Kapitola V. - SŠ

20. prosince 2016 v 7:00 | Kazumi |  Střípečky štěstí
Huhu, dobré ráno, další příběh? Ano, další kapitola příběhu Střípečky Štěstí :D snad se líbí ^^


Ráno jsem se vzbudila po zvonění šíleného budíku v půl sedmé. No, tak jsem vstala a odšourala se do koupelny, kde jsem si umyla obličej, vyčistila zuby a došla na záchod. Umyla jsem si ještě ruce a šla se oblékat. Ačkoliv byl počátek jara, sluníčko svítilo, jak jen mohlo. Seběhla jsem potichu dolů a šla ke stolu, kde na mě už čekaly dva přikryté chleby a vedle v termosce čaj. Nejdřív jsem dala do tašky svačinu z ledničky a sedla ke stolu. Tomáš už byl pryč. Chodil do druháku na jeden gympl. Musí jezdit už ve čtvrt na sedm. Mamka už byla v práci a táta spal. Tak jsem se pořádně nasnídala, zapila to čajem a rozhodla se, že pojedu na kole. Škola nám začínala od osmi a pondělní škola byla jen do jedné, takže pak pojedu hned po ní za koňma.
Nadešla chvíle, kdy bych měla už vycházet. Šla jsem se potichu rozloučit s taťkou a ve verandě si nazula boty a vzala tašku. Vyšla jsem z domku a to už mě vítala Amálka. Pohladila jsem ji a šla do kůlny si pro kolo, z háčku jsem si vzala helmu a vyjela s kolem ven. Šla jsem dvorkem, otevřela branku a hned ji za sebou zavřela, aby Amča nezdrhla. Vyšla jsem na silnici, nasedla na kolo a šlapala do vnitru města. Školu jsem měla od domu dva kilometry, ale i přes to jsem buď chodila pěšky, a nebo jezdila na jaře, v létě a na podzim na kole. Hlavně na tom mělo zásluhu počasí, jak se dostanu do školy, někdy také mě vezl táta a nebo mamka.
Najednou se přede mnou vynořila spolužačka a zároveň kámoška Klára. Jela taktéž na kole. Zbylou cestu jsme spolu klábosily. Řekla jsem jí o stěhování. Chvilku mlčela a pak pověděla.
"Achjo, to je škoda. Ale slib mi prosím jedno a to, že mi budeš psát a já tobě taky. A taky buď na netu," řekla a já jen přikývla na souhlas. Pak jsme dorazily ke škole.
Zajely jsme ku stojanu a zabezpečily kola. Cestou k šatnám jsme potkaly partu nenormálních lidí, když to řeknu slušně. Byli to kluci z osmičky. Vůbec se neuměli chovat. První hodinu nás čekal učitel, s kterým máme matiku. Vešli jsme všichni do učebny matiky a připravili si. S Klárou jsme seděly vzadu, takže jsme si mohly dovolit vyndat i papíry a malovat si o hodinu.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Ozvalo se celou školou a do třídy vešel učitel a pokynul nám, abychom se posadili. Ve třídě nás bylo pětadvacet. Já byla v pořadníku jako sedmnáctá. Bylo deset kluků a patnáct holek. Náš milý matikář řekl, že nás dnes bude zkoušet. Třídou se ozvalo nesouhlasné zamručení, ale učitel byl neobluvný a začal hezky od prvního kluka. Rozhodla jsem se, že se kouknu do sešitu. Klára se radši taktéž podívala, neboť byla hned první z holek, co půjdou k tabuli. Zkoušející odpadávali, bylo jednoduší říci nevim, než se tam u tabule mořit. Učitel se usmíval, věděl, že se určitě nikdo neučil. Ani největší šprt ze třídy moc toho nenamluvil, ale dostal trojku. Otázky byly buď teorie, anebo dal dotyčnému příklad. Začínaly holky. Klárka dostala otázku docela těžkou, ale poprala se s ní a odcházela s jedničkou, ikdyž nebyla žádný šprt. U holek byly výsledky lepší než u kluků. A pak to přišlo.
,,Prosím slečnu Montekovou," ozval se učitel, kdy jsem se zamračila, gr, nesnášim, když mi někdo říká příjmením, alespoň každý učitel mi říká jménem, ale tejten ne. Vstala jsem a položila žákovskou na katedru a čekala na jeho otázku či příklad.
,,Tak mi třeba vypočítej příklad (x-4) a to celé na druhou," dostala jsem výraz. Supr, potřebovala jsem si jen vybavit ten vzoreček.
Poodešla jsem k tabuli a začla jsem. X na druhou mínus dva, krát x krát čtyři a plus čtyři na druhou -v psané formě na tabuli to vypadalo x² - 2*x*4 + 4²-. Ještě jsem to přepočítala a zapsala konečný výsledek x na druhou mínus osm x plus šestnáct.
Odložila jsem křídu a řekla, že to mám. Učitel to s úsměvem překontroloval, ale pak jsem si všimla, jak se zamračil. Věděla jsem, že si myslel, že to nezvládnu. Řekl, že je to bez chyby a mám za jedna. Cestou k poslední lavici jsem se triumfálně usmála. Pak pokračovali další, až nakonec zazvonilo, postavili jsme se a pak si začali sklízet a odcházeli na přírodopis.
Školní čas utekl jako voda. Třída již věděla, že je brzy opustim a tak začali spořádat plány, co mi koupí na památku. Nejsem jim lhostejná, vždyť jsem to byla já kdo jim při písemkách radil a dával opisovat úkoly. Sice jsem nebyla chytrá, ale ta dvojka jim stačila. Po poslední hodině, nebo-li tělocviku, jsem s Klárou jela zpět domů. Na křižovatce jsme se rozloučily a já se vydala k domovu.
Doma nikdo ještě nebyl, a tak jsem si dala do mikrovlnky špagety a šla se převléknout, připravit si do školy a následně jsem si vyndala špagety, které na mne čekaly ještě v mikrovlnce. Najedla jsem se a pak si po sobě umyla nádobí. Napsala jsem vzkaz mamce a vyšla z domu. Amálka venku zaštěkala, ale to jenom kolem prošel manželský pár. Koukla jsem se Amče do misek, zda-li má obživu. Měla, takže jsem již převlečená do koňského vyrazila ku stájím. V kapse jsem měla mrkev a klíče od domu. Před stájí ležel bílý kocour Snížek, pohladila jsem ho a vešla do stáje. U boxu Lorda byla zrovna Lenka. Začala jsem konverzaci.
"Ahoj, včera jsem nemohla přijít, jeli jsme obléhnout to místo, kam se budem stěhovat. Co budem dnes dělat?" pousmála jsem se na Lenku.
"Jé ahoj, jo to je dobrý, tvá mamka mi o tom řikala. Bude škoda, že naše stáj o tebe přijde. No dnes budem mít drezuru, venku je krásně. A jak si zvládla tu sobotu? A jinak mockrát děkuji," usmívala se trenérka.
"No, tak po šesti letech jsme si padli do oka s Lordem. Byla jsem s ním v kruhovce. Dobře, takže si jdu pro Sisinku," usmívala jsem se.
"Tak to je skvělé, alespoň nebude mezi vámi oheň. Ale řekni mi, co jsi všechno dělala," usmála se žena, takže jsem jí to celé pověděla, ona jen uznale kývla a já si odešla pro Sisinku, která byla v ohradě.
Po zavolání zvedla hlavu, zařehtala a běžela směrem ke mně. Sisinka ke mně přiběhla a já si najednou vzpomněla, že jsem nevzala vodítko. Sis měla jen ohlávku. Nadešla příležitost ozkoušet naše cvičení.
Jak jsem takhle ale stála u Sisinky, najednou do mě zezadu někdo strčil, ale jemně. Pomalu jsem se otočila a spatřila Lorda, jak nevinně koukal. Pohladila jsem ho a popošla zas k Sis. Přišli ostatní žáci pro koně, Lord výhružně zařehtal a běžel pryč. Sisinka stále u mě jako přikovaná. Otevřela jsem bránu a mlaskla na Sis. Ta jí prošla a zastavila se. Já vykročila směrem k uvazovišti, kde již byla Lenka a poočku mě sledovala. Sisinka šla za mnou bez jakéhokoliv vedení. Takhle jsme došly k uvazovišti, kde jsem ji nechala stát a mrkla na Lenku. Odešla jsem do stáje pro věci. V jedné ruce jsem přinesla sedlo s dečkou a na rameni uzdečku. V druhé jsem si nesla box s čištěním. Nakonec jsem promluvila a Sisinka ke mně natáhla hlavu. Podrbala jsem jí za ouškem a dala pamlsek. Začala jsem ji čistit. Pak jsem jí dala dečku na hřbet a na ní položila sedlo. Sjela jsem s ním po směru srsti, abych srst uhladila. Zkontrolovala jsem, jestli nikde nejsou ohyby a mohla jsem utáhnout podbřišník. Následně jsem už jen sundala ohlávku a nasadila uzdečku, Sisinka v pohodě přijmula udidlo a byly jsme hotovy.
,,Už můžeš jít na jízdárnu," řekla mi Lenka a já kývla hlavou, šla jsem do jízdárny, kde jsem udělala jedno kolo a pak dopla podbřišáku a čekala na ostatní.
"Upravit třmeny a nasednout," zvolala Lenka, když už byli všichni na jízdárně. Já už je upravené měla, a tak jsem nasedla.
"Za Dahomanem se seřaďte a na pravou ruku krokem chod," byl další povel, Dahoman byl taktéž hafling, ale já nechtěla, aby vedl skupinu, byl trošku líný.
Byli jsme tu čtyři. Já, Eliška, Laura a Kuba. Kuba jel právě na Dahomanovi, Laura na Cistě a Eliška na Morgym.
Jela jsem jako poslední. Zahřívali jsme a dělali různé cviky, jako třeba kruhy, oblouky, osmičky a vlnovky. Pak obloukem změnili směr a konečně skupinu jsem vedla já. A najednou se to stalo, Morg se rozhodl, že Sisinku rafne do zádě. Ta vykopla oběma zadníma a polekala tím Morga, který se splašil a stejně i koně za ním. Sisinka začala jančit také, protože Cista ji asi omylem nakopla. Haflingerka pode mnou vystřelila jako šíp. Nečekala jsem to a chvilku mi to trvalo, než jsem nalezla rovnováhu a vzpamatovala se.
Otěže jsem nepobírala, jen je jemně držela a začala tiše promlouvat k Sis. Zasedla jsem do sedla, šla proti pohybu a tlačila své pozadí více do sedla. Nechtěla jsem jí zbytečně škubat v hubě, ona to nemá ráda a hlavně by to bylo k ničemu. Cítila jsem, jak se pomalu uklidňovala a zpomalovala z bezhlavého trysku do cvalu a pak do klusu. Pohlédla jsem směrem, kde byli ostatní, koukali na mě jak zjara. Já tyhle totiž zrovna moc nemusim a oni mě. Doklusala jsem k Lence.
"Je to dobrý Leni, jsme v pořádku," Lenka na mě ustaraně pohlédla s bílou barvou v obličeji.
"To jsem ráda. Měla jsem strach. Jezdi uprostřed jízdárny a už můžeš dělat figury, já jdu za těmi třemi," odešla za nimi, já jen slyšela jak nadává jezdkyni Morgana.

Ale neposlouchala jsem a jela si dělat figury. Zkusila jsem naši sestavu. Shromážděným klusem jsme přijely do středu. Chvilku počkaly a pak vyrazily prodlouženým klusem dopředu. Začaly jsme dělat poloviční překroky na pravou stranu. Zkoušely jsme i dovnitř záď. Přešly jsem do cvalu a pak zkusily kontracval. Na tento cvik se vždy soustředíme. Pobídka přišla a i znamení. Sis mě pochopila a přešla do kontracvalu. Udělaly jsme z něj v bodě C dovnitř plec. Sis zafrkala a já zasedla hloub do sedla, až jsme zastavily. Ještě jsem nechala Sisinku krokovat. Všimla jsem si, že ostatní sesedají, a tak jsem sesedla a vytáhla z kapsy pamlsek. Sis ho s potěšením schroupala a šly jsme za ostatními. Samozřejmě jsem jí ještě vytáhla třmeny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama