, a kdyby neuhnul, dostal kolenem do mezinoží… On mě však přetočil na břicho a lehl si na mě znovu! ,,Jongie… proč mě nemiluješ i ty?" zamručel mi do ucha. ,,K lásce nejde přikázat.. k lásce nejde přinutit! Už takhle musím trpět, že jsme jako sourozenci…," brblal jsem a krev se mi v žilách doslova vařila. ,,Chápu, je to narychlo… nic o mně nevíš… tak na to zapomeneme, ano?" usmál se a olízl mi ouško. ,,Jo, ale přestaň mě olizovat!" zasyčel jsem. ,,Jak si přeješ," usmál se, pohladil mě a konečně mě pustil. Odsunul jsem se od něj k sobě na část postele, kdy jsem se mračil, ale šel zatáhnout závěsy, zamknout dveře a rozklikl si hodinky, kdy se objevil 3D obraz. ,,Ahoj bráško," usmál se Taemin, kdy seděl ve velkém křesle a vedle něj Minho, který pozdravil Jinkiho a on oba dva kluky v kanceláři. ,,Nazdar… jsme na místě, byli jsme přivítáni. Do zítřka máme volno, takže si naplánujeme, jak to uděláme v noci," vydechl jsem. ,,Dle informací, má ochranku jen u sebe v patře. Vy jste v tom nehlídaném, ale jsou všude kamery a kamerový centrální systém se nachází v patře nad vámi. Má to celkem čtyři patra a v každém je něco. Musíte si dávat pozor. Jeden vždy musí zůstat na pokoji, aby se nevyvinulo na vás podezření. Nesmí vás chytit," usmál se Minho. ,,To nám je jasné," zabrblal jsem. ,,Každopádně je fajn, že vás neodhalili hned… Takže se prosím nadále chovejte tak, jak máte! A žádné problémy, jasný?" usmál se Minnie, kdy jsem se zamračil. ,,Buď bez obav, když tak budu zabíjet," uculil jsem se. Prokecali jsme s kluky asi ještě hodinu, než jsme hovor ukončili, odemkli pokoj a šli se najíst do jídelny pro zaměstnance. Pak jsme zalezli na pokoj a vymýšleli plány.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 13. února 2017 v 22:09 | Reagovat

Tě zabiju! :D Chci pokračování! :D Víš jak funguje heroin? Víš, protože jsi psala Hyuna na heroinu! Tak mi dej další dávku! :D

2 Kazumi Kazumi | 13. února 2017 v 22:11 | Reagovat

[1]: :D :D Bože, tu umřu :D Nech chudáka Kazumi :D Hyuna jsem na heroinu nepsala, teda.. ono to tak někdy vypadá, ale já to psala jenom u Orgel, Nightmare a pak dalších nevinných písniček :D

3 Taehee Taehee | Web | 13. února 2017 v 22:13 | Reagovat

[2]: Hyuna na heroinu jsi psala! :D CHML! :D Vzpomínej! Absťáček už má za sebou :D Nenechám chudáka Kazumi, je doma, já jí nebudu obtěžovat, tak ona může psát 3:) :D

4 Kazumi Kazumi | 13. února 2017 v 22:16 | Reagovat

[3]: Jo, CHML, pořád čekám na tvůj pohled, abych mohla sem hodit první kapitolu :D :D Absťáček... :D Neboj, já píšu, i když si spolu píšeme, takže... Navíc mám teď více rozepsaných příběhů a ve Stille budu pokračovat dál někdy až za měsíc :DD *Dělá si srandu*

5 Taehee Taehee | Web | 13. února 2017 v 22:17 | Reagovat

[4]: *dá jí facku za ten měsíc* To bych šla k jinému překupníkovi, rozumíš?! :D :D :D :D

6 Kazumi Kazumi | 13. února 2017 v 22:18 | Reagovat

[5]: Joo rozumím :DDDDDDD *spadla smíchy k zemi* Hele, raději mi odepisuj na CHML a tichoučko! :D

7 Taehee Taehee | Web | 13. února 2017 v 22:19 | Reagovat

[6]: Až bude čas, tak odepíšu! :D Don't care! :D :D

8 Kazumi Kazumi | 13. února 2017 v 22:21 | Reagovat

[7]: Jo, takže se mohu i těšit na tvoje úvodní slovo? Výborně! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama