Hůř už být nemůže

25. listopadu 2016 v 12:00 | Kazumi |  Básničky
Pozor, malinko depresivní básnička :D




Padala všude kolem mlha,
tam na kraji louky rostla srha.
Byl toho bujný porost,
lidem tam rostla jenom pro zlost.

Zvířata ji milovala,
příroda zvířata zbožňovala.
Lid ale přírodě klid nedal,
a ubohou srhu donekonečna sekal.

Jednoho dne se stalo něco,
co vlastně vůbec nikdo nečekal.
I když jeden muž to předvídal,
že se příroda za chování lidí jednou odvděčí.

Byla zrovna zima,
všude bylo sněhu plno.
Za městem byla velká jáma,
jenž byla nyní jediná prázdná.

Příroda na lid svalila svoji zlobu,
uvrhla je na několik let do moru.
Mor se lidem zažíral do jejich těl,
spoustu lidí bylo na odstřel.

Lid ječel a naříkal,
na svoje chování bědoval.
Pak přišlo umoudření obou stran,
ozvěny sténání se odrážely od skal.

Na jak dlouho tento mír bude nastolen?
Jak dlouho tento mír může trvat,
jestli nebude lidstvo i nadále dobrotu sekat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama