Kapitola VIII. - SŠ

13. února 2017 v 6:45 | Kazumi |  Střípečky štěstí
Dobré ráno, Kazumi má jarní prázdniny, proto vás bude zásobovat :P :D Stále Střípečky štěstí, ale možná... možná přidám něco dalšího, no, uvidíme, každopádně si užijte i tuhle kapitolu ^^


Venku byla ještě tma. Koukla jsem se tedy na hodiny, které svítily ve tmě na zdi.
"Je teprv půl šestý ráno," zabručela jsem, převalila se na druhý bok a zas usnula.
Slyšela jsem dupot, jak asi někdo běžel po schodech. Zamžourala jsem jedním očkem na hodiny. Ukazovaly osm hodin. To bylo fajn. Líně jsem se zvedla z postele a v polospánku odešla do koupelničky. Vychrstnula jsem si na obličej studenou vodu. Pak jsem si ještě zašla na záchod a umyla si ruce, vyčistila jsem si zuby a šla se obléci do tepláků a trika. Plná svěžesti jsem seběhla po schodech a pozdravila rodiče i toho slona, který dupal ráno po schodech. Mamka mi podala toasty. Vzala jsem si tři a zasedla ke stolu. Vzpomněla jsem si na džus, a tak jsem otevřela ledničku a nalila si džus do skleničky.
Po snídani jsem si řekla, že bych se mohla jít kouknou po okolí s Amálkou. Tentokrát jsem jí radši připla i vodítko a šly jsme. V lese jsem potkala nějakou dívčinu taky se psem. Připadala mi ve věku rovnému mému. Pozdravily jsme se a já přidala do kroku. Proběhly jsme kolem jezera a pak jsem spatřila ohradu. Okem jsem zahlédla Napoli i Golden, ale byly obě daleko. Běžela jsem teda zpět k domu, kde jsem ještě za sebou zavřela branku a pustila Amču. Uklidila jsem boty a vyběhla po schodech. Bylo deset hodin a já si zapla počítač. Spatřila jsem online Míšu a Klárku. Začaly jsme si psát. Dozvěděla jsem se pár novinek ze školy i od koní.
Když holky v jedenáct musely odejít, odešla jsem též a vzala si z knihovničky knížku. Byla jsem již v půlce, když tu najednou mamka zavolala, že je oběd. Vzala jsem si záložku, založila ji do knížky a seběhla po schodech. Oběd voněl lákavě. Jo, rajská mě zlákala vždy. Nandala jsem si čtyři knedlíky a kápla na to omáčku a vylovila maso. Zamumlala jsem dobrou chuť a zasedla ke stolu.
Po zdolání posledního knedlíku putoval talíř s příborem do dřezu, kde byl následně umyt. Jelikož bylo půl jedné a já chtěla jít dřív na koně, neboť na hodině musíme být ve dvě, připravila jsem si pérka do chodby a vyběhla po schodech nahoru a zamířila rovnou do šatny, kde jsem si vzala triko s dlouhým rukávem a rajtky. Do ruky jsem si vzala chapsy a seběhla dolů po schodech, kde jsem si na chodbě nazula perka a nasadila chapsy. Oznámila jsem můj odchod a vyšla přesně v jednu hodinu po cestě směrem ke stájím. Najednou se vedle mě vynořila Gábina. Celkem jsme se jí lekla, ale podivila jsem se, když mě zvesela pozdravila a dala se se mnou do konverzace.
"Ahoj, ty dnes budeš skákat s Napoli?" podívala se na mě.
"Ahoj, jo budu, proč? Je nějaká lenivější?" optala jsem se, i když včera šlapala výborně.
"Ne to ne, ona je spíš do parkurů zamilovaná, takže bičík nebudeš potřebovat, ale já jo. Wild kope, takže jezdíme poslední, i když někdy bývá hodná, ale to je vyjímečně," poslední slova řekla trošku zkroušeně a já chvíli mlčela, byla jsem překvapená, že je jako vyměněná, ale nakonec jsem vymyslela, co dál povídat.
"Tak to je supr. Já bičíky zásadně nepoužívám. Ale v ohradě Wild nevypadala, že by byla nějaká kopající," koukala jsem nechápavě.
"Protože to bylo před výukou a byla na pastvině, ale v boxe je to nejhorší. Nesmí ji čistit nikdo jiný, než-li já, jinak by ho přimáčkla ke zdi," pokrčila rameny dívka.
"Aha a koně jsou teď venku?" sice jsem je viděla, ale co když je zas zahnali do stájí, přeci jen to bylo dopoledne.
"Jo budou. Dávej si však bacha. Ostatní jezdkyně jsou nafintěný slečinky. Hlavně si dej pozor na Veroniku. Heleď, teď se rozdělíme, nemusí každý vědět, že já se bavím s novým členem stáje. Přijdeš mi ale sympatičtější, než ti ostatní, krom ještě dvou holek a Sabiny. Nepřijde mi, že jsi z města. Po hodině se sejdem ve stodole, jen my dvě. Ta je hned vedle stáje, kde je Napoli. Takže zatím čau," mávla mi dívka na rozloučenou.
"Jo, dobře a dík. Zatím, uvidíme se na hodině," mávla jsem jí, v myšlenkách mi kolovaly otázky.
Že by se stala mou kamarádkou? Zahlcena myšlenkami jsem šla směrem ke stáji, kde má svůj box Napoli. Z věšáčku jsem vzala vodítko, vzala si ze skříňky čištění, chrániče a věci na sebe. Odnesla jsem si to na venkovní uvazoviště, které mi ukázala včera Gábina. Doběhla jsem ještě pro sedlo, dečku, uzdečku a šla jsem k ohradě. Hodinky mi ukazovaly půl druhé, to stihnu.
Zavolala jsem na Napoli a ona ke mně hned přicválala. Připla jsem jí vodítko k ohlávce a vyvedla ven. U uvazoviště jsem ji přivázala a vyčistila. Šla směrem ke mně Sabina a zeptala se, jestli nepotřebuji pomoc. Zakývala jsem hlavou, že ne. Spolu se mnou tu byly tři jezdkyně. Na hřbet jsem položila sedlo s dečkou, zkontrolovala ho a zapla podbřišák. Na nohy jsem dala Napoli chrániče. Nasadila jsem nakonec uzdečku a na sebe vestičku a helmu. Bylo za deset minut dvě hodiny.
Šla jsem směrem k jízdárně, kde se nacházely tři jezdkyně, mezi nimi i Gábina. Nechtěla jsem nás prozradit, a tak jsem prošla brankou, kterou mi otevřela Sabča a dopla jsem podbřišák. Upravila jsem si třmeny a vyhoupla se do sedla. Srovnala jsem se a čekala, až bude hodina odstartována. Ještě dorazily dvě holky a to bylo vše. Zbývající asi nejezdili parkur, anebo byli nemocní. Sabina zavelela nástup a já se zařadila vedle Gabči, která na mne po očku mrkla. Ticho prolomila Sabina.
"Takže holky. Dnes budem skákat do metru. Což je pro některé z vás nové. Nejspíš jste si všimly, že máme mezi sebou novou jezdkyni. Šárka se přestěhovala z města sem do vesnice. No, to bylo na úvod hodiny. A teď za Gerou se vydáte na pravou ruku. Poslední pojede Wild a před ní Napoli," usmála se Sabi a já se nadechla, tak a bylo to tady.
Můj první trénink v novém ranči. Nejdřív jsme krokovali a pak se rozdělili na dvě skupiny a jezdili v protisměru. Nakonec jsme dělali kruhy a oblouky.
"Naklušte si a porozhýbání v klusu nacváláte," konečně, pomyslela jsem si po povelu od Sabiny.
Napi jsem dala znamení ke klusání a poočku spatřila, že Sabina staví dva křížky a tři kolmáky. Rozehřívali jsme se v klusu a ohýbali své koně. Měnili jsme směry a pak i nacválali. Napoli radostí frkala a po chvilce jsme se rozehřáli všichni na kavaletách v klusu. Nakonec jsme nechali koně chvilku v kroku a zase jsme se seřadili. Bylo to opravdu zajímavě dělané, u nás to bylo jiné. Sledovala jsem Sabinu, která stála nyní uprostřed.
"Takže budete skákat po jednom, abych viděla, jak jste na tom po zimě s dovednostmi, i když se trénovalo občas v hale. Samozřejmě nejdřív budu chtít vidět Šárku. Máš tu pět překážek ve velikostích třicet, padesát a devadesát centimetrů. Pořadí si můžeš rozvrhnout, jak se ti bude chtít," usmála se Sabina na mě.
A proč zrovna já sakra. Takhle si můžou o mně toho ještě víc myslet. Kurnik. Zaznělo mi v hlavě. No, prohlédla jsem si trať a kývla na Sabi. Pobídla jsem Napoli ke klusu a vyjela jsem na dlouhou stěnu, zatočila jsem na pravou ruku a pobídla ke cvalu. Směřovaly jsme s Napoli k první překážce. Byl to křížek o výšce třicet centimetrů. S pobídkou se Napoli vznesla a čistě dopadla. Druhá překážka, alias kolmák, byla už padesátka. Napoli i ji překonala bez chyby. Skočily jsme takhle ještě jednu padesátku a následovaly dvě devadesátky. S přehledem jsme je přeskočily a přešly do klusu a dojely zpět ke skupině už v kroku.
"Super a teď pojeď ty Gábi," ostatní holky se uchechtly a Gabča po nich šlehla pohledem, ale to už se vydala klusem ke stěně a nakonec cvalem k první překážce, zvolila trošku jinou trasu než já, ale bylo vidět její zápasení s Wild.
Když dojela jen jsem kývla. Dojely i ostatní holky po chvilce a překážky se zvedly na metry. Jela jsem zas první. Bezchybně jsme to přeskákaly, též Gábina s Wild, ale další holka to se Sixteen nedokončila bez chyby. Pak doskákaly i ostatní dívky a byl zas nástup. Sabča nás pochválila a nechala krokovat. Spolu s Napoli jsme jezdily po jízdárně v kroku. Nechala jsem jí volnou otěž.
,,Můžete jít," rozloučila se Sabina.
Jela jsem na Napoli až k uvazovišti, kde jsem sesedla a odstrojila ji. Přetřela jsem Napolinčinu srst stěrkou na pot a dala pamlsek, který byl v boxu na čištění. Odvedla jsem Napi do ohrady a šla uklízet věci. Odnesla jsem je a potajmu se vydala ke stodole.
Vešla jsem dovnitř a najednou mě někdo chytl zezadu za ruku a přikryl pusu. Do háje, kdo to je? Co když je to nějaký zloděj? Vířila se mi otázka za otázkou v hlavě. Jeho ruce, ale nebyly tak silné, připadalo mi, že to byly ruce ženy. Vedla mě směrem k velkému balíku a za ním byla škvíra ve velikosti pěti metrů, tak dobře no, byla to obří škvíra. Byla jsem dovedena až tam a byla puštěna. Rychle jsem se otočila a spatřila Gábinu!
"Ty potvoro, takhle mě neděs," vzpamatovávala jsem se z toho leknutí. Gábina se na chvilku rozesmála, ale potichu, aby na nás neupozornila.
"Promiň no, ale troška srandy musí být," málem se smíchy dusila.
"Fuj, ale příště trošku lepší srandu, ano?" začla jsem se taky smát.
Po utišení smíchu jsme vylezly na onen balík a začly si povídat. Udělaly jsme mezi sebou příměří. Nakonec jsem se dozvěděla, že mě vlastně táta přihlásil na gympl, který moc gymplový naštěstí nebyl, ale o to bylo lepší, že tam chodila i Gabča. Po čtvrthodinovém vyprávění o mně a mé minulosti a pak i o Gabčině, jsme odešly házet boxy. Nakonec se šlo zavírat, ale tady na ranči se bral každý kůň na vodítku, a tak jsem si vzala vodítko Napoli a šla spolu s ostatními chytit příslušného koně. S námi šli i ošetřovatelé a Sabina. Napoli jsem v boxe vyčistila a ona se pak vrhla na krmení ve žlabu a nakonec na seno. Společně s Gabčou jsem se vydala na cestu domů.
"Takže ve středu na druhou. A jinak zítra ráno na autobusové zastávce. Zatím čau," zavolala na mě Gábina, když jsem odcházely.
Já jí zamávala a zmizela na pěšince lemované stromy. Už jsem byla u domu, když jsem uviděla pohřební vůz. Hrklo ve mně a rozběhla se. Vletěla jsem do kuchyně bez přezutí. Spadl mi kámen ze srdce a musela jsem se smát. Zapomněla jsem na to, že se dnes měl na nás přijet kouknout strejda. On dělal u pohřební služby.
"Co je?" optal se strýc.
"Kolikrát ti mám říkat, abys k nám nejezdil s pohřebákem. Jednou mě s ním asi odvezeš, až budu mít infarkt z toho, že se něco stalo," popadla jsem druhý dech a napila se.
"Ale prosimtě. No fuj, co to tu smrdí?" poslední větu řekl s posměchem, ale já se nedala.
"Spíš voní, jsi chtěl říci,"na nic jsem nečekala a radši z kuchyně odběhla a šla se přezout, neboť šla mamka a ta nebyla ráda, když jsem chodila v pérkách kdekoliv v domě, kromě chodby.

Vyběhla jsem po schodech a šla do pokoje a následovně do šatny se převléci. Podívala jsem se, co na mě čekalo zítra v nové škole. Supr, jen do dvanácti, to bych si nechala líbit. Ale ne matika. Připravila jsem si do tašky přes rameno potřebné učebnice, sešity a nakonec něco na psaní a kalkulačku. Seběhla jsem zpět do kuchyně, dala jsem si tašku do verandy a povídali jsme si se strejdou a nakonec přišla večeře, pak se strýc s námi rozloučil a já šla do pokoje chvilku na počítač a v deset hodin jsem již spala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama