Kapitola III. - SŠ

2. října 2016 v 6:15 | Kazumi |  Střípečky štěstí
Máme tu říjen, co k němu říct? Asi nejspíše nic. Pomalu se zase blíží období čtvrtletek, my již začínáme ke konci října - hrůza. Nejspíše budu dávat příspěvky s datem určení, protože je to tak pro mě lepší ^^ Nebudu zdržovat, užijte si dnešní zpříjemnění neděle plnými doušky :3 Sayonara ^^

Kapitola třetí
V neděli jsem se probudila nějak brzy. Koukla jsem se na budík a ono nebylo ještě ani sedm hodin. Paráda, co bych tak mohla dělat? Bylo třičtvrtě na sedm, takže toho moc na výběr nebylo. Rozsvítila jsem si lampičku a vytáhla si papíry s pastelkami. Jé, mezi papíry jsem našla toho koně, co jsem malovala včera. Už jsem mu jen dodělala kopyta a vybarvila. Vypadal skoro jako Sisinka. Vlastně na koně bych jít mohla, ale nechtěla jsem probudit rodiče.
Tak jsem se pustila do dalšího obrázku, kupodivu se mi nějak povedl. Stavbou těla vypadal jako quarter, takže jsem z něj udělala Lorda, čili vybarvím ho černou pastelkou. V břiše už mi kručelo a zdálo se mi, že mamka už byla vzhůru. No, bylo půl osmé, takže nic neobvyklého. Sešla jsem tedy pomalu ze schodů a potichu mamku pozdravila, ona se na mě s úlekem podívala.
,,Cože tak brzy? Většinou jsi vzhůru kolem desátý," usmála jsem se na ni.
,, Nemohla jsem spát. Stále myslím na to stěhování."
Mamka mě objala.
,,To bude dobrý. V podstatě tento domek si po nás vezme babička, přeci jen bude mít čerstvý vzduch a i blíž k tomu marketu. A abych nezapomněla. Dnes se tam pojedem kouknout, takže pujdeš na koně zítra. Lence jsem už volala a vše jí řekla, taktéž se to ví ve škole."
,, A kdy jsi volala do školy? Když včera byla zavřená?" zeptala jsem se.
,, V pátek po vyučování, tvůj otec už mi to oznámil ve čtvrtek, že čeká na povýšení a budem se stěhovat, a pro vás to bylo překvapení. Takže v pátek nepujdeš do školy, budem se stěhovat. Ve středu budeš mít rozlučku ve stáji, aby jsi o tom věděla. Už jsme se domlouvali s Lenkou," řekla mamka veselejším tonem.
,,Takže příští pondělí nastoupím v nové neznámé škole. Jsem jen zvědavá jaká ta stáj bude. Už jsem se koukala na jejich stránky. Mají nádhernou ryzačku Golden Beauty. Je to andaluska a jsou jí čtyři roky. Jezdí jen drezuru, ale momentálně nemá jezdce, moc ráda bych na ní jezdila. Achjo, nějak se mi tam zároveň chce i nechce. Je to těžký," řekla jsem poslední slova trošku zkroušeněji.
Mamka však stála stále na svém. Ale stejně já si myslela své. Všichni si budou myslet, že přijela nafintěná holčička z velkoměsta, z prvotřídních stájí. Jenomže na tom ani trošku pravdy nebylo. Sice jsem z velkoměsta, ale nikdy jsem nebyla nějaká majetečná. Náš ranč nebyl ani nobl a ani troska. No snad se tam začlením. Vzala jsem si rohlík se džemem.
Když vstal táta i brácha, čekala jsem s mamkou, než se ti dva najedli a všichni jsme se oblékli a vyrazili. Amálka samozřejmě byla puštěna, aby nám hlídala dům. Granule dostala už ráno.
Konečně jsme dorazili. Příjezdovou cestu lemovaly jabloně, alespoň už jsem věděla, kde budu krást jabka. Při tom pomyšlení jsem se potichu zasmála. Dům byl o něco větší než ten náš. Taťka otevřel bránu a vjeli jsme na krásný dvůr. Byla tu zahrádka, kde mamka bude pěstovat vzatojistě mrkve. Takže další plus. A pak k baráčku patřila velká zahrada.
Vystoupila jsem z auta a nadechla se. Byl cítit svěží vzduch a také byli cítit koně. Jako doma, I když jsem od něj vzdálená sedmdesát kilometrů. Byla to přesně hodina a půl cesty. Spatřila jsem, že naši již šli do baráku spolu s Tomem.
Vešla jsem do domu, vypadalo to v něm krásně. Přišla jsem do jedné místnosti, o které mamka říkala, že toto bude kuchyň. No, zatím to tak nevypadalo. Prošli jsme ještě budoucím obývacím pokojem, ložnicí, koupelnou, pokojem pro hosty,špajzkou, pracovnou a pak konečně po schodech vystoupali do patra, kde byl na jedné straně můj pokoj a na druhé Tomův. Vešla jsem do pokoje a čeho si nevšimla. Z okna jsem uviděla jedno velké stádo koní. To budou koně asi z toho ranče. Pak jsem spatřila dvoje dveře. Koukla jsem se do těch prvních. Skrývaly šatnu a ty druhé koupelničku. Pokoj byl poměrně velký. Byl tedy určitě ještě větší než ten můj starý. Mamka s sebou vzala něco k jídlu, a tak jsme pojedli venku na terase, kde byla lavička se stolem.
,,Mami, mohla bych se jít prosím kouknout po okolí?" zeptala jsem se mamky, protože jsem se chtěla kouknout na ty koně, co se pásli v té ohradě.
,,Jo s klidem běž, ale v půl čtvrté buď tady. Musíme pak jet."
Tak jsem se zatim rozloučila a šla. Vyšla jsem na silnici, po které jsme přijeli a vydala se cestou vpravo. Pak se objevila další menší pěšinka, tak jsem šla po ní s dojmem, že mě dovede až ke koním.
A taky že jo. Přišla jsem k ohradě, kde se blízko ní popásali koně. Byly tu dvě ohrady. V jedné byly nejspíš klisny a v druhé byli hřebci. Já se asi oskytla u klisen, neboť jsem spatřila tu ryzou andalusanku.
V dálce se objevily nějaké osoby. Bylo slyšet, jak volají jména koní, ale s koňmi to ani nehlo. Ke mně přišla krásná kobylka. Odhadovala jsem ji na angličanku. Byla zbarvením černého hnědáka a měla krásnou oranžovou ohlávku. Pohladila jsem ji po nose a zpozorovala, že se k hnědce přiblížila dívka. Byla štíhlá a vlasy měla hnědé a dlouhé. Spatřila mne a začala si mě prohlížet, já dělala, že jí nevidím, že se pouze zajímám o koně.
,,Co tu chceš? A kdo vlastně jsi?" utrousila ta dívka, co přišla zrovna ke kobylce a připla jí vodítko a čekala na moji odpověď.
,,Ahoj, já jsem Šárka. My se sem s našima budeme stěhovat. A koně mám nejraději, a tak jsem se šla sem kouknout," odpověděla jsem jí a ona stále trošku hrubějšim hlasem řekla.
,,Hmm, městských slečinek tu máme dost, ale jinak... No, nebudu se vyjadřovat. Já jsem Gábina, ale teď už musím."
Pro začátek myslím, že to tak špatné nebylo. Sledovala jsem, jak se mi Gábina ztrácí z obzoru spolu s tou kobylkou. Bylo už čtvrt na čtyři, a tak jsem šla směrem k domovu a přemýšlela jsem o slovech té dívky......

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama