Stille Orgel - Kapitola pátá

22. února 2017 v 8:00 | Kazumi |  Stille Orgel
Dobré ráno vám všem! Mám předepsané Stille Orgel celý pondělní den, ale... Má to moc slov! A to díky tomu, že jsem zčásti psala i s Tae, protože ta mi psala úchylné poznámky Onewa :D ale řekněte, povedlo se to, ne? :3 Užijte si tuhle část a těště se na další! Jinak řeknu vám jediné, že Jongie dnes bude mít dost velký problém!



Pár: OnHyun
Upozornění: Obsahuje násilí, nadávky? :D Sexuální narážky :D 15+ :P :D



Můj - tedy obdržený - mobil vyzváněl. Bylo před sedmou. Jakej blbec mi tam dal tenhle zvuk na tuhle hodinu?! Zavrčel jsem a pohnul se, ale... ,,Štěňátko... zůstaň," zaúpěl hlas vedle mě dost rozespale. ,,Musím pracovat... nejsem štěně," zavrčel jsem snad více nespokojeně. ,,Jonghyunnieee…," zamumlal nešťastně. ,,Neznamená, že když jsem ti včera zachránil prdel, že se tu ke mně budeš hned lísat," zavrčel jsem a odsunul se prudce od něj, kdy jsem vstal a šel do naší velký mega koupelny, abych se umyl a následně se oblékl do pracovního. Když jsem vešel do pokoje, Jinki seděl na posteli a díval se na mě. ,,Ty jsi tak strašně rozkošný!" zavrněl sladce a naklonil hlavu na stranu. ,,A ty tak děsně perverzní," zabrblal jsem a podíval se na hodiny. ,,Já jsem perverzní, jen když koukám na tebe..." Zavrněl znovu. ,,Tak to ti asi naleju do očí bělidlo, aby ses začal konečně chovat normálně," ušklíbl jsem se. ,,Co kdyby sis sundal triko a polil sebe vodičkou? Bys byl hned sexy..." Zazubil se. ,,To ti nepřijdu sexy ani teď? Tse, takhle urazit Dinosaura." Zatvářil jsem se uraženě a nahodil štěněcí pohled, který většina lidí viděla předtím, než jsem je zabil. ,,Tak mi dokaž, že jsi sexy..." Vyplázl na mě jazyk. ,,Nech si zajít chuť, úchyle," ušklíbl jsem se. ,,Musím jít chystat snídani." Vyplázl jsem na něj jazyk. ,,Já to tušil... Ksicht máš dobrej, ale ostatní musíš skrejvat pod oblečením... Tělo máš určitě jako kostlivec, potaženej slizem a kůží!" Zachechtal se. ,,Hach, myslíš si, že jsem blbý? Kdyby ano, tak je z tebe dávno mastnej flek a já bych musel zdrhat, protože by byla akce podělaná díky tobě. Provokuješ, ale ty určitě jsi pod tím kusem hadru nic… takový bezcenný tvor," uculil jsem se a vyšpulil rty. ,,Jsem samej sval... Klidně se přesvědč..." zazubil se a lehl si, kdy na mě stále koukal. ,,Ne, díky, nemám zájem," mrkl jsem a podíval se na hodinky. Měl jsem čas. Opřel jsem se o dveře a díval se na něj, kdy jsem si schválně rozepl pár horních knoflíků, aby se objevil můj boží prsní sval, který se teď začal více rýsovat pod košilí. ,,Štěně, zlobíš mě..." Pousmál se a sundal si celou košili, kdy se na jeho hrudi zjevilo spoustu svalů a bicáky měl taky krásně vypracované. ,,Hmm… to vypadá krásně," zavrněl jsem a naklonil hlavu na stranu. ,,To nevíš, že štěně rádo provokuje a hraje si?" usmál jsem se zákeřně a zapl si košili. ,,Nechceš si sáhnout štěňátko? Tvojí pacičce se to bude jistě líbit..." Zavrněl a lehl si na bok. ,,Aby mi upadla? Ne, díky, mizím, nechci, abych měl problémy, takže se zatím měj, perverzní miláčku," ušklíbl jsem se a vypadl rychle ven z pokoje, kdy jsem šel rychle do kuchyně. ,,Přeji vám všem dobré ráno, jsem zde nový šéfkuchař, snad si budeme rozumět," usmál jsem se mé na příchozí spolupracovníky. Hned se na mě podívali a usmáli se. Nejspíše jsem se jim zalíbil! A sakra, další perverzáci! ,,Jmenuji se Choi Jonghyun, ale tykejte mi a oslovujte klidně jen zkráceně Hyune nebo Jongie," usmál jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Všichni mě uvítali a pak představili. Dali jsme se do chystání snídaně. Museli jsme udělat několik druhů, ale to mi nevadilo. Přesně v 8:30 jsme vzali tácy a šli do jídelny. ,,Dobré ráno vážená rodino, k dnešní snídani je bílá káva, čaj tří druhů, kakao, čokoláda, džus, smažené nudle s kuřecím masem a zeleninou, obložené toasty, tofu, vajíčka se slaninou a ovocné saláty," usmál jsem se, kdy jsem se uklonil. U stolu seděla tříčlenná rodinka. ,,Přesně včas, poslední kuchař skončil napíchnutý na kůlu za opakované nedodržování pravidel," zabručel muž, kdy mě to vůbec nerozhodilo. Odešli jsme, kdy po chvilce rodinka odešla, a v jídelně se mohlo najíst služebnictvo. Hned jsem si šel sednout k Jinkimu, který došel. ,,Ahoj úchyláčku," šeptl jsem mu do ouška s vrněním a zašklebil se u toho. On mě hned naštvaně plácl po hýždi, promnul mi rozkrok a pak zase nevinně snídal. ,,Prevíte, jsem si to musel udělat sám!" Zašeptal mi do ucha dost nabroušeně. ,,Ale, ty to umíš? A co kdybych ti propíchl rukou ty tvoje ručičky…," zavrčel jsem a varovně vzal do ruky vidličku se slaninou, kterou jsem snědl a pak se natáhl pro smažené nudle s kuřecím masem, kdy jsem jedl. ,,Když už na mě kašleš ty, tak mě nech si to dělat rukou!" Zabrblal a vzal si tofu. ,,Ale ty malý neschopný chudáčku…. Musíš se asi víc snažit," uchechtl jsem se a protáhl se. ,,Hlavně se koukej starat o to, kvůli čemu jsme tady..," zavrčel jsem. ,,Bez starosti..." Zavrčel a nabral si už asi pátou sběračku tofu, kdy se podíval na hromadu na svém talíři a pak začal jíst. ,,Hmmm… až ztloustneš, tak se mi přestaneš líbit… ačkoliv… nevím, že by ses mi líbil i teď," poznamenal jsem bezděčně a začal jíst také. ,,Tohle, je grilované Tofu a je to dost zdravý!" Zamračil se a pod stolem mi položil ruku na rozkrok a lehce jej mnul. Vzal jsem vidličku a bodl ho s ní do hřbetu ruky. Ale jen mírně. ,,Tohle bylo varování," zasyčel jsem a podíval se mu chladně do očí. Jinki však nehl ani brvou. ,,Ruce mám jak z oceli..." Mrkl, ale po chvilce mi rozkrok silně zmáčkl a dal ruku pryč a napil se džusu, kdy v levé ruce měl čtyři malé dírky od vidličky. ,,A já mám z oceli nervy, smůla hošánku," zašklebil jsem se, laškovně mu rukou přejel po rozkroku a dojedl, kdy jsem si nalil bílou kávu. Jinki sykl, ale v klidu si jedl svoje tofu. ,,Meheheh… ještě včera večer ses strachy třásl u mě v náruči…" Napil jsem se kávy. ,,Za chvilku mám španělštinu s mladým pánem," zazubil jsem se a v očích mi to lehce jiskřilo. ,,Protože jsem doufal, že aspoň kousek z tebe není z balvanu..." Zabrblal a sedl si dál ode mě. ,,Ou… taková malá uraženina." Vyšpulil jsem rty, usmál se nevinně a vstal. ,,Parto, mohli byste se pak postarat o nádobí? Mám v pondělí nabitý program," usmál jsem se a podíval se na ostatní. ,,Jasně šéfe," usmáli se, kdy jsem kývl a šel k Jinkimu. ,,Tak pa, perverzní úchyláčku," usmál jsem se mile a rozcuchal mu vlásky. On jen něco zabrblal, kdy jsem se ušklíbl, ale vyběhl do svého pokoje a převlékl se tam. Následně jsem před desátou hodinou šel spolu s nějakými učebnicemi a propiskami do druhého patra. ,,Hae, mohl bych prosím vědět, kde je pokoj mladého pána?" usmál jsem se na muže, který procházel. ,,Jonghyune, rád tě vidím.. prý byla tvá snídaně výtečná," usmál se, ale ukázal mi na dveře na druhé straně, co byly blíž ke druhému schodišti. ,,Oh děkuji," usmál jsem se nadšeně, ale v mé hlavě to teď šrotovalo trochu jinak. Hae jen kývl a já šel k pokoji mladého muže. Lehce jsem zaklepal. ,,Dále?" ozvalo se zevnitř, kdy jsem se usmál, otevřel dveře a hned se uklonil. ,,Buenos días, joven señor." Pohrál jsem si se slovíčky na jazyku a usmál se. Kibum seděl v křesle, kdy druhé křeslo bylo volné. ,,Dovolte mi, abych se představil… jmenuji se Choi Jonghyun a mám vás učit angličtinu, španělštinu a japonštinu. Dnes podle rozvrhu máme mít spolu španělštinu a pak japonštinu," usmál jsem se. ,,Dobrý den pane učiteli, já jsem Kim Kibum," usmál se kluk nadšeně, vstal a také se mi uklonil. ,,Vy se přec nemusíte uklánět," pousmál jsem se. ,,Ale velice mě těší," dodal jsem. Dostat se oběti na kobylku je jednoduché… ,,Když… mně vážně přijde hloupost, abyste se mi skláněl jenom proto, že je můj otec tím, čím je.. vždyť jsem obyčejný člověk, jako vy," vydechl. Jo hochu… obyčejný člověk s rukama od krve. ,,Je to bohužel etiketa, rád bych se k vám choval jako k sobě rovnému, ale nejde to," usmál jsem se a sedl si do druhého křesla. ,,Ale jste můj učitel, takže… k vám musím mít taky respekt, jako ve škole!" zazubil se vítězně. ,,Uh, dostal jste mě, dobře," zasmál jsem se a kývl. Nejprve jsme začali ve španělštině konverzovat, pak jsem ho učil něco psát, nějaká nová slovíčka, prozkoušel jsem si ho a zadal mu úkol. Po půl hodině bylo hotovo. ,,Učíte se velice rychle," usmál jsem se, kdy on na mě hodil pohled, který by zabil. ,,Učíš," zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy. ,,Hey!" zasmál se a urovnal si je. Nevinně jsem se usmál. ,,Máš tu vlastně vůbec někde tablet? Co si tak pamatuju ze školy, vždy kolem mě chodila děcka s tablety, mobily a dalšími blbostmi," uchechtl jsem se. ,,Táta mi ho vzal a řekl, že jej vrátí, až se všechno vyřeší, nevím co, ale dal ho do své pracovny," usmál se a pokrčil rameny. ,,Oh, aha, to mě mrzí," usmál jsem se a v hlavě se mi střádal plán. ,,To nevadí," pousmál se Kibum a pokrčil rameny. ,,Za chvíli sem přijde Jinki na hodinu historie," usmál jsem se. ,,Je stejně super jako ty?" zamrkal zvědavě. ,,Ano, je," usmál jsem se a kývl. Hyune? Co tak najednou? Ticho! Ale copak… Vždyť ho nenávidíš, ne? Možná ho chci jen více poznat, nic víc. Tak proč jsi na něj takovej? Protože mi jeho chování leze na nervy a ty moc dobře víš, proč! Zavrčel jsem v duchu, ale usmál se. ,,Takže se uvidíme ve středu na španělštině a dneska ještě japonštině, mladý pane," usmál jsem se nadšeně. ,,Ano." Kývl Kibum a sklidil si učení, kdy já si ho vzal také a s úklonem odcházel. ,,Máš u mě vroubek! Zapamatuj si to!" zabrblal za mnou. ,,Proč?" zamrkal jsem očima a otočil se. Navíc mě oslovil tykáním a za druhé… ,,Protože jsem jasně řekl, že mi budeš tykat a nebudeš se uklánět, za trest budu tykat já tobě!" Vyplázl na mě jazyk se smíchem. ,,Jak si přeješ," zasmál jsem se a odešel z jeho pokoje ven, kdy jsem se rozešel na pokoj. Tam jsem vrazil a dal věci na stůl. ,,Jaký je?" ozval se Jinki z postele, kdy jsem nadskočil. ,,Blbče!" zabrblal jsem zamračeně a protáhl se. ,,V pohodě, je s ním sranda!" Vyplázl jsem na Jinkiho jazyk. ,,Ach.. škoda, že ho budeme muset na konci mise možná zabít…" Zamyslel se nahlas. ,,Pokud vím, tak to v našich plánech není…" Mrkl jsem na něj a švihl po něm polštářem. ,,A jestli chceš uklidnit, tak není můj typ," ušklíbl jsem se. ,,Jů, to jsem chtěl slyšet!" zasmál se, vyskočil z postele, popadl svoje učení, vlepil mi pusu a zdrhl. Na to, jak se urazil u snídaně, měl moc energie. Zamračil jsem se, ale převlékl se a šel do kuchyně, kde jsem s týmem připravil ten nejlepší oběd na světě! Do dvou hodin jsem se s Jinkim nesetkal. Obědval jsem sám v kuchyni a pak jsem pomáhal uklízet v kuchyni. Ostatní měli volno, ale já musel ve dvě hodiny jít na hodinu s Kibumem. Byla to fajn hodina a ke konci jsme zase mohli kecat o čemkoliv. ,,Kibummie, vy tu máte někde knihovnu?" Usmál jsem se zvědavě. ,,Jo, vedle pracovny otce... je velká!" Zazubil se. ,,A můžu tam jít třeba i já? Miluju četbu," zamrkal jsem nadšeně. ,,No, je zamčená a mohou tam jen ti, co mají klíče," zamrkal očima, kdy jsem trochu zesmutněl. ,,Aha… to je… to je škoda, já si nevzal s sebou žádné knížky z domova," vydechl jsem. ,,Ale počkej! To neznamená, že nemůžeš mít klíč!" zazubil se a přiskočil k jedné skříni. V mých očích to zajiskřilo. Dino zabodoval… jeho smutný štěněcí kukuč zabere na kohokoliv a kdykoliv! ,,Mám tu trochu více klíčů k pracovně i knihovně, protože se ztrácí… no.. spíše otec ty, kteří se starají o jeho věci, tak on je zabíjí," povzdechl si kluk a svěsil hlavu. ,,Uhm… aha… ale mě nezabije, když se nedozví, že jsem tam byl," usmál jsem se. ,,To máš pravdu, ale neříkej mu prosím, že ten klíč máš ode mě," zamrkal prosebně a šel ke mně. ,,Neboj se." Pokýval jsem nadšeně hlavou a na ruce mi přistál menší klíč na provázku. ,,Je od pracovny i knihovny," usmál se, kdy jsem zamrkal překvapeně očima. ,,Dobře, budu se soustředit jen na knihovnu," usmál jsem se. ,,No, v pracovně jsou nastražené pastě a těžko říct, co ještě… nikdy jsem tam nebyl," vydechl a posadil se na židli. ,,Dobře, tam nepůjdu, nechci přijít o hlavu," zazubil jsem se…. Půjdu tam, i kdyby tam byl velký přerostlý Dinosaurus… no… ten tam bude, ale… ve zmenšené podobě! ,,Byla by tě škoda," usmál se Kibum a protáhl se. Pousmál jsem se, posbíral své věci a podíval se na hodiny. ,,Hele, takže své úkoly máš, víš, co se učit a já půjdu… Jinki tu bude za chvilku," usmál jsem se. ,,Jasně.. jste oba dva super, povídal mi o tobě, že prý jsi strašně milý a hodný...," usmál se. Ten hnědovlasý perverzák si umí vymýšlet, aby se chlapci dostal na kobylku, ale klíček od knihovny jsem získal já! ,,Ty jsi taky super kluk… trochu jiný, než tvůj otec," zamrkal jsem očima a vstal. ,,Spíše jsi po matce," dodal jsem. ,,Ano, to jsem.. i otec na to nadává, ale já jsem za to rád," vydechl. ,,Ono to je i tak dobře," usmál jsem se, pohladil ho po hlavě a šel ke dveřím. Vidět to Jinki, tak toho kluka nejspíše podřízne. Ušklíbl jsem se tomu v mysli, ale rozloučil se a šel na pokoj. Jinki tu nebyl…. Celkem mi chyběl.. Potřásl jsem hlavou, ale začal se dívat na hodinky, kdy jsem si zadal pár informací a hodil klíček do systému. Najel jsem si na mapu sídla a podíval se na pracovnu a knihovnu. Něco se mi nezdálo. Skoro jako by tam něco bylo.. něco navíc… táhlo mě to tam. Tohle sídlo je velké, ale proč se mi zdá, že se nacházíme v části, která je menší.. Ještě tu někde musí být větší část. A v té části… co když v ní je miniatura? Jenže nevíme, jak ta miniatura vypadá. Možná to bude ale v jednom z těch dokumentů… Musíme je získat! Ale jak se k nim dostaneme? Běží nám čas.. Dost zatraceně rychle. Nezdá se to, ale jsme tu od neděle… musíme příští týden být už doma.. o víkendu zničíme miniaturu.. Nevidím jediné východisko.. Originál… originální kresba a popis bomby bude jistě napsaný v dokumentech. Podíval jsem se na hodinky… Kdyby alespoň Jinki měl volno! Zavrčel jsem sám pro sebe a hleděl do hodinek. Najednou se rozletěly dveře! Díval jsem se na obraz! Podíval jsem se na nezvaného hosta… byl to urostlý týpek z ochranky, který, jakmile mě spatřil, zavrčel a vyrazil proti mně. ,,Ty šmejde jeden, co jsi zač?!" zasyčel a vytáhl zbraň. Na nic jsem nečekal a vyskočil na nohy, kdy jsem udělal úskok do strany. ,,Parchante… neunikneš, zabiju tě!" vrčel a vystřelil. Měl tlumič, naštěstí, takže to nebylo slyšet. Navíc tohle byla dost obyčejná a neškodná zbraň. ,,To bys chtěl vědět, co?!!" zavrčel jsem, ale skočil v jednu chvíli k němu, vykopl mu zbraň z ruky, kdy ona odletěla někam za postel. Chlap se zavrčením proti mně vyrazil pěstí, ale to jsem ho už nakopl do jeho citlivých míst a on se sesunul k zemi se skučením, ale z opasku vytáhl dýku. ,,Já tě zabiju… zabiju tě!" vrčel a vyrazil proti mně, jenže… Zarazil se, protože jsem tam nebyl! Nejsem totiž blb, abych stál na místě, když jsem v ohrožení života. Zdrhl jsem mu na druhou stranu… ale ne na druhou stranu pokoje, nýbrž postele, kdy jsem si vlezl pod ní. On supěl a začal s vrčením nadávat a otáčel se. Nejspíše měl mozek tvaru pivní kostky a inteligenci šneka. Počkal jsem si na chvíli, když byl ke mně zády, kdy jsem vylezl a rychle ho jedním kopem do zad poslal k zemi, kdy jsem následně obmotal ruku kolem jeho krku a druhou ho zmáčkl pod krkem dost silně a pevně.. Ale… Neměl jsem moc vyvíjet tlak… neměl jsem moc tlačit na ta důležitá místa.. Sakra! Ozvalo se křupnutí a chlap najednou znehybněl. ,,Do háje! Já ho zabil!" Skousl jsem si ret a odskočil od něj. Jasně… za svůj život jsem zabil takových lidí, ale sakra… Tady jsme nesměli zabíjet! Do háje! Problém! Nikomu to nesmím říct… No, to by byl teprve průšvih. Jenže, co s ním?! Mám říct, že ta mrtvola tu už byla jako dekorace? No.. to mi asi tak těžko vyjde, že jo?! Zavrčel jsem a flákl pěstí do zdi. Mysli Dino… mysli.. ty to určitě vymyslíš.. No jo, jenže co?! Zavrčel jsem v duchu a procházel se po pokoji dost nervně. Po nějaké chvíli jsem si všiml zvláštního stropu… Prohlédl jsem si ho a rozhlédl se. Najednou jsem si všiml nějakých menších štaflí a hlavně.. Ten strop měl západkové dveře! Co to asi je? Že by… že by každý ze služebnictva měl ještě horní komoru? Zamrkal jsem očima, ale šel si pro štafle a postavil je pod padací dvířka, která jsem viděl a hleděl na ně jako na svoji poslední záchranu. Promnul jsem si ruce a vylezl na štafle, kdy jsem zkusil za dvířka zatáhnout, ale všiml jsem si nějaké divné škvírky. Je to na zámek, ale to mě nezastaví… Natáhl jsem ruku s hodinkami a po chvilce mi vyskočil obraz 3D, který se začal rychle měnit. Měnil se v podobě dat a kódů, kdy se po chvilce ozvalo klapnutí, a dvířka se sama otevřela! Objevily se schůdky až dolů! Málem mě sice sejmuly, ale hlavní bylo, že se můžu podívat nahoru! Začal jsem tam lézt a díval se kolem sebe. První, co mě upoutalo… Ehm… myslel jsem, že se pozvracím! Neměl jsem tam lézt.. ne… opravdu ne! To, co jsem viděl, mi totiž úplně vyrazilo dech, který jsem sotva nyní měl! Na hromadě se tam válely mrtvoly. Ale nebyly to jen takové ještě docela dobře zachovalá těla, kde rozeznáte obličej, ale byly tam i mrtvoly ve stylu kostlivců! Takže.. tady končí mrtvoly těch, které ten starý páprda zabije? Zvedl se mi z toho žaludek, ale všiml jsem si koše, lana a kladky. V rychlosti jsem toho týpka z ochranky nacpal do koše, provlékl lano kladkou a vytáhl koš nahoru, kdy jsem mrtvolu chlápka hodil k ostatním a rychle vše dal do původního stavu! Štafle jsem schoval a našel zbraň, která zapadla za postel, a společně s dýkou to schoval do skříně. Tak.. tohle bylo vážně o fous! Co by tomu asi řekl Jinki? No.. ten a ani kluci se to nesmí nikdy dozvědět.. to, co jsem tam viděl, nebyl zrovna dvakrát pěkný pohled… Ačkoliv jsme zabijáci, ti lidé byli nevinní! Tohle mě ještě více naštvalo, proto jsem si šel lehnout a spal jsem do pěti hodin, než jsem šel chystat večeři a pak se sám mohl najíst, ale nešlo to se soustředit. Navíc jsem se skoro celou dobu neviděl s Jinkim, ale komu by ten otravný perverzák chyběl, ne? Tobě Hyunnie! No jo.. já vím… ale když.. mě baví ho provokovat! No, teď momentálně ho neprovokuješ! Ale provokuju ve svých myšlenkách! Zašklebil jsem se někde uvnitř hlavy, hodil utěrku na radiátor uschnout a vyrazil do pokoje, kde již určitě bude ta rozpláclá placka perverzního králíka s dubovskou tváří…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama