Kapitola I. - SŠ

19. září 2016 v 18:51 | Kazumi |  Střípečky štěstí

Úvod do děje

Příběh je smyšlený. Příběh by neměl nikoho urazit. Jména koní a lidí jsou náhodná. Příběh pojednává o dívce, která se má přestěhovat s rodiči a bráchou na vesnici. Jak to bude probíhat, se dozvíte již brzy...



Kapitola první

Ahoj, mé jméno je Šárka a bydlím ve městě. Je mi 15 let, mám kaštanové vlasy a jsem poněkud vyšší postavy, odhadem sto sedmdesáti osmi centimetrů. Jsem zblázněnec do koní a mám ráda také psy.
Konečně sobota. Krásné jarní ráno, ba vysvitlo už i sluníčko. Bylo něco kolem desáté hodiny, ideální čas ke vstávání. Protáhla jsem se a vyrazila do koupelny, kde na mě čekala ranní hygiena. Plná svěžesti jsem obléklá dorazila do kuchyně, kde již u plotny stála mamka.
,, Dobré ráno mami."
Oslovila jsem ženu u plotny a zasedla ke stolu, kde jsem si odkryla koláče a ještě si vzpomněla na teplý čaj v termosce.
,, Ahoj, spíš dobré dopoledne"
Pozdravila mě mamka a já se uculila. Nalila jsem čaj z termosky do hrníčku a zasedla zas ke stolu, abych se v klidu mohla "nasnídat".
,,V kolik dnes pujdeš na koně?"
Zeptala se mě mamka, když jsem dojedla poslední kousek koláče.
,, Dnes asi na druhou."
Odpověděla jsem a už už jsem se chystala k odchodu, ale mamka měla ještě něco na srdci.
,, A co máš v plánu dělat?"
Mamka má ke koním také menší vztah, ale né takový jako já.
Napadlo mě, že na western je moc bláta. Drezuru jsem měla předevčírem a na další jsem chuť neměla. Zbýval tedy parkur.
,,Dnes si dám parkur. Drezuru jsem měla nedávno, westernová aréna je měsíc zanesena blátem. Musíme počkat na písek, ale ten se má přivézt asi v pondělí."
Odpověděla jsem a mamka jen přikývla hlavou a odešla. Na ranči pobývalo dvacet koní. Plemena moc rozmanitá nebyla, jen pár quarterů, haflingů a asi pět českých teplokrevníků.
Do oběda zbývaly ještě dvě hodinky. Vyšla jsem ven a kráčela rovnou k Amálce. Bydlíme na kraji města, hned kousek od ranče. Takže je to výhodný. Amála měla v papírech, že je to čistokrevný irský setr a letos jí budou tři. Nasadila jsem jí jen obojek a vodítko hodila přes rameno. Byla zvyklá chodit navolno a i vedle koně. Šly jsme cestou kolem polí a psovi jsem házela míček. Pes vykazoval známky vzrušení a nic ho neodradilo. Šly jsme zrovna kolem rybníka a já Amče míček ukázala a vhodila do vody. Rezavá fenka se hbitě vrhla do stříbřitého rybníka. Usedla jsem na pařez a chvilku jí míček házela.
,,Amy jdeme."
Houkla jsem na Amálu a nechala jí už míček. Pomalu jsme se vracely domu. Prošly jsme brankou a já zanechala zrzku venku. Ve verandě jsem si svlékla lehkou jarní bundu, mikinu a zula boty. Bylo krátce po jedenácté a mě nenapadlo nic jiného, než si jen jít umýt ruce a pak rovnou do pokoje. Můj žaludek ovšem se začal ozývat hlady.
,, Kuš, musíš počkat."
Zahrozila jsem mu, ikdyž marně.
,,Oběěěd!"
Rozezněl se bytem maminčin hlas. Zrovinka jsem dokreslovala svůj obrázek koně. Stačilo ho jen vybarvit, ale nechala jsem toho a šla pomalu po schodech dolů. K obědu byly výborné špagety. Se slovy dobrého chutnání jsem zasedla ke stolu a s chutí se pustila do jídla. Chtěla jsem odejít, ale tentokrát táta chtěl pronést slavnostní řeč, jak tomu s oblibou říkáme já a Tom.
,, Šári a Tomíku (sotva jsem zadržela smích). Včera jsem byl povýšen, ale přeložili mě do jedné vesnice, která je odsud vzdálená asi sedmdesát kilometrů. Budeme se proto stěhovat."
Zůstala jsem stát jako opařená. Tomáš žádné známky nervozity, či jiných pocitů nevykazoval. Jenomže mně se hlavou míchalo několik otazníků.
,, To je sice pěkný tati, ale kde budu jezdit? A co kamarádi? A co teprv Sisinka?"
Vychrlila jsem ze sebe otázky.
,, Neboj, je to vesnice, kde jsou také koně. Kamarády si najdeš, škola tam je. A ten ranč není vůbec špatný. Jmenuje se Ranč u Zelené Sedmy.
Řekl mi taťka a já se pokusila o chabý úsměv. Musela jsem se napít a urovnat si všechno v hlavě. Byla jsem moc zvědavá na ten ranč. Z kuchyně jsem si to štrádovala do pokoje k počítači. Do vyhledavače jsem zadala Ranč u Zelené Sedmy. Objevil se nějaký blog, kde na úvodní straně byli samí krásní koně. To jsem musela uznat. Všimla jsem si i mých nejoblíbenějších plemen, andalusanů a haflingů. Stránku jsem prohlížela celkem dlouhou dobu. Zapípal mi mobil, přišlo mi upozornění, že se mám oblíkat. Nasoukala jsem na sebe rajtky a pak ještě ostatní věci. Z ledničky zmizela mrkev a objevila se v mé kapse. Šla jsem do verandy, nazula pérka s chapsy a zahulákala na rodiče, že už jdu.
Spatřila jsem štít stáje, hlavní budovy a dokonce krytou nástěnku. A právě na ní byl dnes vzkaz pro mě.
Šári, dnes tu budeš sama, musela jsem odjet. Buď opatrná a prosím zavři koně a postarej se o ně.
Děkuji Lenka.
Majitelkou ranče byla právě ona. Lepší radost mi udělat nemohla. Neznamenalo to jen to, že tu nebude nikdo z těch otravů, ikdyž jediný kdo nebyl otrava, byla Míša a Lenka, ale znamenalo to i nesmírnou svobodu. Šla jsem do stáje a vzala čištění, vodítko, dečku, uzdečku, sedlo a pamlsky. Dala jsem si to na břevno, které sloužilo jako uvazoviště, a šla jsem do ohrady pro moji palominskou kobylu. V kapse jsem furt měla mrkev a v ruce vodítko. Na jediné zavolání se rozezněl dusot kopyt a během chvilky se u mě objevila Sisi. Přivítala jsem se s ní a všimla si, že se dnes válela, lehce se smíchem jsem ji pokárala a následně u uvazoviště pečlivě vyhřebelcovala, vykartáčovala, učesala a vyčistila kopyta. Vzala jsem dečku a připla k sedlu. Oboje jsem dala nad kohoutek a lehce s tím sjela dolů, abych uhladila srst. Následně jsem mohla zapnout podbřišák. Nakonec jsem nasadila uzdečku a pozapínala řemínky. Sama jsem si vzala helmu a vestičku. Šly jsme na parkurovou jízdárnu, pokud jsem si dobře pamatovala, měly by být skoky do metru dvaceti. Obešla jsem kolečko a dopla podbřišák, stáhla jsem třmeny. Upravila jsem si je a vyhoupla se do sedla. Klidným krokem pro rozhýbání jsme kroužily po jízdárně a pořádně jsem Sisinku patnáct minut pečlivě zahřívala v kroku, klusu i ve cvalu.
Konečně jsme mohly přejít na práci. Udělaly jsme diagonálu a na delší stěně kavalety v klusu. Dívala jsem se přesně na prostředek. Metr před nimi jsem se trošku zvedla, předklonila a maličko spustila ruce a mlaskala do rytmu. Sisinka překonala bezchybně, tak jsem jí pochválila. Ještě jsme si párkrát kavalety zkusily a už jsme mohly na první překážku. Byl to křížek a nevypadal nebezpečně.
Pomalu jsme se blížily ke křížku. Navedla jsem Sisinku na střed a ve správnou chvíli pobídla. Křížek jsme překonaly jako nic a jely na kolmák. Podle mě mohl mít kolem osmdesáti centimetrů. Počítala jsem si cvalové kroky a pak už následovala pobídka a Sisi zvedla přední nohy a následně celé tělo do vzduchu. Překážku Sisinka zdolala ladně. Točila jsem na pravou ruku k metru, překážka nevypadala hrozně. U překážky následovala trochu důraznější pobídka a Sisinka se přenesla i přes metr s ladností. Poslední následoval skok kolmý s výšku sto dvacet. Byla to poslední překážka, třešnička na dortu. U poslední překážky jsem se musela soustředit, ale naštěstí se nám povedla a já mohla Sisinku pochválit a nechat jí ještě chvilku cválat, pak klusat a nakonec jsem jí na volné otěži nechala vykrokovat. Po pěti kolečkách jsem sesedla, vytáhla třmeny a vedla Sisinku do stáje, kde jsem ji odsedlala, oduzdila a pořádně vyčistila. Stájníci už dávno vykydali a všimla jsem si, že sem pár přišlo a začali koním nastlávat boxy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama