Stille Orgel - Kapitola čtvrtá

14. února 2017 v 17:31 | Kazumi |  Stille Orgel

Mezi těma dvěma to stále vře, což? Jinki je totiž neskutečně nadšený z Jongieho, ale ten se naopak chová jako profík a nechce, aby ho nikdo rušil při práci, on to toiž nemá rád.. Ale.. třeba se dneska v noci stane něco, co ty dva.. eh, spíše Jongieho, více roztaje... Uvidíme ^^ Každopádně... musela jsem sem vložit tabulku jako obrázek, protože blog je totálně praštěný... no nevadí :D Užijte si to ^^


Přecházel jsem netrpělivě po pokoji a Jinki mě sledoval z postele. Byla v pokoji tma, jen naše hodinky svítily a já přešel k rozvrhu. Zítra je pondělí! A máme celkem našlapáno. Vrčel jsem si v duchu dost nespokojeně.
,,Je to pěkně na dvě věci! Máme volno jen po večeřích… v úterý dá se říct od pěti do šesti, ale ani to skoro nevyjde..," mumlal jsem a sledoval to. ,,Snad bys nechtěl něco podniknout?" usmál se nadšeně Jinki, ale já jsem ho svým pohledem zchladil. ,,Koukám na dny, kdy můžeme dělat akce, jasný?" zamračil jsem se. ,,Jasně.. to.. to jsem taky myslel," usmál se zcela nevinně a sledoval mě. ,,V sobotu a neděli… zřejmě budeš mít volné pole působnosti, takže v těchto dnech budeme nejspíše více hlídaní na každém kroku a pak taky… budeme pracovat pod drobnohledem, ale dá se zmizet. Nějaká skulinka tam bude," usmál jsem se spokojeně. ,,Co mu chceš sebrat jako první věc?" vydechl Jinki. ,,Musíme získat jeho mobil a tablet… Nevíme, kde to má, takže to musíme vyhledat. Takže to můžeš klidně hledat ty. Mám v tašce jednu úžasnou hračičku, co vypadá nevinně," usmál jsem se. ,,Ale, snad ne nějaký…," zamrkal, když jsem po něm hodil dost vražedný chladný pohled. ,,Přestaň si už dělat srandu.. jsme v akci… jasný? Mám na akcích emoce vypnutý.. stejně tak city, tak přestaň, jestli nechceš, aby se tvoje srdce rozpadlo na kousíčky.. Koukej se vzpamatovat a chovat se jako profesionál." Díval jsem se mu do očí. ,,Promiň." Pípl se svěšenou hlavou, kdy jsem jen kývl. Zaposlouchal jsem se do zvuků, ale vrátil se ke své tašce a ztlumil světla kolem nás. Z tašky jsem vytáhl svoji baterku a moji zlatou stříkačku s ampulkami. ,,Jdeme… musíme to tady zmapovat," vydechl jsem. ,,Budeme se muset ale rozdělit," vydechl Jinki. ,,Jo, já vím, proto si musíme dát do hodinek kódy.." Kývl jsem a strčil do svých hodinek miniaturní SD kartu, kdy po chvilce mi ze zápěstí vyjel obraz a promítlo se několik dat. ,,Tak… tady máš moji polohu," pousmál jsem se a vzal si Jinkiho hodinky, kdy jsem do nich strčil SD kartu, ale vytáhl další, dal ji do Jinkiho hodinek, po chvilce si stáhl jeho kódy a vložil do svých hodinek. Stačilo jedno kliknutí a hned vyjel obraz, kde se ten druhý nachází. ,,Super, dokumentuje to tohle sídlo, jsme propojení, skoro jako bychom měli jen jednu mapu. Takže to znamená, že když se budeme pohybovat, budou se nám odkrývat jednotlivé části. Něco tam už nainstalovali kluci, ale spousta místností je tady zaheslovaná a neobjevená," zabrblal jsem. ,,Tak se tam budeme muset dostat, abychom to dali do systému," vydechl Jinki. ,,No, jdeme každopádně nejprve do horního patra.. Slyšel jsi, tam je centrální kamerový systém, stačí si s ním trochu pohrát…," usmál jsem se laškovně a vzal si opasek, kam jsem si připnul několik ampulí nejlepšího oblbovávače na světě. Také jsem si dal do kapes injekční stříkačku. Ještě jsem vzal do další kapsy placatku s vodkou a usmál se spokojeně. ,,Budeš pít?" Pozvedl Jinki obočí. ,,Ne, to mám z důvodu, kdyby nás někdo chytil… ampulí ho uvedu do stavu, kdy bude spát a pak mu jen dám vodku kolem úst a trochu do něj naliju.. Oni si nebudou nic pamatovat a budou smrdět… nic horšího," usmál jsem se škodolibě, kdy se Jinki uchechtl, ale protáhl se. Vzali jsme si černé oblečení, šátky a já si vzal ještě dlouhou tyčku s hrotem na konci. Potichu jsem došel ke dveřím a otevřel je. ,,Vzduch je čistý," usmál jsem se spokojeně, kdy jsem vyšel z pokoje a plížil se po zemi. Z kapsy jsem vytáhl žvýkačku a začal ji žvýkat, kdy jsem si všiml kamery. Došel jsem k ní a neslyšně se dostal po sloupu k ní. Jinki hlídal a já zatím odšrouboval zadní kryt a tyčkou se v ní pošťoural a zapl si myslí hodinky. Vyběhl mi systém a já se spokojeně usmál. Žvýkačku jsem přilepil na magnetický systém a pak dal kryt zpět. ,,Jdeme," zašklebil jsem se na Jinkiho a seskočil na zem. ,,Ty jsi taky technicky zdatný jako Taemin?" Zamrkal a následoval mě po schodech nahoru. ,,Jo... oba dva, ale on je trochu víc... přesto na vraha pracuji s technologiemi taky dost a při téhle akci se hodí," mrkl jsem a vykoukl zpod rohu do chodby. ,,U místnosti jsou tři chlápci," zamumlal jsem. ,,Co chceš dělat?" špitl. ,,Něco zkusím," uculil jsem se a něco nacvakal na hodinkovém 3D obrazu. V tu chvíli chlápci začali utíkat na druhou stranu chodby a z místnosti vyběhli další tři. ,,Dostal jsem se do jejich sluchátkového systému... ta žvýkačka nebyla obyčejná... můj bráška je totiž tak velký šikulka, že ani nevím, jak to dělá," ušklíbl jsem se potichu, ale kývl na Jinkiho a rozběhl se do místnosti velice potichu. ,,Hlídej chodbu, hned tu budu. Pípnou ti hodinky, tak se nelekni," uculil jsem se, ale zapadl do místnosti, kde to bylo obrovské! Ale našel jsem velkou tabuli a velký počítač. Nikdo tu nebyl… Škodolibě jsem se usmíval a rychle vytáhl z hodinek kartu, kdy jsem začal stahovat veškeré kamerové systémy, kódy a kdo ví, co dalšího se mi tam stáhlo. Pro mě bylo důležitější, že se nám odkrývaly další a další místnosti! Hodinky mi zapípaly, přístroj zahučel, ale moje SD karta vyjela, kdy jsem ji dal do hodinek a pak stačilo pár kliků a bylo to. Taemin mi poslal zprávu prostřednictvím jeho hodinek.

"Skvělá práce, Dino, pokračujte, máme vaše polohy a hlídáme vás, ale signál se občas ztrácí a je to zpomalené, musíte se soustředit na své vlastní smysly, nenechte se zabít, S Láskou KA"

To je prostě pravý bráška, že? Ušklíbl jsem se.

,,Milý KA, nezdržuj mistry při práci, ale díky.. Dnešní den jen zkoumáme, zítra začne akce. Pac a pusu Dino"

Ušklíbl jsem se a potichu vyšel ven z místnosti, kdy Jinki na mě kývl. Rychle jsme šli zpět do naší skrýše ve stínech na schodech. V pravý čas! Protože na chodbě se objevili ti chlapíci. ,,Zajímalo by mě, jakej vůl nás zalarmoval! Byla tam jen blbá kočka!" vrčel jeden muž, kdy ti další se uchechtli, pokrčili rameny a postavili se na své pozice. Jen jsem se zákeřně usmál. ,,Půjdu do patra, kde je boss… Prozkoumám to tam a zkusím najít jeho věci, ale nebudu se tam moci pohybovat moc dobře, budou tam určitě ti pitomci. Každopádně bossovo patro a to patro s centrálou je nejhlídanější. V bossově patře se nachází i ten pokoj toho kluka, takže se tam rozhlédneme více zítra. Já mám s ním od deseti španělštinu a ty pak hned historii… Je to sice v celou, ale my budeme tak končit kolem… půl bych řekl, takže vylezu z pokoje a začnu šmejdit… V ten čas bude výhodnější získat ty věci. Kdykoliv, klidně i během oběda… Musíme na to přijít!" řekl jsem nahlas své myšlenkové pochody. ,,Myslím si, že to bude mít někdo dost dobře skryté. Jeho tajná pracovna.. Něco, kde to bude…. Musíme to dostat z toho kluka." Přikývl, kdy jsem se šibalsky usmál a kývl. ,,Vezmeš si druhé patro? Mělo by tam být něco jako… pracovna? Nevím.. něco tam třeba najdeš.. Knihovna zaručeně a pak společenská místnost s jídelnou a tak dále… Já poletím do toho jeho patra," usmál jsem se mile. ,,Jasně, dej si pozor, štěně," zazubil se, vlepil mi polibek na rty a zmizel. Parchant! Zamračil jsem se, ale v tichosti rychle seběhl do prvního patra. Nechápal jsem, proč jeho patro je první… pak je druhé, kde jsou ty věci, co by měly být správně v prvním, ve třetím je služebnictvo a ve čtvrtém je centrála. Možná špatně počítám, budu se opravdu řídit jen svými mapami v hodinkách! Jinak se tu ztratím, vážně. Jak jsem předpokládal. Ochranka byla na každém kroku. Muži v černých oblecích, zbraně na opascích a ruce svalnaté překřížené v místě před rozkrokem. Ušklíbl jsem se. S tichostí největšího parchanta jsem prošel kolem jednoho týpka. Přes ty jeho černé brýle nic neviděl. Navíc tu všude byla tma. Muži vypadali unaveně, určitě by jim neuškodil nic takový spánek. Ale já se dostal na druhou stranu. Bylo tam také schodiště. Tenhle dům mi začal probouzet vnitřní bestii, která chtěla smrt. Jo, protože tu cítila spoustu obětí. Usmál jsem se šibalsky, ale ustoupil před procházejícím mužem v kvádru. On zašel do místnosti a nechal otevřené dveře. Nakoukl jsem tam a spatřil spoustu knih a dokumentů! Přimhouřil jsem oči, ale skrčil se a přemístil se do místa, kde mě nikdo nenajde. Schoval jsem ruku s hodinkami a začal psát své poznámky. Po napsání poznámek jsem se dostal z nejhlídanější části v tomto patře. Kráčel jsem ve stínech a podíval se na obraz mých hodinek. Chtěl jsem zjistit, kde je ochranka, nebo jestli mě nezabírá kamera, ačkoliv jsem dost dobře skrytý, jeden nikdy neví! Měli totiž kamery na každém rohu a to se mi nelíbilo. Hlavně jsem si hlídal záda, jestli mi nikdo nejde za zády nebo se mi nechystá přijít do rány. Na mě nikdo našel… Najednou jsem ale spatřil jednoho týpka z ochranky, jak zašel do druhého patra! Tam šel Jinki! Viděl jsem jeho polohu! Sakra! Sakra! Jestli se nechá chytit... vrčel jsem si sám pro sebe. Má jediné štěstí, že jsem tady hotový a nikdo po mně nejde, nikdo mě neuvidí! Rychle jsem se přesunul do druhého patra a podíval se na hodinky. Byli k sobě dost blízko! ,,Šmejde... řekni, co jsi zač." Zaslechl jsem zavrčení! Rychle jsem procházel stíny a po chvilce spatřil něco, co se mi vůbec nelíbilo... Jinki byl natisklý na stěnu a ten chlap ho držel dost pevně. Onew byl k němu zády a měl tu smůlu, že se nemohl vůbec hýbat, z tohohle by se nevykroutil ani zkušený zabiják. Ten chlap byl dost svalnatý a mířil zbraní na jeho hlavu. Špatně! Hlaveň pistole byla přímo na Jinkiho spánku, zatímco ten blbec ho dost pevně svíral levou rukou. Ta zbraň byla dost těžkého kalibru. Zamračil jsem se, Jinkiho mi zabíjet nikdo nebude! Dino? Co je??! Jak to přemýšlíš? Nijak! Onew je můj! Ale vždyť… ticho! Zavrčel jsem v mysli. ,,Dělej, mluv! Kdo jsi ty a ten tvůj bráška?! Mimochodem, s tím si to taky vyřídím, ale trochu jinak... tobě proženu kulku hlavou," uchechtl se oplzle. Fajn, to stačilo! Taková úchylná prasata nenávidím! Připravil jsem si ampulku z opasku a otevřel ji. Z kapsy jsem vytáhl injekční stříkačku, nabral tekutinu z ampulky a přiblížil se blíž, kdy jsem jehlu zabodl gorile do zátylku. Chlap ani necekl a sesunul se k zemi, kdy se Jinki rychle otočil, snad aby se bránil, ale stačil jen překvapeně vytřeštit oči, když se ještě lehce chvěl. ,,D-Dino...," vydechl lehce odlehčeně, kdy jsem schoval stříkačku tam, odkud jsem ji vzal, a ampulku taky. Vážně vypadal předtím jako roztřesené štěně připravené na popravu. No, teď od toho neměl daleko. Stále se třásl. ,,Tomu se říká karma," mrkl jsem na něj, kdy mi najednou padl kolem krku. ,,D-děkuju... byl jsem dost v háji," vydechl a chvěl se. To jsi i teď, Choi Jinki! ,,Nezapomeň, tebe mohu zabít jedině já," šeptl jsem mu do ouška. On se nadechl a dal si hlavu na moje rameno, kdy jsem se ušklíbl, ale pevně ho objal. Vysloužil jsem si za to překvapený nádech, až jsem se pobaveně usmál. ,,Musíme se o něj postarat… odneseme ho támhle na to křeslo u okna," promluvil jsem po chvilce, kdy Onew přikývl, ale pomohl mi s tím tlouštíkem tam, kam jsem chtěl. Dal jsem mu do úst placatku, trochu nalil do něj vodku a pak ji maličko rozlil po jeho ksichtě. Rozhlédl jsem se a lišácky se usmál. ,,Dones z té vitríny tu láhev vodky," mrkl jsem na Jinkiho, který mě fascinovaně sledoval, ale kývl a donesl mi to, co jsem chtěl. Pekelně jsem se usmál, chlapovi vložil otevřenou vodku do ruky, lehce ho s ní polil a čapl Jinkiho za ruku, kdy jsem vyběhl do třetího patra a zapadl na náš pokoj. ,,Bude mít problémy," zazubil jsem se a podíval se na Onewa, který byl ještě stále zaražený a jen se sesunul na postel. Došel jsem k němu a obmotal ruce kolem jeho krku, kdy jsem si sedl vedle něj. ,,J-já… mohl jsem být mrtvý… v tu chvíli… cítil ses tak taky… když jsem na tebe mířil?" nadechl se a podíval se na mě. ,,Ne… protože jsi nestál u mě tak blízko. V tu chvíli je ještě malá šance, že zdrhneš, ale tys byl opravdu ve špatné pozici… Z té by se nedostal nikdo, ale proto jsem tvůj parťák, ne?" usmál jsem se na něj, kdy on vydechl a kývl. Schoulil se mi do náruče, kdy jsem se zamračil, ale nakonec s ním ulehl do postele. On byl v mé náruči a já cítil záchvěvy jeho těla. Ještě než jsme oba usnuli, pronesl jsem slova, která jsem myslel smrtelně vážně... ,,I když si profesionál, můžeš se dostat do úzkých… Ale jedno si pamatuj… Dino nikdy nenechá svého přítele a parťáka, aby mu zahynul při akci."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama