Kapitola první - NŠ

17. září 2016 v 23:16 | Kazumi |  Nová šance
Příběh se odehrává v Severní Americe ve státě Florida. Jasmine je devatenáctiletá do koní zapálená dívka, která žije na ranči svých rodičů ve vysněném sídle.





Kapitola 1.

Vyšla jsem ze školního dvora na cestu k lesu. Zaslechla jsem za sebou zvuk auta. Ohlédla jsem se a spatřila náš stájový červený džíp.
,,Ahoj Jasmine. Jedeš se mnou?" z okna auta vykoukla hlava Jackie, mojí o tři roky starší sestry. ,,Ahoj ségra. Jasně," zasmála jsem se a nasedla na místo spolujezdce. Připásala jsem se a sledovala cestu.
,,Co škola?" otočila se na mě Jackie, aby asi zahnala to ticho mezi námi.
Od našeho ranče nás dělilo ještě patnáct kilometrů. Né že bych je chodila pěšky, ale kilometr od školy byla školní stáj, kde jsem si většinou nechávala koně. Jenže dnes mě do školy vezla mamka a ze školy jsem měla jít pěšky, ale ségra byla záchrana z nebes. Do školy jsem chodila jen třikrát v týdnu, kvůli velké vzdálenosti a hlavně proto, že jsem měla dobře naplánovaný rozvrh na vysoké.
,,Nestěžuji si. Myslela jsem, že vysoká bude horší."
,,Si zvykneš. Teď tě čekají dny volna," hodila na mě úsměv ségra.
,,Ale né moc velké. Koně na mě čekají," uculila jsem se.
,,No ti ano. Chtěla jsem tě o něco poprosit. Nevzala bys za mě skupinu A za dvě hodiny?"
,,Myslíš ty děti do sedmi let?"
Jackie jen přikývla.
,,Tak fajn. Popřemýšlím o koních."
,,Děkuju," usmála se na mě.
,,Nemáš zač. Jen jsou ty děti malé nebo velké?"
,,Malé."
,,Dobře."
Neměla jsem ráda malé děti, ale budiž. V hlavním centru ranče byly tři stáje po dvaceti boxech pro velké koně, kdy byla velká budova do písmena U rozdělena na tři části, takže jsme to počítaly jako tři velké stáje se samostatnými vchody. A také tu byla jedna samostatná ohromná budova, byla to naše jedinečná stáj pro koně soukromé a koně naší rodiny. Bylo tam patnáct boxů. U domku babičky a dědy byla ještě jedna stáj pro pony po šestnácti boxech a u druhých prarodičů boxy pro hříbata po odstavu. K ranči patřily nedaleké pastviny pro koně, krávy a stály tu také tři kravírny, které sloužily jako stáj pro krávy, samozřejmě také nedaleké crossové závodiště, arény pro práci s dobytkem a domy pro zaměstance. Na pozemku se nacházela hala, krytá jízdárna, drezurní obdélník, westernová aréna, parkurové kolbiště, stodola, garáže, domky tet a strýců, tři kruhovky a jedna obyčejná jízdárna.Vjely jsme na cestu, kterou po obou stranách lemovaly výběhy s koňmi. Spatřila jsem statnou ryzou kobylu s lysinou na hlavě. Zapískala jsem, když jsem vykoukla ven z okénka. Ryzka se podívala naším směrem a zaržála.
,,A jsme doma," Jackie zastavila na provizorním parkovišti a postarala se o to, aby auto neujelo.
,,Konečně," vystoupila jsem a nadechla se toho svěžího vzduchu.
,,Mamka s tátou mají tréninky. Nechceš něco k obědu?" při Jackyným slově oběd mi zakručelo v břiše. Sestra se zasmála, chytla mě kolem ramen a vedla k domu. V prostorné jídelně sedělo pár zaměstnanců a jedlo. ,,Ahoj hoši."
,,Nazdar šéfová."
Pozdravili jsme se přátelsky a já si vzala talíř se špagetami od Jackie.
,,Děkuju," pousmála jsem se a sedla si ke stolu. Jackie si taky nandala a přisedla.
,,Přivezla jsem nové vybavení pro koně."
,,Tak proto jsi jela kolem školy."
,, Ano, ale nezvykej si," zasmála se dívka naproti mně, která byla, až na barvu vlasů, stejná jako já. Nebo spíš já jako ona. Když jsem dojedla, odnesla jsem si talíř a šla zpět si sednout k Jackie. ,,Rorie, jak dnes na tebe reagovala Loira?" otočila jsem se na statného muže.
,,Ta vaše andalka je nejtvrdohlavějším koněm tu," Rorie byl jako vždy upřímný.
,,To je vidět, jak to moc s koňmi neumíš. Předvedla bych ti, jak při otevření brány výběhu ke mně Loira doběhne, aniž bych jí o tom dala vědět," šibalsky jsem se usmála.
,,Pokud přiběhne, do konce tohoto roku vám budu házet boxy vašich šesti koní a ještě se o ně starat."
,,Platí," mrkla jsem.
Vyšla jsem se všemi ven a sedla si na studnu, byla daleko od výběhů, kolem se nacházely různé jízdárny, zkrátka místa, kam by kůň šel nerad. Jeremy odešel pro Loiru, aby ji posléze někde pustil. Rorie byl opřen o sloup. Po chvilce jsem zaslechla, jak pronesl slova lítosti, koukla jsem se před sebe a tam se objevila Loira.
,,Nástup dnes večer v šest Rorie," zákeřně jsem se usmála a pohladila ryzku.
,,Jistě," hnědovlasý mladík pokrčil rameny a se svojí partou odešel stlát boxy.
,,Jsi hodná Loiro, přeci jen ty kurzy stály za to, viď," drbala jsem klisnu po čele a ona zafrkala.
Ukázala jsem jí na prsa a ona couvla o krok. Seskočila jsem ze studny a šla k výběhům s ryzkou za zády. Otevřela jsem branku a obě jsme vešly dovnitř. Zavřela jsem za sebou a stála, protože se kolem mě nahromadily všechny klisny, kobyly a pak přišli i valaši. Hřebci byli ve svých výbězích na druhé straně cesty. Tudíž po levé ruce, když se k nám přijíždí.
,,Ahoj Caitlyn," pozdravila jsem se se svojí hannoverkou.
Cait byla osmiletá palominka s lucernou. Spolu jsme skákaly parkury a jezdily drezuru. Dala jsem jí jablko a zašla za Prescy, byla to pětiletá quarterka s pravým jménem Topsail Prescription a zbarvení zdědila po otci. Red Roan bylo opravdu velmi pozoruhodné, představte si ryzáka posetého bílými chloupky. A jako poslední pozdravenou mojí klisnou byla Ginger. Devítiletá militarově ježděná vranka anglánka. Poslední dva mí koně byli hřebci, Danny a Amadeus, kteří nyní byli však ve svých výbězích, Danny byl pětiletý šedivý anglický plňas a docela dost dobře se nám vedlo v crossu. A Amadeus byl sedmiletý holštýn. Vysoký hnědák s lysinou a na čumáku měl šňupku. Koukla jsem na hodinky.
,,Sakra, musim pro poncly. Loiro pojď ke mně," poprosila jsem ryzku o kompliment a naskočila na ni. Ze hřbetu jsem si otevřela branku a zas ji zavřela. Klusem jsme dojely po chvilce k babičinýmu domku, ikdyž jsme musely přes celý ranč.
,,Ahoj babi, já si vezmu Angelinu, Sally, Satinu, Sarah, Sani Bel a Scottieho," seskočila jsem z Loiry a přivítala se se stařenkou, která plela na zahrádce. Babi byla mamka mého táty a bylo jí šedesát sedm a jmenovala se Gisele.
,,Jasmine, to ví že jo. Má je vzít někdo ze stájníků?"
,,To je dobrý, já si je vezmu na lonž. Oni si je děcka připraví."
,,Dobře," babička se usmála a já skočila pro velkou lonž s očky a kratší vodítka s karabinami na obou stranách. Šla jsem do stáje a postupně připla všech šest poníků. Angelinu sedmiletou bělku, Sally sedmiletou hnědku, Sani Bel šestiletou hnědku, Satinu devítiletou ryzku, Sarah osmiletou vranku a Scottieho sedmiletého hnědáka.
,,Né že dnes budete zlobit," pohladila jsem všechny a vedla na lonži k Loiře. Poklepala jsem po spěnce a ona udělala kompliment. Naskočila jsem.
,,Zatim ahoj," usmála jsem se na babi a vyjela se svým koňským konvojem k našemu ranči. Loiru jsem vpustila do výběhu a s šesti poníky šla k hlavní budově, neboli našemu domu.
,,Ahoj děcka," pozdravila jsem šestici dětí.
,,Dobrý den. Ona tu dnes teta Jackie není?"
Pousmála jsem se po tom dětském zeptání, které znělo tak jemně.
,,Je, ale dnes vás budu mít já, teta Jasmine," usmála jsem se a pobídla je.
,,Koukám, že máte vodítka a na uvazovišti ostatní věci. Troyi vezmeš si Scoťáka," pětiletý klučík si připl na vodítko hnědáka a počkal na ostatní. Rozdělila jsem i ostatní poníky a šla případně pomáhat dětem s přípravou.
,,Povězte mi, co jste naposledy dělaly, děti?"
,,Ohýbání na kruzích v klusu."
,,To jste šikovní. Vemte poníky za uzdečky, ujistěte se, že máte pořádně usazené helmy a vesty."
Obešla jsem všechny a dopla podbřišáky. Šla jsem otevřít bránu jízdárny, která byla vedle haly, a všech šest dětí vešlo dovnitř s jejich svěřenými poníky. Seřadily se a já zavřela branku. Z uzavřené plastové bedýnky jsem si vzala tušírku a vyzvala šestici dětí, aby nasedla na poníky.
,,Moc si vás ještě podle jmen nepamatuju, a proto budu jmenovat poníky. Nevadí vám to?"
Moji svěřenci zavrtěli hlavami, že jim to nevadí a já je poslala krokem na obvod jízdárny.
,,Když se teď koníci musí rozhýbat, dáme si menší gymnastiku," usmála jsem se a dala se do lehkých prvků, které podporovaly rovnováhu.
,,Položte otěže na krk a rozpažte ruce. Super. A teď zavřete oči. Nechám vás ujet obvod." Sledovala jsem hlavně poníky, aby nechtěly potvůrky utéct z obvodu, pro tuto situaci mi sloužila tušírka. Pro případ, že by nějaké z dětí padalo nebo jelo špatně, jsem chodila vedle nich a poupravovala je, že třeba musí prošlápnout paty a narovnat se.
,,Otevřete oči a upažte. Nechte se unášet rytmem koňského kroku. Teď si vemte otěže do rukou a diagonálně změnit směr."
Sledovala jsem ty caparty na ponících a postupně jim říkala různé cviky jako třeba dotkni se pravou rukou špičky levé nohy a plno dalších.
,,A začneme pořádnou prací. Diagonála, otěže pořádně do ruky, ale netahat, a po projetí rohu klus," přemýšlela jsem, co bych je dnes naučila.
,,Ruth, umíte jízdárenské cviky jako třeba osmičky, vlnovky, od stěny ke stěně a půlkruhy?"
Ruth byla krom Troye další, koho jsem si pamatovala.
,,Ne," dostalo se mi odpovědi, která mi udělala radost.
Nejdřív jsem je nechala v pracovním klusu cvičit velké kruhy a malé kruhy. Vysvětlila jsem jim, jak na obloukem změnit směr, děti správně poznaly, že jde o takovou kapku. Ještě zkusily i půl jízdárny změna směru.
,,Troyi popožen Scottieho. Tak super. Teď chvilku krokujte, já se hned vrátím."
Počkala jsem, až budou všichni v kroku a zaběhla k výběhům.
,,Loiro pojď, využiji tě," zasmála jsem se a chytla ryzku za hřívu.
Zavřela jsem za námi branku a šla zpět k jízdárně, kde bylo vše v pořádku. Vešla jsem dovnitř a zavřela za mnou a Loirou a naskočila na ryzku. Prckové na nás s údivem koukali.
,,Seřadíte se za nás a projedeme si v kroku osmičku. Udržujte rozestupy stále a po kroku bude v klusu," počkala jsem, až se za Loiru seřadí šest koní a krokem jela po kratší stěně.
Zatím jsem na osmičku nenavedla. Po delší stěně přišla krátká a já už Loiru naváděla jako na velký kruh, ale začala jsem opisovat osmičku. Ohlédla jsem se dozadu a opravovala chyby. Loira už ze zvyku dělala osmičku sama.
,,Hlídej si záď vždy vnější nohou, dívko na Satině."
,,Jsem Alina," ozval se dětský hlásek.
,,Super, takže Jannessa jede na Sally, Michael na Sarah a Grant na Angelině. Je to tak?"
,,Ano," ozvalo se vícehlasně.
,,Super," usmála jsem se, po osmičce jsem dala povel k lehkému klusu a po jednom kole po obvodu jsme jeli zas osmičku v klusu.
Dávala jsem pokyny a upozorňovala na chyby. Ukázala jsem vlnovku o třech a pěti obloucích, půlkruhy, od stěny ke stěně.
,,Tak a teď si to celé zkuste vy," sledovala jsem je a střídala povely. Zapípaly mi hodinky. Známka toho, že bude konec hodiny.
,,Moc jste se dnes snažili, a proto už poníky nechte přejít do kroku a na delších otěží krokujte. Nebo se chcete projet krokem k stájím pro poníky?" zeptala jsem se, i když jsem už věděla odpověď.
,,Anooo," zaznělo po celé jízdárně.
Usmála jsem se a ze hřbetu otevřela branku. Děti projely a já zavřela. Jela jsem k uvazovišti a seskočila. Dala jsem jim jejich tašky, které si vzaly přes ramena, vodítka a já vzala lonž s vodítky, s kterými jsem přijela. Vyrazili jsme k stájím pro pony. Hlídala jsem je všechny.
,,Sesedněte a postarejte se," seskočila jsem a sledovala děcka. Po půl hodině byli všichni poníci ve výbězích. Děti ještě chtěly nastlat, a tak jsem počkala.
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama