Já jsem Karel IV.!

11. prosince 2016 v 12:00 | Kazumi |  Případy sedmého oddělení
Ohayou ^^ K nedělnímu ránu je tu další díl případů, kdy tentokrát tu máme jiného blázna :D No, nebudu to protahovat, užijte si to ^^


Ten den vypadal zcela normálně, nemělo by se nic dít, přeci jen, dlouhodobě jsem nezaznamenala žádné pohnuté myšlení mých spoluobčanů. Podívala jsem se na svého manžela, který se převalil v posteli a podíval se mi do očí, když se i on probudil. +

,,Dobré ráno Amy," usmál se, přejel mi rukou po tváři a já se usmála.

,,Dobré ráno, jak ses vyspal?" pousmála jsem se.

,,Dobře, jako vždy, když tě mám u sebe," usmál se mladík a já se usmála, ale protáhla se.

,,Půjdu nám udělat snídani," přejela jsem mladíkovi rukou po jeho hrudi, kde se mu rýsovaly svaly.

,,Hmm, co bude dobrého?" podíval se na mě, kdy jsem se ušklíbla.

,,Nech se překvapit," zastavila jsem svůj prst až na jeho rtech, políbila ho a vstala z postele, kdy jsem pohladila retvíverku a odešla rozespale do koupelny na ranní hygienu.

Po nějaké čtvrt hodince jsem se vydala svěží a převlečená do kuchyně. Vytáhla jsem z ledničky nějaké suroviny a pak také toasty. Začala jsem chystat obložené chlebíky a dala je zapéct do toastovače. Zatím jsem připravila lahodný domácí čaj z bylinek a usušeného ovoce. Odešla jsem dát snídani i fence, která potřebovala taky ranní přísun živin. Vrátila jsem se zpět k přístroji, odkud jsem vyndala teplou snídani, dala ji na talířky, vzala ubrousky a šla s tím ke stolu, kdy mě objaly něčí ruce a já položila talířky na stůl.

,,Voní to krásně," usmál se John, natiskl se ke mně, kdy jsem se na něj otočila a dala mu ruce kolem krku, až Loira nespokojeně štěkla a vrtěla ocasem.

,,Už i ten pes žárlí..," zasmála jsem se a projela mladíkovi rukou ve vlasech a on se zazubil, ale pustil mě a oba jsme se posadili ke stolu.

Jedli jsme spokojeně a já přemýšlela nad novým pacientem, který se v naší léčebně již trochu usadil. Albert Einstein, no spíše James Howard, který se zbláznil jen kvůli smrti jeho ženy a dcery. Jenže já ho chápala, chápala jsem moc dobře jeho chování. Stále byl v izolaci, ale dneska ho asi seznámíme s Charlesem Davinsonem, ale stále jsem si s tím nebyla jistá. Najednou mě z přemýšlení vytrhl urgentní zvuk, který pocházel z mobilu. Něco se asi dělo, jinak by nevyzváněl tak šíleně.

,,To se nemůžu ani pořádně najíst? To už se blázni musí vyspat tak brzo ráno...," povzdechla jsem si, ale zvedla se a došla pro mobil.

,,Riziko povolání...miláčku," zasmál se John a já na něj vyplázla jazyk, ale zvedla telefon.

,,Prosím, tady Amy," ozvala jsem se.

,,Ahoj Amy... hele... mohla bys prosím dojet za mnou do stáje? Nebudeš mi věřit, co se to tu děje," ozval se hlas Erica Rodgerse, který vlastnil stáj pár bloků od našeho domu, kde jsem měla svoji čtyřletou quarterku.

,,Stalo se něco Lucy?" zeptala jsem se se strachem v očích.

,,Ne.. to ne, jedná se o něco jiného, ale asi bude dobré, když sem vezmeš i svého manžela...ale prosím rychle," ta slova byla opravdu hodně naléhavá a já se podívala na Johna, ale pak svůj pohled směřovala ven z oken.

,,Dobře, budeme tam za chvilku," usmála jsem se.

,,Děkuji," ozval se oddech a pak pípnutí.

,,Co se děje?" podíval se na mě John.

,,Já vlastně ani nevím, ale musíme do stájí," pokrčila jsem rameny a vrátila se ke stolu, dojedla toast a dopila čaj.

,,Tak jedem," usmál se mladík, ale odešel do koupelny, kdy se připravil.


Také se ti bude líbit

Účastním se Wattpad soutěže 2016 od nobodysk
Účastním se Wattpad soutěže 2016
Od nobodysk
121 14
Weak Nesslon od cactus_gurl
Weak Nesslon
Od cactus_gurl
18.9K 2.5K
100 wishes Katherine od TaCoVeriVJednorozce
100 wishes Katherine
Od TaCoVeriVJednorozce
21.8K 3.6K
Soutěž o nejlepší Wattpad knihu... od VikaHonsova
Soutěž o nejlepší Wattpad knihu...
Od VikaHonsova
2.8K 142
Bradfordská střední od AnnabethW
Bradfordská střední
Od AnnabethW
292K 17.5K
Christmas Time od AdellH
Christmas Time
Od AdellH
2.8K 574
Paper Moments ✔️ od TaCoVeriVJednorozce
Paper Moments ✔️
Od TaCoVeriVJednorozce
28.9K 5.4K

Já si vzala mobil do kapsy, pohladila psa, pustila ji ven do zahrady a přenesla jí tam vodu a misku s granulemi. Šla jsem otevřít dveře garáže, nasedla do auta. John zamkl domek a vyjeli jsme ven za bránu našeho pozemku, která se za námi zavřela. Jeli jsme ke stájím, kde jsem to spatřila.

Na velkém nádvoří stájí stál muž trochu ve starších letech, držel jednu ze stájových kobyl a měl na sobě staré hadry a v ruce dost nebezpečně vyhlížející meč. Měl na hlavě... korunu? a byl celý rozrušený, až kobylka vedle něj neklidně podupávala a on měl co dělat, aby ji vůbec udržel. Zaparkovali jsme na parkovišti a já hned vyskočila ven z vozu a John neváhal, kdy volal do naší léčebny.

,,Konečně jste tady...ten chlap se pomátl, přišel s tím, že by rád viděl naše koně. Byl už takto oblečen a meč měl za opaskem. Když řekl, že se přijel podívat do Anglie, aby odkoupil pár koní na císařský dvůr, řekl jsem mu, že není možné, aby si je odkoupil, a pokud pracuje pro filmovou společnost, že mají poslat žádost. Na to začal běsnit, vzal meč do rukou a sebral Lucasovi Jilly jen tak s vodítkem. Zaváděl ji zrovna ven do výběhu, bohužel šel kolem nás. Už takhle tady pěknou chvilku blázní," přiřítil se ke mně bezradný Eric, kdy jsem se na něj podívala a usmála se.

,,Už jsem si myslela, že budu dlouho bez případů, ale mýlila jsem se..," usmála jsem se a rozešla se k muži, který držel ve svých rukou meč a oháněl se jím, pokud se k němu jeden z ošetřovatelů přiblížil. Mával jsem na ně, když mě muž ještě nezahlédl.

,,Pane? Mohu se vás prosím zeptat co nejsrdečněji, co zde děláte?" podívala jsem se na chlapíka, ale sledovala ho, udržovala oční kontakt a šla k němu blíž a blíž.

On se na mě otočil, napřímil na mě meč, ale já šla klidně dál.

,,Stůjte! Neumíte vyjádřit svoji pokoru před panovníkem? Přijel jsem sem z dalekých zemí střední Evropy. Jsem císař! Padněte na kolena...všichni!" zařval muž a kobylce bylo už u muže dost natěsno. Vzepjala se a stahovala uši ke krku. Byla plnokrevníkem, proto byla poněkud zbrklejší a citlivá. Já se zastavila a usmála se.

,,Císař? Ach, vy jste snad Rudolf druhý?" pousmála jsem se a dívala se mu do očí.

,,Rudolf? Toho muže neznám! Já jsem Karel čtvrtý!" mračil se muž, ale zhluboka se nadechoval a vydechoval, kdy mě furt ohrožoval mečem, který na mě mířil.

,,Tak to je opravdu úctyhodné pane, jste vznešený muž, to jistě, ale víte, že já jsem Marie Terezie? Nejslavnější císařovna všech dob!" napřímila jsem se a nahodila výraz císařovny.

,,Oh Vaše Výsosti, nepoznal bych vás, pamatuji si vás jen z vašich starších let!" poklonil se muž.

*Bože, je snad možné, abych takhle někoho oblbovala ještě víc? Z vašich starších let, ten muž musí mít dost pokroucenou mysl* Proběhlo mi hlavou pár myšlenek, málem jsem se zasmála, ale udržela trpělivě chladnější obličej a dívala se na muže s koněm.

,,To je celkem pošetilost mladý pane, poslyšte, nechtěl byste mi předat toho koně, kterého máte po svém boku? Má pro mě velice velkou hodnotu, nerada bych, aby se mu něco stalo," usmála jsem se a dívala se na muže, který se podíval kolem sebe a zpět na mě.

,,Ano, přijměte ho jako dar mé maličkosti," uklonil se mi a John se jistě musel držet, aby nevyprskl smíchy. Můj muž byl totiž někde daleko za mnou s kluky z naší výjezdovky.

,,Velice krásný dar, opravdu," usmála jsem se a šla blíž, kdy jsem se podívala na meč, který byl v rukou muže stále nebezpečně vyhlížející.

,,Promiňte mi mé obavy, ale nemám ráda, když je v mé blízkosti přítomnost meče, mohla bych si jej prosím vzít? Cítila bych se pak bezpečněji," usmála jsem se a šla blíž, až se muž na mě podíval.

Chvilku vypadal zdráhavě. Podíval se kolem sebe, naštěstí nikdo z ostatních nebyl tak blízko nám a on si přešlápl, ale svěsil meč a já natáhla ruku, kdy on vzal do rukou čepel a podal mi meč tak, abych vzala jeho rukojeť.

,,Děkuji vám mnohokrát," usmála jsem se a po chvilce si převzala i vodítko od kobylky, kterou jsem chlácholivě pohladila. To se už u nás objevil John.

,,Dobrý den Karle, jsem Josef... syn mé matky," usmál se John a jemně se usmál na muže, který byl trochu rozpačitý, když John přišel, možná byl ještě trochu rozčarovaný mnou.

,,Moc mě těší, obdivuji vás, vaši práci," poklonil se muž, ale to se John jen pousmál.

,,Nestojí za řeč, co byste řekl menší procházce, kdy bychom si mohli trochu popovídat, moje matka zatím připraví váš dar na cestu do naší země," usmál se mladík a muž přikývl horlivě, kdy ho John vybídl, aby jej následoval, přitom se na mě podíval a mrkl, kdy jsem kývla a pohladila Jilly.

,,Je to v pořádku zlatíčko," usmála jsem se, ale podívala se na Lucase.

,,Vezmeš ji? Já odnesu meč k policii, která tu stejně bude během chvilky," usmála jsem se, kdy muž přikývl děkovně a vzal Jilly, která byla docela roztřesená, ale brzy se jistě srovná.

Pomalým krokem jsem vyrazila rovnou k příjezdové bráně, spíše k parkovišti, kde stála dodávka našich chlapců. Určitě muže zpacifikovali a naložili, již se nejspíše čeká jen na mě. Pousmála jsem se, ale všimla si policejního auta, kdy jsem na ně mávla.

,,Dobrý den, vy jste vedoucí?" podíval se na mě policista.

,,Dobrý den, ne, hlavní majitel stájí je pan Eric Rodgerse, já jsem Amy Jellington, vedu tým z psychiatrické léčebny Mountsion, jistě vás volal můj muž, John," usmála jsem se a nabídla ruku k seznámení.

,,Ano ano, to odpovídá," usmál se na mě, ale oplatil mi stisk a podíval se na meč v druhé ruce trochu zkoumavě.

,,To bylo zabaveno muži, nejspíše to někde buď ukradl, nebo zakoupil," usmála jsem se a předala to policistovi.

,,Děkuji, omluvte mě, zajdu za panem Rodgersem, pošlete nám poté prosím váš protokol a výsledky, ten muž nic zatím neudělal, ale pokud by se zjistilo, že ohrožoval tím mečem ještě někoho více, či je ten meč kradený, museli bychom to řešit," usmál se policista, kdy jsem kývla.

,,Na to se spolehněte, přijďte si pro protokoly zítra, dnes to bude vyhotovené," usmála jsem se a pokývala hlavou, kdy se muž usmál, ale šel za Ericem a já za Johnem, kdy jsem ho objala.

,,Opravdu, myslela jsem, že bláznů je na světě málo," uchechtla jsem se a slyšela muže zevnitř dodávky nadávat. Naštěstí dostal určitě kazajku a uklidňující léky.

,,No, já taky, jdeme, musíme do práce, pak nás čeká tvá sestra s obědem," usmál se mladík a já pokývala hlavou, ale usmála se a nasedla do auta.

John nasedl také, nastartoval auto a rovnou za dodávkou jsme vyjeli na cestu. K léčebně to byla docela dálka, ale to vůbec nevadilo. Zavolala jsem našemu šéfovi, který se jen divil, koho vezeme tentokrát. Jo, Karel čtvrtý, kdo by to řekl. Ušklibovala jsem se v duchu, ale sledovala krajinu, až jsme nakonec zastavili před hlavní budovou léčebny a já vystoupila z vozu a šla k dodávce a opatrně ji otevřela.

,,Promiňte císaři, ale museli jsme vás převézt na toto místo," usmála jsem se a dívala se do očí muže, který vypadal dost rudě. Vedle něj seděli dva muži a hlídali jej, ale jakmile jsem otevřela dveře, vyšli všichni tři ven.

,,Co má tohle znamenat císařovno!" obořil se na mě muž a já zrudla schválně.

,,Můj syn vám řekl, že půjdete na procházku, právě nyní jste na procházce!" řekla jsem mu, ale kývla na muže a šli jsme do budovy rovnou směrem do místnosti s bílými stěnami a postelemi.

Byla to trochu možná samotka, než zjistíme povahu a totožnost muže. Jerremy, jeden z mužů, kteří vedli našeho Karla, prohledal muži kapsy a našel jeho doklady. Propustili muže z kazajky a všichni tři jsme odešli ven z pokoje, kdy se onen muž v pokoji vyřvával. No, moc mu to nepomůže, vlastně vůbec ne. Došlajsem do kanceláře ředitele.

,,Michael Twister, aha, věk padesát let," prohlížela jsem si doklady a všimla si úmrtního listu, až jsem si povzdechla a podala to Mikovi.


,,Je vdovec, včera mu zemřela žena," projela jsem si rukou ve vlasech, ale šla rovnou do své kanceláře, kde jsem musela vyřídit důležité papírování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama