Kapitola VI. - SŠ

16. ledna 2017 v 18:44 | Kazumi |  Střípečky štěstí
Ahoj, vím, další kapitola příběhu vychází po dlouhé době. Spíše bych měla napsat, že vychází vůbec první článek v roce 2017! Nebudu tu moc dlouho kecat, protože si letím dělat paralen horký nápoj :DD Víte, jak se po něm dobře přemýšlí? Hodně dobře! Enjoy ^^



Po odstrojení, vyčištění a zavedení do čistých boxů těch čtyř koní, přišla za mnou Lenka, jestli bych nemohla vzít Lorda. Kývla jsem a šla si pro vodítko. Ostatní koukali jak spadlí z višně, neboť vždy jsem byla proti tomu, abych brala Lorda. Sledovali mě až k ohradě, kde už u hrazení stál Lord a nechal si připnout vodítko. Otevřela jsem bránu a počkala, až vyjdou všichni koně. Dala jsem Lordovi pamlsek a vykročila směrem ke stáji. Lenka mě uznale sledovala a kývla na mě.
"Já ho vyčistím," řekla jsem, aby mě bylo slyšet, a došla si pro čištění.
Po vyčištění jsem mu dala pusu na čelo a nechala ho dojíst večeři. Odešla jsem ještě vyčistit pár koní a rozloučila se s Lenkou.
,,Tak tedy ve středu," zavolala ještě na mě, já jí zamávala a pokračovala v cestě domů.
Otevřela jsem domovní dveře a vešla dovnitř. Chodbou voněly lasagne. Zavolala jsem domem ,,Ahoj" a z kuchyně mi přišla odpověď od mamky. Přezula jsem se a svlékla bundu. Musela jsem si ještě skočit do mé "koňské"místnostky, kde jak z názvu vyplývá, mám uložené věci na koně. Zůstala jsem v legínách a v triku a přeběhla do koupelny a rovnou se umyla. Bylo krátce před šestou, a tak jsem šla do kuchyně. Vzala jsem si svoji porci a zasedla ke stolu.
"Dnes jsem byl zas v té vesnici, kam se přestěhujem. Stavil jsem se za majitelkou ranče, jmenuje se Sabina a řekl jsem jí, zda-li bys mohla začít chodit do jejich ranče. Souhlasila, takže v sobotu budeš moci se jít na ty koně kouknout a zajezdit si již. Máš to zaplacené," usmíval se táta od své porce.
"Tak to je fajn," pokusila jsem se říct s plnou pusou.
Umyla jsem po sobě nádobí a rozloučila se s rodiči, neboť už z pokoje nevylezu. Vyběhla jsem schody a vešla do pokoje. Tašku jsem připravenou měla a stála jako vždy na chodbě. Zapla jsem si televizi a pustila si film s názvem Phar Lap. Po skončení jsem přemýšlela, jestli umřel na koliku či ho někdo otrávil. Víc jsem se přikláněla k otrávení. Zašla jsem na počítač a dopisovala si s kamarádkami. Na hodinách naskočila ručička na šestku. Bylo půl desáté, a tak jsem vše povypínala a zhasla. Pustila jsem se do snění.
Úterý proběhlo normálně. Ráno vstávání, jízda na kole do školy a pak do tří hodin úmorně pobýt v ní. Štěstí, že byly přestávky. Dostala jsem od třídy rámeček s celou třídou a celkově se se mnou rozloučili. Po třetí hodině jsem zas přijela domů, udělala si úkoly a připravila jsem si. Byla jsem unavená, tudíž jsem si zdřímla. Pak jsem se šla navečeřet a nakonec mé kroky putovaly do pokoje, kde jsem malovala a pak usnula.
Bylo středeční ráno. Škola byla dnes jen do půl dvanáctý. Na koně ve středu jsem chodila v jednu. Sedla jsem na kolo a odjela do školy. S překvapením jsem ten den přežila a šlapala rychle domů. Přivítala jsem se s Amíkem a snědla oběd. Pak jsem zašla do "koňské místnosti" a převlékla se. Vzala jsem si mrkev a šla ke stájím. Z dálky jsem už viděla, že mi jde naproti Lenka. Zamávala jsem jí a ona spustila, když byla u mě blíž.
"Ahoj, takže dnes si vezmem western a pojedem na vyjížďku, pak si vezmem jiné koně a pojedem na jízdárnu a budem jezdit barely a tyče. A k večeru uděláme tečku za dnešním dnem a šesti lety, co jsi u nás jezdila. Doufám, že nás navštívíš," objala mě mateřsky Lenka.
"Ahoj, jo to bude bezva. Určitě, když tu bude babička, přijedu klidně i na měsíc o prázdniny. Na vyjížďku si vezmu Sisinku, jen nevím koho na ty barely a tyče," řekla jsem a dostala překvapující odpověď.
"Jo jasně, klidně budeš moct vzít i nějakou kamarádku, když si najdeš. Tak si můžeš vzít Lorda, barely i tyče zvládá skvěle. A bude to prakticky na čas. A teď už běž," usmála se žena a já s překvapením kývla a poděkovala.
Připravila jsem si Sisinku, moji dlouholetou koňskou parťačku, kterou nyní musím s těžkým srdcem opustit.
Čekala jsem již s nasedlanou Sisinkou u brány na ostatní. Lenka přijela na svém hnědákovi a řekla, že pojedem ve dvojcích. Tak jsem přejela k Míše, která ve stáji byla má jediná kámoška. Jeli jsme nádhernou krajinou v klusu a pak přešli do cvalu. Jela jsem jednoruč. Před námi se objevily menší spadlé kmeny stromů. Mohly být vysoký tak třicet centimetrů, víc ne. Chtěla jsem si je skočit, ale zabočili jsme jinam. U jezera jsme se zastavili a prohlíželi si krásu kolem nás. Po chvilce jsme se vydali cvalem, ale ten netrval dlouho, neboť jsme byli již na příjezdové cestě. Ztišila jsem Sis hlasem a zasedla do sedla. Odstrojili a vyčistili jsme koně z vyjížďky a šli pro koně na druhou část dne.
Lord se dal bez námitek chytit, vyčistit, ba i nasedlat a nauzdit. Pak jsem s ním dorazila do jízdárny, kde na mě všichni čučeli. No jo, na Lordovi mě nečekali. Tak jsem nás hezky rozehřála a pak se zařadila a čekala na pokyny. Nevěděla jsem, jak se jezdil zrovna Lord, protože jsem na něm seděla poprvé, ale i tak jsem nedávala vůbec najevo nejistotu. Nejdřív jsem si jela barely jen zkusit v klusu, ten měl Lordík krásnej a skvěle se ovládal. Měl na to právo, vždyť už to byl náš důchodce.
A pak jsme začli už závodit, bylo nás tu deset. Zatím nejlepší čas byl třicet vteřin. A já jela jako poslední. Lordovi jsem věřila, Míša přešla do vedení s časem dvacet osm vteřin a jeli jsme my. Řítili jsme se cvalem k pravému barelu a najížděli na něj skvěle, dokončili jsme kruh a jeli na druhej, kde jsme udělali stejné obraty, pak poslední a rychle do cíle. Většinou jsem jezdila se Sisinkou za dvacet devět vteřin, ale Lenka mě překvapila. Měli jsme dvacet pět vteřin. Skvělý čas, poplácala jsem Lorda a mezitím, co Leni stavěla tyče, já krokovala vedle Míši. V tyčích jsme si vedly obě dobře. Byla jsem zas první, krásný zakončení ježdění zde na ranči Červený Háj. Šla jsem odsedlat Lorda a pak zavedla jeho a ostatní koně, kteří šli za námi, do boxů.
V klubovně bylo vše připraveno. Lenka mi předala dárek a Míša také. Ostatní jen mlčeli a tupě zírali. Jejich oči říkaly "kdy konečně vypadnem", určitě tu byli povinně, ale být tu nechtěli. Rozbalila jsem dárek od Míši. Na něm jsem byla já na Sisince a ona na Cedrikovi, taktéž haflingovi. Poděkovala jsem a objala ji. Rozbalila jsem dárek od Lenky, byly to vlastně dva. Jeden byla fotka všech koní a v popředí jsem byla já, Míša a Lenka a ten druhý byl krásný portrét Lorda. Poděkovala jsem i za tyto dárky. Všichni byli propuštěni a jen já, Míša a Lenka jsme zůstaly v sedlovně. Nechtěla jsem od nich hned tak odejít. Utřela jsem si tváře a v půl šesté vyšla ze stáje, spolu s věcma, co jsem nechávala v sedlovně.
V šest byla večeře a já se pak musela jít ještě učit. Dnes jsem šla spát brzy. Zítra budu ve škole jen do půl dvanáctý, měla jsem od mamky omluvenku.
Ráno bylo jako každé jiné. Ve škole byla zas nuda, dostali jsme známky z písemek a já schytala jedničky a jednu dvojku. Byla pořádná rozlučka se mnou. Po ní jsem jela domů a začala balit všechny věci do krabic. Ve tři hodiny jsem po mamčině svolení běžela do stáje, kde jsem se musela rozloučit se všemi koňmi. Po tvářích se mi koulely slzy, a když jsem byla u Sisinky, koulely se ještě víc. Brečela jsem jí do hřívy. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Nakonec jsem si řekla, že ji přec ještě uvidím, ikdyž to bude až za hodně dlouho. Pak jsem ještě strávila čtvrt hodinku u Lorda a odešla domů. Najedla jsem se a v devět zalehla do postele. Zdálo se mi o novém ranči a také o mém starém ranči...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama