Kapitola VII. - CdT

28. února 2017 v 19:00 | Kazumi |  Cesta do tajemna
Přednastavuji 12. února a poslouchám u toho Hello ^^ No, mám super náladu a pak budu asi něco psáát dalšího :3 Mám totiž moc psací a ukecanou náladu :D Užijte si tuhle část ^^


...První den a už chaos? Žádná věda!...

Zábava v sále byla pozitivní. Ti, jenž byli již najezeni, začali tančit do tónů hudby. Podívala jsem se k balkonu, kde hráli na různé nástroje muzikanti vedeni dirigentem. U dveří stál muž, který byl trochu při těle, a držel v ruce dlouhou řezanou hůl s kovovým koncem - nejspíše to bylo ono kladivo, které jsem předtím slyšela.

Už jsem byla plná, můj žaludek byl doslova spokojen tou dobrotou, kterou dostal. Dívala jsem se kolem sebe, má ruka spočívala poklidně nyní opřená o stůl, kdy můj zrak bedlivě sledoval každého kolem. Celá družina spokojeně seděla na svých místech a král se s úsměvem díval na své poddané, jak se baví, až se najednou otočil na mě.

,,Smím Vás poprosit o tanec?" usmál se na mě, kdy jsem zamrkala očima.

,,Bude mi ctí," usmála jsem se, sklonila hlavu a zase se podívala mladíkovi do očí, kdy se on usmál, ale nabídl mi ruku.

Položila jsem na ni tu svoji a zvedla se. Vydali jsme se do středu sálu a ostatní nám udělali místo. Začali hrát jinou píseň, úplně jinou melodii a my s Frauem začali tančit. Bylo to jen naše sólo. Držela jsem se Fraua jednou rukou na rameni a druhou v té jeho. Lid kolem nás bděl svýma očima jen na nás. Usmívala jsem se a nechala se vést králem, až nakonec hudba utichla, oba jsme se tomu druhému uklonili a sálem se rozezněl potlesk. Jemně jsem se usmála, Frau mi úsměv oplatil, ale mávl rukou a jako na povel začla znít další melodie, která všechny donutila tančit.

Frau se usmál, podíval se mi do očí, ale mrkl a znovu se mnou začal tančit do tónů skladby. Já se jen usmívala a dávala si pozor na své nohy, abych mu na ně nešlápla, přesto jsem se dívala do krásných fialových očí mladíka.

Najednou se ozval hluk a křik, kdy jsem se trochu zarazila a najednou do sálu vtrhlo několik vojáků s generálem v čele. Lid zaječel a Frau se zastavil, kdy se zamračil.

,,Co má tohle znamenat!" zamračil se král a propaloval pohledem vojáky.

,,Vaše vláda je až moc přívětivá k lidem, nabídku sousedního království jste odmítl, protože by to lidu neprospělo, ale víte, jak by to bylo skvělé?" muž se usmíval, když viděl jasnou výhru.

Bylo zde asi dvacet vojáků a ten ničemný generál. Ametys se zamračil a přeskočil stůl, kdy se postavil za svého krále, od kterého se já odtáhla a tasila meč, který jsem si přehodila do pravé ruky, až se generál uchechtl.

,,Slabá královská družina vás bude stát život, králi," usmál se škodolibě generál, až dvořané v místnosti překvapeně a nahlas nadechli.

,,Zpochybňovat královskou družinu může jen zbabělec!" Podívala jsem se generálovi do očí, kdy se on na mě podíval, do mých čokoládových očí, které jej propalovaly.

,,Takové malé pískle a otvírá si pusinku na generála? Jak nevychované pískle!" Zasmál se, ale mávl a vojáci se připravili na boj.

Dvořanstvo vyjeklo a všichni se schovali až k oknům sálu. Ostatní z naší družiny se postavili do jedné řady vedle mě a já se podívala na Fraua.

,,Chcete pošpinit moji družinu, chcete pošpinit jejich čest, to vás bude mrzet. Ametysy, ukaž té bandě ničemů se svými věrnými, jak chutná bolest," podíval se Frau na mladíka, který se postavil do pozoru, ale kývl.

,,Leo, Rhieli vy zůstanete u krále, útok!" Vydal Ametys rychlý rozkaz a všech pět vojáků se pustilo do boje s těmi ničemi.

Já se nadechla, ale šla k Frauovi a sevřela pevně meč v ruce. Rhiel se usmál, ale šel k nám blíž a vytáhl svůj meč. Pousmál se, ale díval se na boj, který se v sále započal. Já sledovala všechny a sklouzávala pohledem z jednoho vojáka na druhého.

,,Leo, ten vpravo je tvůj, klidně prolij krev, oni si nezaslouží žít," podíval se na mě Rhiel, když se jeden z těch nedobrých vysmekl z chumlu u dveří.

,,S radostí," zajiskřilo mi v očích, až jsem se usmála, ale vyběhla proti muži.

Voják se trochu zlověstně usmál, přehodil si meč v ruce a zablokoval lehce moji ránu, kdy zatlačil na svůj meč silou. Já tím svým trhla do strany, uskočila, zaútočila muži k boku a on si vytáhl druhý meč. Zamračila jsem se, když se mi ten nečestný boj nelíbil, ale nakonec jsem sáhla za opasek a vytáhla dýku. Voják se na mě podíval obdivně, ale začal mě ohrožovat víc u boku. Pomocí dýky jsem odrážela jeho rány a mečem útočila. Měl co dělat, pokud nechtěl padnout. Jenže já chtěla, aby padl! Byla jsem v boji energická, dýchala zrychleně, ale moje smysly pracovaly na plné obrátky. Moje instinkty hovořily jasně, co mám dělat. Tyhle schopnosti jsem mohla mít jen díky tomu, že jsem pár let docházela do kroužku šermířů.

Najednou voják uskočil, já se sklonila, když mi nad hlavou prosvištěl meč, až jsem udělala salto dozadu, vykryla další ránu a dala před svůj obličej meč, kdy se o něj zařízly oba meče toho pitomce přede mnou. On se usmál, zatlačil, ale já pozvedla obočí a on najednou vytřeštil oči. Byl nepozorný... hodně moc nepozorný.

Moje levá ruka byla nejspíše pro jeho zrak neviditelná. Neviděl tu dýku, která mu najednou vystřelila k jeho břichu. Propíchla jsem ho, dýka zajela do jeho břicha jako po másle. Usmála jsem se, dívala se mu do očí, v kterých se zračilo překvapení. Hodně velké překvapení, kdy najednou zachroptěl, až jsem uskočila a v ruce držela své dvě nebezpečné zbraně. Z dýky kapala na zem krev a na meči bylo taky trochu krve, když se dotkl trochu toho neznaboha.

Voják spadl na zem s hlukem, ale já se podívala k Frauovi a Rhielovi, kteří se usmáli a kývli hlavou, kdy v jejich tvářích bylo znát trochu překvapení, ale i radost. Pousmála jsem se a najednou rychle uskočila do strany, když jsem tušila, že jsem v ohrožení. Jeden z vojáků se málem dostal k mým zádům, stačilo pár sekund a propíchl mě, ale nestalo se tak. Vydechla jsem, sevřela meč a on se trochu lítostně zašklebil, ale vrhl se po mně.

Pozvedla jsem obočí, ale když se on napřáhl, že mě praští, já uskočila a podkopla mu nohy, když to nečekal a rozběhl se ještě trochu víc dopředu. Pousmála jsem se a tupou stranou meče jsem ho praštila do zad, on vykopl nohou proti mému koleni, ale to jsem nadskočila a on se převrátil na záda. Můj meč jsem přiložila vojákovi ke krku, dívala jsem se mu do očí a v mých očích se zalesklo. Voják na zemi se podíval na meč, ale ohnal se tím svým mečem v rychlém mžiku, ale to jsem švihla levou rukou a dýka proletěla vojákovi ramenem, kdy muž zaječel a zavrčel. Uskočila jsem, mečem zabránila jeho útok, kdy i přes bolest ruky bojoval o svůj život. Já začala útočit dravě, Rhiel taky bojoval a oba jsme kontrolovali, jestli král není v ohrožení. Frau stál a hrdě se díval na nás, protože většina těch vojáků padala postupně k zemi.

Podívala jsem se do očí muže, vojáka, který se mnou i nadále bojoval se vší vervou. Najednou jsem jednou rukou chytla dýku, která byla zahryzla v jeho rameni, a vytáhla mu ji, až on zkřivil tvář. Ušklíbla jsem se a můj meč ho zbavil života.

Vrátila jsem se k Fraovi a podívala se na něj, kdy se on na mě usmál s velkou spokojeností.

,,Nevěděl jsem, že jsi až taková bojovnice," usmál se, ale uznale kývl hlavou.

,,Je pravda, že bojovat proti královské družině je mnohem těžší, než vojáci, je vidět, jak jsou ti vojáci špatně vytrénovaní, nebo spíše, že má královská družina je nejlepší v celém království, na celém světě," usmál se Frau, kdy jsem se jemně uklonila a usmála se.

Už zbývalo jen pár vojáků, kdy se před námi objevil generál. Rhiel se postavil k mému boku a Frau byl za námi.

,,Měl bych si brát na večeře meč, ale na druhou stranu, rád vidím svoje nejvěrnější v akci," usmál se král, ale podíval se generálovi do očí.

,,To se stane spíše vaším problémem, Výsosti," ušklíbl se muž, který ani neuměl dát pořádně najevo poctu.

,,Chci ho živého, ukažte, co umíte," usmál se Frau, kdy jsem se usmála, ale kývla.

,,Někdo musí uklidit mrtvoly...rozumím," usmál se zákeřně Rhiel, kdy jsem se ušklíbla, ale podívala se na něj a generála.

,,Taková tintítka," zasmál se generál, ale s řevem se rozběhl proti nám.

Rhiel se pousmál, ale zaútočil jako první. Generálův meč se zahryzl do toho jeho a mladík musel udělat krok dozadu, aby si nabral rovnováhu a mohl působit svojí silou. Na tuhle chvilku jsem čekala já a vyběhla generálovi k jeho zádům a on musel uskočit do strany, kdy vytáhl druhý meč. Udělal výpad podruhé, kdy jsem zkřížila meč s dýkou a jeho meč se o moji bariéru zasekl. Rhiel vyrazil generálovi po boku, až se postarší muž musel ohnat druhým mečem a já ho kopla do břicha, až on zaskučel, ale bohužel měl brnění, takže moc to nebral vážně.

Ten generál mě začínal štvát, už mi opravdu lezl na nervy. Zamračila jsem se, když jsem už podesáté uskočila a společně s Rhielem zkosila jeho rány. Ostatní z naší družiny měli hotovo a sledovali náš boj po boku krále. Ani jeden z nich se neměl k tomu, aby nám pomohl - jsme přeci dva, ne?

Hledala jsem očima svoji příležitost, mé smysly hledaly své příležitosti, aby mohly zaútočit ve správnou chvíli. Generál naštvaností vrčel, když viděl, že jeho vojsko padlo a on zbyl sám. Nehodlal se vzdát. Jeho meče se zasekly o můj a Rhielův meč. Rychlým hmatem jsem si meč uvolnila, generálův meč se zasekl o dýku a Rhiel využil soustředěnosti generála na mě a ten jeden meč mu vyrazil.

Generál zavrčel, ohnal se tím jedním mečem, ale to moje dýka již byla připravená a řízla muže do ruky. Generál zaúpěl bolestí, ale díval se do našich očí, kdy měl u krku dva meče. Dýchala jsem zhluboka, ale ozval se hluk, kdy dopadl na zem i druhý meč generála a z mé dýky skapávala znovu krev, krásně červená barva.

,,Tvé dny, kdy jsi vedl vojáky do bitev, skončily, klesl si v očích krále," díval se generálovi do očí Rhiel a já se nadechla.

,,Padni na kolena před svým vládcem a můžeš být rád, že tě nepostihne smrt," dívala jsem se zostra muži do očí, který těkal pohledem po nás dvou a našich mečí.

,,Chtěl jsi zpochybňovat moji družinu, chtěl jsi je shodit v mých očí, ale... nějak se ti to nepodařilo, co myslíš?" usmál se Frau a šel k nám blíž, kdy já poklepala mečem generálovi na rameno a mračila se.

Muž se na mě podíval, možná trochu nevrle, kdy se Rhiel pousmál, ale poklepal taktéž.

,,Ano, tohle je naše štístko, překvapila tě, co?" ušklíbl se mladík a ten muž se podíval po nás obou, ale nakonec šel na kolena, kdy já přešla za něj i s mladíkem a držela ruku s mečem u jeho krku.

Frau se usmál, ale podíval se na generála. Povzdechl si, nikdy od toho muže nečekal takovou zradu. Ametys se podíval na svého krále, ale šel kousek stranou, kdy si vzal provaz a vrátil se k nám. Frau se podíval po mladíkovi s provazem, ale kývl a Ametys se pousmál, ale šel k nám, generálovi svázal ruce před tělem tak, aby je měl volnější a mohl odklidit mrtvoly vojáků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama