Merry Christmas! - Kapitola V. - Konec sladký, všechno sladké

22. ledna 2017 v 17:06 | Kazumi |  Merry Christmas

Annyeong! Hlásím, že Kazumi ještě žije a donutila se dopsat další kapitolu, ale musím vám říct jednu věc, pátá kapitola je konečná kapitola tohoto příběhu. Tae, věřím, že sis to užila, mělo to končit už dřív, ale udělala jsem k tomu pět kapitol :D Původní plán sta kapitol se asi nestane, ale... Statistiky z wordu říkají, že to má přes 15 000 slov a má to 21 stran. Inu... užijte si pátou kapitolu a určitě brzovyjde nějaký nový příběh nebo starý!



Nemyslel jsem si, že nějaká láska ještě existuje. Jenže... já se opravdu zamiloval. Opravdu! Na první pohled. Choi Minho... hnědovlásek s obličejem jako... sluníčko! Já jsem vážně zaláskovaný, že to snad není ani možný. Moje mamka by byla ráda, že jsem si našel někoho tak úžasného. Otci… tomu by možná vadilo, že jsem… no.. teplej, ale však to není choroba ne? Jen jsem prostě chtěl s někým vztah, i když je to kluk. Je to kluk mého srdce. Bylo po obědě, když jsme se v chodbě strojili. Tedy… ,,Eh, přijdu si v tom jako… nevím… je to hrozně velký!" zasmál jsem se, když jsem se zabalil do Minhova kabátu, protože mé oblečení bylo v pračce. ,,Musíš jíst! Kdybys jedl, je ti to!" zasmál se Jinki a poplácal mě po zádech. ,,No, to bych neřekl, Minho je vysoký a korba, vždyť je to až k zemi skoro!" zasmál jsem se a zapl to. Jo, ten kabát mi sahal po kolena! ,,Alespoň ti bude teplo!" rozesmál se Minho a objal mě kolem pasu. ,,Mhm, já chci taky, aby mě někdo objímal," zabrblal Minnie nespokojeně, kdy se Jinki s Kibumem zasmáli a vzali ho mezi sebe. ,,My tě vezmeme do objetí," zazubili se, kdy jsme se s Minhem zasmáli. ,,Eh, to snad raději ne!" zašklebil se zrzovlásek a vyběhl ven z domu do sněhu. ,,Jůů! Toho tu je!" pištěl nadšeně, kdy jsem se zazubil a s Minhem šel za ním. Kluci za námi zavřeli dveře a zamkli je, kdy se pak vydali za námi. Šli jsme po chodníku a usmívali se na kolemjdoucí. ,,Někteří koukaj divně..," zamumlal jsem. ,,Protože závidí," ozval se za mnou Jinki, kdy jsem pokýval s úsměvem hlavou a s Minhem jsme si vyměnili zdlouhavý polibek. Najednou Minho trochu zakolísal, kdy se ozval smích, a já se otočil, kdy jsem spatřil Taemina, který skočil na záda svému bráškovi. Rozesmál jsem se. ,,Vypadáš jako opice!" zazubil jsem se. ,,A ty jako štěně!" Vyplázl na mě se smíchem jazyk. ,,Pal!!" ozval se za námi křik a najednou jsem ucítil chladnou sněhovou kouli na svých zádech. Nebo spíše jen náraz koule. ,,Ááá!" vyjekl Minho, který to taky schytal, ale následně i Minnie. ,,Jsme pod palbou!" vyjekl jsem, ale odskočil od Minha, rychle udělal kouli a švihl ji po Kibumovi, kdy jsem se vítězně zazubil, když jsem se trefil do jeho hrudi. Taemin seskočil ze zad Minha a oba chystali koule, kdy jsem i já přichystal jednu. ,,Pozor Jongie!" upozornil mě Minnie, kdy jsem spatřil letící kouli a rychle uskočil s výjekem stranou. Rozesmál jsem se a hodil kouli po Jinkim, který to schytal od nás tří najednou. Ke všemu kluci měli udělaných koulí víc, proto začali bombardovat i Kibuma, kdy já jim v tom pomáhal. ,,Vy prevíti! Vás je víc!" smáli se naši nepřátelé - Jinki s Kibumem. ,,Ale vy jste si začali!" křenil jsem se a hodil poslední dvě sněhokoule. ,,Zdrháme!" zavelel Minho, když se s Minem trefili klukům za krk. ,,No počkejte!" vypískli kluci, ale my na ně nečekali. No, kdo by chtěl dostat sněhovou koulí za krk, že? Rozutekli jsme se do parku a za námi jsme slyšeli volání kluků. ,,To jsme s nima vypekli!" zubil se Minnie. ,,Hyunnie, tímto jsi v týmu zákeřných škodolibáků, kteří vymýšlí žerty proti hrdličkám! Vítám tě, lásko," zazubil se Minho a políbil mě na rty. Smál jsem se. ,,Ten název se opravdu hodí!" zazubil jsem se. ,,Jo, my víme!" zasmál se Taemin, který se podíval na cestu, odkud se ozýval běh. ,,Dělejte, musíme být u domova dřív, než oni!" zasmál se nejmladší, kdy jsme ho popadli s Minhem za ruce a se smíchem se rozběhli zasněženou cestou rovnou k domovu. Tedy, já nevěděl, kudy se tam běží, ale ti dva ano! ,,Jen počkejte! My vás dostaneme!" ozývalo se za námi. ,,To bych neřekl!" zvolal jsem přes rameno s větším smíchem a letěl kupředu.
Jongie byl neskutečný. Nikdy jsem si nemyslel, že se dokážu takto bezhlavě zamilovat hned na první pohled. Když jsem ho spatřil na té lavičce. Ach.. Minho, ty jsi jako cukrová vata! Proč? Protože tu cukruješ, jsi plný cukru a hormonů určitě! Ts, nakašli si! Po obědě jsem vzal dva kabáty, kdy jsem jeden podal Hyunovi a sám jsem se strojil do toho svého. Jongiemu jsem dal ten svůj druhý, alespoň mu bude teplo. Začali jsme se všichni oblékat. ,,Eh, přijdu si v tom jako… nevím… je to hrozně velký!" zasmál Jongie, když se zabalil do mého kabátu. ,,Musíš jíst! Kdybys jedl, je ti to!" zasmál se Jinki a poplácal ho po zádech. ,,No, to bych neřekl, Minho je vysoký a korba, vždyť je to až k zemi skoro!" zasmál Hyunnie se a zapl si kabát. Ten toho nadělá! ,,Alespoň ti bude teplo!" rozesmál jsem se a objal ho kolem pasu. Byl tak malý, ale naprosto úžasný, moje štěně! ,,Mhm, já chci taky, aby mě někdo objímal," zabrblal Minnie nespokojeně, kdy se Jinki s Kibumem zasmáli a vzali ho mezi sebe. ,,My tě vezmeme do objetí," zazubili se, kdy jsme se s Jongiem zasmáli. ,,Eh, to snad raději ne!" zašklebil se zrzovlásek a vyběhl ven z domu do sněhu. ,,Jůů! Toho tu je!" pištěl nadšeně, kdy jsem se musel zašklebit. Bráška miloval sníh odmalička, já taky, hlavně když jsem mohl Minnieho v něm vyválet pořádně. Kluci zamkli dveře a já šel s Jongiem za Minem. Vyrazili jsme po chodníku a já sledoval tváře některých lidí. Bože, vypadáme úžasně, když si nás tolik prohlíží! Jo, jsme prostě superhvězdy. Musel jsem se tomu zasmát v duchu. ,,Někteří koukaj divně..," zamumlal Jongie. ,,Protože závidí," ozval se za námi Jinki, Ušklíbl jsem se. Má pravdu. Naklonil jsem se k Jongiemu a vyměnil si s ním dlouhý polibek, protože jsem po něm toužil. Samozřejmě po polibku! Najednou mi na záda dopadla těžká, ehm dobře, lehká váha Minnieho, který se smál a chytil se mě kolem krku. Jongie se rozesmál. ,,Vypadáš jako opice!" zazubil se. ,,A ty jako štěně!" Vyplázl Taemin na něj se smíchem jazyk. Smál jsem se a vrtěl hlavou. ,,Pal!!" ozval se za námi křik a najednou jsem dostal ránu do mého velectěného pozadí sněhovou koulí! ,,Ááá!" vyjekl jsem a Minnie to taky schytal, protože vypískl. ,,Jsme pod palbou!" vyjekl Hyunnie, odskočil ode mě a rychle udělal sněhovou kouli, kterou švihl po Kibumovi, jenž to schytal do hrudi. Minnie mi rychle seskočil ze zad a začali jsme chystat koule. Udělali jsme jich hodně do zásob! ,,Pozor Jongie!" upozornil najednou Taemin Hyuna, po kterém hodil kouli Jinki. My nachystali koule a naráz je hodili po Jinkim. Rovnou jsme začali bombardovat i Kibuma, kdy nám Hyunnie začal pomáhat. Smáli jsme se. ,,Vy prevíti! Vás je víc!" smáli se naši ti dva, kteří dostávali koulemi kamkoliv. ,,Ale vy jste si začali!" křenil se Jongie a hodil dvě poslední koule. My s Minniem na sebe kývli a trefili se klukům koulemi za krk. ,,Zdrháme!" zavelel jsem se smíchem. ,,No počkejte!" vypískli kluci. To tak! Ještě na ně čekat, to se trochu přepočítali, ne? Padli asi na hlavu nebo jim ten sníh zatemnil mozek! Rozutekli jsme se do parku a za námi bylo jen slyšet volání kluků. Tlemil jsem se a málem porazil nějakýho chlapa. ,,To jsme s nima vypekli!" zubil se Minnie. ,,Hyunnie, tímto jsi v týmu zákeřných škodolibáků, kteří vymýšlí žerty proti hrdličkám! Vítám tě, lásko," zazubil jsem se a políbil Jongieho na rty. Ten se smál. ,,Ten název se opravdu hodí!" zazubil se. Prostě jsme dokonalý tým! ,,Jo, my víme!" zasmál se Taemin, který se podíval na cestu, odkud se ozýval běh. ,,Dělejte, musíme být u domova dřív, než oni!" zasmál se bráška, kdy jsme ho s Jongiem popadli za ruce a rozeběhli se rovnou k domovu dětí. Budeme tam za chvilku ,,Jen počkejte! My vás dostaneme!" ozývalo se za námi. ,,To bych neřekl!" zvolal Jongie přes rameno se smíchem a letěl kupředu. Smál jsem se a po chvilce jsme přeběhli přechod, kdy jsme se zastavili až u vchodových dveří do domova. Kluci doběhli celí rudí! ,,Hyungs, máme do party nového záškodníka," ozval se hned se smíchem Taemin, kdy jsem se zašklebil. ,,Aish! Měli jsme ho vzít na naši stranu dobra!" zabrblal Key a více se zachumlal do kabátu. ,, To by nešel! Chce být s námi!" zabrblal jsem, kdy se Jongie smál a objal mě. ,,Abyste se nehádali, tak budu klidně jenom neutrální strana," zazubil se. ,,Tak to né, budeš hezky s námi!" zazubil jsem se. ,,Hlavně, že jste něco vzali pro děti," promluvil Jinki, kdy jsem vykulil oči. Ba jo! Sakra! ,,Klid, máme to my," zasmál se Kibum a zpod kabátu vytáhl sladkosti a další dobroty. ,,Ach, hyung, ty taky myslíš na všechno," zazubil se Minnie. ,,Musím, když to našim dongsaengs nemyslí a můj hyung o tom nevěděl," zazubil se Key a stáhl nám čepice do tváře se smíchem. ,,Tss," zašklebil jsem se, ale zazvonil na zvonek. Po chvilce se dveře otevřely. ,,Annyeonghaseyo!" usmáli jsme se všichni najednou a uklonili se. ,,Ach, kluci, jsem ráda, že jste přišli, koukám, že tu máte nového člena," usmála se mile žena. ,,Dobrý den, jmenuji se Kim Jonghyun," usmál se mile blonďák a uklonil se. ,,Těší mě, jsem Jung HyeJiny. Vedu tento dětský domov," usmála se, kdy nabídla Jongiemu ruku. On zamrkal očima, ale přijal její ruku a potřásl si s ní. ,,Také mě velice těší," usmál se roztomile Hyunnie, kdy se žena usmála, ale kývla směrem k vnitřku chodby. ,,Pojďte dál, abyste neumrzli," usmála se a udělala nám místo. ,,Děkujeme," usmál se Jinki.

Smáli jsme se a letěli doslova vpřed. Po chvilce jsme přeběhli přechod a očividně byli u cíle. To by jeden neřekl Jongie! Hlavně když máš před sebou nápis: Dětský domov. Tak třeba tam schovávají drogy! Co já vím! Jo, měl jsem fakt dobrou náladu. Po chvilce doběhli celí rudí kluci, kdy jsem se nevinně usmíval. ,,Hyungs, máme do party nového záškodníka," ozval se hned se smíchem Taemin. ,,Aish! Měli jsme ho vzít na naši stranu dobra!" zabrblal Key a více se zachumlal do kabátu. ,, To by nešel! Chce být s námi!" zabrblal Minho, kdy jsem se rozesmál a objal Minha kolem pasu. ,,Abyste se nehádali, tak budu klidně jenom neutrální strana," zazubil jsem se. ,,Tak to né, budeš hezky s námi!" zazubil se Minho. ,,Hlavně, že jste něco vzali pro děti," promluvil Jinki, kdy jsem nechápavě zamrkal očima a prohlédl si všechny čtyři. ,,Klid, máme to my," zasmál se Kibum a zpod kabátu vytáhl sladkosti a další dobroty. Jé! To je pro mě? Asi ne, co? Nevadí! ,,Ach, hyung, ty taky myslíš na všechno," zazubil se Minnie. ,,Musím, když to našim dongsaengs nemyslí a můj hyung o tom nevěděl," zazubil se Key a stáhl nám čepice do tváře se smíchem. Smál jsem se a urovnal si čepici. ,,Tss," zašklebil se Minho, ale zazvonil na zvonek. Po chvilce se dveře otevřely. ,,Annyeonghaseyo!" usmáli jsme se všichni najednou a uklonili se. Překvapeně jsem mrkal, ale usmíval se, kdy jsem se tiskl lehce k Minhovi. ,,Ach, kluci, jsem ráda, že jste přišli, koukám, že tu máte nového člena," usmála se mile žena. ,,Dobrý den, jmenuji se Kim Jonghyun," usmál jsem se mile a uklonil se. ,,Těší mě, jsem Jung HyeJiny. Vedu tento dětský domov," usmála se, kdy nabídla mi ruku. Zamrkal jsem očima, ale přijal její ruku a lehce si s ní potřásl. ,,Také mě velice těší," usmál jsem se, kdy se žena usmála, ale kývla směrem k vnitřku chodby. ,,Pojďte dál, abyste neumrzli," usmála se a udělala nám místo. ,,Děkujeme," usmál se Jinki. Hned jsme se všichni zuli, vzali si bačkory a sundali si kabáty se svetry, také čepice a šály s rukavicemi. Podíval jsem se kolem sebe. ,,Děti se na vás těší," usmála se žena a vedle nás dál, kdy jsme vešli do velké místnosti. Do nádherné místnosti! Bylo tam asi dvacet dětí, stoly, nějaké další slečny, které byly asi vychovatelky, pak také hrnky s čokoládou a čajem. Občerstvení tu bylo také! ,,Děti, přišli za vámi kluci, pozdravte je," usmála se Hye, kdy děti se postavily, sborově pozdravily a uklonily se. ,,Rádi vás zase vidíme, přinesli jsme vám dárečky," usmál se Jinki, kdy s Kibumem šli dopředu a popřáli všem. Děti byly šťastné a celých deset minut jsme se s nimi vítali. Já taky! Bylo to neskutečné. Všichni tu byli naprosto přátelští a mně se tu líbilo. Myslím, že sem zapadnu. Tedy, mezi kluky, do domova nepatřím. Musel jsem se tomu v mysli zasmát, ale dali jsme si s dětmi občerstvení a povídali si. ,,Chcete si poslechnout naše písničky?" zeptal se najednou Kibum. ,,Anooo!" ozvalo se sborově, kdy se hned všichni posadili do tureckého sedu. ,,Kluci, jdeme hrát," zavelel Jinki, kdy jsem zamrkal očima. ,,Ale já si nepamatuju nic nazpaměť," špitl jsem. ,,Máme noty, neboj," usmál se Minho, vzal mě kolem ramen a všichni jsme šli k hudebním nástrojům. Vzal jsem kytaru, Minho taky, Jinki taky a sedli jsme si k sobě před velké stojánky s notami. Minnie zasedl ke klavíru a Kibum k bubínkům a paličkám. ,,Začneme Last Christmas," usmál se Jinki, kdy děti zatleskaly a vychovatelky se usmívaly. ,,Hana! Dul! Set..," odpočítal nás Minnie a v další chvíli jsme začali hrát. Usmál jsem se nadšeně, kdy jsem to nezapomněl. Děti začaly zpívat a kluci taky. Nechtěl jsem být pozadu, proto jsem se přidal, kdy se na mě Minho podíval a hřejivě se usmál. Nadšeně jsem mu úsměv oplatil, hrál dál a usmíval se u toho. Lidi, musím vám říct jedno, jsem konečně šťastný! Minho je skutečně úžasný, má úžasné kamarády a úžasného brášku. Podíval jsem se na ně, měl jsem neskutečně šťastnou jiskru v oku. Tolik štěstí… Takové štěstí mě ještě nikdy nepotkalo a já… Cítil jsem, jak mi stékají slzy po tváři, ale s úsměvem jsem hrál dál a zpíval po boku těch nejlepší lidí a po boku člověka, kterému patří celé mé srdce a já mám to jeho…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 22. ledna 2017 v 17:14 | Reagovat

Připrav se na vraždu! ZAbiju tě za konec! :D Ale tak... pokud vydáš brzy něco jiného, možná si to rozmyslím... :D :D

2 Kazumi Kazumi | 22. ledna 2017 v 17:16 | Reagovat

[1]:
Já věděla, že mě budeš chtít za ten konec zabít :DDDDDD
Napiš mi úvodní slovo k Change my life :* A možná něco dalšího bude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama