Na plné obrátky... - Čtvrtá část

4. listopadu 2016 v 18:22 | Kazumi |  Na plné obrátky...
Konečně je tu pátek! Vážně jsem si myslela, že se ho ve zdraví nedočkám. Aneb, bruslili jsme na ledě na zimáku a Kazumi sletěla, tudíž mám pár dní pěkně naraženou kostrč a nemohu se moc hýbat :D Opravdu super, to je ještě horší, než jezdit po roce ve westernovém sedle! Jináč, mám tu pro vás další část Obrátek :3 Nevím, jak často budou vycházet, ale záleží na tom, jak moc budu mít času, ale už dost a teď si to užijte a užijte si i celý víkend ^^ Sayonara



To pípání budíku je otravné! Pohnula jsem rukou a chtěla ho vypnout. Proč to furt pípá? Vždyť jsem to vypla, ne? Pootevřela jsem jedno očko a rozhlédla se kolem sebe. Váza s růžemi, bílé stěny, bílé postele… počkat… co?! Vytřeštila jsem oči a prudce se posadila, ale to jsem neměla dělat, nýbrž mě šíleně rozbolela hlava. ,,Jee! Jsem tak rád, že ses probudila," ozval se najednou hlas a já se podívala ke dveřím, v kterých stál blonďák s kelímkem v ruce, z kterého se ještě kouřilo. ,,H-H-Hyunnie…. Kde to jsem?" zamrkala jsem zmateně očima. Podívala jsem se na ten otravný pípající přístroj a pak mi to docvaklo. ,,V nemocnici, byla jsi několik hodin v bezvědomí, ale pak už v normálním spánku. Předevčírem tě přepadl nějaký feťák a…," odmlčel se. ,,Zmasakroval mě… jo… už si vzpomínám," povzdechla jsem si a promnula si spánky. ,,Chytila ho policie," usmál se, ale podal mi vodu, kdy jsem kývla a napila se. ,,Alespoň nějaké pozitivum…," vydechla jsem, ale pak se na něj podívala. ,,To byli někde blízko?" zamrkala jsem. ,,Ne, slyšel jsem tě a pak jsem ho trochu zřídil a podržel, než doběhla policie. Měl jsem tě doprovodit k hotelu," povzdechl si. ,,Nedávej si to za vinu, Hyune, děkuju… Ale v hotelu mám věci!" vyhrkla jsem. ,,Nemáš, až se dáš trochu dohromady, tak tě vezmu do tvého nového domu, než si najdeš byt," usmál se a já na něj vykulila oči. ,,B-b-byt? V-vždyť na něj ani nemám," zamrkala jsem očima a zavrtěla hlavou. ,,Brzy se dozvíš, teď si lehni a odpočívej," usmál se, kdy odložil skleničku na stolek a sám se napil z kelímku. Povzdechla jsem si, zamrkala očima, ale přikývla. Najednou do pokoje vešel doktor, který měl kolem sebe několik zdravotních sester. Tak jo, byly jen dvě. Hyun šel na chodbu a mě si doktor zkontroloval, kdy měl i několik otázek. ,,Váš kamarád tu byl už včera," usmála se jedna ze sestřiček, kdy jsem překvapeně zamrkala očima. ,,Od něj jsou ty růže," zazubila se ta druhá. ,,Dýmy, nekecat a dělat," usmál se mladý doktor, ale něco zapsal na kartu. ,,Pozítří budete moci domů. Máte začínající zápal plic, ale byl podchycen včas. Budete ležet týden, ale bude lepší, když váš klidový režim bude trvat delší dobu, protože vaše tělo je moc vyčerpané a oslabené," usmál se doktor. ,,A-ale já…," zakoktala jsem se. ,,Nemám domov," polkla jsem. Doktor si mě prohlédl. ,,Ale ano, máte, odpočívejte," usmál se, ale spolu se sestrami odešel. Dovnitř vešel Jonghyun a usmál se. ,,Proč… proč říkal, že půjdu pozítří domů?" podívala jsem se na něj. ,,Protože tě pustí," usmál se a zamrkal očima. ,,Ale já domov nemám," zamumlala jsem a zavrtěla hlavou.

V ten den jsem neklidně spal. Zdálo se mi o ní. O té, která se mi jistě zaryla do srdce. Hyune! Jak takhle můžeš myslet? Úplně jednoduše! Obraz, který jsem si od ní koupil, mi nyní visel nade dveřmi. Druhý den jsem musel s kluky na focení, ale pak jsem připravil její pokoj. Když jsem měl konečně hotovo a měl jsem tři hodiny volno, vzal jsem své auto a jel do nemocnice. Jee ležela na pokoji 237, ale spala. Seděl jsem u ní, aniž bych něco řekl. Přístroj, který byl napojený na její srdce, mi jasně říkal a utěšoval, že je Jee v pořádku. ,,Dnes se ještě neprobudí, její stav je žalostný, ale stabilní, přijďte zítra," usmál se na mě doktor, kdy jsem mlčky přikývl a odjel do dormu. Zavolal jsem rodičům a pak mluvil s kluky, než jsem v deset večer usnul.
Další den jsem již vstával s klidnými myšlenkami a jeli jsme na trénování choreografií. Ve dvanáct jsme byli na obědě a já pak v jednu hodinu dojel do nemocnice s kyticí růží. Na růže jsem dostal vázu na recepci, alespoň jsem je měl, kam dát, když jsem došel do pokoje, tak Jee spala. Vypadala vážně jako spící anděl. Zamrkal jsem očima, ale dal vázu s růžemi na sůl a šel z pokoje k automatu, kde jsem si koupil horkou bílou čokoládu. Po chvilce jsem se vrátil a… ,,Jee! Jsem tak rád, že ses probudila," usmál jsem se a podíval se na dívku, která vypadala značně zmateně. ,,H-H-Hyunnie…. Kde to jsem?" zamrkala očima a podívala se na přístroj, který tu pípal. ,,V nemocnici, byla jsi několik hodin v bezvědomí, ale pak už v normálním spánku. Předevčírem tě přepadl nějaký feťák a…," odmlčel jsem se. Opravdu neumím moc popisovat to, co se stalo. ,,Zmasakroval mě… jo… už si vzpomínám," povzdechla si a promnula si spánky. Ještě že se nestalo nic horšího. ,,Chytila ho policie," usmál jsem se, vzal sklenici s vodou a podal ji Jee. Kývla a napila se. ,,Alespoň nějaké pozitivum…," vydechla, ale pak se na mě podívala. ,,To byli někde blízko?" zamrkala očima. Ona je vážně úžasná osoba s nádherným srdcem… nádhernou duší. ,,Ne, slyšel jsem tě a pak jsem ho trochu zřídil a podržel, než doběhla policie. Měl jsem tě doprovodit k hotelu," povzdechl jsem si. Jsem vůl, měl jsem tam jít s ní. ,,Nedávej si to za vinu, Hyune, děkuju… Ale v hotelu mám věci!" vyhrkla. ,,Nemáš, až se dáš trochu dohromady, tak tě vezmu do tvého nového domu, než si najdeš byt," usmál jsem se a ona vykulila oči. ,,B-b-byt? V-vždyť na něj ani nemám," zamrkala očima a zavrtěla hlavou. Chci jí pomoct. Chci jí být nablízku… ,,Brzy se dozvíš, teď si lehni a odpočívej," usmál jsem se, kdy jsem odložil skleničku na stolek a napil se z kelímku té chutné tekutiny. Dívka si povzdechla, ale přikývla. Usmál jsem se a musel jít na chodbu, protože došel doktor. Sedl jsem si na chodbě a dal si do obličeje kapuci mikiny, aby mě někdo neprokoukl. Po chvilce vyšel z pokoje doktor se dvěma sestřičkami. ,,Můžete jít," usmál se na mě, kdy jsem kývl a vešel dovnitř pokoje. Usmál jsem se a hodil do koše kelímek. ,,Proč… proč říkal, že půjdu pozítří domů?" podívala se na mě. ,,Protože tě pustí," usmál jsem se a zamrkal očima. ,,Ale já domov nemám," zamumlala a zavrtěla hlavou. ,,Ale ano, máš," usmál jsem se a posadil se na židli. ,,Dokud se někde necítím příjemně, nejsem doma," pousmála se a vydechla. ,,Jee, určitě brzy najdeš místo, kde se ti bude líbit nejvíce. Místo, které bude tvým domovem navždy. Nikdy není nic, co by mělo být ztracené navždy. Pokud je naděje, neměla by být zahozená," pousmál jsem se. ,,A-ale já nic nezahazuju, jen říkám to, co je pravda," zamrkala očima. ,,Já jsem rád, že nic nezahazuješ," usmál jsem se a kývl. ,,Budu muset jít, zítra přijdu," usmál jsem se a vstal. ,,Hyune…," ozvala se Jee, ,,Ano?" otočil jsem se na ni s úsměvem. ,,D… děkuju ti za ty růže a za to, že jsi za mnou přišel," usmála se a lehce se začervenala. ,,Snad nevadí, že přijdu i zítra," zamrkal jsem očima, kdy dívka zavrtěla hlavou. ,,Já jsem ráda, že… že tu je někdo stále na světě, kdo…," skousla si ret a sklopila hlavu. ,,Odpočiň si, přijdu zítra," usmál jsem se, přejel jí rukou ve vlasech, ale odešel. Co sis Jongie myslel, že ti řekne? Jsi naivní! Blbče, znáš ji jen jeden den! Jeden? Neumíš počítat? Je to víc, jak jeden den! Ale do řeči ses s ní dal pořádně až včera... Zasmál se hlásek. Zase špatně, předevčírem. Ten hlásek je vážně blbej! Povzdechl jsem si a zavolal si šoféra, který pro mě přijel během chvilky. Mohl jsem dojet do dormu, kde jsem byl očividně sám. V obýváku jsem našel vzkaz. Kluci šli na pár hodin do baru. Vydechl jsem, zapl si film a usnul u něj.

On… odešel… měla jsem… Jee! Min Jee! Nad čím zase přemýšlíš? Co když tě bude mít jen za zblázněnou fanynku? Ale… já… Co ty? Bude tě mít za fanynku! Ale já… Ne… Nech mě to dopovědět! Nic neříkáš. Protože se tu hádám ve vlastní mysli… a vůbec! Nikdy jsem od nich nic neslyšela, takže… tečka! Ale jdi ty… agresivko. Zasmál se hlásek. Má někdo podobné problémy? Ráda bych věděla, jak se toho otravného hlásku zbavit! To půjde těžce holka. Zasmál se hlásek a já se zamračila, ale opřela se hlavou do polštáře a usnula. Během dne byl ještě u mě doktor, dostala jsem také večeři a pak tak různě přemýšlela nad vším. Neměla jsem tu věci, nemohla malovat, nic… nic jsem nemohla dělat. Vlastně mohla jsem dělat tři věci. Ležet, koukat do blba anebo koukat se ven z okna. Nic, co by mě bavilo. Čtvrtá věc je vlastně ještě ta, že mohu spát, ale já spala tak dlouho. Povzdechla jsem si a opírala se o polštáře. Teď je ten hlas v hlavě ticho! Natáhla jsem se pro vodu a napila se. Všimla jsem si najednou nějakých papírů ve stolku! Jůůů! Vzala jsem si je a také se natáhla pro tužku, co tam byla vedle. To je skvělé! Začala jsem si kreslit. Nevím, na jak dlouho mě to zabaví, ale já se nudit nehodlám. Odkašlala jsem si. Brát prášky a jíst takové blafy, fuj. Povzdechla jsem si, ale namalovala asi pět obrázků, než jsem s tím jedním obrázkem usnula na hrudi.
Ráno mě vzbudily sestřičky se snídaní a antibiotiky. Je fakt, že takhle mi nevadí chodit spát pozdě a vstávat brzo, protože nikam nechodím. Nikdo na mě…. Ehm… Jee? Nikdo? Rozmysli si to. Povzdechla jsem si, ale podívala se ven z oken. Kdy asi přijde? Byl oběd a on… Dojedla jsem oběd a pak si vzala jiné vitamíny a zalehla do postele více, kdy jsem asi usnula. Ne asi, ale určitě..

Vzbudil jsem se, když bouchly domovní dveře v jednu v noci. ,,Ahoj hyung," usmál se Kibum, ale zmizel někde pryč. ,,Hech, vy vypadáte," zasmál jsem se, když všichni čtyři byli totálně opilí. ,,Musíte se tak zřídit vždy? Máte štěstí, že nemáme zítra nic," zasmál jsem se, ale zamkl se do koupelny. ,,Hyune! Na to jsi měl čas, než jsme došli!" brblal naštvaný hlas Onewa. ,,Sorry hyung, ale spal jsem, konečně jsem mohl spát!" zasmál jsem se, osprchoval se a pak šel spát dál.

Druhý den jsem musel jít si něco zařídit s mým manažerem. Jo, připravuju své sólo album. Nadechl jsem se, vydechl a od devíti hodin měl menší povinnosti. Ve dvanáct jsem si mohl zajít na oběd a pak konečně jít na trénink choreografií, co mi končil ve čtyři. Po něm jsem rychle v dormě dal rychlou sprchu a vyrazil do nemocnice. Musel jsem se ale vrátit, protože jsem v autě zapomněl nové růže! Konečně jsem po nějaké chvilce došel až do chodby, kde byl její pokoj. Zaklepal jsem lehce na dveře a vešel dovnitř. ,,Ahoj," usmál jsem se na dívku, která ke mně stočila pohled od papírů. Malovala. Ano, ty papíry s tužkou jsem jí tu nechal já. ,,Ahoj," zamrkala s lehčí nadšeností. ,,Děkuju za papíry," usmála se. ,,To nestojí za řeč," usmál jsem se a nadechl se. Šel jsem k ní blíž a podíval se do vázy, kde byla čistá voda, ale bez růží. ,,Jee… musím ti něco říct," zamrkal jsem. Vážně přišla ta chvíle? Jo… určitě tu už je… určitě ta chvíle už přišla! Šel jsem k dívce blíž a dal před sebe kytici růží. ,,Já… vím, že to bude znít bláhově… klukovsky… puberťácky, ale zamiloval jsem se… zamiloval jsem do tebe…," skousl jsem si ret a vydechl, kdy jsem sklopil pohled… Čekal jsem na cokoliv… byl jsem připravený i na výsměch…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taehee Taehee | Web | 4. listopadu 2016 v 19:43 | Reagovat

Vážně jsi to musela useknout v tom nejlepším? Já tě zabiju! :D :D

2 Kazumi Kazumi | 4. listopadu 2016 v 19:45 | Reagovat

[1]: Hele, Jee může udělat několik věcí... může klidně tu kytici vzít a omlátit ji Jongovi o hlavu :DDD Musíš vydržet na další část ^^ :D

3 Taehee Taehee | Web | 4. listopadu 2016 v 19:46 | Reagovat

[2]: Jenže já budu v Londýně :( budu ráda, že se na wifi dostanu v noci! :D

4 Kazumi Kazumi | 4. listopadu 2016 v 20:18 | Reagovat

[3]: No, stejně si myslím, že další část vyjde až příští týden v sobotu :D, takže neboj ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama