First Meeting - Kapitola první

29. listopadu 2016 v 8:45 | Kazumi |  First Meeting
Hello ^^ Vítám Vás u první kapitoly nového příběhu, o kterém jste si mohli něco již přečíst v úvodu, který vyšel před chvilkou :D Tento příběh vznikl společně s TaeHee, s kterou píšeme toho už tolik, že... že to snad ani není možný :D Každopádně vám přeji příjemné počtení ^^

Zastoupení:
Jonghyun - Kazumi
Taemin - TaeHee
Minho - Kazumi
Kibum - TaeHee
Onew - TaeHee



Seděl jsem na sedačce a čekal. Dneska je ten velký den, kdy se sejdu s několika lidmi a... budeme tvořit skupinu! Aigoo splní se mi sen! ,,Hyune hyung!" ozval se najednou hlásek ještě dítěte, kdy jsem zvedl hlavu. ,,Minho-sshi," zazubil jsem se, ale vyskočil na nohy a objal se s patnáctiletým rapperem. Jo, on je rapper a setkali jsme se spolu právě na... no, jak to nazvat? Kurzy rappu? Asi jo, ale jsem spíše založený vocalista. Uslyšel jsem kroky, a když jsem se otočil, zpoza rohu vyšel černovlasý kluk o něco vyšší než já, asi vysoký jako Minho. Lehce nervózně a nedůvěřivě se podíval na mě i Minha a sedl si na židli naproti u zdi. Kolem krku měl zelená sluchátka, na sobě měl stejnou košili jako já a přes to hozenou koženku. ,,Hyung... Ten kluk vypadá... jako ty..." Podíval se na mě Minho zmateně. Podíval jsem se na Minha a zamrkal očima. ,,Třeba mám ve světě dvojníka a ani to nevíš," pošeptal jsem nazpět, ale odkašlal si a podíval se na kluka. ,,Annyeonghaseyo, jsem Kim Jonghyun," usmál jsem se na něj. Moje ukecanost mě neopustila ani teď, kdy by asi každý byl nervózní, jenže já šířil vysokým bling bling! Černovlásek překvapeně zamrkal. ,,Uhm... Annyeonghaseyo já jsem Kim Kibum...," vydechl rychle. ,,Ty máš bratra?" Vyvalil na mě Minho oči. Překvapeně jsem zamrkal a nadechl se. ,,Já? Ne, mám jen sestru, to jsem ti říkal před hooodně moc dlouhou dobou," zamrkal jsem a podíval se zpět na toho kluka. ,,Tomu… říkám pěkná náhoda," usmál jsem se. ,,A ty seš jak?" Podíval se Kibum na Minha. Překvapil mě jeho Daegu přízvuk. ,,E-eh sorry, Choi Minho," pousmál se lehce s nervozitou Minho na Kibuma. ,,Čekáte na..." Ukázal na cedulku vedle dveří do kanceláře manažera. Pokývali jsme oba dva naráz hlavou. ,,Jo, ty taky?" usmál jsem se, kdy jsme se usadili s černovlasým na židle. ,,Jo..." Kývl, kdy ale najednou trhl hlavou k chodbě, kde vyšel zrovna mladičký černovlásek v bílém tričku a bílé mikině. To tričko bylo takové, které patří k uniformě ještě na základní škole. ,,A-annyong...," zamrkal, kdy si sedl na stejnou stranu jako Kibum, jen o kousek dál od něj. Trochu se třásl. ,,Annyeonghaseyo," usmál jsem se mile. Sakra, já potřebuju někoho, kdo bude stejně ukecanej. Ale ten klučina. Ten je tak mladý, až je roztomilý a sladký. Jako pocky! Hyune, nemysli na jídlo, ne teď! ,,Annyong," usmál se Minho vedle mě se svým charisma, i když byl značně asi na prášky. Najednou mi pípl mobil. ,,Jej, omlouvám se," usmál jsem se a sáhl si do kapes, kdy jsem si hned vypl zvuky a podíval se, kdo píše. Seodam mi přála hodně štěstí, pousmál jsem se, odepsal jí a raději rychle mobil uklidil zpět do kapes. ,,Hele ty..," ozval se Kibum na toho malého. ,,J-já?" Podíval se na něj nervózně. ,,Uhm... Kolik ti je?" Kývl na něj. ,,Tři-třináct...," zakoktal. Třináct? Opravdu? Ty vade… ten je o tři roky mladší než já. Postřeh Jongie! Vstal jsem a šel si sednout vedle něj, kdy jsem se usmál mile s pohledem štěněte. ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Kim Jonghyun, ale spíše mi říkají Jongie, nebo Hyune," usmál jsem se. ,,Já...Já jsem.. Lee... Lee Taemin..." Podíval se na mě překvapeně. Usmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Taky jdeš do těch dveří?" zeptal jsem se s úsměvem a ukázal bradou na kancelář. ,,J-jo... Ty... Taky?" Prohlédl si mě nervózně. ,,Taky," zamrkal jsem očima a usmál se. Jeho roztomilost nezná mezí. ,,A kluci taky," dodal jsem. ,,Jsem Choi Minho," usmál se černovlasý naproti nám, kdy ale blíž nešel. Jo, u něj nervozita asi hodně cloumala a už takhle byl na bodu zmatenosti, když se znal jedině se mnou, zatím. ,,Annyong všichni!" ozvalo se najednou milým hlasem, kdy z druhé strany chodby přišel kluk ve žluté mikině. ,,Onew hyung!" zamrkal překvapeně Taemin, vyskočil na nohy a objal toho kluka kolem krku. ,,Taeminnie, co tu děláš?" zeptal se ten ve žluté mikině... Jak ho Taemin oslovil? Onew? ,,Já... Mám jít tam..." Kývl ke dveřím. ,,Tak to... tam půjdeme spolu…," usmál se Onew a projel Taeminovi rukou ve vlasech. Tak jo... O co tu jde teďka? Zamrkal jsem překvapeně očima. ,,Annyeonghaseyo," usmál jsem se a zamrkal očima. Vyměnil jsem si pohled s Minhem, který si nervózně skousával ret. ,,Annyeong..," pípl Minho, ale rychle se zvedl a přisedl si vedle mě. Ti dva, to jsou bráchové, nebo co? ,,Jsem Lee Jinki, nebo taky Onew, jak chcete... Vy... Budete asi všichni mí dongsaengs...," usmál se, kdy si nás prohlédl. ,,Manažer přijde za chvíli... Minnie, sedni si, jinak se tu skácíš..." Podíval se na Taemina a sedli si spolu na židle naproti nám. Lee..Lee…Lee…. Kde jsem to jenom slyšel? Už vím! Počkat, co?! Překvapeně jsem vykulil oči a vyměnil si pohled s Minhem, který byl asi stejně překvapený. Taemin a Jinki… oni jsou… bráchové? ,,Kim Jonghyun, Hyun, Jongie," pousmál jsem se a lehce si podrbal zátylek. ,,Choi Minho," nadechl se černovlasý, kdy jsem do něj strčil a usmál se s klidem. ,,Já jsem Kim Kibum..," vydechl černovlásek se zelenými sluchátky. ,,Asi to ještě nevíte, ale já jsem ten, kdo bude váš leader...," usmál se Jinki. ,,Jsem prý totiž nejstarší...," dodal s úsměvem a podíval se na nás všechny a pak na Taemina vedle něho. No, že jsem starší než Minho, to jsem věděl. Že budu starší než ten malý, to mi bylo jasný taky. Ale Jinki vypadal spíš já nevím… na čtrnáct! Takže ještě přichází v úvahu, že Kibum je starší než já. Je větší, ale to je Minho taky a to je o rok mladší! No, jsme od sebe o dvacet měsíců, když to tak vezmu. Usmál jsem se a pokýval hlavou.

"Hodně štěstí Taeminnie…" Usmála se na mě mamka. "Jo… Díky… Pak ti napíšu…" Kývl jsem nervózně a podíval se na tu vysokou budovu. Chtěl jsem se ještě otočit a něco říct mamce, ale ta už byla pryč… Tak jo Taemine, jdi tam a nechovej se jako pitomec! Když já se… bojím… Povzdechl jsem si a sklopil hlavu. Lee Taemine! Vybrali tě do skupiny! Jdi tam, nebo tě tam osobně dokopu! Zamrkal jsem, ale vešel dovnitř a nastoupil do výtahu, kde bylo několik lidí. Nervózně jsem se zachvěl a netrpělivě čekal, kdy se výtah otevře v sedmém patře mrakodrapu, co patří SM entertaiment! Ti dospělí lidé na mě koukali podezřívavě a nemile… Malý kluk tu asi nemá co dělat… V tomhle výtahu… Pro zaměstnance… Ale já tudy musím jet… V sedmičce výtah, který jsem do dneška jezdil, nestaví! Konečně jsem vylezl z výtahu a oddechl si. Šel jsem chodbou… Tady za rohem to má být… Začal jsem se třást, když jsem slyšel hlasy! ,,A-annyong…" Pozdravil jsem tři kluky a sedl si na židli… Ten jeden… přišel mi povědomý, ale vážně nevím odkud a ani si nevzpomenu… Protože mě teď zajímá jen to, kudy bych mohl odejít! ,,Annyeonghaseyo," usmál se mile ten v košili a saku-ten co mi přišel povědomý. ,,Annyong," usmál se ten vedle něho. Vypadal mladší… no… určitě není takové dítě jako já! ,,Hele ty..," ozval se kluk se zelenýma sluchátkama. ,,J-já?" Podíval jsem se na něj nervózně. ,,Uhm... Kolik ti je?" Kývl na mě. Aish! Co mám říct? No co asi? Číslo… ,,Tři-třináct...," zakoktal jsem se. No, pěkně se tu předvádím, vážně… Ten kluk s košílí a sakem vstal a šel ke mně! Pro boha! Teď se mi začne smát, že jsem dítě… On se na mě podíval ,kdy tím pohledem vypadl jako nějaký pes, nebo štěně… Co…To? ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Kim Jonghyun, ale spíše mi říkají Jongie, nebo Hyune," usmál se. ,,Já...Já jsem.. Lee... Lee Taemin..." Podíval jsem se na něho překvapeně. ,,Taky jdeš do těch dveří?" zeptal se mě s úsměvem a ukázal bradou na kancelář. Jak taky? On tam snad jde taky? A… A… Ale proč? ,,J-jo... Ty... Taky?" Prohlédl jsem si ho nervózně... Vážně bych se nejraději sebral a šel… ,,Taky," zamrkal očima a usmál se. On je… Tak lidný a pořád se usmívá, jakto? ,,A kluci taky," dodal. ,,Jsem Choi Minho," usmál se černovlasý naproti nám. Tak Minho tedy… Minho a Jonghyun… A ten třetí? Minho vypadá v obličeji jako žába! Má tkaové velké oční bulvy… ,,Annyong všichni!" ozvalo se najednou milým hlasem, kdy z druhé strany chodby přišel kluk ve žluté mikině. To není jen tak někdo! To je přeci… ,,Onew hyung!" zamrkal jsem překvapeně, vyskočil na nohy a objal ho kolem krku. ,,Taeminnie, co tu děláš?" zeptal se mě. S Onewem spolu zpíváme… Tedy, to je hloupost to takhle říct… Prostě jsme spolu chodili na hodiny zpěvu, sem do SM a já se jednou strašně trápil s tím, že jsem neschopný a on mi začal pomáhat… ,,Já... Mám jít tam..." Kývl jsem ke dveřím. ,,Tak to... tam půjdeme spolu…," usmál se Onew a projel mi rukou ve vlasech. Vážně? To… To je úžasný! ,,Annyeonghaseyo," usmál se ten… Jonghyun a zamrkal očima. ,,Annyeong..," pípl Minho. ,,Jsem Lee Jinki, nebo taky Onew, jak chcete... Vy... Budete asi všichni mí dongsaengs...," usmál se, kdy si nás prohlédl. ,,Manažer přijde za chvíli... Minnie, sedni si, jinak se tu skácíš..." Podíval se mě a dotáhl mě k židli. No… Trochu jsem se vážně třásl, to je pravda a Onew… Má o mě pořád starosti… ,,Kim Jonghyun, Hyun, Jongie," pousmál se ten v té košili a saku, který se se mnou snažil bavit před chvílí. ,,Choi Minho," nadechl se černovlasý. ,,Já jsem Kim Kibum..," vydechl černovlásek se zelenými sluchátky. On… Má stejnou košili jako Hyun! A Kim… Kim… Takže jsou bráchové? No… Rodové jméno Kim je tu hodně rozšířené, ale stejné košile? ,,Asi to ještě nevíte, ale já jsem ten, kdo bude váš leader...," usmál se Jinki. ,,Jsem prý totiž nejstarší...," dodal s úsměvem a podíval se na všechny proti nám a pak na mě. ,,Tak děcka, jsem tady, pojďte, můžeme jít dovnitř...," ozval se najednou hlas staršího muže v obleku, který otevřel dveře kanceláře. Ne… Manažer… Už jsem ho viděl, když volal rodičům a podepisovali jsme smlouvu… Ale… Teď tu rodiče nemám… Onew mi položil ruku na rameno a šli jsme spolu dovnitř. Manažer si sedl do čela stolu na svou točící židli a Jinkimu ukázal místo po jeho pravici. Jinki se usadil já si sedl vedle něj. Kibum si sedl naproti Onewovi. Jonghyun si sedl vedle něj a Minho se usadil jako poslední. Páni, já si je pamatuji! Pousmál jsem se, když mi Onew zmáčkl rameno a usmál se na mě. ,,Takže... Jak jistě víte, ode dneška budu váš manažer, jmenuji se Park Seun... Jednotlivě jsme spolu s vašimi rodiči podepisovali kontrakt... A dneska... Jsme se tu sešli proto, abychom seznámili vás jakožto skupinu... Abyste věděli, co kdo bude ve skupině dělat, komu říkat hyung a podobně.." Pokýval hlavou. Uff… Takže… Teď nemohu odejít…

,,Jonghyune hyung, zítra na to běhání jít nemůžu, mám sraz s manažerem, stanu se členem skupiny," volal jsem svému novému kamarádovi, s kterým jsem se seznámil díky kurzům rappu. ,,Ahoj Minho-sshi, chtěl jsem ti volat, že… počkej, nejdeš za Park Seunem?" ozval se hlas, který byl skoro nadšený. Zamrkal jsem očima. ,,No, jdu," odkašlal jsem si. ,,Já taky! Uvidíme se tedy tam," mluvil neskutečně nadšeně. ,,Vážně? To bude úžasný!" zamrkal jsem očima. Byl jsem nervózní, ale jestli tam bude Hyun, tak budu schopný se trochu uvolnit, protože on je děsná žvanilka! ,,To bude, tak zítra!" ozval se nadšený hlásek, kdy jsem se s ním rozloučil a neskutečně se těšil.
Takhle nějak to vypadalo včera. A právě teď vedou mé kroky k té budově. Opravdu tam Hyunnie bude? Bude tam už na mě čekat? Co když tam budu úplně první? Co když… Vstoupil jsem do výtahu v myšlenkách. Klid Minho, všechno to bude dobrý. Hyun tam zaručeně bude, protože on pokud může, tak je všude raději dřív. Vystoupil jsem z výtahu a šel chodbou, kdy jsem spatřil… ,,Hyune hyung!" usmál jsem se nadšeně, když jsem spatřil Hyuna, který seděl na židli. Zvedl hlavu. ,,Minho-sshi," zazubil se, vyskočil na nohy a objal se se mnou. Je o dvacet měsíců starší než já! Najednou jsme zaslechli kroky, kdy se Hyun otočil a já se podíval na černovlasého kluka, který byl skoro stejně vysoký jako já. Lehce nervózně a nedůvěřivě si nás oba prohlédl, až jsem zamrkal očima. Že by náš kolega? Sedl si avšak na židli naproti zdi, kdy měl kolem krku zelená sluchátka a … počkat, on. Podíval jsem se na Hyuna, který měl bílou košili a modré sako. A ten kluk měl košili stejnou! ,,Hyung... Ten kluk vypadá... jako ty..." Podíval jsem se zcela zmateně na Hyuna. Ten se na mě podíval a zamrkal očima. ,,Třeba mám ve světě dvojníka a ani to nevíš," pošeptal mi nazpět, ale odkašlal si a podíval se na toho kluka. ,,Annyeonghaseyo, jsem Kim Jonghyun," usmál se na něj. Jo, takhle asi se seznámil se mnou. Prostě je ukecánek! Ale jinak je fakt bezva. Černovlásek překvapeně zamrkal. ,,Uhm... Annyeonghaseyo já jsem Kim Kibum...," vydechl rychle. Počkat! On má stejné příjmení, jako má Kibum?! Neříkal mi, že má bratra! ,,Ty máš bratra?" Vyvalil jsem na něj hned oči, kdy on překvapeně zamrkal očima a nadechl se. ,,Já? Ne, mám jen sestru, to jsem ti říkal před hooodně moc dlouhou dobou," zamrkal a podíval se zpět na toho kluka. No, to vím! ,,Tomu… říkám pěkná náhoda," usmál se Jongie. ,,A ty seš jak?" Podíval se najednou kluk na mě. Zamrkal jsem očima, ten jeho přízvuk mi trochu tahal uši. ,,E-eh sorry, Choi Minho," pousmál jsem se lehce nervózně na černovlasýho. ,,Čekáte na..." Ukázal na cedulku vedle dveří do kanceláře manažera. Pokývali jsme s Hyunem naráz hlavou. ,,Jo, ty taky?" usmál se Hyunnie, ale usadili jsme se na volné židle naproti němu. ,,Jo..." Kývl, kdy ale najednou trhl hlavou k chodbě, kde vyšel zrovna mladičký černovlásek v bílém tričku a bílé mikině. To tričko bylo takové, které patří k uniformě ještě na základní škole. ,,A-annyong...," zamrkal, kdy si sedl na stejnou stranu jako Kibum, jen o kousek dál od něj. Trochu se třásl. ,,Annyeonghaseyo," usmál se hned mile Hyun. No, já vám říkal, že je Hyun ukecanej. Ale tak, aby toho nebylo málo. ,,Annyong," usmál jsem se hned taky, kdy jsem se snažil mluvit se svým charismatem hodného kluka, ačkoliv jsem byl značně nervózní! Kdo přijde dál? Najednou Jongovi pípl mobil. ,,Jej, omlouvám se," usmál se a sáhl si do kapes. Usmál jsem se, ale lehce si promnul krk. ,,Hele ty..," ozval se Kibum na toho malého. ,,J-já?" Podíval se na něj nervózně. Ten je celkem taky nervózní, ale já se mu nedivím a soucítím s ním! ,,Uhm... Kolik ti je?" Kývl na něj. ,,Tři-třináct...," zakoktal. Eh, myslel jsem si to. Hyun najednou vstal a sedl si vedle něj. Co to dělá?! Ho vyplaší! ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Kim Jonghyun, ale spíše mi říkají Jongie, nebo Hyune," usmál se. On je vážně ukecaný, hlavně aby ho nevyplašil ještě víc! ,,Já...Já jsem.. Lee... Lee Taemin..." Podíval se na něj překvapeně. No jasně, Hyunnie tu má celkem pozitivní náladu. Skousl jsem si ret. ,,Taky jdeš do těch dveří?" zeptal se Hyun malého s úsměvem a ukázal bradou na kancelář. ,,J-jo... Ty... Taky?" Prohlédl si černovlasého nervózně. Ani se nedivím, že se bojí toho energického Jonghyuna! ,,Taky," zamrkal očima a usmál se. ,,A kluci taky," dodal, kdy jsem se lehce vzpamatoval. ,,Jsem Choi Minho," usmál jsem se a skousl si znovu ret, kdy jsem si poklepal prsty o koleno. Zatraceně! Já potřebuju psychickou podporu! Měl jsem nervy parádně na pochodu. ,,Annyong všichni!" ozvalo se najednou milým hlasem, kdy z druhé strany chodby přišel kluk ve žluté mikině. Zamrkal jsem překvapeně očima a zhluboka se nadechl. ,,Onew hyung!" zamrkal překvapeně Taemin, vyskočil na nohy a objal toho kluka kolem krku. He? ,,Taeminnie, co tu děláš?" zeptal se ten ve žluté mikině. Takže škvrně ho zná. Něco mi uniká, já nevím, uh asi je toho na mě moc. Nervozita stoupala. Kolik lidí sem ještě přijde? ,,Já... Mám jít tam..." Kývl malý ke dveřím. ,,Tak to... tam půjdeme spolu…," usmál se Onew a projel Taeminovi rukou ve vlasech. ,,Annyeonghaseyo," usmál se Jongie a zamrkal očima. Ha! Nejsem jediný vedle jak ta jedle. Vyměnil si se mnou pohled, kdy já si zrovna skousával ret. Tak jo, tady se mi nelíbí. ,,Annyeong..," pípl jsem, rychle se zvedl a šel si sednout k Hyunovi, protože je to moje spřízněná duše a prakticky se spolu známe už dlouho. Teda pro mě docela dlouho. ,,Jsem Lee Jinki, nebo taky Onew, jak chcete... Vy... Budete asi všichni mí dongsaengs...," usmál se, kdy si nás prohlédl. Počkat, nebyl Lee i ten malý? ,,Manažer přijde za chvíli... Minnie, sedni si, jinak se tu skácíš..." Podíval se na Taemina a sedli si spolu na židle naproti nám. Hyun vedle mě to asi taky postřehl, protože vykulil překvapeně oči a vyměnil sei se mnou pohled. Mrkal jsem očima a snažil se odhadnout, jestli jsou bráchové. Jako… černovlasí kluci to byli! Ale to bych mohl říct, že jsou bráchové i Kibum s Hyunem! ,,Kim Jonghyun, Hyun, Jongie," pousmál Hyun se a lehce si podrbal zátylek. ,,Choi Minho," nadechl jsem se, kdy do mě Hyun strčil a usmál se s klidem. To se mu řekne! To se mu naznačí, když je v tak relativním klidu! Měl jsem si jít po ránu zaběhat s ním, možná… možná bych měl taky tolik energie. I když to je divný, protože po běhání byste o tu energii měli přijít, ne ji znovu nabít! ,,Já jsem Kim Kibum..," vydechl černovlásek se zelenými sluchátky. ,,Asi to ještě nevíte, ale já jsem ten, kdo bude váš leader...," usmál se Jinki. ,,Jsem prý totiž nejstarší...," dodal s úsměvem a podíval se na nás všechny a pak na Taemina vedle něho. Možná tu jsem druhý nejmladší, možná jsem třetí nejstarší, netuším, kolik je Kibumovi. Skousl jsem si ret. Moje nervozita sílila. ,,Tak děcka, jsem tady, pojďte, můžeme jít dovnitř...," ozval se najednou hlas staršího muže v obleku, který otevřel dveře kanceláře. Zbledl jsem, nadechl se a skousl si ret, kdy jsem získal zpět svoji barvu. Hyun se zvedl a poplácal mě po rameni. Podíval jsem se na něj, vydechl a vstal. Vešli jsme do kanceláře hned po Jinkim a Taeminovi. Manažer si sedl do čela stolu na svou točící židli a Jinkimu ukázal místo po jeho pravici. Jinki se usadil a vedle něj si sedl Taemin. Kibum si sedl naproti Jinkimu. Jongie si sedl vedle Kibuma a já využil poslední volné židle vedle Hyuna, kdy jsem se usadil, podíval se nervózně kolem sebe a nadechl se. ,,Takže... Jak jistě víte, ode dneška budu váš manažer, jmenuji se Park Seun... Jednotlivě jsme spolu s vašimi rodiči podepisovali kontrakt... A dneska... Jsme se tu sešli proto, abychom seznámili vás jakožto skupinu... Abyste věděli, co kdo bude ve skupině dělat, komu říkat hyung a podobně.." Pokýval hlavou. Ten chlápek s námi jedná jako s malými dětmi v mateřské školce. Opravdu! Já si srandu nedělám, i když ho celkem znám. Jasně, modeling.

,,Koupíš mi ten ipod, nebo ne?" ptal jsem se otce už po několikáté. ,,Když uspěješ Kibume, budeš si ho moct koupit sám...," usmál se a prakticky mě vystrčil z auta. ,,Dostal jsi příležitost splnit si sen o tom, že budeš v kapele a budeš slavný... Tak ji nepromarni...," usmál se a odjel. No super! Já ani nevím, kdo se mnou bude ve skupině! Určitě nikdo z nich nerappuje tak skvěle jako já! A taky nikdo netančí tak skvěle jako já! Ani jsem si to nestihl uvědomit a byl jsem v sedmém patře a šel ke kanceláři manažera. Byli tam dva kluci... Ten jeden byl menší než já a...měl stejnou košili! Jak je tohle sakra možný?! Ale... Je... Je hrozně moc roztomilý, jako pejsek... ,,Hyung... Ten kluk vypadá... jako ty..." Podíval se na mě ten druhý. ,,Třeba mám ve světě dvojníka a ani to nevíš," pošeptal nazpět ten ve stejné košili, ale odkašlal si a podíval se na mě. ,,Annyeonghaseyo, jsem Kim Jonghyun," usmál se. ,,Uhm... Annyeonghaseyo já jsem Kim Kibum...," vydechl jsem rychle. ,,Ty máš bratra?" Vyvalil černovlásek na něj oči. ,,Já? Ne, mám jen sestru, to jsem ti říkal před hooodně moc dlouhou dobou," zamrkal a podíval se zpět na mě. ,,Tomu… říkám pěkná náhoda," usmál se Jongie. ,,A ty seš jak?" Podíval jsem se toho druhého. ,,E-eh sorry, Choi Minho," pousmál se lehce nervózně. ,,Čekáte na..." Ukázal jsem na cedulku vedle dveří do kanceláře manažera. Pokývali oba naráz hlavou. ,,Jo, ty taky?" usmál se Hyunnie, ale usadili se na volné židle naproti mně. ,,Jo..." Kývl jsem, kdy jsem ale najednou trhl hlavou k chodbě, kde vyšel zrovna mladičký černovlásek v bílém tričku a bílé mikině. To tričko bylo takové, které patří k uniformě ještě na základní škole. ,,A-annyong...," zamrkal, kdy si sedl na stejnou stranu jako já, jen o kousek dál. Trochu se třásl. ,,Annyeonghaseyo," usmál se hned mile Hyun. Takové škvrně vystrašené... ,,Annyong," usmál se hned taky Minho. ,,Hele ty.." Podíval jsem se na toho malého. ,,J-já?" Podíval se na mě nervózně. ,,Uhm... Kolik ti je?" Kývl na něj. ,,Tři-třináct...," zakoktal. Takové dítě! Vážně, co ten tady může chtít?? Zamyslel jsem se natolik, že jsem zaregistroval až nový hlas...,,Annyong všichni!" ozvalo se najednou milým hlasem, kdy z druhé strany chodby přišel kluk ve žluté mikině. Zamrkal jsem překvapeně očima a zhluboka se nadechl. Vypadal velice přátelsky... ,,Onew hyung!" zamrkal překvapeně Taemin, vyskočil na nohy a objal toho kluka kolem krku. Co? To dítě zná tohohle o dost staršího kluka? ,,Taeminnie, co tu děláš?" zeptal se ten ve žluté mikině. Takže se s prckem kamarádí. ,,Já... Mám jít tam..." Kývl malý ke dveřím. ,,Tak to... tam půjdeme spolu…," usmál se Onew a projel Taeminovi rukou ve vlasech. ,,Annyeonghaseyo," usmál se Jongie a zamrkal očima. ,,Annyeong..," pípl Minho rychle se zvedl a šel si sednout k Hyunovi. Hah... Je jak holka..malá holka! ,,Jsem Lee Jinki, nebo taky Onew, jak chcete... Vy... Budete asi všichni mí dongsaengs...," usmál se, kdy si nás prohlédl. Počkat, nebyl Lee i ten mrňous? Tak to jsou asi bratři... ,,Manažer přijde za chvíli... Minnie, sedni si, jinak se tu skácíš..." Podíval se na Taemina a sedli si spolu na židle naproti nám. Proč se zajímá o takové dítě? ,,Kim Jonghyun, Hyun, Jongie," pousmál Hyun se a lehce si podrbal zátylek. ,,Choi Minho." Asi bych se měl taky představit... ,,Já jsem Kim Kibum..," vydechl jsem. ,,Asi to ještě nevíte, ale já jsem ten, kdo bude váš leader...," usmál se Jinki. ,,Jsem prý totiž nejstarší...," dodal s úsměvem a podíval se na nás všechny a pak na Taemina vedle něho. Mh... To bych teoreticky mohl být druhý nejstarší ne? Hyun bude možná starší..asi jo..vypadá tak na těch 17 let... Minhovi je asi...jako mně, nebo spíš možná taky starší... Aish! Nechci být jeden z nejmladších! ,,Tak děcka, jsem tady, pojďte, můžeme jít dovnitř...," ozval se najednou hlas staršího muže v obleku, který otevřel dveře kanceláře. Vydechl jsem a šel za ním. Sedl jsem si proti Jinkimu, protože vedle prcka se mi sedět nechtělo. ,,Takže... Jak jistě víte, ode dneška budu váš manažer, jmenuji se Park Seun... Jednotlivě jsme spolu s vašimi rodiči podepisovali kontrakt... A dneska... Jsme se tu sešli proto, abychom seznámili vás jakožto skupinu... Abyste věděli, co kdo bude ve skupině dělat, komu říkat hyung a podobně.." Pokýval hlavou. Proč s námi mluví jako s dětmi ze školky? no jasně...kvůli tomu škvrněti.. takže opravdu s ním budu kapele..No...tak to sem zvědav, co umí!

"Jinki, měj se… Hwaiting!" Usmála se na mě mamka, kdy jsem jí objal. "Díky… Přijdu za tebou do práce, pomoct ti…," usmál jsem se, mávl na ni a vešel do budovy. Dneska se stanu členem kapely… Prý… Budu leader, takže budu nejstarší… Ne, nejsem nervní, ale… Přeci jen, mít odpovědnost za mladší, je… je to zodpovědnost! Velká! Vyjel jsem výtahem a šel chodbou ke kanceláři. Uslyšel jsem za rohem hlasy… Že by tu už… byli mí kolegové? ,,Annyong všichni!" usmál jsem se na čtyři kluky a urovnal si žlutou mikinu. ,,Onew hyung!" uslyšel jsem najednou známý hlas… To… To je! ,,Taeminnie, co tu děláš?" Podíval jsem se na Taemina, se kterým jsem se nedávno celkem spřátelil. Je to takový malý, roztomilý andílek… Má hezký hlásek, ale zlobí mu… ,,Já... Mám jít tam..." Kývl malý ke dveřím. ,,Tak to... tam půjdeme spolu…," usmál jsem se a projel Taeminovi rukou ve vlasech. Takže… Takže Minnie bude se mnou v kapele?! To je úžasné! Určitě na to má! ,,Annyeonghaseyo," usmál se kluk v saku a košili. Vypadal… No… Je malý, ale vypadá, že bude asi tak starý jako já… ,,Annyeong..," pípl černovlásek vedle něj. Ten… Ten bude asi… Tak šestnáct? Patnáct? ,,Jsem Lee Jinki, nebo taky Onew, jak chcete... Vy... Budete asi všichni mí dongsaengs...," usmál jsem se, kdy jsem si je prohlédl. ,,Manažer přijde za chvíli... Minnie, sedni si, jinak se tu skácíš..." Podíval jsem se na Taemina a sedli jsme si spolu na židle naproti klukům. ,,Kim Jonghyun, Hyun, Jongie," pousmál ten v saku… Mh… Já ho asi někdy někde viděl... ,,Choi Minho," kývl kluk vedle něj… Ten… Toho jsem taky někde viděl! Ano, určitě! "Já jsem Kim Kibum..," ozval se poslední kluk se zelenými sluchátky... Ten vypadá, jako komplikovaná povaha… ,,Asi to ještě nevíte, ale já jsem ten, kdo bude váš leader...," usmál jsem se. ,,Jsem prý totiž nejstarší...," dodal jsem s úsměvem. ,,Tak děcka, jsem tady, pojďte, můžeme jít dovnitř...," ozval se najednou hlas staršího muže v obleku, který otevřel dveře kanceláře. Aha, tak manažer je tu… Viděli jsme nedávno… A to mi řekl, že budu v kapele a dokonce leader! Usadil jsem se po pravé straně manažera a Minnie si sedl vedle mě. Konejšivě jsem se na něj usmál. ,,Takže... Jak jistě víte, ode dneška budu váš manažer, jmenuji se Park Seun... Jednotlivě jsme spolu s vašimi rodiči podepisovali kontrakt... A dneska... Jsme se tu sešli proto, abychom seznámili vás jakožto skupinu... Abyste věděli, co kdo bude ve skupině dělat, komu říkat hyung a podobně.." Pokýval hlavou. Proč na nás mluví jako na mimina? Taeminnie je sice maličký, ale nemyslí jako mimino… Takhle akorát všechny vystresuje! No, snad se začne chovat nějak víc normálně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama