Kapitola IV. - CdT

17. listopadu 2016 v 20:37 | Kazumi |  Cesta do tajemna
Oh, vzpomněla jsem si, že už dlouho nevyšla Cesta do Tajemna. Tak je tu pro vás večerní díl ^^ Užijte si ho, já se jdu dál koukat na kriminálku a psát další příběhy :D


...Cože on je?...

Mladík se usmíval a jistě se mu líbil můj úsměv na tváři. Já hleděla na všechno kolem sebe. Tohle místo bylo pro mě doslova neznámé. Bylo tu krásně, naprosto úžasně a všímala si městských hradeb.

,,Dobrý den pane..," zaslechla jsem hlas a všimla si nějakého vojáka, který se uklonil, ale nedořekl svoji větu, když si všiml mě.

Frau se na něj podíval, ale zvláštně mu pokynul rukou a kývl hlavou s úsměvem. Já si toho vojáka prohlédla a zajela prsty více do srsti zádě koně. Mladík přede mnou se na mě usmál, ale mlaskl. Marlow se rozklusal vpřed, když se brána otevřela. Já se nadechla a vydechla, kdy jsem se dívala kolem sebe. Bylo mi úzko. Všechny tváře se na mě upíraly.
,,Buď v klidu, nenech se ničím rozhodit," podíval se na mě mladík a usmál se.
,,Ale když...," řekla jsem, ale podívala se na holčičku, která na mě ukazovala a něco šeptala nějaké ženě, asi to byla její matka.
Všichni tu měli vlasy různě barevné, ale jen jedna barva tu nebyla... hnědá. Nikdo z nich neměl kaštanové vlasy, nikdo neměl hnědé vlasy. Zatraceně, co má tohle být za divné výmysly? Je vůbec možné, aby oni viděli mé hnědé až kaštanové vlasy úplně poprvé? Vidí mé hnědé oči poprvé? Proč na mě tak všichni koukaj?
,,Vaše Výsosti, zrovna jsme Vás chtěli jet hledat a...," zaslechla jsem hlas a podívala se tím směrem, kdy jsem polkla.
Vaše Výsosti? To mluvil na Fraua? On je... ale vždyť říkal.... Trochu jsem byla neklidná, zneklidněla jsem se dost a Frau si povzdechl, ale usmál se a nechal svého koně zastavit. Z jedné z uliček, které se napojovaly na tuto hlavní cestu, totiž vyjela jakási družina lidí. Prohlížela jsem si je a byla poněkud neklidná.
,,To je v pořádku Ametysy, to je v pořádku. Jen jsem byl provětrat Marlowa a Amy. Rád bych ti představil Leu, bude od dnešního dne mojí rádkyní," usmál se mladík a já zamrkala očima.
,,Ale já..," chtěla jsem odporovat, tohle jsme si nedomluvili!
,,Ano pane, promiňte," poklonil se muž a tím utl moji poznámku.Frau se usmál, kývl hlavou a nechal Marlowa vykročit. Ona družina vyjela za námi celkem daleko, ale nejspíše nás budou doprovázet, kdy jsem byla celá nesvá.

,,Ty.. ty jsi král? Říkal jsi, že je tu král Athos a ty jsi Frau..," byla jsem překvapená, hodně překvapená a otřásla se znovu nejistě.

,,Leo... ano, jsem král této země, Athos Frau, Athos patnáctý... Raději uvádím své druhé jméno, které znají jen ti nejbližší," usmál se mladík a podíval se do mých očí, až jsem se otřásla a sklopila zrak.

,,Já... omlouvám se pane, možná byste neměl vézt mě, neznámou osobu, k sobě na hrad," skousla jsem si ret a už chtěla seskočit z koně, ale on mě chytil za rameno.

,,Možná jsi neznámá, ale vím, jak to v naší zemi chodí. Ty to nevíš, chci tě ochránit," usmál se a nadále mi svíral rameno, kdy jsem se znovu otřásla, nadechla se a vydechla.

,,Pozvedni svůj zrak, ty mi můžeš hledět do očí, ty máš dovolení mě oslovovat mým jménem. Čiší z tebe upřímnost, možná tvrdohlavost a odvaha. To se u dívek hned tak nevidí,'' usmál se znovu a Marlow frkl a stříhl ušima.

,,Já... Vaše... Frau. Oceňuji tvoji důvěru ve mně, ale já... V mém světě jsem zabila... zabila jsem dva nejvyšší představitele našeho města. Nespravedlivě ho ničili a mně se to nelíbilo..," najednou mě ale mladík utišil přiložením prstu na rty.

,,Nemluv více, můžeš mi to povědět později. Vyslechnu tě, ale nebojím se tě vzít k sobě na hrad. Nemám z toho obavy, protože já sám mám několik tajemství," usmál se a já se nadechla, ale přikývla.

,,Ale jedno chci si ujasnit... před lidmi tě budu oslovovat tak, jak bych správně měla," podívala jsem se Frauovi do očí.

,,Pokud pak bude spokojená, budiž," kývl mladík s úsměvem.

,,A jak jsi myslel, že budu tvá rádkyně?" byla jsem z toho i nadále zmatenější.

,,Říká se, že dívky s hnědýma očima a hnědými až kaštanovými vlasy, jsou prý těmi nejlepšími rádkyněmi a umějí člověka uklidnit svým kouzlem. Dokáží mnohé zázračné věci," usmál se Frau, či Athos? Budu v tom mít akorát tak guláš.

,,Nevím, jestli zrovna já jsem ten pravý příklad něčeho takového, vždyť já... Vlastně ani nic nevím o vašem světě, když jsem se probrala, měla jsem u sebe zbraně...ani mé červené vlasy nemám, měla jsem je navíc kratší..," povzdechla jsem si.

,,Začneš upadat do depresí brzo... Měla bys začít přemýšlet nad tím, co bude nového, co nového potkáš, copak ty nemáš ráda dobrodružství?" podíval se na mě mladík dozadu a znovu svého koně nechal naklusat.

Jen jsem si povzdechla a podívala se kolem sebe. Až teď jsem si ale tak nějak uvědomila, že mladík přede mnou má lehce nafialovělé duhovky očí. Měl je skutečně zvláštní a něčím mě přitahovaly k sobě. Nevěděla jsem čím a proč tomu tak je.

,,Mi pak musíš i hlavně ukázat, jak jsi dobrá v boji, přeci původní záměr byl, že se přidáš do královské družiny," podíval se na mě mladík, kterému jiskřily hravě oči.

,,Ale máš pěkně silnou družinu," pozvedla jsem obočí a podívala se nenápadně za sebe, kde jelo pět jezdců na svých koní.

,,A víš jaké to bude, když mezi nimi bude i dívka? Pro někoho možná budeš jen jako ozdoba, ale já vím, že ty brzy všem ukážeš, že by tě takto neměli brát," usmál se Frau a já se nadechla, ale podívala se mu do očí znovu.

,,Nevím, ale přijde mi, že všechny věci vidíš s nadhledem... nebylo ti v lese ani trochu divný, že tam je opuštěná dívka se zbraněmi?" byla jsem zkrátka moc zvědavá a teď už i nejistá se vším.

,,Už jsem ti říkal, že každý máme své tajemství, taky jedno mám, jednou ti ho řeknu," usmál se, ale pohladil svého zrzavého hřebce a nad našimi hlavami se ozval zdlouhavý zvuk, který vydávala Amy ze svého hrdla.

,,Dobře, už bych se asi měla přestat všemu divit," usmála jsem se.

,,To jsou ta správně zvolená slova, ano, ničemu se nediv a vše ber, jako by to bylo normální, jedině tak se nezblázníš," zasmál se mladík, ale nechal nakonec svého koně přejít do kroku.

,,Já už blázen jsem, jsem blázen, vážně... Přijde mi, že je tohle jen sen a já se probudím...," usmála jsem se.

*Jo, kde bych se probudila? V márnici, u potoka, v nemocnici nebo ve vězení? I když to je dost nepravděpodobné.*

Najednou mě mladík štípl a já skoro vyjekla, ale podívala se na něj s tázavým pohledem, co to mělo znamenat.

,,Nezdá se ti to, vidíš," zasmál se znovu a já se zamračila.

,,To bylo pěkně nefér, abys věděl!" odfrkla jsem si, ale zasmála se a podívala se znovu kolem sebe. Možná to tu přeci jen nebude tak špatné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama