Kapitola III. - CdT

29. října 2016 v 8:30 | Kazumi |  Cesta do tajemna
Ohayou! Jelikož nám začal víkend, venku prší, je tam ošklivo... Vydávám pro krásné sobotní ráno k rannímu kafíčku další kapitolu Cesty do tajemna! ^^ Enjoy a Sayonara ^^


...Nejde dělat nic jiného, než jen věřit v něj...
Šla jsem za Frauem až na začátek lesa. Tedy, těžko říct, jestli to byl jeho začátek, on to klidně mohl být i jeho konec. Spatřila jsem pasoucí se zvíře. Jakmile jsme vyšli, kůň zafrkal a rozešel se zvídavě k nám.
,,Ahoj, krasavče," usmála jsem se a natáhla ruku hřbetem nahoru blíž k němu.
Ryzák stříhl ušima a jemně mě drcl do ruky.
,,To je Marlow, blahopřeji, hned tak někoho k sobě nepustí," usmál se mladík, který byl celou dobu za mnou, a přešel ke koni.
Pohladil jej, ale vyskočil mu na jeho holý hřbet a vzal do rukou otěže. Natáhl ruku ke mně.
,,Pojď nahoru," usmál se a já vytřeštila oči.
,,Na to, že se vidíme poprvé a sama pořádně nevíš, kde jsi, začínáš celkem pozdě být víc a víc vylekaná," zasmál se a díval se na mě jeho klidnýma očima, které snad i mě chtěly uklidnit.
,,Já si věci uvědomuji postupem doby," zabrblala jsem, ale podívala se na koně a Frauovo ruku.
,,Tak pojď, na svoji čest ti slibuji, že s tebou nemám nijak špatné úmysly," usmál se a já si ho prohlédla znovu prozíravě.
,,Tím chceš říct, že by mi někdo zde chtěl ublížit?" podívala jsem se na něj, ale šla k jeho koni, zapřela se rukama o záď a vyskočila na Marlowa, kdy mi Frau zlehka pomohl.
,,Nevím to zcela určitě, ale hnědé vlasy, které na slunci září jako kaštan. Ke všemu hnědé oči, věř mi, že to se v našem království bere za velkou vzácnost a za dar," usmál se a já se podívala poněkud nejistě kolem sebe, až kůň pod námi zahrabal kopytem.
,,Nevím, čím bych mohla být vzácná," zamračila jsem se.
,,Určitě to brzy zjistíš, ale pojedem, nebo upadneš do stavu psychické nouze," usmál se mladík a Marlow se rozešel vpřed. Krásný bílý dravec vzletěl do vzduchu a kroužil nad námi.
,,V psychické nouzi jsem už i teď, pokud tě to uklidní," pousmála jsem se a podívala se na krajinu kolem sebe, ale chytla se pro jistotu mladíka za boky.
,,Mě uklidní, pokud z toho koně neslítneš," zasmál se, ale mlaskl, a kůň se pod námi rozklusal a po chvilce se hnal cvalem.
,,Dřív jsem chodila do kroužku voltiže a gymnastiky, vím, jak udržet rovnováhu," zašklebila jsem se.
,,Vol..co? Gymna...co?" podíval se udiveně mladík na mě.
,,Ale nic," usmála jsem se, povzdechla si a sledovala krajinu před námi.Bylo tu krásně. Opravdu úžasně. Ta krajina zde a všechno kolem.
Mladík si povzdechl, ale zasmál se a nechal svého koně dál jet cvalem po nádherné cestě na kraji lesa. Užívala jsem si ten pocit, jak se pode mnou hýbe to několika kilové stvoření. Usmívala jsem se a nejradši bych rozpřáhla ruce a užívala si to, ale měla jsem z toho menší obavy. Proto jsem se jen držela mladíka a dívala se kolem sebe, opravdu nádherná krajina a nádherné prostředí. Můj meč, který ani nevím, jak se ke mně dostal, se pohupoval na mém boku. Frau najednou svého koně nechal přejít do kroku a podíval se do mé rozzářené tváře.
,,Jde z tebe velice pěkná energie," usmál se mladík a já se na něj nechápavě podívala.
,,I já jsem vůči lidem lehce nedůvěřivý," dodal na vysvětlenou.
,,Já...," nevěděla jsem, co bych mu na to měla říct.
,,Nemluv radši Leo, ve zmatenosti se klidně můžeš ztratit," usmál se mladík vlídně.
,,Jsi nějaký moc chytrý, jak chodící encyklopedie," zasmála jsem se a přejela rukou po koňské zádi.
,,Ano, mám ty nejlepší učitele," usmál se mladík a já se na něj podívala, ale on se jen pousmál.
Všimla jsem si, že se blížíme k jakému si městu. Bylo krásné a na kopci se tyčil velký a majestátný hrad. Skoro mi spadla čelist.
,,To je...nádhera," oči mi zářily a Frau se na mě otočil.
,,Už mi věříš?" pousmál se a já si skousla ret.
,,Jo, věřím," pousmála jsem se a kývla hlavou, nadechla se a vydechla, ale dívala se kolem sebe na ty krásy, co zde kolem mě byly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama