Na plné obrátky... - Druhá část

29. října 2016 v 20:25 | Kazumi |  Na plné obrátky...
Konbanwa ^^ Jelikož mě tento příběh baví psát a mám k němu spoustu nápadů, které mě tíží, tak je tu pro dnešní večer další díl ^^ Snad se vám to bude líbit a neutrhnete mi za něj hlavu ze vzteku :D Příjemnou zábavu ^^

Výsledek obrázku pro horse and dog
*předloha Min Jee pro obraz*



Probudila jsem se v hotelovém pokoji. Odkašlala jsem si. Tohle není dobré. Píchlo mě v hrudi a znovu zakašlala. Co to je? Nadechla jsem se a napila. Vyrazila jsem do jídelny hotelu a ze švédského stolu si vzala toasty, cereálie a džus. Usadila jsem se ke stolu a najedla se. Včera jsem prodala pět malých obrázků! Koupila jsem si nová plátna, barvy, tužky a vyhodila svoji starou bundu, protože jsem měla novou mnohem teplejší. Dneska bych mohla vydělat znovu více peněz a pak si prodloužit pobyt tady! To zní jako dobrý plán, ne? Nadšeně jsem se usmála. Na podzim je tu opravdu dost turistů. Po snídani jsem odběhla do pokoje, vzala si klarinet do menší tašky, dala tam malá plátna, barvy, pastelky a tužky. Půjdu zase k fontáně, třeba tam bude zase.. Jee! Kdo tam bude? On... kdo on?! Ten muž s nádherným hlasem! Aha, tak ty ho ani neznáš a hned ho máš za nějakou superstar hvězdu! Jo... protože on tak vypadá! Je super hodnotit dle hlasu, co když tě chce jen zneužít?! Tak to mohl udělat v ten večer, co jsem ho viděla poprvé! Ale neudělal to, takže zas tak špatný nebude! Zavrčela jsem v mysli a potřásla hlavou, aby zase myšlenky nepřicházely. Otravné... opravdu! Co bych mohla dneska kreslit? Zvíře? Pro děti to je lákadlo... zní to trochu sobecky, že chci využít dětskou vášeň v nádherné věci, abych měla peníze. Ale já je fakt potřebuji... Chci se jednou postavit na vlastní nohy, i když vlastně vůbec nevím jak. Zkoušela jsem podat žádost o práci, ale.. to prostě vůbec nejde. Takže nádech a výdech. Teď už musím přestat přemýšlet a malovat! Na hodinách se objevila jedenáctá hodina. To je fajn, ve dvanáct půjdu na oběd.

,,Hey Jonghyune! To tu chceš spát do rána?" smál se mi hlásek u ucha, kdy jsem dotyčnému vrazil pohlavek. ,,Kibume! Klidně bych tu spal," zamručel jsem a smotal sluchátka, kdy jsem je dal i s mobilem do kapes. ,,Dino, co s tebou v posledních dnech je?" podíval se na mě leader. ,,Nic," usmál jsem se a pokrčil rameny. ,,Chybí mu sex!" řekl nahlas Minho se smíchem. ,,Už se uklidněte sakra!" zavrčel jsem, vstal a odešel z obýváku do sprchy. Jo, kdyby věděli, co se děje, tak si toho nechaj. Tak proč jim to neřekneš Jongie? Povzdechl jsem si a nakonec šel spát.
Bylo deset, když jsem seběhl oblečený do obýváku ke stolu, kde se z pěti hrnků kouřilo a v miskách byl zeleninový salát s kuřecím masem. ,,Dobré ráno a gomawo," pousmál jsem se a vzal si hůlky. ,,Dobré," usmály se čtyři tváře. Začal jsem jíst. Seděl jsem vedle Minha, který byl po pravé straně leadera. Ještě že se neocucávají, jako to dělá Taemin s Kibumem. Aigoo! Podíval jsem se na hodiny. ,,Dneska půjdu na oběd někam ven," pronesl jsem. ,,Ale my máme dnes lososa," oznámil mi Onew. ,,To mi je jedno," usmál jsem se a dojídal svoji porci. ,,Hyune, proč to nechceš říct... co se děje?" podíval se na mě Jinki. ,,Až bude vhodný čas, dozvíte se to," usmál jsem se, ale dojedl a šel to odnést. Umyl jsem po sobě nádobí, šel si vzít teplý černý kabát, šátek, brýle a vyrazil do ulic města. Sáhl jsem si do kapes. Kreditka, mobil... všechno tam je. Spatřil jsem květinářství a něco mě napadlo... ah Hyune, co to zase vyvádíš? Nic! Nic? Právě teď tu kupuješ rudou růži! No a co jako? Pro kohopak je? Pro ni. Co? Ale vždyť - Už buď ticho! ,,Gomawo," usmál jsem se na prodavačku a vzal růži opatrně do ruky. Kráčel jsem zase k fontáně. Moje srdce zaplesalo, když jsem viděl ji... dneska ale měla jiné oblečení. No a co Jongu! Převlékla se... ji bych poznal všude. ,,Dobré dopoledne," usmál jsem se mile, kdy dívka ke mně stočila zrak. ,,Dobré," usmála se a kývla. ,,Neruším Vás?" usmál jsem se a usadil se. ,,Ne, ale kdybyste věděl, kdo jsem, tak se se mnou do řeči možná ani nedáte," usmála se s povzdechem. ,,Já nerad soudím lidi podle toho, kdo jsou, já je rád poznávám... rád poznávám jejich srdce. Nesoudím druhé na první pohled," usmál jsem se. ,,Tak to jste první, o kom to vím," usmála se, ale dokončila obrázek psa. Miluju psy! Ale ten pes tam nebyl sám! Všiml jsem si, že na obrázku je i kůň. ,,To je naprosto nádherný," vydechl jsem. ,,Děkuju, strávila jsem nad tím pár hodin. Začala jsem včera večer," usmála se dívka a zdálo se mi, že se jí zaleskly oči. ,,Nejradši bych si ho nechala...," vydechla. ,,Tak... tak já ho od vás koupím,'' usmál jsem se. ,,A nechám vám ho," zamrkal jsem s úsměvem. Tak trochu jsem pochopil, že asi si takhle vydělává peníze. ,,Prodat vám ho mohu, ale přijmout zpět ne... nerada bych, aby mi ho třeba někdo později ukradl. Chci, aby ho měl někdo, kdo se z něj bude radovat každý den," usmála se a podala mi ho. ,,Děkuju," usmál jsem se a dal jí bankovku. ,,A-ale počkejte, to je moc," zakoktala se. ,,Ne, vemte si to," usmál jsem se. ,,Děkuju," podívala se mi do očí s úsměvem. Sundal jsem si brýle a šátek. Vzal jsem zpod kabátu růži. ,,Abych nezapomněl... když jsem šel sem, spatřil jsem tuhle nádhernou růži a připomněla mi vás, proto jsem ji chtěl za každou cenu mít," usmál jsem se a podal rudovlásce rudou růži. ,,A také je ode mě nezdvořilé, že k Vám mluvím, aniž byste mě nějak znala. Jsem Kim Jonghyun," dodal jsem s úsměvem.

Nakonec jsem nezačala malovat nový obraz. Místo toho jsem chtěla dodělat malbu, kterou jsem začala včera k večeru. Kůň se psem. Zatím to vypadalo hezky. Čím déle jsem ten obraz malovala, tím spíš jsem ho nechtěla prodávat. Ale Jee, jestli ho nikomu nedáš, co když tě někdo okrade? Co když ti ten obraz sebere? ,,Dobré dopoledne." Lehce jsem zamrkala, když jsem slyšela.. Ah, to byl jeho hlas! Jeho krásný jemný hlas. Stočila jsem zrak k postavě v kabátu s brýlemi a šátkem. ,,Dobré," usmála jsem se a kývla. ,,Neruším Vás?" usmál se a posadil se kousek ode mě. Jak by mě on mohl rušit? Jee! Tyhle myšlenky zažeň, nikdo nemá rád lidi tvého typu. ,,Ne, ale kdybyste věděl, kdo jsem, tak se se mnou do řeči možná ani nedáte," usmála jsem se s povzdechem. ,,Já nerad soudím lidi podle toho, kdo jsou, já je rád poznávám... rád poznávám jejich srdce. Nesoudím druhé na první pohled," usmál se. Lehce jsem byla zaskočená. Sevřelo se mi z toho srsce. ,,Tak to jste první, o kom to vím," usmála jsem se, ale posledním tahem dokončila psa. Prohlédla jsem si to nadšeně. Tohle se mi prodávat nechce, ale... ,,To je naprosto nádherný," vydechl muž, nebo je to snad mladík? I když jo... teď jako mladík byl a navíc byl blonďák! Takový roztomilý blonďák... Min Jee! Moc ti to kecá. Celou dobu tu kecáš ty... ,,Děkuju, strávila jsem nad tím pár hodin. Začala jsem včera večer," usmála jsem se a lehce se mi zaleskly oči nad tím, že se ho budu muset vzdát. ,,Nejradši bych si ho nechala...," vydechla jsem. ,,Tak... tak já ho od vás koupím,'' usmál se, kdy jsem lehce překvapeně zamrkala očima. ,,A nechám vám ho," zamrkal on s úsměvem. Aigoo! On je tak milý a hodný. Co když se přetvařuje?! Ne on... on určitě ne. Je moc milý. ,,Prodat vám ho mohu, ale přijmout zpět ne... nerada bych, aby mi ho třeba někdo později ukradl. Chci, aby ho měl někdo, kdo se z něj bude radovat každý den," usmála jsem se, lehce uklidila barvy a zkontrolovala menší obraz, kdy jsem ho podala mladíkovi. ,,Děkuju," usmál se a dal mi bankovku. Tam bylo velké číslo! Takovou hodnotu to ani nemělo! Já ti říkala Jee, že to je dealer! Kde by ty prachy vzal?! Mlč už! ,,A-ale počkejte, to je moc," zakoktala jsem se. ,,Ne, vemte si to," usmál se. ,,Děkuju," podívala jsem se do jeho očí s úsměvem. On si najednou sundal brýle a šátek. On má tak nádherný oči! Tak, teď vím jak vypadá! Ale pořád neznáš jeho... ,,Abych nezapomněl... když jsem šel sem, spatřil jsem tuhle nádhernou růži a připomněla mi vás, proto jsem ji chtěl za každou cenu mít." Vytáhl najednou zpod kabátu růži a podal mi ji! Zamrkala jsem očima a skousla si ret. ,,A také je ode mě nezdvořilé, že k Vám mluvím, aniž byste mě nějak znala. Jsem Kim Jonghyun," dodal s úsměvem. Slyšíš hlásku?! Už se mi představil! Teď mlčíš, co?! ,,J-já.. děkuju," vyhrkla jsem překvapeně, postavila se a přijala růži, ale nastavila ruku. ,,Já jsem Min Jee," usmála jsem se a dívala se do jeho nádherných očí. Chytil moji ruku, lehce se poklonil a usmál se. ,,Těší mě, slečno," pousmál se a pustil moji ruku. ,,Mě také," zamrkala jsem očima. ,,Smím vás pozvat na sushi? Bude oběd," usmál se, kdy jsem trochu vykulila oči. ,,Ale tady v centru mají drahé," zavrtěla jsem hlavou. ,,To nevadí, pojďte," usmál se a dal si na oči brýle. ,,Dobře.. děkuju...a mohla bych vás o něco poprosit?" zeptala jsem se a uklidila zatím své věci. ,,Zajisté," usmál se, ale vzal mi tu tašku! Dal tam obraz a držel ji. ,,Můžeme si tykat? Nemám moc ráda vykání...," usmála jsem se jemně. ,,Rád, takže Jee, můžeme jít," usmál se a kývl. ,,Ale tu tašku mi nemusíte... totiž nemusíš brát," usmála jsem se. ,,Dal jsem tam obraz od tebe a bylo by to ode mě ošklivé, kdybych tě nechal, abys ji nosila," usmál se, kdy jsem vydechla. ,,Děkuju,'' zamrkala jsem očima a šla spolu s ním sakurovou alejí. ,,Poslyš... je mi to trochu blbé, ale... proč se za tebou otočí každý druhý člověk?" usmála jsem se a podívala se na něj. ,,Znáš skupinu SHINEE?" podíval se na mě. ,,Ne... ale kamarádka myslím je poslouchala..," pousmála jsem se a zvídavě si ho prohlédla. ,,Tak předevčírem ten mladík byl můj kolega ze skupiny, oba jsme jejími členy," usmál se a podíval se na mě. Zarazila jsem se. ,,To... to jako fakt?" vykulila jsem oči. ,,Ano," usmál se. ,,A... a... to ti nevadí, že jsi ve společnosti někoho, jako jsem já?" skousla jsem si ret. ,,Nejsi ječící fanynka, co omdlévá, když mě vidí... nebo chce urychleně získat autogram," usmál se a lehce vzal přátelsky kolem ramen. ,,Promiň, že...," zamrkala jsem. ,,Za co se mi omlouváš?" usmál se, ale zavedl mě do restaurace. ,,Za moje otázky," vydechla jsem. ,,Ale jdi, mně nevadí," usmál se. ,,Mohu mít taky dotaz?" dodal. ,,Jo," usmála jsem se, ale usadila se ke stolu, ke kterému šel on. ,,Proč si myslíš, že jsi špatný typ člověka?" podíval se mi do očí, kdy jsem se nadechla. ,,Víš... já...," skousla jsem si ret, ale to už došel číšník a my mu řekli objednávku. ,,Tak víš co? Promluvíme si cestou zpět," usmál se, kdy jsem mlčky přikývla.

Ta dívka byla vážně kouzelná. Jonghyune! Co jsi to právě teď řekl?! Řekl? Já nic ale neřekl… Tak co si myslíš! Že je krásná, to si nemůžu už ani nic myslet? Ne… Ale jo! Já si můžu myslet, co budu chtít a ty mi v tom nezabráníš. ,,J-já.. děkuju," vyhrkla překvapeně, postavila se a přijala růži, ale nastavila ruku. ,,Já jsem Min Jee," usmála se, podívala se mi do očí a já jí ten pohled s úsměvem oplatil. Chytil jsem opatrně její ruku, uklonil se lehce a usmál se. ,,Těší mě, slečno," pousmál jsem se a pustil její nádherně něžnou ručku. Ještě že tu nejsou fanoušci, nebo lidi, co by mě poznali. Nechtěl bych, aby ji nějakým způsobem… vylekali? Já nevím. Přijde mi, že je strašně křehká. Ale neznáš ji! Ale dívky jsou křehká stvoření… ,,Mě také," zamrkala očima. Něco mě napadlo, měl jsem stejně trochu hlad a rád bych ji poznal více. ,,Smím vás pozvat na sushi? Bude oběd," usmál jsem se. To neumíš zvát dívky na rande líp? Copak tohle je rande?! No já ti nevím Jongie, ale pokud kluk pozve holku na oběd do restaurace… Ale vždyť si s ní ještě ani netykám! ,,Ale tady v centru mají drahé," zavrtěla hlavou. Řekl jsem, že ji zvu, ale je vážně milá. ,,To nevadí, pojďte," usmál jsem se a skryl své oči před veřejností, i když ty vlasy… Ale co! ,,Dobře.. děkuju...a mohla bych vás o něco poprosit?" podívala se na mě, ale začala sklízet své věci. Co když teď na tebe vybalí to, že jsi ze Shinee! Jako by mi to mělo nějak vadit… ,,Zajisté," usmál jsem se a natáhl se pro její tašku, kdy jsem do ní dal svůj obraz a držel ji. ,,Můžeme si tykat? Nemám moc ráda vykání...," usmála se jemně. ,,Rád, takže Jee, můžeme jít," usmál jsem se a kývl. Ha! Vidíš Jongu?! Už znáš její jméno a kam teď jdeš s ní?! Hmm řekni! Otravo jeden malej drzej! Na to, že jsi mě nikdy neviděl… jak můžeš vědět, že jsem malej? Protože já sám jsem malej! ,,Ale tu tašku mi nemusíte... totiž nemusíš brát," usmála se a tím zahnala mé další rozepře s tím hláskem v mé hlavě, i když ten utichl už před chvilkou. Dostal jsem ho! Vážně? Aigoo! ,,Dal jsem tam obraz od tebe a bylo by to ode mě ošklivé, kdybych tě nechal, abys ji nosila," usmál jsem se a dívka vydechla. Podíval jsem se na její krásně rudé vlasy, které jí sahaly do půlky zad, měla je dnes krásně rozčesané a určitě voňavé… Hyuneee! Co je ty otravo mrňavej? ,,Děkuju,'' zamrkala očima a já ji vedl sakurovou alejí. ,,Poslyš... je mi to trochu blbé, ale... proč se za tebou otočí každý druhý člověk?" podívala se na mě s úsměvem. Lehce jsem se zarazil. A je to tady! Dělej s pravdou ven! A co jdu asi dělat? Pást husy fakt ne! No tak promiň, Jonghyunniee! ,,Znáš skupinu SHINEE?" podíval jsem se na ni. ,,Ne... ale kamarádka myslím je poslouchala..," pousmála se a zvídavě si mě prohlédla. Takže nezná, super. Co je na tom super? To je spíše k politování hodné ne? Ježiš sklapni už! Já jsem i tak trochu rád, není nakažená těmi ostatními fanynkami. Nebo není sasaeng, i když ten by mě už dávno odhalil! ,,Tak předevčírem ten mladík byl můj kolega ze skupiny, oba jsme jejími členy," usmál jsem se a podíval se na Jee, abych viděl její reakci. Zarazila se. ,,To... to jako fakt?" vykulila oči. Ona je tak roztomilá, vážně. Jongu! Hele, jsem Jongie, když už! ,,Ano," usmál jsem se. ,,A... a... to ti nevadí, že jsi ve společnosti někoho, jako jsem já?" skousla si ret. Proč by mělo? ,,Nejsi ječící fanynka, co omdlévá, když mě vidí... nebo chce urychleně získat autogram," usmál jsem se a vzal ji přátelsky kolem ramen, až mi poskočilo srdce. Klidni se prcku! Ty by ses měl klidnit, furt mi něco meleš do věcí, do kterých ti nic není! ,,Promiň, že...," zamrkala. ,,Za co se mi omlouváš?" usmál jsem se, ale to jsme už byli u restaurace, kdy jsme vešli dovnitř. ,,Za moje otázky," vydechla. Ach, vždyť mi vůbec otázky nevadí. Jsem prakticky na ně zvyklý, že ano! A to ke všemu na horší, než tu říká ona. ,,Ale jdi, mně nevadí," usmál jsem se, ale zamyslel se. ,,Mohu mít taky dotaz?" zeptal jsem se a šel k jednomu zastrčenému stolu, kde nás moc lidí neodhalí. Tedy mě. ,,Jo," usmála se, ale usadila se ke stolu. Usadil jsem se a nadechl se. ,,Proč si myslíš, že jsi špatný typ člověka?" podíval jsem se jí do očí, kdy se nadechla. ,,Víš... já...," skousla si ret, ale to už došel číšník a my mu řekli objednávku. ,,Tak víš co? Promluvíme si cestou zpět," usmál jsem se, kdy dívka mlčky přikývla. Najedli jsme se a chvilku si povídali. Zjistil jsem, že ráda tančí, maluje, zpívá a hraje na kytaru a klarinet. Také už zkoušela psát nějaké písničky, ale zatím to nebylo nic, co by se mohlo někomu líbit. To mě zaujalo! ,,Já rád skládám, kdybys chtěla, mohli bychom se na to spolu kouknout," usmál jsem se, ale namočil si sushi do sojovky a snědl jej. ,,Já nevím, jestli by to měl někdo vidět," zamrkala a sklopila hlavu. ,,Já se ti smát nebudu, vůbec ne, pokud to nikomu neukážeš, nikdo v tobě neuvidí skrytý talent, i když ten už máš ve spousty jiných věcech," usmál jsem se, kdy se dívka lehce začervenala. To jí dělalo ještě více roztomilou. Pípl mi mobil. ,,Promiň," usmál jsem se, kdy ona kývla. Podíval jsem se na displej. Máme změny na zítřek, odpoledne nás čeká focení. Taky mi to Jinki nemohl říct, až přijdu do dormu. Povzdechl jsem si. ,,Děje se něco?" podívala se na mě Jee. ,,Ále, zítra máme odpoledne focení," pousmál jsem se. ,,Máte teď perný program?" zamrkala očima. ,,Ani ne, ale pořád se něco najde," usmál jsem se a dojedl sushi, napil se vína a podíval se na dívku. ,,Aha… jinak bylo to výborné," usmála se. ,,To jsem rád, tohle je nejlepší restaurace v centru," usmál jsem se, ale vytáhl kreditku. ,,Půjdeme?" podíval jsem se na rudovlásku. Přikývla a usmála se, kdy k nám došel číšník, a já zaplatil. Vstali jsme, vzal jsem si její tašku a vedl ji ven z restaurace, až jsem byl rád, že se mi dnes vážně daří vyhýbat všem lidem. Došli jsme do parku, kde jsem našel lavičku pod krásnou sakurou a usadili jsme se tam. ,,Povím ti to…," nadechla se dívka. ,,Ať je to cokoliv, můj pohled na tebe se nezmění," usmál jsem se. ,,Lidé často mění své názory," zamrkala a podívala se do země. ,,Ale já nerad," mrkl jsem. ,,Před půl rokem jsem se rozhodla, že si nabarvím vlasy na rudou barvu, protože se mi vždy červená líbila… Už předtím jsem měla problémy s rodinou, se sourozenci a prakticky se doma cítila jako na minovém poli. Když jsem tenkrát přišla domů, tak… Tak mě seřvali a vyhodili na ulici se slovy, že když mám prachy na barvení palice, tak si mohu zařídit i nějaký byt a oni mě nemusí vyživovat. Musela jsem nechat školu, kamarádi se ke mně otočili zády, rodina taky a já rázem přišla o všechno. Jediné, co mi zbylo, je onen kufr…," vzlykla a vložila si hlavu do dlaní. ,,Je… to … půl roku…," dodala a celá se chvěla. Vytřeštil jsem oči. Mělo tě to napadnout hned! Copak jsem to mohl tušit?! Ten roztrhaný kabát asi neměla jen náhodou! No jo… No jo co? Osle! Nenadávej mi! Položil jsem dívce ruku na záda. ,,Jee, to je mi líto, co se ti stalo. Nepochopím, proč to tví rodiče udělali, to praví rodiče nedělají a tví kamarádi.. tak to už vůbec kamarádi nebyli. Obdivuju tě, zvládla jsi to, nesrazilo tě to na kolena…," usmál jsem se a hladil ji po zádech. ,,Ty… ty se mě neštítíš?" podívala se na mě s ubrečenýma očima. Sevřelo se mi srdce. ,,Ne, měl bych?" usmál jsem se a otřel jí slzy. ,,Většina li-" začala, ale já ji umlčel prstem na rtech. ,,Já nejsem většina lidí. Nesoudím lidi podle vzhledu," usmál jsem se a přejel jí rukou po tváři, abych otřel i tu další slzu, co vytekla. ,,Zvládla jsem to jen díky té větě, která mě držela při hladině…," vydechla. ,,Ta věta… tu větu jsem pronesl já…," usmál jsem se. ,,F-fakt?" vykulila oči, kdy jsem kývl a usmál se mile. ,,Ty peníze na barvu a kadeřnici jsem získala díky prodání jednoho obrázku a pak také jsem na jedné akci hrála na kytaru… Takhle jsem si pak vydělávala peníze… již na ulici," povzdechla si. ,,Mám nápad, půjdeš se mnou do dormu, máme tam volný pokoj," navrhl jsem najednou. Pitomče! Co kluci? Co co… nic, ti to přežijou a alespoň by spolu…. No to je jedno. ,,A-ale to je dobrý, já mám teď věci v hotelu. Povedlo se mi dobře prodat i vytěžit z hraní na kytaru a klarinet," skousla si ret. ,,Dobře, ale moje nabídka platí, mohu ti zařídit i byt," usmál jsem se. Dívka mě objala. ,,Děkuju… moc si toho vážím… myslela jsem si, že všichni lidé na světě jsou….," odmlčela se. ,,Jo, bestie, temné potvory… já vím, ale ne všichni jsou takoví," usmál jsem se a stiskl ji v objetí. ,,Děkuju… že si mě vyslechl," pousmála se, když se odtáhla a podívala se mi do očí. ,,To já rád," usmál jsem se a vydechl, kdy jsem se podíval k podzimnímu chladnému slunci. ,,A tebe něco trápí?" optala se mě nesměle. Měl bych jí to říct? Ne! Ale ona si mi tu vylila srdce a já… měl bych to taky udělat. ,,Moji rodiče se rozhádali, mám obavy… dost velké obavy z toho, že se spolu rozejdou," povzdechl jsem si a lehce si stiskl kořen nosu. Jo, kvůli tomu jsem v posledních dnech trochu nepříjemný, ale já za to nemohu. Mám oba rodiče rád, patří k sobě a nesmí se rozdělit! ,,A-aha, je to tolik vážné?" podívala se na mě soucitně. ,,Nechtějí o tom mluvit, řeší to jen mezi sebou… nevím, co se stalo," povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. ,,To bude dobré… vaši se určitě nerozejdou a všechno bude jako dřív," usmála se dívka. ,,Taky bych rád nyní přemýšlel optimisticky," pousmál jsem se a podrbal se na zátylku. ,,Tak co ti v tom brání?" zamrkala očima. ,,Jo, máš pravdu… Jen, oni k sobě patří," vydechl jsem.


On je vážně úžasný, milý a roztomilý! Jee, nevím, jestli je tohle dobrý nápad takhle nad ním přemýšlet. Je to zpěvák! No a co, to je jako nějaká smrtelná choroba? Sushi bylo výborné a pak jsme se vydali do parku, kde to bylo naprosto úžasné! Vzpomněla jsem si na to, co jsem mu slíbila v restauraci… Ne já to neslíbila, ale chci mu to říct, protože jsem měla pocit, že mu mohu říct vše. On mě vyslechne. Řekla jsem mu to, neměla jsem, co skrývat. Pak jsem si vložila jen ruku do dlaní a myslela si, že se zvedne a uteče pryč, jako bych byla nějaká stvůra z bažin. Ale on… ,,Jee, to je mi líto, co se ti stalo. Nepochopím, proč to tví rodiče udělali, to praví rodiče nedělají a tví kamarádi.. tak to už vůbec kamarádi nebyli. Obdivuju tě, zvládla jsi to, nesrazilo tě to na kolena…" Položil ruku na má záda a hladil mě! Z očí mi tekly slzy. ,,Ty… ty se mě neštítíš?" podívala jsem se na něj s obrečenýma očima. ,,Ne, měl bych?" usmál se a otřel mi slzy. ,,Většina li-" začala jsem, ale nedořekla to, protože mi přiložil prst na rty. ,,Já nejsem většina lidí. Nesoudím lidi podle vzhledu," usmál se a přejel rukou po mé tváři, aby mi otřel slzy. ,,Zvládla jsem to jen díky té větě, která mě držela při hladině…," vydechla jsem. ,,Ta věta… tu větu jsem pronesl já…," usmál se. ,,F-fakt?" vykulila jsem oči. On je opravdu úžasný. ,,Ty peníze na barvu a kadeřnici jsem získala díky prodání jednoho obrázku a pak také jsem na jedné akci hrála na kytaru… Takhle jsem si pak vydělávala peníze… již na ulici," povzdechla jsem si. ,,Mám nápad, půjdeš se mnou do dormu, máme tam volný pokoj," navrhl mi najednou. Co? Cože to řekl?! Slyšela jsi ne? Nebo potřebuješ tlumočníka? ,,A-ale to je dobrý, já mám teď věci v hotelu. Povedlo se mi dobře prodat i vytěžit z hraní na kytaru a klarinet," skousla jsem si ret. ,,Dobře, ale moje nabídka platí, mohu ti zařídit i byt," usmál se. Nenapadlo mě nic jiného, než to, že ho chci obejmout. Cítila jsem jeho nádhernou vůni… Tak krásná. ,,Děkuju… moc si toho vážím… myslela jsem si, že všichni lidé na světě jsou….," odmlčela jsem se. ,,Jo, bestie, temné potvory… já vím, ale ne všichni jsou takoví," usmál se a stiskl mě v objetí. ,,Děkuju… že si mě vyslechl," pousmála jsem se, když jsem se odtáhla a podívala se do jeho nádherných očí. ,,To já rád," usmál se a vydechl. Něco ho také trápí? ,,A tebe něco trápí?" optala jsem se ho lehce nesměle. ,,Moji rodiče se rozhádali, mám obavy… dost velké obavy z toho, že se spolu rozejdou," povzdechl si a lehce si stiskl kořen nosu. Vykulila jsem oči, ale tak snad.. to nebude tak vážné. ,,A-aha, je to tolik vážné?" podívala jsem se na něj soucitně. ,,Nechtějí o tom mluvit, řeší to jen mezi sebou… nevím, co se stalo," povzdechl si a zavrtěl hlavou. ,,To bude dobré… vaši se určitě nerozejdou a všechno bude jako dřív," usmála jsem se. ,,Taky bych rád nyní přemýšlel optimisticky," pousmál se a podrbal se na zátylku. ,,Tak co ti v tom brání?" zamrkala jsem očima. ,,Jo, máš pravdu… Jen, oni k sobě patří," vydechl. ,,To určitě ano, ale tím, že se budeš trápit, tak jim nepomůžeš," usmála jsem se. ,,Ne…," kývl. ,,Jsem osel," dodal s uchechtnutím. ,,Nejsi," zamrkala jsem očima. ,,Ale jo… promiň, budu už muset jít," usmál se na mě. ,,Nevadí, děkuju za příjemnou společnost," usmála jsem se. ,,Já děkuju za to, že jsi mě neprofackovala hned, jakmile jsem tě oslovil," usmál se. ,,To jsem udělat nechtěla v žádném případě," zazubila jsem se, ale na rozloučení jsme se objali a on si vzal z tašky obraz. Do tajné kapsy džínů jsem si uschovala peníze a vyrazila parkem k fontáně. Zaslechla jsem za sebou kroky, ale nevšímala si toho. Jenže, měla jsem… V jednu chvíli jsem ucítila prudký náraz něčeho. ,,Ty mrcho jedna! Kde máš prachy!" Byla slova, která mi někdo zavrčel do uší, a já vypustila něco, co se podobalo bolestnému a vylekanému výkřiku. Výkřik o pomoc, který ale nikdo zatím asi neslyšel. Něčí ruce mě začaly osahávat, hledaly ty ruce snad prachy? Nebo co… sakra! Zkusila jsem se vysmýknout, ale nepodařilo se mi to a jen… jen jsem ucítila nepříjemnou bolest v boku, jak mě tam někdo nakopl a pak bolest na zádech. Jediné, co dolehlo následně k mým uším, byl zvuk sirén, protože já v šoku… s bolestí hlavy… ležela na zemi naprosto bezvládně. Co se to stalo? Proč se to stalo tak rychle? Nevnímala jsem už absolutně nic.


Mladý nezkušený feťák se schovával pod keřem. Dlouho neměl svoji dávku a celý se klepal. Musí získat peníze a bylo mu jedno, jak je dostane. Podíval se na dívku, která se rozloučila s tím malým blonďákem. Koho si vezme na mušku? Mohl by toho blonďáka, ale ta dívka s rudými vlasy bude mít jistě peněz dost! Vzal do rukou kámen a pomalu nepozorovaně se vydal za dívkou, kdy po ní kámen hodil. Měl štěstí, trefil se jí do hlavy. Dívka měla naopak to štěstí, že kámen nebyl špičatý, ale i tak jí musel způsobit silné bolesti. Mladík se po ní hned vrhl a jeho ruce, které byly moc rozklepané, ji začaly prohledávat. Nadával, protože nic nemohl najít! To přeci není možné! Prohledal i tašku. Pf! Nic, jen nějaká pitomá plátna, to prodat nepůjde. Kdyby byl chytrý, tak by věděl, že by to dost dobře zpeněžil, ale pro dívku to bylo jedině dobře. Naštvaně si do ní kopl, když se od něj chtěla dostat. Bavilo ho vidět svoji oběť v bolestech a ještě párkrát si do ní kopl, než se ozvaly sirény! Sakra, měl by zmizet! Ne, ten mladý feťák vážně dnes neměl štěstí… neměl peníze na další dávku, jediné, co získal, byla chladná ocelová želístka na jeho feťáckých odporných rukách…



Neuvědomila jsem si to, ale vy vlastně ještě netušíte, jak vypadá Min Jee... tak tady ji máte ^^ /A Jongieho poznáte/ Sayonara

Výsledek obrázku pro korean girl with red hairJonghyun goods at SM Town Coex Artium 2014:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama